7 Ads 10/2018 — Nejvyšší správní soud

16 Ad 129/2016- 70 - text 11 pokračování 16Ad 129/2016 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Hockou v právní věci žalobce: J. K., narozený X, bytem H. B., proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1/376, 128 01 Praha 2 (dále jen MPSV), v řízení o žalobě ze dne 15.12.2016 proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14.10.2016 č.j. MPSV-2016/202151-421/1 o vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání, t a k t o : I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 14.10.2016 č.j. MPSV-2016/202151-421/1 a rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajská pobočka v Plzni ze dne 17.8.2016 čj. PSA-1200/2016-01 se z r u š u j í pro vady řízení a věc se v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalobci se náhrada nákladů řízení nepřiznává a žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Řízení v této projednávané věci je upraveno zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správním (dále jen s.ř.s.), a pro návrh je stanoven termín žaloba, účastníci jsou označováni žalobce a žalovaný. Včasnou žalobou ze dne 15.12.2016 se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 14.10.2016 č.j. MPSV-2016/202151-421/1, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajská pobočka v Plzni (dále jen ÚP či úřad práce) ze dne 17.8.2016 čj. PSA-1200/2016-01, kterým byl žalobce ode dne 19.7.2016 vyřazen z evidence uchazečů o zaměstnání pro odmítnutí nástupu do vhodného zaměstnání bez vážného důvodu. Žalobce v žalobě mimo jiné uvedl, že dne 2.12.2015 byl na základě vlastní žádosti zařazen do evidence uchazečů o zaměstnání, poté co obdržel výpověď od zaměstnavatele, který byl ke dni 30.11.2015 zrušen. Žalobci je v současné době 60 let a je nezpochybnitelnou skutečností, že osoby nacházející se v této věkové skupině jsou vedle absolventů nejhůře uplatnitelní na trhu práce. Přesto pracovat chtěl, a proto spolupracoval s úřadem práce, pravidelně se dostavoval na sjednané schůzky a současně se pokoušel získat zaměstnání i vlastními silami. Na základě těchto aktivit vešel žalobce v jednání se společností Profistav Plzeň s.r.o. se sídlem X (dále jen Profistav), která v období měsíce července nabízela zaměstnání na pozici stavebního dělníka, což sdělil dne 20.7.2016 úřadu práce, čímž tak reagoval na nabídku učiněnou úřadem práce o zprostředkování zaměstnání u společnosti NOVEM Car Interior Design k.s., sídlem X, na pozici manipulačního dělníka. Vzhledem k tehdejší situaci, kdy měl žalobce nadějně vypadající vyhlídky na získání zaměstnání u společnosti Profistav, rozhodl se zvážit obě nabídky a především jejich vhodnost vzhledem k jeho osobním poměrům. ÚP žalobci nabídl zprostředkování zaměstnání v Městě Touškov, které je vzdáleno 16,5 km od obce H. B. Žalobce není vlastníkem osobního automobilu, byl tedy odkázán na využívání služeb hromadné dopravy, proto by tedy bylo logicky výhodnější, pokud by dojížděl do zaměstnání pouze do města Plzeň, kde sídlí společnost Profistav, navíc tato nabídka čítala výhodu jednosměnného provozu. Dle závěru ÚP bylo pro žalobce vhodné zaměstnání odpovídající § 20 odst. 1 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti (dále jen zákon), takové, ve kterém měl pracovat ve třísměnném provozu, přičemž doba strávená jen na cestě do zaměstnání by mu trvala přibližně jednu hodinu od doby nástupu do dopravního prostředku. V daném čase však nebyla zohledněna skutečnost, kolik by strávil času na cestě ze svého domova, tj. z adresy H. B., na vlakovou či autobusovou zastávku v H. B. a zpět; směny měly začínat v čase 6:00, 14:00 a 22:00 hodin. Při cestě na noční směnu od 22:00 hodin by žalobce dle platných jízdních řádů z července 2016 musel využít vlakového spojení s odjezdem ve 20:27 hodin z vlakové zastávky H. B. - zastávka v obci H. B., která je vzdálena 794 metrů od žalobcova domova. S přestupem v Plzni by dorazil na autobusovou zastávku Město Touškov, Novem Car ve 21:50 hodin. Zaměstnanec je povinen být připraven k práci řádně a včas. Pokud by výkon samotné práce měl začít ve 22:00 hodin, je zde velmi malý časový prostor na přípravu na výkon práce, především na převlečení, zapsání času svého příchodu do zaměstnání, ale také na přesun na konkrétní místo pracoviště. Pokud by jakýkoliv spoj měl zpoždění, žalobce by nedorazil do práce včas. Při cestě z noční směny, která by mu skončila v 6:00 hodin, by dle spisové dokumentace žalovaného mohl využít spoj s odjezdem z cca kilometr vzdáleného Města Touškov v čase 