7 As 82/2011 — Nejvyšší správní soud

57 A 98/2016- 91 - text 13 pokračování 57A 98/2016 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra Krysla a soudkyň Mgr. Miroslavy Kašpírkové a JUDr. Aleny Hocké v právní věci žalobce: S.K., nar. …, státní příslušnost Republika Kosovo, v České republice bytem …, zastoupeného Mgr. Petrem Václavkem, advokátem, se sídlem Praha 1, Opletalova 25, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem Praha 4, náměstí Hrdinů 1634/3, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 8.9.2016, čj. MV-105922-4/SO-2016, t a k t o : I. Žaloba se z a m í t á. II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í I. Vymezení věci Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 8.9.2016, čj. MV-105922-4/SO-2016, (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „prvostupňový správní orgán“, ze dne 18.5.2016, čj. OAM-6436-13/DP-2016 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), jímž byla zamítnuta žádost žalobce o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem podnikání podle § 44a odst. 3 v návaznosti na § 35 odst. 3, § 37 odst. 2 písm. b) a § 56 odst. 1 písm. j) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „ZPC“ nebo „zákon o pobytu cizinců“). II. Důvody žaloby V úvodu žaloby žalobce obecně namítal, že žalovaná porušila ustanovení zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), konkrétně ustanovení § 68 odst. 3, § 89 odst. 2, § 2, § 3 a § 4 správního řádu. Namítal, že je prvostupňové rozhodnutí i napadené rozhodnutí v rozporu s § 174a ZPC. Ad a) žalobce namítal nedostatečně zjištěný skutkový stav, neboť se správní orgán domnívá, že na základě výslechu provedeného v rámci žádosti žalobce o povolení k trvalému pobytu, lze usuzovat, že žalobce neplní účel pobytu, a to výkon funkce jednatele ve společnosti IL DIAMANTE s.r.o. Žalobce již v rámci doplnění odvolání argumentoval předchozí rozhodovací praxí žalované, rozhodnutím ze dne 29.6.2016, čj. MV-76243-6/SO-2016, ve kterém žalovaná ve skutkově téměř totožném případě uvedla s odkazem na § 3 zákona č. 500/2004 Sb. správní řád (dále jen „správní řád“), že prvostupňový správní orgán nedostatečně ujistil skutkový stav věci, když konstatoval, že účastník řízení nepodniká, vykonává závislou práci, a tudíž neplní účel povoleného pobytu podle § 37 odst. 1 písm. b) ZPC. Jediným důkazem zde byl výslech účastníka řízení, přičemž podle § 103 písm. s) ZPC je cizinec povinen na požádání prokázat provozování živnosti nebo výkon jiné podnikatelské činnosti. Důkazní břemeno je tedy na straně účastníka řízení. Správní orgán však takovou výzvu vůči účastníkovi řízení neučinil. V citovaném rozhodnutí se dále uvádí: „Z výše uvedeného je zřejmé, že správní orgán 1. stupně učinil v posuzovaném případě závěr týkající se činnosti účastníka řízení toliko na základě popisu činnosti účastníka řízení, který poskytl při výslechu a který správní orgán I. stupně učinil, aniž by mu byly známy bližší okolnosti právních vztahů, které při činnosti účastníka řízení pro lom Horní Dvorce vznikaly mezi ním a tímto subjektem. Odpovědi účastníka řízení na dotazy správního orgánu I. stupně při výslechu byly obecné, konkrétních právních vztahů se nedotýkaly. Správní spis tedy neobsahuje žádný podklad, z něhož by bylo možno spolehlivě dovodit, že mezi zadavateli konkrétních prací v lomu Horní Dvorce a účastníkem řízení vznikaly právní vztahy, v jejichž rámci fakticky docházelo k realizaci závislé práce v pracovněprávním vztahu.“ Žalovaná však v rozporu s § 2 odst. 4 správního řádu porušila zásadu legitimního očekávání a vydala napadené rozhodnutí naprosto nereflektujíc své předchozí uvedené rozhodnutí a v něm vyjádřený právní názor. Žalobce odkázal ohledně nelegálního zaměstnávání na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13.2.2014, čj. 6 Ads 46/2013-35, který definuje institut závislé práce: „Společným rysem všech znaků závislé práce vymezených v § 2 odst. 1 zákoníku práce z roku 2006 je osobní či hospodářská závislost zaměstnance na zaměstnavateli. Tyto znaky slouží k odlišení závislé práce od jiných ekonomických aktivit (zejména samostatného podnikání), ale také od aktivit jiného charakteru (zejména mezilidské výpomoci). Proto musí správní orgány při postihování nelegální práce [§ 5 písm. e) bodu 1 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti] obviněnému prokázat naplnění všech těchto znaků - zaměstnanec osobně a soustavně vykonává práci jménem zaměstnavatele a podle jeho pokynů, přičemž se vůči zaměstnavateli nachází v podřízeném stavu.