4 Ads 107/2013 — Nejvyšší správní soud

16 Ad 6/2015- 52 - text 11 pokračování 16Ad 6/2015 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Hockou v právní věci žalobců: a) Mgr. S. M., b) K. M., c) P. M., d) S. M. a nezletilých e) S., f) H., g) P., h) I. a ch) R. M., nezletilí žalobci e) až ch) zastoupeni žalobkyní jako zákonnou zástupkyní (matkou), dále všichni žalobci zastoupeni obecným zmocněncem: Ing. P. M., proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Praha 2, Na Poříčním právu 1 (dále jen žalovaný či MPSV), v řízení o žalobě ze dne 7.1.2015 proti rozhodnutím žalovaného ze dne 7.11.2014 č.j. MPSV-UM/9382/14/4S-PZK a ze dne 29.1.2014 č.j. MPSV-UM/347/14/4S-PZK o příspěvek na živobytí, t a k t o : I. Žaloba žalobkyně Mgr. S. M. proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7.11.2014 č.j. MPSV-UM/9382/14/4S-PZK s e z a m í t á. II. Žaloba žalobkyně Mgr. S. M. proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29.1.2014 č.j. MPSV-UM/347/14/4S-PZK s e o d m í t á . III. Žaloba žalobců K., P. a S. M. a nezletilých S., H., P., I. a R. M. s e o d m í t á . IV. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Včasnou obsáhlou ručně nepříliš čitelným písmem psanou žalobou ze dne 7.1.2015 podanou k poštovní přepravě dne 13.1.2015 ve Španělsku a doručenou zdejšímu soudu dne 20.1.2015 se žalobci a) Mgr. S. M., b) K. M., c) P. M., d) S. M. a nezletilí e) S. M., f) H. M., , g) P. M., h) I. M. a ch) R. M. domáhali zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 7.11.2014 č.j. MPSV-UM/9382/14/4S-PZK o nepřiznání dávky příspěvek na živobytí a současně se domáhali zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 29.1.2014 č.j. MPSV-UM/347/14/4S-PZK o odnětí příspěvku na živobytí. Jelikož byla žaloba nečitelná, vyzval soud žalobce, aby prostřednictvím dožádaného Okresního soudu v Klatovech odstranili tuto vadu jejím přepisem. Žalobci se prostřednictvím svého zástupce (Ing. P. M.) z důvodu pobytu v zahraničí e-mailem ze dne 20.1.2015 z jednání u dožádaného soudu omluvili a požádali o lhůtu k odstranění vad svého podání. Téhož dne obdržel zdejší soud opět ručně psané doplnění žaloby datované 14.1.2015, v němž zástupce žalobců sdělil, že napadené rozhodnutí ze dne 7.11.2014 mu bylo doručeno dne 25.11.2014, navrhl spojení věci s řízením vedeným u Krajského soudu pod sp.zn. 16Ad 15/2014 a závěrem požádal o odkladný účinek žaloby. Zdejší soud pak usnesením ze dne 16.2.2015, č.j. 16Ad 6/2015-16 vyzval žalobce, aby v určené lhůtě odstranili vadu žaloby, spočívající v její nesrozumitelnosti. Dne 16.4.2015 byla soudu doručena žaloba žalobců napsaná na počítači, čímž bylo vyhověno požadavku soudu. V této žalobci požadují, aby soud přezkoumal rozhodnutí žalovaného ze dne 29.1.2014 č.j. MPSV-UM/347/14/4S-PZK a ze dne 7.11.2014 č.j. MPSV-UM/9382/14/4S-PZK, když těmito bylo zrušeno ústavní a zákonné právo žalobců na pomoc v hmotné nouzi. Žalobci namítají, že skutkový stav, který vzal žalovaný za základ napadeného rozhodnutí, je v rozporu se spisy a nemá v nich oporu, když jim byl od 1.12.2013 odebrán příspěvek na živobytí, který byl příjemci této dávky přiznán dle § 40 odst. 1 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon), a který měl příjemce povinnost dle § 40 odst. 3 téhož zákona použít ve prospěch spolu posuzovaných osob (dále jen SPO). Po ukončení evidence příjemce dávky u Úřadu práce (České republiky, Krajské pobočky v Plzni, kontaktní pracoviště Sušice, dále jen ÚP), pak mělo být postupováno podle § 3 odst. 2 a § 23 písm. b) zákona a příspěvek na živobytí měl být příjemci vyplacen bez jeho poměrné částky dle § 40 odst. 1 zákona. Žalobci poukazují na skutečnost, že ačkoliv se příjemce dávky dříve ocitl v situaci, že nebyl v hmotné nouzi, přesto mu byl příspěvek na živobytí nadále vyplácen. K rozhodnutí ze dne 29.1.2014 pak žalobci uvedli, že toto je nezákonné a nesprávné, když potvrzuje rozhodnutí ze dne 16.12.2013, které bylo vydáno před zahájením řízení ve věci samé, tedy trpí procesní vadou. Dále žalobci navrhli, aby soud vyslovil závazný právní názor, že příjemce příspěvku na živobytí je nadále od 1.12.2013 osobou v hmotné nouzi dle § 3 odst. 1 a § 4 zákona, když je rodičem pečujícím o dítě za situace, kdy by takto mělo být rozhodnuto s ohledem na zájem dítěte, k čemuž popsali způsob svého života na samotě. Žalobci nesouhlasí s tím, že na základě napadeného rozhodnutí ze dne 29.1.2014 mají znovu žádat o příspěvek na živobytí, když tento jim byl dle jejich názoru již