8 As 55/2012 — Nejvyšší správní soud

57 A 109/2013- 132 - text 26 pokračování 57A 109/2013 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra Krysla a soudkyň Mgr. Miroslavy Kašpírkové a Mgr. Ing. Veroniky Baroňové v právní věci žalobce JUDr. M.Z., zastoupeného Mgr. Markem Plajnerem, advokátem, se sídlem Na Příkopě 23, Praha 1, proti žalovanému Krajskému úřadu Plzeňského kraje, se sídlem Škroupova 18, Plzeň, za účasti osob zúčastněných na řízení 1) L.B., 2) A.P., 3) M.Z., 4) Ing. J.Z., a 5) I.Z., v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29.8.2013, čj. KDS/1671/13, t a k t o : I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 29.8.2013, čj. KDS/1671/13 a rozhodnutí Obce Prášily ze dne 16.7.2013, čj. 235/13 s e z r u š u j í. II. Obec Prášily je jako povinný subjekt povinna poskytnout JUDr. M.Z. základní osobní údaje o osobách, kterým poskytla veřejné prostředky v období od 1.1.2011 do 31.12.2012, a to jméno, příjmení, rok narození, obec, kde má příjemce trvalý pobyt, výši, účel a podmínky poskytnutých veřejných prostředků. Těmito osobami jsou 1) L.B., 2) A.P., 3) M.Z., 4) Ing. J.Z., 5) I.Z., 6) M.Š. III. Žalovaný je p o v i n e n zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 17.357 Kč, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám Mgr. Marka Plajnera, advokáta. O d ů v o d n ě n í 1. Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 29.08.2013, čj. KDS/1671/13, sp.zn.. ZN/370/KDS/13 (dále též jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí obce Prášily (dále též jen „povinný“) ze dne 16.07.2013, čj. 235/13 (dále též jen „prvostupňové rozhodnutí“), jímž byla odmítnuta žádost žalobce o poskytnutí informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „InfoZ“ nebo „zákon o svobodném přístupu k informacím“). 2. Při jednání soudu dne 11.2.2015 žalobce do protokolu upravil návrh výroku rozsudku a navrhoval, aby soud zrušil nejen napadené rozhodnutí, ale také prvostupňové rozhodnutí, a aby nařídil povinnému poskytnout žalobci informace požadované žádostí z 20.1.2013, doplněné podáním z 25.1.2013, a přiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení. II. Důvody žaloby 3. Žalobce pod bodem II. žaloby popsal skutkový stav věci. Žalobu pak odůvodnil v bodě III., kde uvedl, že jsou zaměstnanci povinného příjemci veřejných prostředků, a to bez ohledu na to, na jakém základě je pracovněprávní vztah založen. Uvedl, že se výkladem pojmu „příjemce veřejných prostředků“ zabýval Ústavní soud i Nejvyšší správní soud a oba tyto soudy po zjištění, že InfoZ tento pojem nedefinuje, akcentovaly princip jednoty a bezrozpornosti právního řádu, ze kterého plyne požadavek přikládat týmž pojmům obsaženým v různých právních předpisech zásadně stejný význam a obsah, ledaže by existovaly rozumné důvody k závěru, že stejný význam mít nemají, vycházely proto z obecné definice pojmu „veřejné prostředky“ obsažené v § 2 písm. g) zákona č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole (dále též jen „zákon o finanční kontrole“). V té souvislosti žalobce odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 24.01.2007, sp. zn. I. ÚS 260/06 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu zde citovaná jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz) a rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 01.06.2010, sp. zn. 5 As 64/2008 (všechna rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz). 4. Dále žalobce uvedl, že ani pojem „příjemce“ není definován v InfoZ (§ 8b odst. 1 InfoZ pouze tautologicky definuje „příjemce“ veřejných prostředků jako toho, komu byly veřejné prostředky „poskytnuty“). Podle § 8b odst. 1 InfoZ platí, že povinný subjekt poskytne základní osobní údaje o osobě, které poskytl veřejné prostředky. Toto ustanovení představuje zákonnou výluku z obecného pravidla obsaženého v ustanovení § 8a InfoZ, podle něhož informace týkající se osobnosti, projevů osobní povahy, soukromí fyzické osoby a osobní údaje povinný subjekt poskytne jen v souladu s právními předpisy upravujícími jejich ochranu. Ze zmíněného tedy vyplývá, že základní osobní údaje se o osobě, které povinný subjekt poskytl veřejné prostředky, poskytnou i přesto, že jsou jinak chráněny předpisy o ochraně osobních údajů. Pod pojem „příjemce veřejných prostředků“ tak byl zákonodárcem zahrnut široký okruh osob. 5. Podle § 8b odst. 3 InfoZ se základní osobní údaje podle odstavce 1 poskytnou pouze v rozsahu: jméno; příjmení; rok narození; obec, kde má příjemce trvalý pobyt; výše, účel a podmínky poskytnutých veřejných prostředků. InfoZ tedy výslovně stanoví, že výše poskytnutých veřejných prostředků ve spojení se jménem a příjmením osoby, které byly poskytnuty, jsou spolu s dalšími údaji v § 8b odst. 3 InfoZ údaji, které povinný žadateli poskytne. Uvedené závěry vycházejí z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 5. 