1 As 69/2011 — Nejvyšší správní soud

57 A 8/2014- 69 - text 20 pokračování 57A 8/2014 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra Krysla a soudkyň Mgr. Miroslavy Kašpírkové a Mgr. Ing. Veroniky Baroňové v právní věci žalobkyně M. M., bytem M. n. 125, R., zastoupené JUDr. Ivanou Čadkovou, advokátkou, se sídlem Modřínová 2, Plzeň, proti žalovanému Krajskému úřadu Plzeňského kraje, se sídlem Škroupova 18, Plzeň, za účasti osob zúčastněných na řízení 1) B. V., bytem R., M. n. 124, 2) J. B., bytem R., M. n. 124, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27.11.2013, čj. RR/3504/13, t a k t o : I. Žaloba se z a m í t á. II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. III. Žádná z osob zúčastněných na řízení n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í I. Vymezení věci 1. Žalobkyně se žalobou domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 27.11.2013, čj. RR/3504/13 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Rokycany (dále jen „stavební úřad“) ze dne 19.8.2013, čj. MeRo/1553/OST/13 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), jímž byly na žádost J. B. a B. V. dodatečně povoleny stavební úpravy spočívající ve vybudování dvou okenních otvorů do západní fasády stávajícího domu čp. 124, M. n., na pozemku st.p.č. 120 v k.ú. Rokycany. Žalobkyně navrhovala zrušit i prvostupňové rozhodnutí a požadovala, aby jí bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. II. Důvody žaloby 2. Prvostupňovým rozhodnutím bylo vydáno dodatečné povolení stavebních úprav bytového domu čp. 124 v Rokycanech (spočívající ve vybudování dvou oken do západní stěny budovy). Stavebnice vylepšením osvětlení svých místností, které s ohledem na nedávnou rekonstrukci musí splňovat základní kritéria podle technický požadavků, tedy vylepšením nad obvyklou míru a standard zásadně ovlivní využitelnost sousední stavební parcely č. 121, jíž je žalobkyně spoluvlastnicí a jedná se o pozemek stavební - zastavěná plocha a nádvoří. 3. Žalobkyně napadala celý výrok rozhodnutí žalovaného, a to z důvodu, že byla zkrácena na svých právech vydáním rozhodnutí obou stupňů v uvedené věci. Považovala za újmu na svých právech, že nepovolená stavba byla dodatečně legalizována, ačkoliv se nachází na hranici pozemku různých vlastníků, čímž dopadá na výkon vlastnického práva mj. žalobkyně, navíc považovala za zásah do svých procesních práv postup obou správních orgánů, které ve věci rozhodovaly. 4. Předmětná stavební úprava, vybudování oken či okenních otvorů ve fasádě na hranici pozemků, byla již předmětem správní žaloby vedené Krajským soudem v Plzni pod sp.zn. 57Ca 32/2007, kdy bylo rozsudkem ze dne 30.11.2009 zrušeno v téže právní věci rozhodnutí žalovaného, jímž potvrdil povolení téže stavby. 5. Žalobkyně vyšla vstříc stavebnicím již v r. 1995, kdy bez námitek souhlasila s tím, aby provedly zásadní přestavbu své nemovitostí, díky čemuž jejich objekt zřejmě ztratil charakter rodinného domu a stal se domem bytovým. Ačkoliv již zřejmě ze zmíněného povolení rekonstrukce z r. 1995 anebo z kolaudačního řízení r. 1997 mělo vyplynout, že se jedná o dům bytový, stavební úřad se v žádném z předchozích řízení vedených o stavbě oken domu čp. 124 nezabýval touto otázkou. Teprve když žalobkyně poukázala na právní úpravu, podle níž nelze v rodinném domě postaveném na hranici pozemků provést na hraniční zdi žádné otvory, natož okna, stavební úřad zjistil, že stavebnice nemají rodinný dům. Žalobkyně nikdy nedala souhlas k opatření na hranici pozemku, spočívajícím ve vybudování oken či otvorů ve štítové zdi. Naopak od počátku upozorňuje na záměr spoluvlastníků domu čp. 125 provést ve dvorní části stavebního pozemku další objekt k bydlení s využitím stávajících garáží. Podala proto žádost o vydání územního rozhodnutí a žádost o povolení výjimky z § 169 odst. 3 stavebního zákona, jelikož se domnívala, že sousední objekt je rodinným domem. Dne 28.7.2010 podala žádost o povolení výjimky a 18.1.2011 žádost o vydání územního rozhodnutí. 