3 As 51/2007 — Nejvyšší správní soud

16 Ad 48/2014- 39 - text 8 pokračování 16Ad 48/2014 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Hockou v právní věci žalobkyně: MUDr. K. M., bytem M. L., zastoupené: JUDr. Pavel Turoň, advokát, se sídlem Moskevská 66, 360 01 Karlovy Vary, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 (dále jen ČSSZ), v řízení o žalobě ze dne 7.7.2014 proti rozhodnutí žalované ze dne 5.5.2014 č.j. X o přeplatek na starobním důchodu, t a k t o : I. Rozhodnutí žalované ze dne 5.5.2014 č.j. X a jemu předcházející rozhodnutí č.j. X ze dne 7.3.2014 se z r u š u j í pro vady řízení a věc se v r a c í žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je p o v i n n a zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce JUDr. Pavla Turoně na nákladech řízení částku ve výši X,-Kč na účet vedený u Komerční banky, a.s., číslo X, VS 314912, nejpozději do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Včasnou žalobou, k níž byla připojena i kopie napadeného rozhodnutí, se žalobkyně domáhá přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 5.5.2014 č.j. X, jímž žalovaná zamítla její námitky a potvrdila rozhodnutí ČSSZ č. II. č.j. X ze dne 7.3.2014, kterým bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 118a odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů a ve spojení s ustanovením § 37 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon), o nároku ČSSZ na vrácení přeplatku na starobním důchodu žalobkyně před dosažením důchodového věku za dobu od 22.6.2008 do 21.1.2010 v částce 90.039,-Kč. V rozsáhlém odůvodnění napadeného rozhodnutí ze dne 5.5.2014 žalovaná zdůraznila, že přezkoumala námitkami napadené rozhodnutí č. II. ze dne 7.3.2014 v plném rozsahu a po provedeném dokazování zjistila, že přeplatek na starobním důchodu před dosažením důchodového věku byl vyčíslen ve správné výši a v souladu s právními předpisy; dále popsala průběh celého řízení zahájeného podáním žádosti žalobkyně dne 13.10.2006 o starobní důchod před dosažením důchodového věku (dle § 31 odst. 1 zákona ve znění účinném do 31.12.2009) s požadavkem na jeho přiznání od 22.1.2007, tedy celé tři roky před dosažením důchodového věku, avšak potřebnou dobu pojištění žalobkyně získala až poté, co Penzijní fond Ruské federace (dále jen Penzijní fond) po více než šesti letech potvrdil ČSSZ veškeré doby zaměstnání, které získala na území Ruské federace (dále jen RF) před svým přesídlením do České republiky (dále jen ČR) a do dosažení důchodového věku jí ode dne požadovaného přiznání starobního důchodu chybělo celých 1096 dnů; rozhodnutím ČSSZ ze dne 26.6.2013 byl žalobkyni přiznán požadovaný důchod od 22.1.2007 ve výši 4.042,-Kč; žalobkyně od 23.5.2007 do 31.12.2009 vykonávala výdělečnou činnost jako zaměstnanec v pracovním poměru pro společnost Léčebné lázně a.s. v Mariánských Lázních (odpracovala 940 dnů), přesto jí žalovaná za tuto dobu vyplatila na účet dne 1.7.2013 starobní důchod v celkové výši 90.039,-Kč, byť ve formě doplatku, ačkoliv jí nenáležel; s ohledem na výdělečnou činnost žalobkyně došlo ke zkrácení doby, za kterou se snižovala výše procentní výměry starobního důchodu před dosažením důchodového věku (z původních 1096 dnů na 156 dnů), ČSSZ proto přepočetla výši procentní výměry jejího starobního důchodu před dosažením důchodového věku na měsíční částky uvedené ve výroku napadeného rozhodnutí č. I. ze dne 7.3.2014, kdy celkový doplatek důchodu za dobu od 22.1.2007 do 21.2.2014 představoval sumu 264.785,-Kč, avšak žalobkyni nenáležela výplata tohoto důchodu od 23.5.2007 do 21.1.2010, proto je žalobkyně povinna vrátit vzniklý přeplatek, který byl zjištěn a vyčíslen až v červnu 2013 v uvedené výši nejvýše pět let zpětně ode dne výplaty dávky (§ 118a odst. 3 zákona č. 582/1991 Sb.), tedy za dobu od 23.5.2007 do 21.1.2010. Z připojené kopie rozhodnutí ČSSZ č. II ze dne 7.3.2014 č.j. X je zřejmé, že jím bylo žalovanou rozhodnuto tak, že podle ustanovení § 118a odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb. má ČSSZ vůči žalobkyni nárok na vrácení přeplatku v částce 90039 Kč, který vznikl v období od 22.6.2008 do 21.1.2010 s odůvodněním, že žalobkyni byl v období od 23.5.2007 do 21.1.2010 vyplácen starobní důchod, ačkoliv nenáležel, neboť žalobkyně vykonávala výdělečnou činnost před dosažením důchodového věku (uvedeny i měsíčně vyplácené částky), čímž vznikl přeplatek ve výši 90039 Kč; závěrem bylo uvedeno, že na úhradu přeplatku byl v souladu s