2 Ads 58/2003 — Nejvyšší správní soud

57 A 1/2013- 47 - text 9 pokračování 57A 1/2013 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra Krysla a soudkyň Mgr. Ing. Veroniky Baroňové a Mgr. Miroslavy Kašpírkové v právní věci žalobce: Nejvyšší státní zástupce, se sídlem Jezuitská 4, Brno, proti žalované: Ředitelka Dětského domova Nepomuk, se sídlem U Daliborky 278, Nepomuk, za účasti osoby zúčastněné na řízení: nezl. M.K., nar…, zastoupené kolizním opatrovníkem Městským úřadem Stod - OSPOD, se sídlem nám. ČSA 294, Stod, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 20. 1. 2012, č. j. 134/2011/39 - 107/2012, t a k t o: I. Rozhodnutí žalované ze dne 20. 1. 2012, č. j. 134/2011/39 - 107/2012, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í žalované k dalšímu řízení. II. III. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení. Osoba zúčastněná na řízení n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se žalobou podanou ve veřejném zájmu domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalované, kterým byla nezletilému dítěti (osobě zúčastněné na řízení) uložena povinnost hradit příspěvek na péči v zařízení dle § 27 odst. 1 a 2 a § 29 odst. 2 zákona č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen „zákon č. 109/2002 Sb.“). I. Obsah žaloby Žalobce v podané žalobě nejprve poukazuje na procesní pochybení žalované, která nezletilému M.K., jakožto účastníku předmětného řízení, jemuž byla uložena povinnost hradit příspěvek na péči v plné výši, nebylo vydané správní rozhodnutí vůbec doručeno. V této souvislosti žalobce poukazuje na skutečnost, že nezletilý M.K. z důvodu nedostatku věku zjevně neměl plnou procesní způsobilost, a proto bylo třeba ustanovit mu v řízení opatrovníka, což však správní orgán neučinil. Z předloženého spisového materiálu dále není patrno, že by vyjma oznámení o zahájení správního řízení M.K. (matce nezletilého), obstarání zprávy České správy sociálního zabezpečení o existenci sirotčího důchodu a vyhotovení konečného rozhodnutí (včetně jeho doručení matce nezletilého) byl ve věci učiněn jakýkoli další úkon. Žalovaná napadeným rozhodnutím ve výroku I. rozhodla tak, že matce nezletilého se povinnost hradit příspěvek na úhradu péče nestanoví. Tímto výrokem se následně v odůvodnění rozhodnutí vůbec nezabývá, a proto nelze usoudit, jaké úvahy správní orgán vedly k vydání právě tohoto rozhodnutí. Ve výroku II. pak žalovaná určila, že příspěvek na úhradu péče za nezletilého M.K. bude hrazen z pravidelného příjmu dítěte (sirotčího důchodu po otci) v plné výši. Výrok II. žalovaná odůvodnila tím, že nezletilý byl do školského zařízení umístěn na základě rozhodnutí soudu, dále že dovršil věk 15 let a závěrem zmiňuje princip výpočtu výše příspěvku. Ani v případě tohoto výroku tedy odůvodnění napadeného rozhodnutí neobsahuje právně relevantní důvody a povinné náležitosti dle § 68 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Druhý výrok postrádá přesnost, jednoznačnost a určitost, když neuvádí ani výši požadované finanční částky, ani dostatečně přesně nespecifikuje povinnou osobu. Rozhodnutí je tak zatíženo vadou nepřezkoumatelnosti ve smyslu § 76 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), pro kterou soud napadené rozhodnutí bez jednání rozsudkem zruší. Žalobce v této souvislosti odkazuje také na relevantní judikaturu Ústavního soudu (nález ze dne 3. 11. 2003, sp. zn. IV. ÚS 772/02) a správních soudů (rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 11. 2001, sp. zn. 30 Ca 394/99, a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 7. 2008, č. j. 2 As 20/2008 - 73). Pokud se jedná o již výše zmiňovanou otázku nedostatku plné procesní způsobilosti nezletilého M.K. jakožto účastníka předmětného řízení, žalobce uvedl, že ze správního spisu nevyplývá a nelze z něj zjistit, že by nezletilý byl v průběhu řízení řádným způsobem zastoupen. S ohledem na dikci ustanovení § 27 odst. 1 zákona č. 109/2002 Sb. přitom je nutno dovodit, že k úhradě příspěvku na péči je povinna primárně matka nezletilého, přičemž sám nezletilý se má rovněž na úhradě podílet. Je tedy zřejmé, že v takovém případě se zájmy rodiče a dítěte mohou dostat do kolize. Žalobce cituje ustanovení § 37 odst. 1 a 2 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o rodině“), dle kterého žádný z rodičů nemůže