6. Řízení o povolení výjimky bylo přerušeno pro pokračující řízení o žádosti stavebnic o povolení stavební úpravy spočívající ve vybudování dvou okenních otvorů do západní fasády stávajícího domu čp. 124. Jednalo se o řízení, které bylo pravomocně zastaveno rozhodnutím žalovaného ze dne 5.10.2010 a které následovalo po zrušení rozhodnutí žalovaného soudem, jak je uvedeno výše. Po vydání tohoto rozhodnutí (čj. RR/3588/10) mělo řízení o povolení výjimky pokračovat. To se nestalo, naopak z důvodu neukončeného řízení o výjimce bylo přerušeno i řízení územní. Stavební úřad k žádostem a urgencím žalobkyně v řízeních nepokračoval. Když v letošním roce stavební úřad zjistil, že několik let mystifikoval účastníky v povaze charakteru domu čp. 124, bez zábran pokračoval v řízení o povolení výjimky, aby tuto žádost zamítl, jelikož předmětem řízení o povolení výjimky měly být odstupové vzdálenosti mezi rodinnými domy, což dům čp. 124 není. Stavební úřad tedy tím, že řádně nezjistil stav věci (ať již v řízení o předmětných oknech anebo v řízení ohledně plánované výstavby žalobkyně), několik let uváděl účastníky řízení v omyl, což mělo za následek i nesprávné úkony ze strany účastníků, nehledě na to, že řízení o žádosti žalobkyně z ledna 2011 bude v zásadě nutno znovu projednat mimo stavební úřad z důvodu pozbytí časové platnosti vyjádření, ale také z důvodu změny některých právních ustanovení. 7. Dle žalobkyně měl být postup takový, že po zastavení stavebního řízení o povolení okenních otvorů (5.10.2010) mělo být pokračováno v řízení o povolení výjimky (žádost 28.7.2010) a po rozhodnutí v této otázce mělo být pokračováno v územním řízení (žádost 18.1.2011), které bylo přerušeno z důvodu řízení o povolení výjimky. Žalobkyně upozornila v této souvislosti na text odůvodnění usnesení o přerušení řízení o povolení výjimky (13.12.2010), totiž vázanost přerušení řízení na skončení řízení (řádného stavebního řízení) o povolení stavební úpravy spočívající ve vybudování dvou okenních otvorů do západní fasády domu čp.124. Nebylo zde uvedeno ničeho o tom, že by se mělo vyčkat jakéhokoliv rozhodnutí o okenních otvorech. Žalobkyně se domnívala, že jak bylo řízení o povolení okenních otvorů zhodnoceno jako předběžná otázka pro řízení o povolení výjimky, tak mělo být řízení o odstranění vázáno řízením o povolení výjimky, potažmo o vydání územního rozhodnutí, coby předběžnými otázkami. Poté, co bylo řízení o povolení stavební úpravy (okenní otvory) zastaveno, a byla zahájena obě řízení na žádost žalobkyně, byly správní úřady rok nečinné a teprve 23.11.2011 se zahajuje řízení o odstranění nepovolené stavební úpravy a po dalším roce 7.12.2012 stavebnice žádají o dodatečné povolení. V té době však měla probíhat řízení zahájená k žádosti žalobkyně, jelikož obě její žádosti byly podány dříve (a tím řízení zahájena), než bylo zahájeno řízení o odstranění, resp. o dodatečné povolení okenních otvorů. 8. Kromě podrobné historie v odůvodnění stavební úřad nezdůvodnil dostatečně názorovou změnu, totiž že několikrát posoudil stavební úpravu (okna na hranici pozemků) tak, že ji nelze povolit. Důvody, které stavební úřad i žalovaný uvádí, nejsou úplné, jelikož již v r. 1998 byla povolena okna s podmínkou, že budou neotevíratelná, a nebyla označena jen za okenní otvory. Technické řešení stavební úpravy, o níž není zřejmé, zda se jedná o prosvětlovací otvory, okenní otvory, okna či jinou součást stavby, je podružné, když zásadní otázkou pro rozhodnutí by mělo být oprávnění provést tuto stavební úpravu na hranici pozemků a důsledky takového rozhodnutí. Např. žalobkyně nikdy nebyla seznámena s požadavky na její osobu pro případnou údržbu těchto otvorů. Protože stavební úřad neřešil tuto otázku ani v případě rekonstrukce, která v domě čp. 124 proběhla v letech 1995-7, nelze dovodit ani to, zda její záměr, který měl být projednán v územním řízení, je s požadavky na umožnění údržby v souladu či ne. To však lze řešit právě v územním řízení, které stavební úřad bez důvodu odmítl provést. 9. I když stavební úřad zahlcuje účastníky naprosto nedůvodnými informacemi, citacemi právních předpisů či opisem listin ze správního spisu, neznamená to, že jeho odůvodnění je řádné a dostatečné. Vůbec se nezabývá otázkou oken v protilehlých stěnách, resp. tvrdí, že zde taková situace není. Pokud tvrdí, že se jedná o proluku, pak je zřejmé, že lze očekávat dostavbu i v sousední proluce, a pak jakékoliv otvory na hranici pozemků znemožňují zástavbu sousední proluky. Je chybou se domnívat, že v daném případě neexistují protilehlé stěny, v nichž jsou okna obytných místností. Rekonstrukcí objektu čp. 124 došlo k propojení všech budov na témže pozemku, takže stávající stěna domu čp. 125 je protilehlou k celému objektu čp. 124, a ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 14.7.2011, čj. 1 As 69/2011 po celé délce protilehlých stěn