9 Afs 93/2007 — Nejvyšší správní soud

30 Af 14/2016- 86 - text -pokračování- 25 30 Af 14/2016 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Kuchynky a soudců JUDr. Václava Roučky a Mgr. Jaroslava Škopka v právní věci žalobce: J.B., bytem …, zastoupeného Mgr. Ing. Jarmilou Sedláčkovou, daňovou poradkyní, se sídlem Přeštice, Masarykovo náměstí 110, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Brno, Masarykova 427/31, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 1. 2016, čj. 4002/16/5300-21441-711898, t a k t o: I. Žaloba se z a m í t á. II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í [I] Předmět řízení Žalobce se žalobou ze dne 1. 4. 2016, doručenou Krajskému soudu v Plzni (dále též jen „soud“) dne 6. 4. 2016, domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 1. 2016, čj. 4002/16/5300-21441-711898 (dále též jen „napadené rozhodnutí“), kterým byla zamítnuta odvolání žalobce a potvrzena rozhodnutí Finančního úřadu pro Plzeňský kraj (dále též jen „prvoinstanční správní orgán“ nebo „správce daně“) ze dne 24. 2. 2015, čj. 412745/15/2304-50522-402698, čj. 411299/15/2304-50522-402698 a čj. 411305/15/2304-50522-402698 (dále též jen „prvoinstanční rozhodnutí“). Prvoinstančními rozhodnutími byla žalobci dodatečně vyměřena daň z přidané hodnoty za zdaňovací období 2., 3. a 4. čtvrtletí roku 2009 v celkové výši 1.003.373,- Kč a penále ve výši 200.674,- Kč. Žalobce rovněž navrhoval zrušení prvoinstančních rozhodnutí. Daňové řízení je upraveno zákonem č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „daňový řád“). Problematika daně z přidané hodnoty je upravena zákonem č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „zákon o DPH“ nebo „ZDPH“). [II] Žaloba Žalobce uvedl v žalobě níže uvedené žalobní námitky. 1. Daňová kontrola nebyla ukončena Správce daně ukončil daňovou kontrolu nezákonným způsobem a podstatně porušil ustanovení o řízení před správním orgánem tak, že to mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé. Správce daně nejprve sdělením čj. 360387/15/2304-60561-400762 sdělil, že dospěl k závěru, že daňový subjekt se odmítá seznámit se zprávou o daňové kontrole a vyhýbá se jejímu projednání. Je tak naplněna podmínka pro ukončení daňové kontroly postupem podle § 88 odst. 5 daňového řádu. K takovému závěru došel správce daně za situace, kdy ve večerních hodinách dne 10. 2. 2015 doručil zástupci žalobce krátkou cestou pozvání k projednání zprávy o daňové kontrole na den 13. 2. 2015 v 8.00 hod. Zástupce žalobce požádal správce daně o jiný termín, neboť dne 13. 2. 2015 byl po celý den již vázán jinými, již delší dobu sjednanými jednáními, přičemž tuto skutečnost zástupce žalobce prokázal správci daně předložením svého diáře, a navrhl jiný termín pro projednání zprávy, a to na den 17. 2. 2015 v 8:30 hod. Přítomní pracovníci správce daně potvrdili, že tento termín je pro ně rovněž vhodný. Zprávu bylo možno rovněž projednat při vedeném ústním jednání dne 10. 2. 2015, pracovníci správce daně ale touto zprávou nedisponovali. Správce daně následně neakceptoval žádný jiný termín nežli 13. 2. 2015 v 8:00 hod., a přestože zástupce žalobce trval na projednání zprávy a žádal stanovení jiného termínu, správce daně došel k závěru, že se daňový subjekt odmítá seznámit se zprávou o daňové kontrole a vyhýbá se jejímu projednání. Jsou tedy naplněny podmínky pro ukončení daňové kontroly postupem podle § 88 odst. 5 daňového řádu (viz sdělení čj. 360387/15/2304-60561-400762). Tento postup shledal žalovaný sice jako nesprávný, když v napadeném rozhodnutí uvedl, že pouze jedna odůvodněná omluva z účasti na projednání zprávy o daňové kontrole, kterou včas doručí správci daně, nemůže být považována za odmítnutí či vyhýbání se ukončení daňové kontroly, a proto uložil správci daně v rámci doplnění v odvolacím řízení tuto procesní vadu zhojit (viz bod 18 napadeného rozhodnutí). Výsledkem tohoto „zhojení“ je opětovné konstatování správce daně ve sdělení ze dne 25. 1. 2016, čj. 11049/16/2303- 60561-401899, že žalobce, resp. jeho zástupce se odmítal či vyhýbal projednání zprávy o daňové kontrole, a jeho potvrzení žalovaným. Žalobce k tomuto uvádí, že sdělení správce daně zde uvedená jsou zavádějící a zkreslující, ne-li lživá. Je třeba uvést na pravou míru, že správce daně navštívil kancelář zástupce žalobce dne 11. 1. 