4 As 51/2007 — Nejvyšší správní soud

30 A 141/2014- 83 - text 13 pokračování 30A 141/2014 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Kuchynky a soudců JUDr. Václava Roučky a Mgr. Jaroslava Škopka v právní věci žalobce: Domov pro osoby se zdravotním postižením „SOKOLÍK“ v Sokolově, příspěvková organizace, se sídlem Slavíčkova 1701, Sokolov, zastoupeného JUDr. Janem Kollárem, advokátem se sídlem Obce Ležáky 972/1, Sokolov, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 11. 2014, čj. 2014/58999-222/1, t a k t o : I. Rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 4. 11. 2014, čj. 2014/58999-222/1, a rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Karlových Varech ze dne 20. 8. 2014, čj. MPSV-UP/39845/14/KV, s e z r u š u j í a věc s e v r a c í k dalšímu řízení žalovanému. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 10.292,- Kč k rukám zástupce žalobce JUDr. Jana Kollára do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í I. Předmět řízení Žalobce Domov pro osoby se zdravotním postižením „SOKOLÍK“ v Sokolově, příspěvková organizace (dále též jen „poskytovatel“), se podle správních orgánů dopustil správních deliktů podle § 107 odst. 2 písm. e) a g) zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o sociálních službách“), tím, že a) ve dnech 5. 3. 2013, 17. 3. 2013, 3. 6. 2013, 4. 6. 2013 použil u klienta R. H., jemuž je poskytována sociální služba, opatření omezující pohyb formou podání léčivých přípravků (Rivotril a Tisercin) při problémovém chování jmenovaného klienta za účelem jeho zklidnění, a to v případech, kdy nebyly naplněny podmínky stanovené v § 89 odst. 1 zákona o sociálních službách. V uvedených případech, kdy došlo k podání léčivých přípravků, nešlo o přímé ohrožení zdraví a života jmenovaného klienta nebo zdraví a života jiných fyzických osob. Uvedeným jednáním poskytovatele bylo postupováno v rozporu s § 89 odst. 1 zákona o sociálních službách, čímž se poskytovatel dopustil správního deliktu dle § 107 odst. 2 písm. e) zákona o sociálních službách; b) v případech výše uvedeného použití opatření omezující pohyb přistoupil k tomuto opatření, aniž by vhodným způsobem informoval jmenovaného klienta o tom, že vůči němu může být použito opatření omezující pohyb osob. Poskytovatel tak jednal v rozporu s § 89 odst. 2 zákona o sociálních službách, čímž se dopustil správního deliktu dle § 107 odst. 2 písm. e) zákona o sociálních službách; c) v případech výše uvedeného použití opatření omezující pohyb přistoupil k tomuto opatření, aniž by předtím využil mírnějších opatření omezujících pohyb v pořadí určeném ustanovením § 89 odst. 3 zákona o sociálních službách, tedy aniž by nejdříve zasáhl pomocí fyzických úchopů, případně poté umístil jmenovaného klienta do místnosti zřízené k bezpečnému pobytu. Poskytovatel také ve výše uvedených případech použil opatření omezující pohyb – podal léčivé přípravky za účelem zklidnění výše jmenovaného klienta, aniž by přivolal lékaře, který by dané léčivé přípravky na místě ordinoval a byl přítomen při podání těchto léčivých přípravků, jak stanovuje § 89 odst. 3 zákona o sociálních službách. Uvedeným jednáním poskytovatele bylo postupováno v rozporu s § 89 odst. 3 zákona o sociálních službách, čímž se poskytovatel dopustil správního deliktu dle § 107 odst. 2 písm. e) zákona o sociálních službách; d) nevedl evidenci případů použití opatření omezujících pohyb osob. Uvedeným jednáním poskytovatele bylo postupováno v rozporu s § 89 odst. 6 zákona o sociálních službách, čímž se poskytovatel dopustil správního deliktu dle § 107 odst. 2 písm. g) zákona o sociálních službách. Za uvedené správní delikty podle § 107 odst. 2 písm. e) a g) zákona o sociálních službách byla poskytovateli uložena v souladu s § 107 odst. 5 písm. b) a d) zákona o sociálních službách pokuta v celkové výši 80.000,- Kč (rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Karlových Varech ze dne 20. 8. 2014, čj. MPSV-UP/39845/14/KV, ve spojení s rozhodnutím žalovaného Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 4. 11. 2014, čj. 2014/58999-222/1). II. Řízení před správními orgány Ve dnech 22. až 24. 7. 2013 provedl Úřad práce České republiky – krajská pobočka v Karlových Varech (dále též jen „krajská pobočka“) u poskytovatele inspekci poskytování sociálních služeb (viz inspekční zpráva ze dne 24. 7. 