6 As 57/2004 — Nejvyšší správní soud

30 A 1/2013- 90 - text 20 pokračování 30A 1/2013 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Kuchynky a soudců JUDr. Václava Roučky a Mgr. Jaroslava Škopka v právní věci žalobce: PALIS Plzeň, spol. s r.o., se sídlem Kokořov 24, Třemošná, IČ 40522521, zastoupeného Mgr. Janem Blažkem, advokátem se sídlem Riegrova 223/20, Plzeň, proti žalovanému: Státní úřad inspekce práce, se sídlem Kolářská 451/13, Opava, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 12. 2012, čj. 3996/1.30/12/14.3, t a k t o : I. Rozhodnutí Státního úřadu inspekce práce ze dne 21. 12. 2012, čj. 3996/1.30/12/14.3, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í k dalšímu řízení žalovanému. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 19.456,- Kč k rukám zástupce žalobce Mgr. Jana Blažka do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í I. Předmět řízení Žalobou podanou soudu osobně dne 4. 1. 2013 se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí Státního úřadu inspekce práce ze dne 21. 12. 2012, čj. 3996/1.30/12/14.3, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Plzeňský kraj a Karlovarský kraj ze dne 2. 10. 2012, čj. 12433/6.71/12/14.3, jímž bylo ve výroku I. rozhodnuto, že žalobce se dopustil 1. správního deliktu na úseku zaměstnanosti podle § 140 odst. 1 písm. c) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů [dále též jen „zákon č. 435/2004 Sb.“ nebo „zákon o zaměstnanosti“], a 2. správního deliktu na úseku bezpečnosti práce podle § 30 odst. 1 písm. f) zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů [dále též jen „zákon č. 251/2005 Sb.“ nebo „zákon o inspekci práce“], a byla mu uložena podle § 140 odst. 4 písm. f) zákona č. 435/2004 Sb. povinnost k peněžitému plnění ve formě pokuty ve výši 350.000,- Kč, jímž bylo ve výroku II. zastaveno správní řízení ve věci podezření ze spáchání několika dalších správních deliktů na úseku bezpečnosti práce podle příslušných ustanovení zákona č. 251/2005 Sb. a jímž bylo ve výroku III. rozhodnuto o povinnosti žalobce uhradit paušální částku nákladů správního řízení ve výši 1.000,- Kč. Podle § 140 odst. 1 písm. c) zákona o zaměstnanosti, ve znění účinném od 5. 1. 2012, právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba se správního deliktu dopustí tím, že umožní výkon nelegální práce podle § 5 písm. e) bodu 1 nebo 2. Ve smyslu § 5 písm. e) zákona o zaměstnanosti, ve znění účinném od 5. 1. 2012 do 23. 6. 2014, se pro účely tohoto zákona rozumí nelegální prací výkon závislé práce fyzickou osobou mimo pracovněprávní vztah [bod 1] nebo pokud fyzická osoba-cizinec vykonává práci v rozporu s vydaným povolením k zaměstnání nebo bez tohoto povolení, je-li podle tohoto zákona vyžadováno [bod 2]. Podle § 30 odst. 1 písm. f) zákona o inspekci práce, ve znění účinném od 1. 1. 2007, právnická osoba se dopustí správního deliktu na úseku bezpečnosti práce tím, že nedodrží povinnosti při zajišťování bezpečnosti práce stanovené v § 101 až 103 zákoníku práce. Podle § 103 odst. 1 písm. a) zákoníku práce je zaměstnavatel povinen nepřipustit, aby zaměstnanec vykonával zakázané práce a práce, jejichž náročnost by neodpovídala jeho schopnostem a zdravotní způsobilosti. Podle § 103 odst. 1 písm. f) zákoníku práce je zaměstnavatel povinen zajistit zaměstnancům, zejména zaměstnancům v pracovním poměru na dobu určitou, zaměstnancům agentury práce dočasně přiděleným k výkonu práce k jinému zaměstnavateli, mladistvým zaměstnancům, podle potřeb vykonávané práce dostatečné a přiměřené informace a pokyny o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci podle tohoto zákona a podle zvláštních právních předpisů, zejména formou seznámení s riziky, výsledky vyhodnocení rizik a s opatřeními na ochranu před působením těchto rizik, která se týkají jejich práce a pracoviště. Podle § 103 odst. 2 věty prvé zákoníku práce je zaměstnavatel povinen zajistit zaměstnancům školení o právních a ostatních předpisech k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, které doplňují jejich odborné předpoklady a požadavky pro výkon práce, které se týkají jimi vykonávané práce a vztahují se k rizikům, s nimiž může přijít zaměstnanec do styku na pracovišti, na kterém je práce vykonávána, a soustavně vyžadovat a kontrolovat jejich dodržování. Odpovědnost žalobce za správní delikt na úseku zaměstnanosti podle § 140 odst. 1 písm. c) zákona o zaměstnanosti je v předmětném prvoinstančním rozhodnutí [pod I./1] vymezena takto: Umožnil výkon nelegální práce ve smyslu ust. § 5 písm. e) bod 1 a 2 zákona o zaměstnanosti, tedy umožnil výkon závislé práce fyzickou osobou mimo pracovněprávní vztah a bez povolení k zaměstnání osobě I.M., st. přísl. Ukrajina, když jmenovaný I.M. vykonával pro účastníka řízení minimálně dne 4. 