2 Ads 58/2003 — Nejvyšší správní soud

17 A 9/2012- 33 - text 10 pokračování 17A 9/2012 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Daňkovou v právní věci žalobce L.K., bytem…, zastoupeného Mgr. Pavlem Rybářem, advokátem, se sídlem Sokolov, 5. května 163, proti žalovanému Generálnímu řediteli Vězeňské služby České republiky, se sídlem Praha 4, Soudní 1672/1a, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. listopadu 2011 č.j. VS 58/23/2011-50/Všeob/086 t a k t o : I. Rozhodnutí ředitele Vězeňské služby České republiky ze dne 11.11.2011 č.j. VS 58/23/2011-50/Všeob/086 se z r u š u j e a věc se v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen uhradit žalobci náklady řízení ve výši 8 760 Kč do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Pavla Rybáře, advokáta. O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím ředitele Věznice Horní Slavkov (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 3.8.2011, č.j. VS 4/11//201l-08/Pers/23 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), byl L.K. (dále jen „žalobce“) shledán vinným jednáním majícím znaky přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle § 22 odst. 1 písm. b) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“), v souvislosti s porušením ust. § 4 písm. b), ust. § 5 odst. 2 písm. b) a ust. § 6 odst. 8 písm. a), b), c) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“). Jednání majícího znaky přestupku se měl žalobce dopustit tím, že „… dne 08.06.2011 kolem 01.23 hod. řídil bezprostředně po požití alkoholického nápoje nebo v takové době po požití alkoholického nápoje, po kterou byl ještě pod jeho vlivem, osobní motorové vozidlo tov. zn. Škoda 135 LXI Forman, reg. zn... Při silniční kontrole hlídkou policie ČR, provedené dne 08.06.2011 kolem 01.23 hod. a po předchozí výzvě policisty nepředložil řidičský průkaz, osvědčení o registraci vozidla ani doklad o pojištění odpovědnosti za škody způsobené provozem motorového vozidla a uvedl, že uvedené doklady nemá u sebe, neboť se rozhodl řídit náhle a jel na krátkou vzdálenost. V průběhu kontroly pojali policisté z hlídky podezření, že řidič jimi kontrolovaného vozidla řídil vozidlo bezprostředně po požití alkoholického nápoje nebo v takové době po požití alkoholického nápoje, po kterou byl ještě pod jeho vlivem, neboť ze jmenovaného byl cítit alkohol. Na základě zjištěného podezření o požití alkoholických nápojů bezprostředně před započetím řízení motorového vozidla nebo v takové době po požití alkoholického nápoje, po kterou byl ještě pod jeho vlivem, byl hlídkou policie vyzván k vykonání dechové zkoušky přístrojem Dräger, kdy bylo zjištěno v jeho dechu 0,88 promile alkoholu. Na základě těchto skutečností bylo provedeno opakované odborné měření na množství alkoholu v dechu shora uvedeným přístrojem, který signalizoval v 01,24 hod. 0,88 promile alkoholu, v 01,29 hod. 0,92 promile alkoholu a v 1,34 hod. 0,90 promile alkoholu v dechu.“ Za toto jednání byl žalobci uložen kázeňský trest pokuty ve výši 20.000 Kč a zákaz činnosti řízení motorového vozidla na dobu jednoho roku. Generální ředitel Vězeňské služby České republiky (dále jen „žalovaný“) rozhodnutím ze dne 11. 11.2011 č.j. VS 58/23/2011-50/Všeob/086 (dále jen „napadené rozhodnutí“) odvolání žalobce zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Žalobce se včasnou žalobou domáhal zrušení napadeného rozhodnutí, vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení a přiznání práva na náhradu nákladů řízení. V žalobě uváděl, že od počátku řízení tvrdí, že dne 7.6.2011 byl společně se svou přítelkyní K.D. v restauraci u Oldy v Horním Slavkově. V pozdních večerních hodinách došlo při odchodu z této restaurace mezi žalobcem a jeho přítelkyní ke slovní rozepři, kdy se poté žalobcova přítelkyně rozhodla sama odejít pěšky domů. Žalobce poprosil svého známého, aby jej za ní odvezl, neboť jí nechtěl nechat jít pěšky v noci samotou. Známý s odvozem souhlasil, protože věděl, že žalobce během celého večera vypil 4 půllitry piva, a z tohoto důvodu nebyl způsobilý k řízení. Tento známý si tedy sedl na místo řidiče do vozidla zn. Škoda 135 LXI Forman, RZ… a žalobce na místo spolujezdce a vyjeli směrem za přítelkyní žalobce. Když ji dojeli, zastavil známý žalobce cca 500 m od přítelkyně žalobce, žalobce vystoupil z automobilu a šel své přítelkyni naproti, aby se jí omluvil a poprosil ji, aby se vrátila. Ona s žalobcem souhlasila, otočila