2013). Proti některým zjištěním uvedeným v inspekční zprávě podal poskytovatel námitky. O těchto námitkách rozhodl ředitel krajské pobočky dne 7. 10. 2013 pod čj. MPSV-UP/59779/13. Dne 22. 1. 2014 pod čj. MPSV-UP/2083/14/SO zahájil Úřad práce České republiky – krajská pobočka v Karlových Varech s poskytovatelem správní řízení ve věci možného porušení ustanovení § 89 zákona o sociálních službách. Ve vyjádření ze dne 5. 2. 2014 se poskytovatel dovolával toho, že v zřizovací listině má jako hlavní činnost uvedeno i zajištění zdravotní péče a že za podmínek stanovených v § 39 odst. 3 písm. d) zákona o zdravotních službách může použití omezovacích prostředků indikovat i jiný zdravotnický pracovník nelékařského povolání, a současně navrhoval tyto důkazy: výslech zdravotnického personálu (4 osoby), sociální pracovnice zařízení a MUDr. B.S., psychiatra, u kterého jsou v péči klienti uvedení v inspekční zprávě, zdravotnickou dokumentaci, včetně knihy hlášení sester, a vyjádření odborníka - psychiatra k depotní medikaci, kterou užívají klienti uvedení v inspekční zprávě, zda je či není prostředkem omezujícím pohyb. Rozhodnutím ze dne 17. 3. 2014, čj. MPSV-UP/12125/14/SO, Úřad práce České republiky – krajská pobočka v Karlových Varech shledal poskytovatele odpovědným za tam uvedené správní delikty podle § 107 odst. 2 písm. e) a g) zákona o sociálních službách a za tyto správní delikty v souladu s § 107 odst. 5 písm. b) a d) zákona o sociálních službách mu uložil pokutu v celkové výši 80.000,- Kč. Proti tomuto rozhodnutí správního orgánu I. stupně se poskytovatel odvolal. Rozhodnutím ze dne 19. 6. 2014, čj. 2014/28653-222/1, Ministerstvo práce a sociálních věcí odvoláním napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil krajské pobočce k novému projednání. Dne 9. 7. 2014 pod čj. MPSV-UP/32812/14/SO oznámil Úřad práce České republiky – krajská pobočka v Karlových Varech pokračování v dokazování v rámci zahájeného správního řízení ve věci možného porušení ustanovení § 107 odst. 2 písm. e) a g) zákona o sociálních službách. K tomu poskytovatel uvedl, že trvá na důkazech, které navrhl ve vyjádření k zahájení správního řízení (protokol o ústním jednání sepsaný krajskou pobočkou dne 14. 8. 2014 pod čj. MPSV-UP/39049/14/KV). Rozhodnutím ze dne 20. 8. 2014, čj. MPSV-UP/39845/14/KV, Úřad práce České republiky – krajská pobočka v Karlových Varech shledal poskytovatele odpovědným za tam uvedené správní delikty podle § 107 odst. 2 písm. e) a g) zákona o sociálních službách a za tyto správní delikty v souladu s § 107 odst. 5 písm. b) a d) zákona o sociálních službách mu uložil pokutu v celkové výši 80.000,- Kč (blíže viz bod I. odůvodnění tohoto rozsudku). Také proti tomuto rozhodnutí správního orgánu I. stupně se poskytovatel odvolal. Rozhodnutím ze dne 4. 11. 2014, čj. 2014/58999-222/1, Ministerstvo práce a sociálních věcí odvolání poskytovatele zamítlo a odvoláním napadené rozhodnutí krajské pobočky ze dne 20. 8. 2014, čj. MPSV-UP/39845/14/KV, potvrdilo. III. Žalobní body V žalobě žalobce namítá, že ve správním řízení nebyly provedeny jím navrhované důkazy. Tím došlo k citelnému zásahu do jeho práva uvádět důkazní návrhy a trvat na jejich provedení. Žalobci se nedostalo logického zdůvodnění, proč tak závažné důkazy nebyly provedeny. Rozhodnutí musí jistě trpět i vadou v právním posouzení, pokud vycházelo z neúplného dokazování. Žalobce je i zdravotním zařízením. Při právním posouzení naplnění skutkové podstaty správního deliktu, pro který byl uznán vinným, je nutné srovnat ustanovení § 39 odst. 3 písm. d) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, v platném znění, kdy je poskytovatel povinen zajistit, aby použití omezovacího prostředku indikoval vždy lékař, ve výjimečných případech, vyžadujících neodkladné řešení, může použití omezovacích prostředků indikovat i jiný zdravotnický pracovník nelékařského povolání, který je přítomen, lékař musí být o takovém použití omezovacího prostředku neprodleně informován a musí potvrdit odůvodněnost omezení, kdy dle § 39 odst. 3 písm. e) téhož zákona musí být každé použití omezovacího prostředku zaznamenáno do zdravotnické dokumentace. Tak se i stalo. Nelogické je také tvrzení na str. 4 rozhodnutí prvoinstančního orgánu, že žalobce užil opatření omezující pohyb v situaci, která je uvedena ve zdravotnické dokumentaci, kdy se hovoří o tom, že pacient H. kope nohama do dveří, křičí, ležel na zemi a dále kopal nohama apod. Není tedy zřejmé, co musí nastat za