6:31 hodin s tím, že by přijel prostřednictvím autobusové dopravy do H. B., zastávka rozcestí, v čase 7:22 hodin. Autobusová zastávka H. B., rozcestí, se nachází ve vzdálenosti 2,9 km od bydliště žalobce. Pokud by tedy spoj neměl žádné zpoždění a žalobce dokázal po noční směně ujít vzdálenost 2,9 km v čase 49 minut, pak by žalobce dorazil do svého bydliště v čase 8:11 hodin. Celková doba strávená na cestě ze zaměstnání do svého bydliště by tedy trvala 2 hodiny a 11 minut, přičemž by celkem měl po noční směně a ve svém věku ujít vzdálenost čtyř kilometrů. V případě, že by měl žalobce vykonat směnu v čase od 6:00 do 14:00, musel by využít vlakové dopravy s časem odjezdu ve 4:38 hodin z vlakové zastávky H. B., po dvou přestupech by dorazil na autobusovou zastávku Město Touškov, Novem Car, v čase 5:38 hodin. Celkově by tedy strávil na cestě na ranní směnu včetně zahrnutí 13 minut jakožto docházkové vzdálenosti na vlakovou zastávku čas ve výši minimálně 1 hodiny a 13 minut. Při návratu z odpolední směny by pak žalobce dorazil do vlakové zastávky H. B., vlakové zastávky, v 15:31 a po přičtení doby strávené chůzí do místa bydliště by se dospělo k celkové době strávené na cestě ze zaměstnání ve výši 1 hodiny a 44 minut. V případě odpolední směny, která by trvala od 14:00 do 22:00 hodin, by žalobce musel využít vlakový spoj s časem odjezdu ve 12:26 z vlakové zastávky H. B. - zastávka s tím, že by dále musel dvakrát přestupovat. První přestup by byl na tramvajovou linku č. 2, zastávka Hlavní nádraží, poté by musel vystoupit na zastávce CAN, Skvrňanská, kde by využil autobusové dopravy do Města Touškov, Novem Car, kam by dorazil v 13:47 hodin. Při cestě z odpolední směny by měl žalobce využít spoj s odjezdem ve 22:15 ze zastávky Město Touškov, Novem Car, přičemž by měl dorazit po dvou přestupech na vlakovou zastávku H. B. v čase 23:16 hodin. Žalovaný předpokládal, že by se žalobce měl dopravit na autobusovou zastávku Plzeň CAN v čase 22:33 a dále by se měl přesunout za 5 minut na vlakovou zastávku Plzeň - Bolevec, ze které jede vlakový spoj ve 23:05 hodin. Tvrzení o přesunu, který by měl trvat 5 minut, je evidentně nesprávné. Dle jízdního řádu samotná cesta autobusem z Centrálního autobusového nádraží Plzeň (dále jen CAN) na autobusovou zastávku Plzeň - Bolevec trvá 9 minut a až poté by se měl žalobce přesunout na vlakovou zastávku Plzeň - Bolevec. Na dané by měl mít žalobce časovou dotaci ve výši 12 minut. Čas vyhrazení na přestup na CAN je velmi krátký a žalovaný vůbec nezohlednil skutečnost, že autobusové spoje mohou mít, a prakticky také především v období zimních měsíců mají zpoždění, takže by byl žalobce nucen setrvat na CAN až do ranních hodin, kdy by mu odjížděl další spoj do obce H. B., neboť využití žádného jiného dopravního spojení by již nebylo možné. Proto ÚP sdělil, že do jím zprostředkovaného zaměstnání nemůže nastoupit z důvodu špatného dopravního spojení, což je obsaženo ve spisové dokumentaci žalovaného. V odvolání uvedl prokazatelné důvody a důkazy, proč pro něj bylo zprostředkované zaměstnání nevhodné, především důvod vyplývající z § 20 odst. 1 písm. d) zákona, který hovoří o vhodném zaměstnání; to by mělo odpovídat zdravotní způsobilosti fyzické osoby a dále její kvalifikaci, schopnostem, dosavadní délce doby zaměstnání, možnosti ubytování a dopravní dosažitelnosti zaměstnání. Žalobce také odkázal na usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 30.7.2013 sp. zn. I. ÚS 2608/11, dle něhož je zcela běžné, aby zaměstnanci dojížděli za prací 30-50 minut denně. Rozhodně však lze tvrdit, že celková denní doba strávená na cestě do zaměstnání, jež by měla dosahovat téměř doby 4 hodin, není běžným územ a nelze ji tedy zahrnout pod pojem dopravní dosažitelnosti zaměstnání. Ačkoli je žalobce starší osobou, stále má právo na ochranu před neoprávněnými zásahy do svého soukromého a rodinného života. Jeho věk si žádá více času na regeneraci nutnou k tomu, aby mohl dobře vykonávat své pracovní povinnosti. Dále je nepochybné, že pravidelné cesty do zaměstnání a zpět dle výše popsaných jízdních řádů by žalobce velmi unavovaly, neboť by jejich součástí bylo mnoho přestupů včetně čekání na odjezdy spojů. Některé spoje na sebe navazovaly velmi těsně, což by pro něho znamenalo vystavení se velkému stresu, který vzhledem k jeho věku již rozhodně není žádoucí. Dále žalobce odkázal na sdělení ÚP ČR, generální ředitelství, ze dne 13.4.2016, čj. UPCR-2016/38628-00780501/1, a sdělení ÚP ČR, krajská pobočka pro hlavní město Prahu, ze dne 2.10.2014