6 Ads 46/2013 — Nejvyšší správní soud

30 A 39/2014- 59 - text 14 pokračování 30 A 39/2014 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Roučky a soudců JUDr. PhDr. Petra Kuchynky, Ph.D. a Mgr. Jany Komínkové v právní věci žalobkyně: ROSSO STEEL, a.s., se sídlem Praha 6, Evropská 2589/33b, zastoupené: JUDr. Miloslava Wipplingerová, Ph.D., LL.A., advokátka, se sídlem Plzeň, Pražská 45, proti žalovanému: Státní úřad inspekce práce, se sídlem Opava, Kolářská 451/13, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. února 2014 č.j. 5069/1.30/13/14.3 t a k t o : I. Žaloba se z a m í t á. II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se žalobou domáhá zrušení výše označeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Plzeňský kraj a Karlovarský kraj ze dne 18.11.2013 č.j. 18534/6.71/13/14.3, kterým byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání správního deliktu podle § 140 odst. 1 písm. c) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, pro porušení § 5 písm. e) bod první téhož zákona, za což jí byla uložena pokuta 1.000.000,- Kč a náhrada nákladů řízení 1.000,- Kč. Žalobkyně v žalobě namítala nepřípustně extenzivní výklad výkonu nelegální práce podle § 5 písm. e) bod první zákona č. 435/2004 Sb. Žalobkyně tvrdila, že měla se společností MARSAFRAN a M, s.r.o. a s M.B. uzavřenou řádnou smlouvu o dílo podle obchodního zákoníku, která splňovala formální náležitosti a vystihovala vzájemný vztah žalobkyně a jejích dodavatelů. Skutečnost, zda materiál dodá zhotovitel nebo objednatel, je dle obchodního zákoníku dispozitivním ujednáním. Skutečnost, že převládá práce zhotovitele na dodání díla, je právě skutečností, která odlišuje smlouvu o dílo od smlouvy kupní. Podle žalobkyně u smlouvy o dílo obchodní zákoník nevylučuje, že by výrobní prostředek – dělící linka nemusel být ve vlastnictví zhotovitele. Dělící linky byly pronajaty zhotoviteli a po dobu nájmu na nich nepracoval nikdo jiný než zhotovitel, který zajišťoval jejich běžnou údržbu, a opravy přesahující rámec běžné údržby zajišťovala žalobkyně v souladu s § 668 tehdy platného občanského zákoníku. Podle žalobkyně nebyla splněna podmínka závislé práce – vztah nadřízenosti a podřízenosti, když bylo výpověďmi svědků prokázáno, že nikdo ze společnosti žalobkyně neukládal pracovníkům společnosti MARSAFRAN a M, s.r.o. a M.B. pracovní úkoly. Pracovali buď na základě pokynů svého vedoucího I.R. a M.B. pracoval na základě svých možností a objednávek žalobkyně. Rovněž podle žalobkyně nebyla splněna podmínka, že práce je vykonávaná na určeném pracovišti, ve stanovené pracovní době a za mzdu, když žalobkyně dodavatelům nestanovila pracovní dobu. Zaměstnanci MARSAFRAN a M, s.r.o pracovali v pracovní době určené svým zaměstnavatelem a M.B. v době, kterou si určil sám v závislosti na konkrétní objednávce. Jejich pracovní doba nekorespondovala s pracovní dobou zaměstnanců žalobkyně. Dále žalobkyně poukázala na to, že oba zhotovitelé dodávali žalobkyni dílo za dohodnutou cenu, určenou podle „nadělených“ kilogramů plechu, když cena díla v tomto oboru lze stěží určit jinak. Dále žalobkyně namítala, že žalobkyně neposkytovala zaměstnancům zhotovitelů pracovní oděvy, ochranné pomůcky a režijní materiál, jak je v pracovněprávním vztahu povinností zaměstnavatele. Žalobkyně poukázala i na skutečnost, že pracovní oděvy zaměstnanců žalobkyně a zhotovitelů byly barevně odlišné. Oba zhotovitelé podle žalobkyně nebyli závislí pouze na dodávce díla pro žalobkyni, nýbrž dodávali obdobné dílo i jiným dodavatelům. Podle žalobkyně nelze připustit výklad, kdy jeden inspektor považuje jednání zhotovitele za souladné se zákonem a druhý, který kontroluje v tomtéž právním vztahu objednatele, považuje jednání v rozporu se zákonem. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl zamítnutí žaloby s tím, že H.Y., S.V. a O.M., nebyli zaměstnanci MARSAFRAN a M s.r.o., ale s touto společností měli uzavřenu smlouvu o dílo a formálněprávně vystupovaly jako OSVČ. Podle žalovaného dle § 5 písm. e) bod první zákona o zaměstnanosti se nelegální prací rozumí výkon závislé práce mimo pracovněprávní vztah. Závislou práci definuje § 2 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce. Ust. § 3 zákoníku práce pak stanoví, že závislá práce může být vykonávána pouze v základním pracovněprávním vztahu. Naplnění obou podmínek ust. § 5 písm. e) bod první zákona o zaměstnanosti bylo podle žalovaného bez důvodných