1As 27/2008 — Nejvyšší správní soud

17 A 18/2016- 46 - text 8 pokračování 17A 18/2016 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Komínkovou v právní věci žalobce: J.M., proti žalovanému: Krajský úřad Plzeňského kraje, Škroupova 18, 306 13 Plzeň, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č.j. DSH/14885/15 datované 11.2.2015, t a k t o : I. Žaloba se z a m í t á. II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í: Žalobce se žalobou domáhal zrušení výše označeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo k odvolání žalobce změněno rozhodnutí Magistrátu města Plzně, odboru správních činností, oddělení dopravních přestupků, ze dne 2.10.2015 č.j. MMP/237473/15, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. a) bod první zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o provozu na pozemních komunikacích“), v souvislosti s porušením § 5 odst. 1 písm. a) téhož zákona, ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o provozu na pozemních komunikacích pro porušení § 5 odst. 1 písm. a) téhož zákona, a z přestupku podle § 83 odst. 1 písm. i) zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích pro porušení § 38 odst. 1 písm. a) tohoto zákona, za což mu byla uložena pokuta 5.000,-Kč a zákaz řízení všech motorových vozidel na 6 měsíců a náhrada nákladů řízení 1.000,-Kč. Žalovaný změnil toto rozhodnutí tak, že vypustil část výroku týkající se porušení § 38 odst. 1 písm. a) zákona č. 56/2001 Sb. a přestupku podle § 83 odst. 1 písm. i) tohoto zákona a porušení § 5 odst. 1 písm. a) zákona o provozu na pozemních komunikacích a v souvislosti s tím ustanovení § 125c odst. 1 písm. k) téhož zákona. Současně byla vypuštěna z popisu skutku věta „současně užíval a provozoval předmětné vozidlo na pozemních komunikacích, přestože neměl platné osvědčení o technické způsobilosti vydané stanicí technické kontroly“. Kromě této změny žalovaný vložil do výroku zbylého přestupku spočívajícího v porušení § 5 odst. 1 písm. a) zákona o provozu na pozemních komunikacích odkaz na § 38b odst. 4 písm. a) zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění účinném do 31.12.2015. Žalobce v žalobě namítal, že mu žalobou napadené rozhodnutí bylo doručeno po roční promlčecí době. Dále podle žalobce ve výroku rozhodnutí absentuje rozdělení přestupků, přestože zákon č. 361/2000 Sb. hovoří v § 6 odst. 8 o povinnosti řidiče, co musí mít při řízení vozidla u sebe. Podle žalobce ve výroku rozhodnutí absentuje nekonání společného řízení dle § 57 zákona č. 200/1990 Sb. Žalobce měl za to, že pokud by policisté zjistili tak závažné porušení pravidel silničního provozu, zajistili by potřebné věci a nepovolili by řidiči dále jízdu dle § 118a zákona č. 361/2000 Sb. Také podle žalobce v rozhodnutí absentuje doložka „Vypraveno“ dle § 71 správního řádu (dále jen „s.ř.“). Poučení není podle žalobce v souladu se zákonem, neboť v § 81 zákona o přestupcích se uvádí, kdo a jak se může proti rozhodnutí odvolat. Součástí odůvodnění nemůže být podle žalobce poučení podle § 94a zákona o provozu na pozemních komunikacích, naopak absentuje podle žalobce poučení dle § 92 zákona o přestupcích. Všechna práva obviněného musí být uvedena podle žalobce v poučení, nikoliv v odůvodnění rozhodnutí. Proti usnesení o rozdělení přestupku bylo podle žalobce podáno odvolání, o němž nebylo dosud rozhodnuto. Podle žalobce není zřejmé, na jaké území se zákaz činnosti vztahuje, když obec s rozšířenou působností má přesně specifikovanou místní působnost. Pokud je pokuta příjmem obce, žalobci není jasné, jak to, že se účtují náklady řízení a jaké náklady správnímu orgánu vznikly, když nebyl přijat žádný znalec do řízení. Žalobce rovněž namítal nedoručení rozhodnutí správních orgánů žalobci, nýbrž pouze zmocněnci. Nesprávnost tohoto postupu žalobce opíral o analogii § 130 trestního řádu. Podle žalobce bylo porušeno ustanovení § 36 s.ř., kdy nebyla účastníkovi před vydáním rozhodnutí dána možnost vyjádřit se k podkladům. Žalobce tvrdil, že před doručením rozhodnutí vypověděl zmocněnci písemnou plnou moc, jelikož nevěděl, že je jednáno o odvolání. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl zamítnutí žaloby s tím, že použití analogie ve správním řízení je přípustné omezeně pouze tam, kdy to, co má být aplikováno, určitou otázku vůbec neřeší (rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 1As 27/2008-67). V daném případě komplexní úpravu doručování obsahuje správní řád v ustanovení § 19 a násl. a v § 34 správního řádu, tudíž není namístě analogie trestního řádu. Rozhodnutí o přestupku není písemností, která by účastníkovi ukládala povinnost v řízení něco vykonat, tím méně rozhodnutí o odvolání (§ 30 odst. 2 s.