2011, sp.zn. 5 As 57/2010, v němž NSS dospěl ke zcela shodným právním závěrům. Dále žalobce uvedl: „Všeobecně se judikatura kloní ke stanovisku, že právo na informace u veřejně činných osob převládá nad právem na ochranu jejich soukromí. Příkladem je i nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 517/10 o právu vědět, který ze soudců byl členem KSČ, kde byla jasná dikce § 4 písm. b) InfoZ vymezující pojem osobního údaje interpretována účelově ve prospěch práva na informace, jemuž správní orgány i soudy několik let vzdorovaly.“ (pod čarou uveden odkaz - doc. JUDr. Pavel Mates, CSc., doc. JUDr. Soňa Skulová, PhD.: K problému ochrany soukromí úředníků veřejné správy v otázce platů a odměn z pohledu práva na informace, Bulletin advokacie č. 7-8/2013, str. 40). 6. Dle žalobce jsou některé osoby coby příjemci veřejných prostředků, na něž se vztahovala žádost žalobce, funkčně zařazeny např. do finančního výboru povinného, tudíž mají přímý vliv na provádění kontroly hospodaření s majetkem a finančními prostředky povinného. Z tohoto důvodu je neudělení souhlasu k užití osobních údajů ze strany konkrétních osob zcela irelevantní, jelikož informace o výši platů či odměn konkrétních zaměstnanců je dle InfoZ a příslušné judikatury nutné na základě individuální žádosti podané podle InfoZ poskytnout. Pokud povinný přesto odmítne požadované informace poskytnout s odkazem na to, že je citovaná judikatura již překonána, měl by tak ve smyslu Metodického doporučení Ministerstva vnitra a Úřadu pro ochranu osobních údajů k poskytování informací o platech pracovníků povinných subjektů podle zákona o svobodném přístupu k informacím (dále též jen „Metodické doporučení“) učinit až po řádném zohlednění všech okolností konkrétního případu tak, aby bylo zřejmé, že ve vztahu ke konkrétnímu zaměstnanci a konkrétním podmínkám zcela zřetelně převažuje nutnost ochrany soukromí a osobních údajů nad právem na informace, resp. nad požadavkem kontroly ze strany veřejnosti. Takto povinným provedený test proporcionality musí být řádně a obsáhle odůvodněn, včetně uvedení všech úvah a argumentů, které povinného vedly k zaujetí stanoviska, že ochrana jednoho ústavně zaručeného práva legitimně převažuje nad ochranou jiného ústavně zaručeného práva a že je v konkrétním případě nutné žádost o poskytnutí informací odmítnout. Je tomu tak proto, „že právo na informace patří k ústavně garantovaným politickým právům, jehož účelem je umožnit občanům orientovat se ve veřejném dění, aniž by bylo třeba prokazovat odůvodněnost požadavku. Případné omezení může být dáno pouze zákonem, při respektování nezbytnosti ochrany práv a svobod druhých, bezpečnosti státu, veřejné bezpečnosti, ochrany veřejného zdraví a mravnosti“. (pod čarou uveden odkaz - doc. JUDr. Pavel Mates, CSc., doc. JUDr. Soňa Skulová, PhD.: K problému ochrany soukromí úředníků veřejné správy v otázce platů a odměn z pohledu práva na informace, Bulletin advokacie č. 7-8/2013, str. 40, a Usnesení Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 156/02). 7. Dle uvedeného musejí být v rozhodnutí, jímž byla žádost o informace odmítnuta, vždy uvedeny důvody, které vedly k neposkytnutí požadovaných informací, resp. k odmítnutí žádosti. Povinný je povinen jednoznačně a nezpochybnitelně zdůvodnit, a to vždy jednotlivě ve vztahu ke všem konkrétním osobám, proč je v tom kterém případě ochrana soukromí, resp. osobních údajů, nadřazena zájmu na transparentnost nakládání s veřejnými prostředky, jíž odpovídá právo žadatele na informace. Povinný však žalobcem požadované informace odmítl poskytnout, aniž by splnil svou povinnost rozhodnutí o odmítnutí žádosti řádně v uvedeném smyslu odůvodnit. Podle Metodického doporučení přitom musí výrok rozhodnutí povinného o odmítnutí žádosti výslovně odkazovat na § 8a InfoZ ve spojení s § 5 odst. 2 zákona o ochraně osobních údajů. Tento požadavek však prvostupňové rozhodnutí nesplňuje a odkaz v tom smyslu je uveden pouze v jeho odůvodnění. 8. Dále žalobce namítal a citoval z napadeného rozhodnutí, že se žalovaný nevypořádal se všemi výše uvedenými odvolacími argumenty ani nesdělil, z jakého důvodu je nepovažuje za relevantní pr