zastoupit své dítě, jde-li o právní úkony ve věcech, při nichž by mohlo dojít ke střetu zájmů mezi rodiči a dítětem nebo ke střetu zájmů dětí týchž rodičů. Nemůže-li dítě zastoupit žádný z rodičů, ustanoví soud dítěti opatrovníka, který bude dítě v řízení nebo při určitém právním úkonu zastupovat. Nezletilý tedy měl být v daném případě zastoupen opatrovníkem, jehož zájmy nejsou v rozporu se zájmy nezletilého. Toliko tak totiž bylo možno účinně zajistit, aby zájmy nezletilého byly řádně hájeny a aby došlo k naplnění institutu zastoupení. Správní orgán proto pochybil, pokud nezletilému neustanovil v řízení kolizního opatrovníka a ponechal dítě v řízení zcela nezastoupené, přičemž i tato vada je ve smyslu § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. důvodem ke zrušení rozhodnutí žalovaného rozsudkem bez jednání. Žalobce dále upozornil, že podle § 27 odst. 1 zákona č. 109/2002 Sb. (ve znění účinném ke dni rozhodnutí) jsou rodiče povinni hradit příspěvek na úhradu péče poskytované dětem a nezaopatřeným osobám v zařízeních. V případě, že dítě nebo nezaopatřená osoba má vlastní pravidelné příjmy, podílí se na hrazení příspěvku v rozsahu stanoveném ve znění § 29 uvedeného zákona. Z citovaného ustanovení žalobce dovozuje zásadu, že jsou to rodiče, kdo jsou primárně povinni hradit příspěvek, přičemž pokud má dítě vlastní pravidelný příjem, podílí se na jeho hrazení. Pokud by rodiče tuto prioritní povinnost hradit příspěvek neměli, pak by nemělo žádný smysl ani slovní vyjádření, že se dítě na hrazení příspěvku „podílí“. Až teprve v souvislosti s pojmem „podílí se“ odkazuje § 27 odst. 1 zákona č. 109/2002 Sb. na ustanovení § 29 téhož zákona. Ustanovení § 29 zákona pak upravuje rozsah podílu dítěte na hrazení příspěvku rodičem, to však neznamená, že by rodič příspěvek nehradil (s výjimkou zakotvenou v § 28 zákona). Správní orgán tak měl při interpretaci právního předpisu postupovat chronologicky a až vylučovací metodou měl dospět od § 27 zákona přes § 28 k § 29 zákona č. 109/2002 Sb., kdy měl nejprve ověřit majetkovou situaci zbylého rodiče, a až teprve tehdy, pokud by bylo zřejmé, že rodiče splňují podmínku § 28 zákona č. 109/2002 Sb., by teoreticky bylo přípustné stanovit dítěti s vlastním příjmem povinnost platit příspěvek na úhradu péče v plném možném rozsahu. Podíl dítěte na příspěvku tak nelze stanovit bez určení výše plnění rodiče, a tedy bez zjištění skutkového stavu o výši jeho příjmů. Z obsahu správního spisu ani z textu vydaného správního rozhodnutí však nevyplývá, že by se žalovaná během řízení pokusila zjistit majetkové a finanční poměry matky nezletilého, nadto ani není patrno, že by matka nezletilého postupovala vůči školskému zařízení v souladu s § 28 odst. 2 zákona č. 109/2002 Sb. Správní orgán tak ve vztahu k matce nezletilého rozhodl o nestanovení povinnosti platby, aniž by v tomto ohledu provedl jakékoli dokazování. Žalovaná pak neprovedla ani kvalitní důkaz vztahující se k sirotčímu důchodu nezletilého dítěte, když jediná listina založená ve správním spisu, dostatečně nekonkretizuje osobu, jíž se údaj o sirotčím důchodu týká. V řízení tak nebylo jednoznačně prokázáno, že by nezletilý M.K. vůbec disponoval vlastním příjmem. V souvislosti s tím pak žalobce opětovně upozornil, že žalovaná v řízení ani nezjišťovala názor nezletilého ve věci, když mu neposkytla možnost, aby byl v řízení vyslyšen buď přímo, nebo prostřednictvím zástupce či příslušného orgánu sociálně-právní ochrany dětí. Skutkový stav, který vzala žalovaná za základ svého rozhodnutí, tak nemá oporu ve spisech a vyžaduje zásadní doplnění. Jde tedy o další nedostatek, pro který soud zruší napadené rozhodnutí pro vady řízení bez jednání rozsudkem, a to dle § 76 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. Jestliže ve správním řízení nebyla učiněna žádná relevantní skutková zjištění, nemohlo být ve věci vydáno přezkoumatelné rozhodnutí. Ze všech výše uvedených důvodů proto žalobce navrhuje, aby krajský soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Závažný veřejný zájem na podání žaloby je dle názoru žalobce dán skutečností, že jak bylo orgány státního zastupitelství zjištěno, jde o systémovou chybu ve způsobu vedení řízení a rozhodování jednoho z řady dalších (totožně rozhodujících) správních orgánů, a to ve větším počtu obdobných věcí.