— Nejvyšší správní soud

57 A 38/2012- 55 - text 11 pokračování 57A 38/2012 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra Krysla a soudkyň Mgr. Miroslavy Kašpírkové a Mgr. Ing. Veroniky Baroňové v právní věci žalobce Nejvyššího státního zástupce, se sídlem Jezuitská 4, Brno, proti žalované Ředitelce Dětského domova DOMINO Plzeň, se sídlem Vojanova 22, Plzeň, zastoupené JUDr. Markem Görgesem, advokátem, se sídlem Žižkova 52, Plzeň, za účasti osoby zúčastněné na řízení opatrovníka nezletilého T.S., t.č…, Městského úřadu Stříbro, se sídlem Masarykovo náměstí 1, Stříbro, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 18. 2. 2011, čj. 328/190/11 t a k t o : I. Rozhodnutí žalované ze dne 18. 2. 2011, čj. 328/190/11 s e z r u š u j e a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žádný z účastníků řízení n e m á právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í 1. Žalobce se žalobou podanou ve veřejném zájmu domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 18.2.2011, čj. 328/190/11 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo rozhodnuto, že se matce nezletilého T.S., nar…, B.S., bytem…, nestanovuje příspěvek na úhradu péče poskytované nezletilému v zařízení, ale bude hrazen z vlastního příjmu nezletilého, ze sirotčího důchodu, a to ve výši 184,25 Kč za dobu od 28. do 31.1.2011 a dále od 1.2.2011 ve výši 1.381,90 Kč měsíčně. Povinnost hradit příspěvek na péči v zařízení byla stanovena dle § 27 odst. 1 a 2 a § 29 odst. 2 zákona č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen „zákon č. 109/2002 Sb.“). 2. V řízení před soudem byl nezletilému T.S., nar…, ustanoven usnesením místně příslušného Okresního soudu v Tachově ze dne 21.6.2012, čj. 13P 149/2008-49, opatrovníkem podle § 37 odst. 2 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině (dále jen „ZOR“ nebo “zákon o rodině“ ) Městský úřad Stříbro – orgán sociálně právní ochrany dětí. I. Důvody žaloby I. 3. Žalobce poukazoval na procesní pochybení žalované spočívající v tom, že napadené rozhodnutí nebylo nezletilému T.S. doručeno, ačkoliv byl účastníkem předmětného řízení, jemuž byla uložena povinnost hradit příspěvek na péči v plné výši. Podle názoru žalobce tato okolnost nebrání právní moci napadeného rozhodnutí, neboť správní řád tuto okolnost neuvádí jako důvod obnovy řízení. Uvedenou vážnou procesní vadu lze pojmout jako důvod k přezkumu, když nesprávným postupem správního orgánu byla účastníku odňata možnost účastnit se řízení. Jde o vadu náležející mezi vady, které znamenají porušení základních procesních principů. II. 4. Rozhodnutí, že se B.S. příspěvek na úhradu péče poskytované dítěti v zařízení nestanovuje, žalovaná odůvodnila jen tím, že M.S. pobírá sirotčí důchod ve výši 5.182,- Kč měsíčně, z něhož bude příspěvek hrazen (s odkazem na § 29 odst. 2 a § 27 odst. 2 zákona č. 109/2002 Sb.), a proto se příspěvek matce nestanovuje, přičemž správní řízení se od počátku vztahuje k nezletilému T.S. Ve výroku napadeného rozhodnutí však není povinná osoba výslovně specifikována (je použit neurčitý pojem „nezletilý“) a jestliže je navíc v odůvodnění argumentováno majetkovými poměry jiné osoby, než ohledně které je řízení vedeno, nelze z napadeného rozhodnutí zjistit, komu je povinnost ukládána. Napadené rozhodnutí je tak pro svoji nesrozumitelnost nepřezkoumatelné a trpí proto vadou řízení, jíž byla podstatně porušena ustanovení o řízení ve smyslu § 76 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s.ř.s.“). III. 5. Správní spis předložený žalobci na jeho žádost je tvořen listinami: oznámením o zahájení správního řízení doručeným B.S.; sdělením ČSSZ o vyplácení vdovského a sirotčího důchodu B.S.; výzvou B.S. podle § 36 zákona č. 500/2004 Sb. správní řád (dále jen „SŘ“ nebo „správní řád“) k možnosti vyjádřit se k podkladům rozhodnutí; napadeným rozhodnutím doručeným B.S.; doložkou právní moci napadeného rozhodnutí. Z předloženého spisového materiálu není patrno, že by byl ve věci učiněn jakýkoli další úřední úkon. IV. 6. Za předpokladu, že správní orgán rozhodoval o povinnosti T.S. nevyplývá ze správního spisu, že by byl nezletilý T.S. v řízení zastoupen [odkaz na § 29 odst. 1 a 4 SŘ, § 32 odst. 1 a odst. 2 písm. a) SŘ]. S ohledem na dikci § 27 odst. 1 zákona č. 109/2002 Sb. je k úhradě příspěvku povinna primárně matka nezletilého, přičemž sám nezletilý se má rovněž na