2. 2012 (v časech okolo 10.00 hod., 14.00 hod. a 17.00 hod.) práci při obsluze kotelny v provozovně účastníka řízení - pile na adrese... Odpovědnost žalobce za správní delikt na úseku bezpečnosti práce podle § 30 odst. 1 písm. f) zákona o inspekci práce je v předmětném prvoinstančním rozhodnutí [pod I./2] vymezena takto: Připustil, aby kotel typ G 130 kW, výr. č. 41, rok výroby 1998, kontroloval a obsluhoval ve dnech 9. 1., 11. 1., 13. 1., 19. 1., 21. 1., 25. 1. a 2. 2. roku 2012, vždy v 6.45 hod., zaměstnanec pan M.B., nar…, dne 24. 1. 2012 v 9.00 hod., 11.00 hod. a 15.45 hod. zaměstnanec pan Z.Š., nar…, a dne 4. 2. 2012 v 10.00 hod., 14.00 hod. a 17.00 hod. pan I.M. nar... Ti nebyli prakticky zacvičeni, přezkoušeni ani nebyla ověřena jejich znalost práce topiče. Nezajistil tak obsluhu kotlů odborně způsobilými pracovníky (dále jen „topiči“) a provozoval kotelnu III. kategorie „Kotelna G 130“ v rozporu s vnitřním předpisem „Místní provozní řád nízkotlaké teplovodní kotelny – Stará kotelna“, když nesplnil povinnost, která je uvedena v bodě č. 6, kde je uvedeno: „zajistit praktický zácvik, zkoušku a ověření znalostí topiče“. Nedodržel minimální bezpečnostní standard uvedený v § 12 písm. e) a f) vyhlášky Českého úřadu bezpečnosti práce č. 91/1993 Sb., k zajištění bezpečnosti práce v nízkotlakých kotelnách. Neposkytl výše uvedeným osobám dostatečné a přiměřené informace týkající se bezpečnosti práce a ochrany zdraví při práci, které doplňují jejich odborné předpoklady pro výkon práce, které se týkají jimi vykonávané práce a vztahují se k rizikům, s nimiž mohou přijít zaměstnanci do styku na pracovišti, na kterém je práce vykonávána. Neomezil nebezpečí vyplývající z chybného jednání člověka v důsledku neznalosti právních a ostatních předpisů bezpečnosti práce a ochrany zdraví při práci. Tím nesplnil povinnost, kterou mu ukládá § 103 odst. 1 písm. a), f) a odst. 2 úvodní ustanovení zákoníku práce. II. Žaloba Pokud jde o správní delikt uvedený v I./1 výroku prvoinstančního rozhodnutí, žalobce již ve správním řízení uvedl skutečnosti a doložil důkazy k prokázání, že činnost pana M. nebyla výkonem závislé práce, resp. nenaplňovala znaky závislé práce. Žalobce zejména opakovaně odkazuje na judikaturu Nejvyššího správního soudu (např. 4 Ads 177/2011-120 a 4 Ads 75/2011-73) a na závěry NSS, ze kterých je zřejmé, že „za závislou práci, která je vykonávána ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, se považuje výlučně osobní výkon práce zaměstnance pro zaměstnavatele, podle pokynů zaměstnavatele, jeho jménem, za mzdu, plat nebo odměnu za práci, v pracovní době nebo jinak stanovené nebo dohodnuté době na pracovišti zaměstnavatele, popřípadě na jiném dohodnutém místě, na náklady zaměstnavatele a na jeho odpovědnost“. V rámci uvedených definičních znaků práce nelze v předmětné věci shledat vztah nadřízenosti ani podřízenosti, pan M. rovněž za svoji mimořádnou osobní občanskou výpomoc nepobíral mzdu, plat ani jinou odměnu a z jeho přítomnosti v provozu žalobce (od 3. 2.), která byla navíc spojena s pouhým ubytováním se jeho a jeho manželky, není možné dovodit, že by pro žalobce soustavně vykonával práci. Vztah nadřízenosti a podřízenosti dovozuje žalovaný z údajné činnosti pana M. pro žalobce na základě žalovaným tvrzeného pokynu. Pokynem dle žalovaného je listina označená jako Pověření k obsluze kotlů. K tomu žalobce uvádí, že z listiny označené jako Pověření pouze vyplývá, že pan M. mohl přikládat na pásový dopravník, nevyplývá z ní žádný závazný pokyn podřízenému subjektu k přikládání. Pověření, resp. samotné seznámení se způsobem přikládání, bylo pouhou ochranou žalobce v případě, že by pan M. použitím jiného paliva kotel poškodil a způsobil tím žalobci škodu. Je třeba také upozornit na základní rozdíl mezi pojmy pověření (neboli svěřeni) a pokyn, kdy žalovaný účelově pojem pověření zaměňuje s pojmem pokyn, kdy taková interpretace je zcela zavádějící a poškozující žalobce. Žalovaný v odůvodnění rozhodnutí dále uvádí, že v záznamu čj. 970/6.41/12/15.2/3 ze dne 16. 2. 2012 (záznam OIP) je zachyceno vyjádření pana B., že