2016 bez jakékoli formální či neformální, písemné či ústní předchozí domluvy. Zástupce nebyl přítomen. Vzhledem k tomu, že žalobce neměl jakoukoli předchozí zprávu o tom, že se správce daně za ním dostaví do kanceláře, nelze ve skutečnosti, že nebyl zastižen (z důvodu svých jiných pracovních povinností), shledávat jakékoli odmítání či vyhýbání se projednání zprávy o daňové kontrole. Takto posoudit nelze ani jednání zástupce žalobce dne 18. 1. 2016 (jiný, zástupcem žalobce a správcem daně telefonicky sjednaný termín), když tento termín byl dohodnut, aniž by však správce daně zástupci žalobce sdělil, co má být předmětem jednání, přičemž uvedl, že „jednání nezabere déle než 10 minut“. Pokud by totiž správce daně transparentně uvedl, co má být předmětem návštěvy, zástupce žalobce by nikdy nepřistoupil na tento termín, neboť nebylo objektivně možné v tak krátkém čase projednat tak obsáhlou zprávu o daňové kontrole, a to i s ohledem na délku daňového řízení. Z těchto okolností zástupce žalobce nemohl jakkoliv dovodit, že předmětem jednání má být právě projednání zprávy o daňové kontrole, neboť dne 18. 1. 2016 a) již probíhalo odvolací řízení v dané věci, a tedy zástupce žalobce nemohl čekat, že v rámci něho bude probíhat projednání zprávy o daňové kontrole; b) dne 18. 1. 2016 probíhalo daňové řízení již třetím rokem, když poslední úkon zástupce žalobce byl učiněn podáním odvolání ve věci, téměř rok předtím, a proto zástupce žalobce již objektivně nebyl schopen bez předchozí přípravy zprávu o daňové kontrole zodpovědně a řádně projednat s náležitou pečlivostí hodnou daňového poradce; c) zprávu o daňové kontrole, která má 19 stran textu, nelze objektivně projednat během 10 minut. Ze všech těchto okolností vyplývá, že zástupce žalobce nemohl jakkoliv předjímat, že dne 18. 1. 2016 má být během 10 minut projednána zpráva o daňové kontrole, a proto se na takové jednání ani nemohl zcela objektivně připravit. Tyto skutečnosti zástupce žalobce uvedl do protokolu o ústním jednání ze dne 18. 1. 2016, čj. 11048/16/2303-60561-400762. Následně se správce daně již nijak nesnažil skutečně projednat zprávu o daňové kontrole, ačkoli byl přímo na jednání vyzván ke sdělení jiného termínu pro projednání kontroly, jak je zaznamenáno v protokolu o ústním jednání čj. 11048/16/2303-60561-400762, a omezil se na konstatování, že podmínky ustanovení § 88 daňového řádu byly naplněny. Žalobce v žádném případě nesouhlasí s tím, jak se žalovaný vypořádal v napadeném rozhodnutí s jeho námitkou nezákonného projednání zprávy o daňové kontrole, neboť správce daně se jednou bez jakékoli předchozí domluvy, objednání či prostého avíza objevil v kanceláři zástupce žalobce (dne 11. 1. 2016), kde zástupce žalobce nezastihl, a po druhé (dne 18. 1. 2016) si správce daně dohodl termín a časový rozsah návštěvy na 10 minut, což bylo zcela v rozporu s účelem takové návštěvy a správce daně to musel vědět. Z těchto okolností tedy neplyne, že by se zástupce žalobce jakkoli vyhýbal projednání zprávy o daňové kontrole, nýbrž naopak účelové jednání správce daně, aby ke skutečnému, nikoliv pouze formálnímu, projednání zprávy o daňové kontrole nedošlo a nemohlo dojít. Takové jednání správce daně, jakož i žalovaného je zcela v rozporu s daňovým řádem a brání žalobci uplatnit svá zákonná práva v daňovém řízení. Zástupce žalobce se neodmítl seznámit se zprávou o daňové kontrole, jejímu projednání se nevyhýbal a nebyly dány podmínky pro postup dle § 88 odst. 5 daňového řádu. Zástupce žalobce spolupracoval se správcem daně v průběhu kontroly, aktivně navrhoval důkazní prostředky, z jeho chování nelze dovodit žádné znaky obstrukčního jednání. Chování správce daně v závěru v daňové kontroly je tak nezákonné, správce daně porušil § 5, § 6 a § 88 daňového řádu, jakož i čl. 1, čl. 11 odst. 5 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 2 odst. 2 a 3 Ústavy ČR. V této souvislosti se žalobce rovněž pozastavuje nad postupem žalovaného, který uložil správci daně „doplnit spisový materiál“ a napravit tak v rámci odvolacího řízení procesní vadu řízení před prvním stupněm. Žalobce má za to, že procesní vada správce daně týkající se nezákonného ukončení daňové kontroly nebyla s ohledem na výše uvedené zhojena, ale tímto postupem ani být zhojena nemohla, neboť tento postup je taktéž vadný. Žalobce má za to, že se jedná o postup mimo zákon; žádný právní předpis, ani daňový řád, ani správní řád, takový postup v rámci odvolacího daňového řízení neumožňuje, a to ani „v zájmu zachování práv odvolatele“, jak žalovaný uvádí v napadeném rozhodnutí (b