přiznaný, což zakládá překážku řízení dle § 48 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen správní řád). Napadené rozhodnutí ze dne 7.11.2014 je pak podle žalobců nicotné, jelikož je nepřípustné, nezákonné a právně neuskutečnitelné z důvodu překážky řízení. Nezákonnost rozhodnutí pak žalobci spatřují v tom, že žalovaný v rozhodnutí ze dne 29.1.2014 uložil žalobkyni S. M. povinnost podat novou žádost o příspěvek na živobytí, následně však této nevyhověl, když řekl, že není osobou v hmotné nouzi a odepřením příspěvku rodině v hmotné nouzi došlo k zásahu do jejich ústavních práv. Žalobci odkazují na § 19 odst. 2 zákona č. 94/1963 Sb. o rodině ve spojení s § 2 odst. 2 písm. a) zákona. Žalovaný nemůže vykládat zákon proti zájmům dětí v hmotné nouzi. Navíc žalobkyně S. M. je od 1.12.2013 osobou v hmotné nouzi dle § 3 odst. 3 zákona. Žalobci se domnívají, že žadatel o příspěvek na živobytí nemusí být osobou v hmotné nouzi, pokud patří do okruhu SPO. Příjemcem dávky může být kterákoliv ze SPO. Příjemce dávky byl navíc zákonným zástupcem nezletilých SPO. Napadené rozhodnutí je tedy nezákonné i v případě, kdy by žalobkyně S. M. nebyla uznána jako osoba v hmotné nouzi. Závěrem žaloby žalobci navrhli zrušení rozhodnutí ze dne 29.1.2014 i jemu předcházejícího rozhodnutí ze dne 16.12.2013 a zrušení rozhodnutí ze dne 7.11.2014. (K žalobě byla připojena kopie napadeného rozhodnutí ze dne 7.11.2014, kopie rozhodnutí ze dne 29.1.2014 nebyla připojena se zdůvodněním, že toto rozhodnutí žalobcům nebylo doručeno, jelikož nebyli účastníky tohoto řízení.) K přepisu žaloby připojili žalobci i své podání ze dne 7.4.2015 v němž požádali, aby s ohledem na složitost věci soud posuzoval žalobu dle jejího obsahu, a ve svém rozhodnutí vyjádřil závazný právní názor pro další rozhodování žalovaného. Současně požádali o nařízení případného jednání v době, kdy nebude rodina pobývat v zahraničí. Dále byl připojen komentář k odstranění vad podání ze dne 9.4.2015, v němž žalobci vysvětlují nové uspořádání žaloby při jejím přepisu. Z napadeného rozhodnutí ze dne 7.11.2014 č.j. MPSV-UM/9382/14/4S-PZK bylo zjištěno, že jím bylo dle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen s.ř.) zamítnuto odvolání žalobkyně S. M. (dále též žalobkyně a) či žalobkyně) a potvrzeno rozhodnutí ÚP ze dne 26.8.2014 č.j. 20887/2014/SUS o nepřiznání dávky příspěvek na živobytí podle zákona č. 111/2006 Sb. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný mimo jiné uvedl, že ÚP v rámci správního uvážení neshledal důvod pro uplatnění výjimky dle § 3 odst. 3 zákona, neboť tvrzení, že se vážně zhoršuje zdravotní stav žalobkyně a), nebylo ničím podloženo, s čímž se ztotožnil i žalovaný. Dále uvedl, že nebyly shledány důvody, že nezletilé dítě – R. M. z vážných důvodů nemůže být umístěno v mateřské škole a z tohoto důvodu o něj musí žalobkyně a) pečovat. Žalobkyně a) nebyla uznána dočasně práce neschopnou, není poživatelkou příspěvku na péči, není invalidní ve III. stupni, ani není osobou osobně pečující o dítě ve věku do 10 let závislé na pomoci jiné fyzické osoby, tedy nesplňuje podmínky § 3 odst. 3 zákona. Rozhodnutí ÚP nebylo vydáno v rozporu s právními předpisy, proto žalovaný odvolání zamítl. Žalovaný ve svém obsáhlém vyjádření k žalobě dne 1.6.2015 mimo jiné navrhl, aby byla žaloba v části napadeného rozhodnutí ze dne 29.1.2014 č.j. MPSV-UM/347/14/4S-PZK odmítnuta z důvodu opožděnosti a rei iudicata, a protože žalobci b) až ch) nebyli účastníky správního řízení, tudíž jejich žaloba by měla být odmítnuta, jelikož se jedná o osoby zjevně neoprávněné k jejímu podání. Žalovaný vyjádřil souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. K námitkám v žalobě pak uvedl, že ani podle zákona o rodině, ani podle nového občanského zákoníku nelze pojem uspokojování potřeb rodiny vztáhnout na zvýšení příjmů vlastním přičiněním dle zákona o hmotné nouzi. Dále uvedl, že žalobkyni a) nebylo nařízeno podat žádost o příspěvek, když jí naopak bylo sděleno, že může po příspěvek požádat pouze osoba v hmotné nouzi, tedy buď ona, nebo některé z nezaopatřených dětí. Z tiskopisu, na němž byla podána žádost o dávku, je patrné, že žalobkyně a) nežádala o dávku jako zákonná zástupkyně nezl. dítěte, ale přímo za sebe. Žalovaný navrhl, aby byla žaloba ve zbývající části zamítnuta jako nedůvodná. Ze správního spisu vedeného žalovaným ohledně žalobkyně ve věci příspěvku na živobytí bylo zjištěno, že tvrzení žalovaného odpovídají skutečnostem dle listin založených