7 As 107/2012 — Nejvyšší správní soud

17 A 31/2013- 34 - text 14 pokračování 17A 31/2013 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Hockou v právní věci žalobkyně a žalobců: a) A. D., nar. …, st. příslušnost RUS, trvalý pobyt G., U.-M., RUS, nyní Zařízení pro zajištění cizinců B.–J., b) nezl. D. T., nar. …, a c) nezl. D. T., nar. …, nezl. žalobci b) a c) trvalým i současným pobytem jako žalobkyně a) a zastoupeni žalobkyní a) jako zákonným zástupcem, žalobci a) až c) dále zastoupeni ASIM o.s., Asociací pro právní otázky imigrace, se sídlem Praha 8, Karolínská 654/2, P.O.Box 23, proti žalované: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Plzeňského kraje, se sídlem Nádražní 2, 306 28 Plzeň, pracoviště Slovanská alej 26, Plzeň (dále jen žalovaná či PČR), v řízení o žalobě ze dne 28.6.2013 proti rozhodnutí žalované ze dne 29. května 2013 č.j. X o zajištění cizince za účelem jeho předání, t a k t o : I. Žaloba žalobkyně a) A. D. s e z a m í t á . II. Žaloba žalobců b) nezl. D. T. a c) nezl. D. T., s e o d m í t á . III. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Včasnou společnou žalobou ze dne 28.6.2013 se žalobkyně a) i žalobci b) a c) shora uvedení (ohledně nezletilých žalobců nebyla uvedena ani jejich data narození a u žádného z žalobců nebyly uvedeny údaje o jejich trvalém pobytu) domáhali přezkoumání napadeného rozhodnutí žalované ze dne 29. května 2013 č.j. X (kopie napadeného rozhodnutí byla připojena) a závěrem požadovali vydání rozsudku, jímž bude napadené rozhodnutí ze dne 29.5.2013 zrušeno a věc vrácena žalované k dalšímu řízení, protože se domnívají, že vydáním napadeného rozhodnutí byli zkráceni na svých právech a rozhodnutí napadli v celém rozsahu výroku. Žaloba byla předána k poštovní přepravě v Bratislavě (Slovenská republika) dne 28.6.2013 a podepsána nikoli žalobci, ale Mgr. Jaroslavem Větrovským, Ph.D. za ASIM, o.s. na základě plné moci udělené žalobkyní a) i za její nezletilé děti, tj. žalobce b) a c) dne 22.6.2013, aniž by bylo připojeno oprávnění pro jmenovaného k zastupování sdružení navenek a k samostatnému jednání jeho jménem v rozsahu zastupování jednotlivců v řízení před správními, soudními a jinými orgány a sjednávání plných mocí. Až k výzvě soudu jmenovaný zaslal dne 11.7.2013 Stanovy sdružení ASIM, oprávnění k zastupování sdružení navenek (ze dne 7.1.2011) i doklad o ukončeném právnickém vzdělání s tím, že všechny požadované dokumenty již byly soudu a senátu 17A v minulosti zaslány a je běžnou praxí ostatních správních soudů, že stačí dané dokumenty zaslat pouze jednou a nejsou vyžadovány pokaždé znova, je-li podána žaloba. (K tomu soud poznamenává, že jmenovanému zástupci je s ohledem na jeho vysokoškolské právnické vzdělání nepochybně známo, že dle § 32 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o.s.ř., každý, kdo v řízení vystupuje jako zástupce účastníka, musí své oprávnění doložit již při prvním úkonu, který ve věci učinil. Pokud zastupuje jmenovaný v této oblasti různé žalobce, existuje možnost u zdejšího soudu podat písemnou žádost o zapsání do „Seznamu zmocněnců oprávněných jednat za právnickou osobu před Krajským soudem v Plzni“ a v případě vyhovění již postačí odkázat na příslušnou spisovou značku a není třeba zdejšímu soudu zasílat opakovaně doklady o zmocnění/osvědčení/ k zastupování po dobu trvání zmocnění.) Napadeným rozhodnutím žalované ze dne 29.5.2013 č.j. X, které nabylo právní moci téhož dne, bylo rozhodnuto podle § 129 odst. 1 v návaznosti na § 129 odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon), že se žalobkyně a) zajišťuje za účelem předání do Polské republiky podle právního předpisu Evropských společenství (Nařízení rady Evropského společenství č. 343/2003 ze dne 18. února 2003), kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu k posouzení žádosti o azyl podané státním příslušníkem třetí země v některém z členských států; doba zajištění se dle § 129 odst. 5 zákona stanovuje na 60 dní od okamžiku omezení osobní svobody, tj. od 29.05.2013 od 11:00 hodin. V odůvodnění napadeného rozhodnutí po citaci § 129 odst. 1,3,5 a 6 zákona žalovaná uvedla, že dne 28.5.2013 (správně 29.5.2013, zřejmá písařská chyba) byla žalobkyně kontrolována na dálnici D5 ve směru do SRN ve vozidle Renault Megane RZ: PO X. Žalobkyně ztotožněna jako A. D., st. přísl. RUS cestovala spolu s dětmi T. D., T. D. a při kontrole předložila doklad totožnosti č. X bez víza nebo bez platného povolení k pobytu na území České republiky (dále jen ČR). Na území ČR tedy pobývala neoprávněně a proto byla dne 28.5.2013 (správně 29.5.2013) v 11:00 hodin zajištěna dle § 27 odst. 2 z.