se a šla nazpět. V době, kdy šel žalobce od své přítelkyně k osobnímu automobilu zpět na místo spolujezdce, míjela je hlídka Policie ČR. Dle dohody se svým známým jel žalobce k bytovým domům, kde oba bydlí, známý automobil zaparkoval a odešel do svého bytu. Žalobce šel naproti své přítelkyni. Přibližně po 30 vteřinách, co žalobce vystoupil z osobního vozidla z místa spolujezdce, jej opět míjela hlídla Policie ČR. Kolem žalobce pouze projela, na konci ulice Poštovní se otočila a přijela zpět k žalobci. V tu dobu byl žalobce již na hlavní silnici. Když jej hlídka Policie ČR uviděla, zastavila a vyzvala jej k podrobení dechové zkoušky a předložení občanského průkazu. Na to jim žalobce sdělil, že žádný osobní automobil neřídil, občanský průkaz nemá u sebe, že jej zapomněl doma, ale že se dechové zkoušce podrobí. Provedenou dechovou zkouškou přístrojem Dräger bylo u žalobce zjištěno v 01:24 hod. 0,88 promile alkoholu v dechu, v 01:29 hod 0,92 promile a v 01:34 hod 0,90 promile. Hlídka Policie ČR sepsala pro sebe potřebné dokumenty, se kterými žalobce nesouhlasil, a proto je odmítl podepsat. Poté byla věc odevzdána Vězeňské službě České republiky. Žalobce dále uvedl, že kategoricky nesouhlasí s výpověďmi, které jsou uvedeny v úředních záznamech o podání vysvětlení členů hlídky Policie ČR, pana J.Š. a P.T. ze dne 30.6.2011 (které jsou si velice nápadně podobné - někdy se dokonce shodují v celých souvětích i odstavcích) a chtěl by poukázat na pochybení a nepravdivé údaje v celém řízení. Prvé pochybení spatřuje v tom, že při provedení dechové zkoušky, které se žalobce podrobil dobrovolně, nebyla dodržena řádná časová prodleva mezi jednotlivými zkouškami, která by měla činit 10-15 minut (dechová zkouška u žalobce byla provedena v 01,24 hod, v 01:29 hod. a v 01,34 hod.). Co se týče části výpovědí o místě setkání hlídky Policie ČR s automobilem, tak dle členů hlídky Policie ČR se měla vozidla potkat na místě veřejně osvětleném u stanoviště Záchranné služby. S tímto žalobce nesouhlasí, vozidla se potkala před křižovatkou. I kdyby se měla setkat tak, jak uvádí členové hlídky na místě veřejně osvětleném, v 01:20 hod. by do protijedoucího auta neviděli tak jasně, aby mohli se 100% jistotou určit, že vozidlo řídil žalobce, neboť světlo vyzařované lampami veřejného osvětlení je směřováno od jeho zdroje směrem dolů z výšky cca 4 metry nad pozemní komunikaci. Toto světlo umožňuje právě díky své pozici osvětlit řidiče jen ve velmi omezeném časovém úseku. Řidiče svrchu chrání před světlem veřejného osvětlení střecha automobilu. Proto je jen velice málo pravděpodobné, že by, v onu brzkou ranní hodinu za takového osvětlení, členové hlídky Policie ČR jistě poznali v řidiči onoho osobního automobilu právě žalobce. Pokud jde o tvrzení, že hlídka Policie ČR měla mít osobní automobil „na dohled", je otázkou, proč hlídka nevyužila možnosti použití výstražné signalizace STOP. Tvrzení, že žalobce přestal spolupracovat, jsou pouhý výmysl; žalobce jen nepodepsal to, s čím nesouhlasil, co se nestalo a písemně se však pod toto vyjádřil. Žalobce uzavřel, že dle shora uvedeného je nepochybně prokázán nesprávný postup členů hlídky Policie ČR. Zároveň si je jist, že v jeho jednání nebyla v žádném případě naplněna formální i materiální stránka přestupku proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu na pozemních komunikacích. Nebylo tedy nepochybně prokázáno spáchání jednání majícího znaky přestupku žalobcem. Žalovaný v písemném stanovisku ze dne 12.3.2012 navrhl zamítnutí žaloby. Odkázal na právní názor vyjádřený v napadeném rozhodnutí. Dále konstatoval, že správní orgán I. stupně postupoval v souladu s právem a vycházel ze skutkových zjištění Policie ČR. Žalovaný ve věcech služebního poměru přezkoumal prvostupňové rozhodnutí v rozsahu odvolání žalobce a zákonnost přezkoumal v celém rozsahu. Žalobce ve svém žalobním návrhu napadá postup policistů. Ze spisuje patrné, že žalobce byl pod vlivem alkoholu a tuto skutečnost nepopírá. Přes tuto skutečnost tvrdí, že jeho vnímání celého zákroku je pravdivější, oproti vnímání a popisu zákroku tak, jak ho vnímali a zadokumentovali příslušníci Policie ČR. Během řízení žalobce účelově odkazoval na skutečnost, že vozidlo měl řídit jeho známý. V průběhu policejního zákroku však jméno této osoby neuvedl. Blíže nespecifikovanou osobu neviděla ani jeho známá K.D. Dvoučlenná policejní hlídka shodně popisuje, že vozidlo jednozn