úhradě podílet. Je tedy zřejmé, že zájmy rodiče a dítěte se dostaly do kolize. Matka proto nemohla v řízení vystupovat jako zákonný zástupce nezletilého. Správní orgán sice matku nezletilého za účastnicí řízení neoznačuje, z povahy věci však účastnicí je, když bylo o jejích povinnostech rozhodováno. Podle § 37 odst. 1 a 2 ZOR bylo nezbytné, aby byl v řízení nezletilému T.S. ustanoven kolizní opatrovník. Žalovaná však ponechala nezletilé dítě nezastoupené. Dle žalobce je nemyslitelné, aby mohla být legitimně uložena ve správním řízení povinnost spočívající v pravidelných platbách nezletilému dítěti, které v řízení nebylo zastoupeno. Zjevně zde došlo k podstatnému porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, které mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Napadené rozhodnutí tak trpí vadou řízení ve smyslu § 76 odst. 1 písm. c) s.ř.s. V. 7. Ze znění § 27 odst. 1 zákona č. 109/2002 Sb. žalobce dovozoval zásadu, že jsou to rodiče, kteří jsou primárně povinni hradit příspěvek, přičemž pokud má dítě vlastní pravidelný příjem, podílí se na hrazení příspěvku. § 29 uvedeného zákona pak stanoví techniku propočtu podílu všech povinných osob na úhradě příspěvku, čímž rozvádí § 27, pokud jde o přesné stanovení výše plnění (vždy v rámci významu slova „podílí se“). Ust. § 29 tak nemůže nikterak derogovat základní povinnost rodičů stanovenou v § 27 odst. 1 věta první zákona č. 109/2002 Sb. 8. Ve vztahu ke konkrétnímu případu to znamená, že § 29 odst. 2 a 3 zákona č. 109/2002 Sb. upravuje rozsah podílu dítěte na uhrazení příspěvku rodičem (srov. § 27 odst. 6 zákona č. 109/2002 Sb.). Neznamená to však, že rodič příspěvek nehradí (s výjimkou § 28 zákona č. 109/2002 Sb.), jestliže vlastní pravidelný příjem dítěte přesahuje 50 % částky určené podle § 27, ale i celkovou částku stanovenou podle § 27 zákona č. 109/2002 Sb. Dítě se podílí až do výše stanovené v § 27 odst. 2 uvedeného zákona. Zákon již nespecifikuje kritéria, za kterých by se dítě podílelo v plné výši příspěvkové základny, když jeho pravidelný měsíční příjem přesahuje v různé výši 50 % částky určené § 27. Lze proto dovodit závěr, že ředitel zařízení je oprávněn se zřetelem na příjem rodičů určit výši podílu dítěte podle § 29 odst. 3 zákona č. 109/2002 Sb. i nižší, než je plná výše příspěvkové základny podle § 27 odst. 2 zákona č. 109/2002 Sb., a to i pokud by pravidelný měsíční příjem dítěte pokryl plnou výši této příspěvkové základny. Rodič by pak tento rozdíl podle stejného ustanovení hradil. Jinými slovy, ze zákona nelze dovodit zákaz určení podílu dítěte na příspěvku v menším rozsahu, než je plná výše příspěvkové základy, a to i kdyby jeho příjem tuto základnu převyšoval. Je tedy otázka, zda vzhledem k § 27 odst. 1, 7 a § 29 odst. 3 zákona č. 109/2002 Sb. lze slova „až do výše“ použitá v § 29 odst. 2 zákona č. 109/2002 Sb., interpretovat ve významu „maximálně do výše“, nebo ve významu „do výše nepřevyšující příspěvkovou základnu“. Naproti tomu z § 29 odst. 3 zákona č. 109/2002 Sb. vyplývá povinnost rodiče hradit rozdíl mezi částkou určenou dítěti a plnou výší příspěvku. Z tohoto odstavce nevyplývá, že by mělo jít o rozdíl vzniklý proto, že příjem dítěte nedosahuje takové výše, aby pokryl, celou příspěvkovou základnu. Zákon mluví jen o rozdílu vzniklém mezi výší příspěvku a částkou určenou dítěti. Při této úvaze je zřejmé, že podíl dítěte na příspěvku nelze stanovit bez určení výše plnění rodiče. 9. Z obsahu správního spisu ani z napadeného rozhodnutí nevyplývá, že by se žalovaná pokusila zjistit finanční poměry matky nezletilého a není patrno, že by matka postupovala podle § 28 odst. 2 zákona č. 109/2002 Sb. Ze spisu je naopak patrno, že správní orgán v přípisu, jímž oznamoval matce nezletilého zahájení správního řízení, prejudikoval, že … „příspěvek bude hrazen … z příjmu dítěte (sirotčího důchodu) …“ 10. Správní orgán provedl v řízení jediný důkaz, který se vztahuje k existenci vdovského a sirotčího důchodu vyplácených B.S. Z předmětné listiny není zřejmé, kterých dětí se sirotčí důchod týká. Správní orgán tak neprovedl důkaz, zda konkrétně T.S. pobírá sirotčí důchod. V řízení tak nebylo prokázáno, že tento nezletilý disponuje vlastním příjmem, případně v jaké výši. V rozporu s ust. § 29 odst. 4 SŘ žalovaná nezjistila názor nezletilého dítěte ve věci, když dítěti neposkytla možnost, aby bylo vyslechnuto b