ustanovením § 42 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku ČR a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších zákonů, použit doplatek starobního důchodu ve výši 132393 Kč, náležející na základě rozhodnutí ČSSZ č. I. ze dne 7.3.2014, č.j. 505 522 394/423; povinnost k úhradě přeplatku se tedy neukládá. V žalobě vyjádřila žalobkyně nesouhlas s napadeným rozhodnutím, protože žalovaná neřeší důvod, proč tomu tak bylo, kdo je za daný stav zodpovědný a hlavně vůbec neprokazuje, zda když důchod přijímala, věděla či mohla vědět nebo předpokládat, že jí byl důchod vyplácen neprávem. Pokud by toto bylo při rozhodování řešeno, nemohlo by být napadené rozhodnutí vydáno. Pravda je, že řádně podala žádost o přiznání předčasného důchodu, ale jeho přiznání nebylo vyřízeno včas, přičemž jeho výše není určena do dnešního dne, tj. ani po sedmi letech. Výplata důchodu také nebyla prováděna pravidelně v měsíčních intervalech, jak jí dle zákona náleží, ale došlo k jeho hromadné výplatě poté, co se v červnu 2013 obrátila s žádostí o pomoc na prezidenta ČR. Peníze přijala v dobré víře s tím, že jí náleží. Dále uvedla, že i pokud by jí důchod byl vyplácen pravidelně, pak by v tehdy přiznané výši nestačil ani na její obživu, ani na zajištění běžných potřeb. Situace, do které se dostala, je tedy výhradně důsledkem nečinnosti ČSSZ. Z tohoto důvodu nepovažuje požadavek na vrácení za správný. Dosavadním postupem žalované utrpěla újmu, a to nejenom materiální, ale zejména psychickou a v důsledku toho i újmu na zdraví. Žalovaná neprokázala z její strany porušení § 118a odst. 1 zák. č. 582/1991 Sb., že tedy věděla či mohla vědět a předpokládat, že důchod je jí vyplácen neprávem, nejsou tak splněny zákonem stanovené podmínky pro to, aby žalovaná byla oprávněna požadovat vrácení vyplaceného důchodu. Potvrdila-li žalovaná zápočet údajného přeplatku s nárokem na výplatu starobního důchodu dle rozhodnutí č. I. ze dne 7.3.2014, pak takový zápočet je nemožný a protiprávní, i pokud by žalovaná měla na vrácení přeplatku nárok. Protiprávnost takového rozhodnutí je zřejmá z toho, že k zápočtu bylo přistoupeno, přestože rozhodnutí č. I nebylo v době zápočtu pravomocné, neboť pravomocné není ani v současné době, když je předmětem žaloby podané dne 7.7.2014 u Krajského soudu v Plzni, kterou se domáhá jeho zrušení. Závěrem bylo požadováno zrušení napadeného rozhodnutí ze dne 5.5.2014 a přiznání nákladů řízení bez specifikace. Žalovaná ve svém obsáhlém vyjádření k žalobě dne 12.11.2014 zdůraznila, že teprve z jejího podnětu, kdy opakovaně vyzývala ruského nositele pojištění k prokázání doby pojištění a současně i k odstranění rozporů v počtu vždy různých časových období, které tento nositel pojištění v průběhu tohoto řízení vykazoval, se podařila prokázat doba pojištění získaná žalobkyní na území RF, s jejímž zápočtem již získala potřebnou dobu pojištění pro vznik nároku na starobní důchod podle § 31 zákona, nejednalo se tedy o liknavost žalované, což si žalobkyně stále odmítá připustit a uznat, ale o liknavost a nespolupráci ruského nositele pojištění, která odsunula přiznání starobního důchodu žalobkyni o několik let, v čemž dal žalované za pravdu i krajský soud ve svém rozsudku ze dne 30. 1. 2013, č.j. 16 Ad 67/2011- 100, kterým sice zrušil rozhodnutí žalované a zavázal ji k novému rozhodnutí, avšak až poté, kdy ruský nositel pojištění konečně podal jednoznačné vyjádření ohledně možnosti zhodnocení doby pojištění žalobkyně získané na území RF. Také bylo uvedeno, že prostřednictvím Okresní správy sociálního zabezpečení v Chebu uplatnila žalobkyně dne 13.10.2006 žádost o předčasný starobní důchod dle § 31 zákona, na jejíž IV. straně projevila vůli přiznat starobní důchod od 22.1.2007 a prohlásila, že po jeho přiznání nebude vykonávat výdělečnou činnost. Je tak zcela jednoznačné, že žalobkyně si byla velmi dobře vědoma podmínek provázející přiznání starobního důchodu podle § 31 zákona, tudíž si byla plně vědoma i té skutečnosti, že v případě výdělečné činnosti po 11.1.2007 (správně 22.1.2007) nese odpovědnost za jednotlivé splátky vyplacené na starobním důchodu; probíhající přezkumné řízení ji nevyvazuje z objektivní odpovědnosti. Rovněž byl uveden přehled částek, které žalobkyni náležely a jaké byly vyplaceny od 22.1.2007 do 21.11.2014 (náleželo 379.255,-Kč a vyplaceno bylo 433.244,-Kč), tudíž došlo ke snížení výše přeplatku na 53.989,-Kč, což žalovaná napravila rozhodnutím ze dne 22.5.2014, ale změna