“ K prokázání výkonu nelegální práce na základě jediného výslechu a jeho způsobilosti prokázat nelegální zaměstnávání zmínil žalobce rozsudek zdejšího krajského soudu ze dne 28.11.2014, čj. 30 A 18/2014-80, kde soud s odkazem na § 3 správního řádu konstatoval: „Zjištěný skutkový stav musí skýtat oporu pro jednoznačný závěr o tom, že byly naplněny všechny znaky závislé práce, tj. osobní výkon práce, soustavnost výkonu práce, výkon práce jménem zaměstnavatele a podle jeho pokynů, existence podřízenosti.“ Na základě uvedeného žalobce namítal, že nelze objektivně dovozovat výkon nelegální práce na základě jediného výslechu, zejména s odkazem na nároky dokazování (soustavnost výkonu práce, výkon práce pro zaměstnavatele, podle jeho pokynů). Žalobce z toho důvodu pokládal rozhodnutí správních orgánů obou stupňů za nepřezkoumatelná, která navíc vychází pouze z výslechu účastníka řízení, bez náležitého prověření skutkového stavu věci podle § 3 správního řádu. Dále žalobce namítal, že správní orgán zcela účelově vykládá tvrzení žalobce stran činnosti jeho strýce ve společnosti IL DIAMANTE s.r.o. Jejich jednotlivé činnosti a způsob vedení společnosti jsou jenom výsledkem rozdělení jednotlivých činností v rámci obchodního vedení společnosti. Je zcela běžné, že v obchodních společnostech s více jednateli dochází k rozdělení povinností a činností spojených s vedením společnosti mezi jednotlivé členy statutárního orgánu. Výkon funkce jednatele v sobě nezahrnuje pouze zabezpečování zásob prodávaného zboží a jeho naceňování, ale rovněž jisté know-how ve smyslu zajištění dostatečného odběru nabízeného zboží a s tím spojenou komunikaci ze zákazníkem dané společnosti. Toto hledisko výkonu funkce jednatele však zůstalo neposouzeno a činnost žalobce v dané společnosti byla od počátku vykládána v jeho neprospěch. Obdobně jako ve správním řízení je v žalobě argumentováno v souvislosti se znalostí českého jazyka a terminologie. Je zde uvedeno, že je žalobce cizinec, který při svém výslechu nemusí porozumět přesnému významu jemných nuancí termínů užívaných správním orgánem, i když se jeví, že český jazyk ovládá dostatečně. Ani značná část členů statutárních orgánů obchodních společností české národnosti nemají takové právní povědomí, aby byli schopni rozlišit obchodní vedení společnosti od zaměstnaneckého vztahu, což musí být známo i správnímu orgánu z jeho úřední činnosti. Žalovaná potvrdila názor prvostupňového správního orgánu, že žalobce neplnil účel pobytu, resp. vykonával práci prodavače, v období od 19.3.2014 do 14.1.2016. Z celého spisového materiálu však neplyne jediný důkazní prostředek, na základě kterého se dá tento závěr spolehlivě prokázat. Tento závěr je dovozován pouze z výslechu žalobce. Pojem „pracovat“ ve společnosti a plnění funkce jednatele však nejenom, že práva neznalému zcela běžně uniká, ale zejména se jedná o cizince, který tento jemný rozdíl nemusí vnímat tak razantně, jak činí správní orgán. Skutečnost, že se jednatel společnosti v jejích prostorech nachází po dobu otevíracích hodin a že ve společnosti působí rodinní příslušníci žalobce, v žádném případě neprokazuje, že by snad měl žalobce vykonávat závislou činnost ve smyslu výkonu nelegální práce. Tento závěr si učinil sám správní orgán bez náležitého zkoumání skutečného stavu věci. Jestli měl správní orgán pochybnosti stran činnosti žalobce ve společnosti IL DIAMANTE s.r.o. a podezření na výkon nelegální práce, měl předmětné správní řízení přerušit k vyřešení předběžné otázky, neboť zákon o pobytu cizinců ani správní řád nezmocňuje prvostupňový správní orgán k posuzování a rozhodování, zda daná činnost je výkonem nelegální práce či nikoliv. Tuto otázku je příslušný řešit Oblastní inspektorát práce nebo Odbor cizinecké policie České republiky. Rovněž není ničím podloženo konstatování, že by žalobce za společnost IL DIAMANTE s.r.o. neměl fakticky jednat. Tento závěr není podpořen jediným důkazním prostředkem a správní orgán vykládá okolnosti daného případu zcela tendenčně v neprospěch žalobce. Správní orgán naprosto jednoznačně a účelově v rozporu s § 3 správního řádu nezjistil stav věci o němž nejsou důvodné pochyb