— Nejvyšší správní soud

30 A 26/2012- 55 - text 8 pokračování 30A 26/2012 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Petra Kuchynky a soudců Mgr. Jaroslava Škopka a Mgr. Alexandra Krysla v právní věci žalobce: Nejvyšší státní zástupce, se sídlem Brno, Jezuitská 4, proti žalované: Ředitelka Dětského domova DOMINO, Plzeň, se sídlem Plzeň, Vojanova 22, zastoupené JUDr. Markem Görgesem, advokátem, se sídlem Plzeň, Žižkova 52, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 8. června 2011, čj. 327/605/11, t a k t o: I. Rozhodnutí žalované ze dne 8. června 2011, čj. 327/605/11, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í žalované k dalšímu řízení . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení . O d ů v o d n ě n í : Žalobce se žalobou ze dne 3. 5. 2012 podanou ve veřejném zájmu domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalované, kterým byla nezletilému dítěti uložena povinnost hradit příspěvek na péči v zařízení dle § 27 odst. 1 a 2 a § 29 odst. 2 zákona č. 109/2002 Sb. Problematika úhrady péče poskytované v dětských domovech byla upravena zákonem č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „zákon č. 109/2002 Sb.“). Správní řízení bylo upraveno zákonem č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „správní řád“). [I] Žaloba, vyjádření žalované k žalobě 1. Žaloba Žalobce v podané žalobě nejprve poukázal na procesní pochybení žalované, která nezletilé H.K., jakožto účastnici předmětného řízení, které byla uložena povinnost hradit příspěvek na péči v plné výši, nebylo vydané správní rozhodnutí vůbec doručeno. V této souvislosti žalobce konstatoval, že nezletilá H.K. z důvodu nedostatku věku zjevně neměla plnou procesní způsobilost, a proto bylo třeba ustanovit jí v řízení opatrovníka, což však správní orgán neučinil. Žalovaná napadeným rozhodnutím ve výroku rozhodla tak, že „Rodiči dítěte H.K. (…) paní M.K. (…) se příspěvek nestanovuje na úhradu péče poskytované dítěti v zařízení. Příspěvek se uhradí z vlastního příjmu nezletilé (ze sirotčího důchodu) a to za dobu od 14. 12. – 31. 12. 2010 částku 829,14 Kč a dále od 1. 1. 2011 ve výši 1.381,90 Kč – měsíčně.“. Rozhodnutí bylo kuse odůvodněno tím, že H.K. pobírá sirotčí důchod ve výši 5.127,- Kč měsíčně, z něhož bude příspěvek hrazen. Výrok o tom, že M.K. se příspěvek nestanovuje, není odůvodněn vůbec. Z předloženého spisového materiálu dále není patrno, že by vyjma oznámení o zahájení správního řízení M.K. (matce nezletilé), obstarání zprávy České správy sociálního zabezpečení o existenci sirotčího důchodu, výzvy M.K. podle § 36 odst. 3 správního řádu k možnosti vyjádřit se k podkladům rozhodnutí a vyhotovení konečného rozhodnutí (včetně jeho doručení matce nezletilé) byl ve věci učiněn jakýkoli další úkon. Stran otázky nedostatku plné procesní způsobilosti nezletilé H.K. jakožto účastnice řízení, žalobce uvedl, že ze správního spisu nevyplývá a nelze z něj zjistit, že by nezletilá byla v průběhu řízení řádným způsobem zastoupena. S ohledem na dikci ustanovení § 27 odst. 1 zákona č. 109/2002 Sb. je přitom nutno dovodit, že k úhradě příspěvku na péči je povinna primárně matka nezletilé, přičemž sama nezletilá se má rovněž na úhradě podílet. Je tedy zřejmé, že v takovém případě se zájmy rodiče a dítěte mohou dostat do kolize. Žalobce citoval § 37 odst. 1 a 2 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů (žalobcem dále označován též jen jako „zákon o rodině“), dle kterého žádný z rodičů nemůže zastoupit své dítě, jde-li o právní úkony ve věcech, při nichž by mohlo dojít ke střetu zájmů mezi rodiči a dítětem nebo ke střetu zájmů dětí týchž rodičů. Nemůže-li dítě zastoupit žádný z rodičů, ustanoví soud dítěti opatrovníka, který bude dítě v řízení nebo při určitém právním úkonu zastupovat. Nezletilá tedy měla být v daném případě zastoupena opatrovníkem. Správní orgán proto pochybil, pokud nezletilé neustanovil v řízení kolizního opatrovníka a ponechal dítě v řízení zcela nezastoupené, přičemž i tato vada je ve smyslu § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. důvodem ke zrušení rozhodnutí žalovaného rozsudkem bez jednání. Žalobce dále upozornil, že podle § 27 odst. 1 zákona č. 109/2002 Sb. jsou rodiče povinni hradit příspěvek na úhradu péče poskytované dětem a nezaopatřeným osobám v zařízeních. V případě, že dítě nebo nezaopatřená osoba má vlastní pravidelné příjmy, podílí se na hrazení příspěvku v