2 Afs 24/2007 — Nejvyšší správní soud

57 Af 18/2014- 61 - text 30 pokračování 57 Af 18/2014 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra Krysla a soudkyň Mgr. Miroslavy Kašpírkové a Mgr. Ing. Veroniky Baroňové v právní věci žalobce KRAK-CHEM Sp. z o.o. – organizační složka, se sídlem Otovice, K Panelárně 140, zastoupeného RNDr. Peterem Ferencem, daňovým poradcem se sídlem Praha 7, U Průhonu 5, proti žalovanému Odvolacímu finanční ředitelství, se sídlem Brno, Masarykova 427/31, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7.3.2014, č.j. 5897/14/5000-14201-706481, t a k t o: I. Žaloba se z a m í t á. II. Žádný z účastníků řízení n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í I. Napadené rozhodnutí. Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 7.3.2014, č.j. 5897/14/5000-14201-706481 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti dodatečným platebním výměrům Finančního úřadu pro Karlovarský kraj (dále jen „prvoinstanční orgán“) ze dne 21.3.2013, č.j. 212334/13/2401-24803-404765 a č.j. 212386/13/2401-24803-404765 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“), a tato rozhodnutí byla potvrzena. Prvoinstančními rozhodnutími byla žalobci doměřena daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2009 a 2010. II. Žaloba. V bodě I. žaloby žalobce namítal, že z více míst v textu napadeného rozhodnutí je zřejmé, že se žalovaný odvoláním dostatečně podrobně nezabýval, na vícero námitek žalobce vůbec nereagoval a při svém posouzení průběhu řízení v prvním stupni vycházel pouze z těch částí zprávy o daňové kontrole ze dne 5.3.2013, které sestavoval správce daně. Zjištěné skutečnosti a výpovědi svědků hodnotil pouze z jeho subjektivních, často nelogických a předpisy nikterak nepodložených úvah. Tím bezesporu žalovaný porušil ustanovení § 102 odst. 3, § 114 odst. 2 první věta, ale také § 92 odst. 2 a odst. 5 písm. c) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, neboť neprokázal existenci skutečností vyvracejících žalobcem nad rámec výzvy správce daně uplatněných listinných důkazních prostředků. Jako flagrantní příklad nedostatečného pročtení odvolání a tedy porušení § 102 odst. 3 daňového řádu, lze uvést tvrzení žalovaného na straně 14 napadeného rozhodnutí, 11. řádek odspodu, kde žalovaný uvádí: „K průběhu šetření jste předložili správci daně zápisy z kontrolních dnů, ale v žádném z nich se výše tvrzené skutečnosti nenacházejí“. Přitom v posledním odstavci oddílu II.4.1. odvolání žalobce upozorňuje na obsah protokolu ze dne 12.4.2013: „DS nahlížením do spisu dne 12.4.2013 zjistil, že zápisy z kontrolních dnů ve spisu nejsou založeny.“ Také v žádném protokolu v průběhu řízení není uvedeno, že by tyto zápisy daňový subjekt předložil. Žalovaný na uvedenou námitku nikterak nereagoval, pouze opsal nedoložené tvrzení prvostupňového správce daně ze zprávy. K tomu žalobce poukazuje na nález ze dne 1.7. 2005, sp. zn. IV. ÚS 29/2005, v němž Ústavní soud uvedl, že „důkazní břemeno k prokázání určité skutečnosti nese ten, kdo tuto skutečnost tvrdí“. Žalovaný tvrdil, že má od žalobce zápisy z kontrolních dnů, to však nebyl schopen prokázat. V bodě II. žaloby žalobce namítal, že v popisu skutkového stavu v 1. části rozhodnutí žalovaný, mimo výše uvedené, vynechal jakýkoliv odkaz na žalobcem předložené důkazní prostředky a k jejich obsahu se nevyjádřil, i když je žalobce zmiňuje v odvolání. Byly to hlavně: a) Vybrané krycí listy ze tří rozpočtů, předložených do doby uzavření smlouvy o dílo mezi společností TRANSPOL jako objednatelem a KRAK-CHEM jako zhotovitelem ze dne 25.5.2007, které prokazují, že v původním návrhu rozpočtu z října 2006 na 273.294.769 Kč žalobce neuplatňoval žádnou „kompletační přirážku“ a ve schváleném rozpočtu SOD na částku 278,500.000 Kč byla „kompletační přirážka“ pouze v rozsahu 0,14 %, konkrétně 392.737 Kč. (V přílohách k podání z 2.5.2012, evidovaného u SD pod č.j. 170473/12). b) Tabulka „Srovnání návrhu a schváleného rozpočtu” a podrobný rozpis cen díla v původním návrhu rozpočtu - názorněji prokazující skutečnost doloženou krycími listy popsanými výše (Přílohy č. 1, č. 2a a č. 2b v podání 5.11.2012 pod č.j. 285290/12). c) Podrobný rozpis cen díla ve schváleném rozpočtu a vybrané krycí listy dokládající, že se nezměnily náplň ani rozsah prací, ale jednotkové ceny a že kompletační přirážka ve schváleném byla v rozsahu 0,14% ceny díla (Přílohy č. 3a a č. 3b v podání 5.11.2012). d) Tabulka s rozborem navýšení výnosů v r. 2010 a srovnáním