č. 273/2008 Sb., o Policii ČR, a byla eskortována na Krajské ředitelství policie Plzeňského kraje, Odbor cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort (dále jen OPKPE), kde bylo provedeno daktyloskopování na stanici LSS 3000 a otisky porovnány v systému Eurodac, kde byl nalezen possible HIT. Dále bylo zjištěno, že žalobkyně podala dne 27.05.2013 žádost o azyl v Polsku, proto bylo zahájeno správní řízení ve věci povinnosti opustit území ČR podle § 50a odst. 3 písm. b) zákona. V protokolu o vyjádření účastníka řízení ze dne 29.05.2013 č.j. X mimo jiné uvedla, že z Ruska odcestovala spolu s dětmi a manželem, který všechno zařizoval, ona se stará jen o děti a o domácnost. Z důvodu žádosti žalobkyně o mezinárodní ochranu v Polské republice podané dne 27.5.2013, jsou dány důvody pro zahájení řízení za účelem předání podle Nařízení rady Evropského společenství č. 343/2003 ze dne 18. února 2003 (dále jen Nařízení), kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o azyl podané státním příslušníkem třetí země v některém z členských států, v průběhu kterého bude rozhodnuto o předání účastníka řízení na území příslušného členského státu Evropské unie - v tomto případě do Polské republiky (dále jen Polsko). Předání žalobkyně nelze uskutečnit ve lhůtě 48 hodin vzhledem k tomu, že je nutné zabezpečit náležitosti potřebné k realizaci předání podle předpisu Evropského společenství, kdy přebírající strana (Polsko) má lhůtu dvou týdnů na odpověď a lhůtu na přijetí žadatele o azyl šest měsíců od přijetí žádosti. Z tohoto důvodu byla dle § 129 odst. 5 zákona stanovena doba zajištění na 60 dní od okamžiku omezení osobní svobody, tj. od 29.05.2013 od 11:00 hodin. Nastanou-li skutečnosti uvedené v § 127 zákona, bude zajištění bezodkladně ukončeno. Žalovaná dospěla k závěru, že zvláštní opatření za účelem vycestování cizince z území dle § 123b zákona by bylo zjevně neúčinné, protože se žalobkyně na území ČR nezdržuje na žádné adrese, do Protokolu o vyjádření účastníka řízení sepsaného dne 29.5.2013 uvedla, že celou cestu plánoval manžel a ona se jen starala o děti a o domácnost, celá rodina (manžel a dvě děti) jsou zde s ní, v Rusku nemá žádnou rodinu, její rodiče již nežijí. Z prokázaného jednání žalobkyně by mírnější opatření ve formě uložení zvláštních opatření za účelem vycestování z území podle § 123b zákona bylo nedostačující, neboť zde není záruka, že z území vycestuje zpět do Polska, kde je žadatelkou o azyl. Žalovaná dospěla k závěru, že by nebylo účinné ani použití finanční záruky dle § 123 zákona, protože žalobkyně uvedla do shora uvedeného protokolu dne 29.5.2013, že neví, kolik mají k dispozici finančních prostředků a dle seznamu dočasně odebraných věcí sepsaného dne 29.05.2013 mají u sebe jako rodina 100 zlotých a 125 rublů, tedy nemají dostatečné finanční prostředky k poskytnutí finanční záruky dle zákona. Byl proto shledán důvod pro zajištění žalobkyně dle § 129 odst. 1 ve spojení s odst. 3 zákona a z těchto důvodů vydala žalovaná rozhodnutí o zajištění a umístění do zařízení B. J. V žalobě všichni žalobci uváděli především k otázce žalobní legitimace nezletilých žalobců b) a c), že v řízení o zajištění s nimi správní orgán nejednal jako s účastníky řízení a jako takoví nejsou v napadeném rozhodnutí ani označeni. Nicméně podle čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod „kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné správy, může se obrátit na soud, aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí, nestanoví-li zákon jinak". V tomto směru je pak nutné vykládat i § 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění (dále jen s.ř.s.). Nezletilí žalobci byli do zařízení pro zajištění cizinců (dále jen ZZC) umístěni v důsledku zajištění ostatních členů rodiny, včetně žalobkyně a). Vydáním napadeného rozhodnutí tak bylo zasaženo i do subjektivních práv obou nezl. žalobců; jedná se zejména o právo na osobní svobodu (čl. 5 odst. 1 Evropské úmluvy o lidských právech z r. 1950, dále jen Evropská úmluva), právo na soukromý a rodinný život (čl. 8 odst. 1 Evropské úmluvy), právo na respektování nejlepšího zájmu dítěte (čl. 3 Úmluv