ř.). Sankce zákazu činnosti nepředstavuje povinnost něco v řízení vykonat, nýbrž se něčeho zdržet, a to až po pravomocném skončení řízení. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) č.j. 8As 65/2009-111 správní orgán musí umožnit účastníkům řízení vyjádřit se k podkladům pro rozhodnutí pouze v případě, kdy pořídil nějaké nové podklady. Napadené rozhodnutí bylo podle žalovaného doručeno platně zmocněnci žalobce, neboť odvolání plné moci je vůči správnímu orgánu účinné až od okamžiku, kdy je mu bylo oznámeno. Žalovaný poukázal na rozsudek NSS ze dne 29.4.2009 č.j. 1As 32/2009-58. Nerozhoduje datum vypovězení plné moci, ale datum oznámení jejího vypovězení příslušnému správnímu orgánu, který vede řízení. Žalovaný poukázal na rozsudek NSS č.j. 7As 61/2010-92, podle něhož „pokud by z konkrétních skutečností mohla seznat, že spis je již u odvolacího orgánu, a přitom zaslala žalobkyně vypovězení plné moci správnímu orgánu I. stupně, bylo by možné posuzovat, zda tímto vůbec bylo správnímu orgánu vypovězení řádně oznámeno a zda jednání nebylo účelové se snahou znemožnit doručení rozhodnutí ve lhůtě jednoho roku.“ V daném případě došlo dle žalovaného k vypovězení plné moci až poté, co byla zástupci žalobce zanechána výzva k vyzvednutí zásilky. Daný krok je podle žalovaného účelový. Neplnil-li zmocněnec své povinnosti a nepředával-li žalobci písemnosti zasílané správním orgánem, jde o pochybení a odpovědnost zmocněnce a jeho zmocnitele za volbu zmocněnce, potažmo za to, že plnění povinností zástupce nekontroloval a nevymáhal. Ustanovení § 125c odst. 5 zákona č.361/2000 Sb., v tehdy platném znění, stanoví sankci zákazu činnosti za přestupek podle § 125c odst. 1 písm. a) téhož zákona jako obligatorní, přičemž zákon nestanoví žádná teritoriální omezení této sankce. Zákaz činnosti je upraven v § 14 zákona o přestupcích, který je nutno vykládat v kontextu s § 8 téhož zákona, z něhož jednoznačně plyne celostátní působnost zákona, tedy i sankcí v něm upravených. Ustanovení § 55 odst. 1 zákona o přestupcích stanoví místní příslušnost správních orgánů k projednávání přestupků, tedy k vedení řízení, neomezuje však účinky rozhodnutí jen na něho. Součástí správního spisu je oznámení přestupku ze dne 10.3.2015, podle něhož v tento den ve 4:10 hod. v ulici U Trati v Plzni řídil žalobce osobní motorové vozidlo Mercedes MGZR na plechových převozních značkách ... Na převozovou registrační značku neměl žalobce vyplněný záznam jízd a nebyl schopen doložit původ vozu. Záznam vyplnil v průběhu kontroly. Žalobce oznámení podepsal, ale nevyjádřil se. Podle úředního záznamu z téhož dne měl žalobce uvést, že vozidlo zakoupil zhruba před třemi lety v Itálii a po tuto dobu ho užívá v České republice (dále jen „ČR“). V ČR přihlášené není. Odvážel spolujezdce a známého pana D. z Horšovského Týna na hlavní vlakové nádraží v Plzni. Vozidlo bylo ponecháno na místě kontroly, kde tvoří částečnou překážku v silničním provozu. Byl na něj nasazen prostředek, co brání odjezdu vozidla. Při podávání vysvětlení žalobce uvedl, že má doma italský technický průkaz od vozidla a jeho odhlášení z Itálie. Tyto doklady následně předložil. Převozní značky jsou psané na jeho známého K.N., který mu je zapůjčil. Při jednání dne 7.5.2015 žalobce uváděl, že předmětného dne okolo třetí hodiny započal jízdu v Metelsku a pokračoval do Plzně na nádraží, kam vezl kamaráda na vlak. Záznam do knihy jízd doplnil v průběhu silniční kontroly. Následně policista na vozidlo umístil TPZOV a žalobce byl předveden k podání vysvětlení. Registrační značku a knihu záznamu jízd mu předal K.N. s tím, že ji bude používat pro svoje soukromé jízdy vozidlem. Vozidlo nabyl do vlastnictví v roce 2013 tím, že je zakoupil v Itálii na základě ústní dohody. V Itálii vozidlo odhlásil a do ČR dopravil. Následně je používal v rámci rodiny k soukromým účelům. Vždy, když je používal, na vozidlo umístil RZ …, která byla vydána jeho známému, dovozci vozidel ze zahraničí. Žádost o zápis vozidla do registru vozidel nepodal dosud z nedostatku času. Na vozidlo je sjednané zákonné pojištění, pojištění je sjednané na RZ ... Z technického průkazu je technická prohlídka platná do 17.4.2015. Svědek F.H. dne 19.6.2