výše přirážek s celkovou fakturací za položku příslušné části díla (příloha č. 4 v podání 5.11.2012). Tato tabulka, mimo jiné, prokazuje, že tvrzení svědků nejsou v rozporu: Navýšení v dodatcích, které, jak uvedl pan O., požadoval investor a projektoval projektant, jsou kvantifikovány v ceně za položku a v té je zahrnuto navýšení v přirážkách, které do rozpočtu vložil svědek pan S. Žalovaný tím nepochybně porušil § 8 odst. 2, § 92 odst. 2, § 102 odst. 3 a § 114 odst. 2 daňového řádu. Žalobce konstatoval, že rovněž poukazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19.7.2006, č. j. 2 Afs 83/2005 – 72: „při hodnocení dokazováni je provedeným důkazům přisuzována hodnota závažnosti, zákonnosti a pravdivosti. Hodnocení důkazů však musí vycházet ze všech skutečnosti, které z daných důkazů plynou, přičemž nelze vyjmout pouze určité části důkazů a z těch vyvodit skutkové závěry obecné, zejména ne za situace, kdy všechny důkazy (nebo i jejich jednotlivé komponenty) nejsou jednoznačné, či jsou dokonce protikladné, V takovém případě je jediným východiskem zhodnotit veškeré skutečnosti, které se z daných důkazů podávají (...)“. V bodě III. žaloby žalobce namítal, že se žalovaný vůbec nevyjadřuje k opakované námitce žalobce, že prvostupňový správce daně po každém podání žalobce bez dalšího šetření sepisoval „Výsledek kontrolního zjištění“ čímž porušil ustanovení § 86 odst. 2 písm. c) daňového řádu, neboť své pochybnosti posoudil jako neprokázání tvrzení, tyto pochybnosti nevyjádřil, a tak neumožnil žalobci tyto pochybnosti vyvracet. (Od 1/2 str. 3 a začátek str. 4 Odvolání). Po výsleších svědků bez dalšího dokonce správce daně vyzval žalobce k projednání zprávy (sdělení z 24.9.2012, č.j. 258004/12/128932402387). Správce daně tím porušil také ustanovení § 92 odst. 2 daňového řádu. Žalovaný tím porušil ustanovení § 102 odst. 3 a 114 odst. 2 daňového řádu. Žalobce dále uvedl, že další text žaloby je rozdělen na dva oddíly. V oddílu A uvádí žalobce jednotlivá místa rozhodnutí týkající se celého sporu a svoje námitky k nim. Číslování bodů zavedl žalobce. Žalobce konstatoval, že v oddílu B uvádí rozbor jednotlivých podání a reakce správce daně a žalovaného na žalobcem nastolenou otázku, zda byly náklady na provizi zahrnuty do ceny díla. A. Výběr podstatných částí rozhodnutí (od str.10) uvedené větou: „Odvolací orgán po přezkoumání v odvolacím řízení a v návaznosti na Vaše námitky uvedené v odvolání, sděluje následující stanovisko“. Jednotlivá konstatování žalovaného jsou dána žalobcem do uvozovek a jejich nejpodstatnější část je zvýrazněna tučným písmem. 1. „…správce daně se s jednotlivými důkazy vypořádal a tyto popsal ve Zprávě“ (str. 10 rozhodnutí) „...správce dane v průběhu daňové kontroly řádně posuzoval veškeré Vámi předkládané důkazní prostředky...“ (str. 7 rozhodnutí), „...byly správcem dane řádně posouzeny a zdokumentovány Vámi předkládané důkazní prostředky (str. 18 rozhodnutí). Žalobce konstatoval, že k uvedenému uvádí, že tato konstatování neodpovídají obsahu spisu, neboť správce daně sice ve zprávě jednotlivé námitky z podání žalobce relativně dobře popsal, ale ve svém stanovisku k námitce se většinou vyhnul hlavní myšlence námitky. Byly to hlavně: v úvodu zmíněná námitka k existenci zápisů z kontrolních dní, námitka k posouzení § 23 odst. 4 písm. e) zákona 586/1992 Sb., o daních z příjmů, námitka ke zvýšení ceny v rozpočtu SOD k nabídkové ceně, námitka k extrémní výši přirážek uplatněných v dodatcích, námitka k uvedení služeb vedoucích k subdodávkám v zápisech z kontrolních dní, námitka k doplnění bodu 12 do SOD jednatelem, námitka k obsahu ustanovení § 642 a následující obchodního zákoníku. Žalobce konstatoval, že výše uvedené podrobněji specifikuje později a samostatně z důvodu, aby příliš neroztahoval text vlastní žaloby. Žalovaný porušil § 88 odst. l písm. f) a §102 odst. 3 daňového řádu, a §114 odst. 2 daňového řádu. 2. „daňový subjekt neprokázal samotné faktické uskutečnění plnění dle Smlouvy o zprostředkování akce a související technické pomoci ze dne 22.11.2006 mezí společností KRAK-CHEM (zájemce) a společností TIP, spol. s r.o. (zprostředkovatel) (dále jen SOZ) a jím předložené důkazní prostředky nebylo možno osvědčit jako důkazy prokazující oprávněnost zahrnutí předmětné provize do nákladů daňově uznatelných.“ (str. 10 Rozhodnutí) To je konstatování žalovaného, se kterým žalobce nesouhlasí. 3. „osobou oprávněnou jednat za zprostředkovatele (společnost TIP) a třetí osobu (společnost TR