pochybností prokázáno, tedy že žalobkyně umožnila výkon závislé práce specifikovaným osobám a současně s nimi neměla uzavřen pracovněprávní vztah. Extenzivní výklad v tomto dle žalovaného nelze spatřovat. Takové „kvazi“ obchodněprávní vztahy je nutno považovat za vztahy zastírající skutečný stav. Námitky žalobkyně, že některé skutečnosti ujednané v obchodní smlouvě obchodní zákoník nevylučuje, podle žalovaného nemění nic na tom, že jiný právní předpis takovéto vztahy neumožňuje. Žalovaný dále odkázal na odůvodnění prvostupňového rozhodnutí, z něhož podle žalovaného vyplývá, že není pravdou, že by pracovníkům MARSAFRAN a M s.r.o. a M.B. neukládal pracovní úkoly nikdo ze společnosti žalobkyně. Ačkoliv těmto osobám nebyla formálně stanovena pracovní doba, fakticky byly podle žalovaného závislé na době provozu provozovny žalobkyně, stejně i na době a režimu výdeje materiálu ze skladu. Práce byly vykonávány na strojním zařízení žalobkyně a na její náklady, neboť dělící linky nemají vlastní zařízení pro odečet spotřebované energie, dotčené osoby nemohly dělící linky pronajmout žádné další osobě a nemohly na nich ani vykonávat práci pro někoho jiného než pro žalobkyni. Nebylo vyfakturováno vyrobené konkrétní dílo, samotné dílo nebylo nijak vyjádřeno, ale bylo fakturováno měsíčně. Ohledně pracovních oděvů a ochranných pomůcek tato skutečnost podle žalovaného nevypovídá nic o tom, že by vykonávané práce byly vykonávány na jejich vlastní náklady, když náklady na výrobu jsou dány především náklady výrobními (elektrická energie, opotřebení strojů, náklady na údržbu budovy atd.), nikoli výlučně náklady na věci osobní povahy, jako je oblečení nebo jiné ochranné pomůcky, které jsou náklady zcela marginálními. Skutečnost, že dotčené pracující osoby vykonávaly práci i pro jiné subjekty, nevylučuje, že v daném případě pro žalobkyni vykonávaly závislou práci. I klasický zaměstnanec může vykonávat ve svém volném čase práci pro jinou osobu. Součástí správního spisu je záznam o zahájení kontroly ze dne 10.4.2012 v 9:15 hodin na pracovišti žalobkyně … Žalobkyně předložila protokoly o převzetí díla za období leden, únor, březen 2012 zhotovitele M.B., kde žalobkyně potvrzuje zhotoviteli převzetí díla za měsíční období v určitém objemu kg materiálu, přičemž na základě uvedeného rozsahu v protokolu o převzetí díla byly vydány měsíčně faktury za dělení ocelových svitků, a to na základě Rámcové smlouvy o dílo ze dne 17.5.2010. V této smlouvě se uvádí, že se M.B., fyzická osoba podnikající na základě živnostenského oprávnění uděleného na Slovensku, jako zhotovitel zavazuje pro žalobkyni jako objednavatele vyrábět výrobky pro automobilový průmysl dělením ocelových svitků na požadovaný rozměr na dělící lince č. 3 Žďas, kterou má zhotovitel současně ve výpůjčce. Dílo má být prováděno dle smlouvy na podkladě roční objednávky specifikované výrobními průvodkami s příslušnou výrobní dokumentací včetně výkresové dokumentace objednavatele. Dílo se provádí ve výrobní hale žalobkyně na podkladě dílčích smluv o dílo – odvolávky. Odvolávkou se rozumí výrobní průvodka a související dokumentace. K uzavření dílčí smlouvy o dílo dochází převzetím odvolávky. Zhotovitel je podle smlouvy povinen se pojistit pro případ jakékoli škody do výše 500.000,- Kč, kterou způsobí objednavateli nebo třetí osobě. Objednatel poskytuje bezúplatně sociální zázemí, energie pro výkon díla. Cena za dílo je sjednávána za dělení jednoho kg svitku a fakturována za předcházející kalendářní měsíc. K tomuto byla předložena i objednávka na období leden až prosinec 2012 na dělení ocelových svitků na zařízení dělící linky č. 3 Žďas, kde se uvádí cena za dělení – 1,60,-Kč/kg bez DPH. Objednávka je ze 3.1.2012. Podle smlouvy o výpůjčky dělící linky uzavřené mezi žalobkyní a M.B. dne 17.5.2010 se vypůjčitelovi předává dělící linka č. 3 Žďas, kterou je vypůjčitel oprávněn užívat za účelem provádění díla v souladu se smlouvou o dílo uzavřenou téhož dne mezi týmiž účastníky smlouvy. Za období leden až březen 2012 byly předloženy i jednotlivé výrobní průvodky týkající se dělící linky č. 3, které jsou v souhrnném přehledu označeny jako tzv. outsourcing D3. Ohledně vztahu se společností MARSAFRAN a M s.r.o. žalobkyně předložila smlouvu o nájmu hmotného majetku ze dne 31.5.2011, podle níž přenechává pronajímatel nájemci dělící linku č. 2 Bolina od 1.6.2011 za měsíční nájemné 10.000,- Kč, kde nájemce není oprávněn předmět nájmu dále pronajmo