rozsahu stanoveném ve znění § 29 uvedeného zákona. Z citovaného ustanovení žalobce dovodil zásadu, že jsou to rodiče, kdo jsou primárně povinni hradit příspěvek, přičemž pokud má dítě vlastní pravidelný příjem, podílí se na jeho hrazení. Pokud by rodiče tuto prioritní povinnost hradit příspěvek neměli, pak by nemělo žádný smysl ani slovní vyjádření, že se dítě na hrazení příspěvku „podílí“. Až teprve v souvislosti s pojmem „podílí se“ odkazuje § 27 odst. 1 zákona č. 109/2002 Sb. na ustanovení § 29 téhož zákona. Ustanovení § 29 je nutno interpretovat tak, že navazuje na § 27 a doplňuje ho co do způsobu určení rozsahu povinnosti z hlediska kvantitativního, v žádném případě však nemůže nikterak derogovat základní povinnost rodičů stanovenou v § 27 odst. 1 zákona č. 109/2002 Sb. Podíl dítěte na příspěvku tak nelze stanovit bez určení výše plnění rodiče, a tedy bez zjištění skutkového stavu o výši jeho příjmů. Z obsahu správního spisu ani z textu vydaného správního rozhodnutí však nevyplývá, že by se žalovaná během řízení pokusila zjistit majetkové a finanční poměry matky nezletilé, nadto ani není patrno, že by matka nezletilé postupovala vůči školskému zařízení v souladu s § 28 odst. 2 zákona č. 109/2002 Sb., když k jejímu celkovému příjmu není ve spisu žádný doklad. Naopak, ze spisu je patrno, že správní orgán již předem nehodlal stanovit povinnost platby příspěvku rovněž matce nezletilé. Správní orgán provedl v řízení jediný důkaz, ten se vztahuje k existenci sirotčího důchodu. Nezjistil však názor nezletilého dítěte, když mu neposkytl možnost, aby bylo vyslyšeno buď přímo, nebo prostřednictvím zástupce, nebo příslušného orgánu sociálně-právní ochrany dětí. Správní orgán v rozporu s povinností uloženou mu v § 50 odst. 2 správního řádu neopatřil v řízení všechny potřebné podklad, a neprovedl tak řádné dokazování ve smyslu § 51 a násl. správního řádu. Jestliže ve správním řízení nebyla učiněna dostatečná skutková zjištění, nemohlo být ve věci vydáno přezkoumatelné rozhodnutí. Dochází-li při rozhodování orgánu veřejné moci k interpretaci právního předpisu, musí jít o interpretaci konformní s ústavním pořádkem České republiky. Interpretace právní normy, jak ji provedl správní orgán v napadeném rozhodnutí, je s těmito zásadami v rozporu. Správní orgán užil výlučně interpretaci jazykovou, aniž vzal v úvahu kautely, které vymezuje právní řád jako celek (vyživovací povinnost rodičů vůči dětem, zásady dodržování dobrých mravů, subsidiarity a proporcionality, přednosti nadřazených právních norem před normami nižší právní síly, přednosti zájmu dítěte nad zájmem státu na odvodech). Při způsobu interpretace, který staví na systematickém, logickém, holistickém a teleologickém základu, měl správní orgán postupovat v zákoně chronologicky, a až vylučovací metodou dospět od § 27 přes § 28 k § 29 zákona č. 109/2002 Sb. Pro správní orgán bylo závazné nejprve ověřit majetkovou situaci zbylého rodiče. Teprve pokud by bylo zřejmé, že splňuje podmínky § 28 odst. 1 zákona č. 109/2002 Sb., bylo by teoreticky přípustné dítěti s vlastním příjmem stanovit povinnost platit příspěvek na úhradu péče v plném rozsahu. Daná interpretační pravidla byla rozebrána např. nálezy Ústavního soudu ze dne 26. 3. 1996, sp.zn. Pl.ÚS 48/95; ze dne 17. 5. 2001, sp.zn. III. ÚS 580/2000; ze dne 20. 11. 2000, sp.zn. IV. ÚS 548/99; ze dne 14. 4. 2010, sp.zn. I.ÚS 2736/07; ze dne 30. 6. 2010, sp.zn. II. ÚS 671/09. Správní orgán nemohl „mlčením“ přejít pravidla stanovená § 27 a § 28 zákona č. 109/2002 Sb., neboť postavení rodičů při hrazení příspěvku není alternativou k postavení dětí s příjmem. Přednostním povinným jsou vždy rodiče. Povinnost dítěte (ač o ní zákon smlčuje a tento pojem nepoužívá) je povinností subsidiární a nemůže nahrazovat, jak se správní orgán mylně domnívá, povinnost žijícího rodiče. Žalobce dále argumentoval čl. 1 a čl. 10 Ústavy, čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále též jen „LZPS“) a čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte s tím, že interpretace provedená v daném případě žalovanou je rozporná s citovanými normami vyšší právní síly. Žalobce uzavřel, že je napadené rozhodnutí nezákonné. Žalovaná porušila čl. 1 a čl. 10 Ústavy, čl. 4 odst. 1 LZPS, čl. 3 Úmluvy o právech dítěte, § 2, § 3, § 29 odst. 4, § 32 odst. 1, odst. 2 písm. a), § 50 odst. 2 SŘ a § 27 odst. 1 zákona č. 109/2002 Sb. Závažný veřejný zájem na podání žaloby je