2 As 53/2007 — Nejvyšší správní soud

57 A 33/2017- 50 - text 22 57A 33/2017 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra Krysla a soudkyň Mgr. Miroslavy Kašpírkové a JUDr. Aleny Hocké v právní věci žalobců a) K.Q., bytem …, b) M.C., bytem …, zastoupených Mgr. Janem Vlkem, advokátem, se sídlem Římská 14, Praha 2, proti žalovanému Krajskému úřadu Plzeňského kraje, se sídlem Škroupova 18, Plzeň, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27.3.2017, č.j. RR/1352/17, t a k t o: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 27.3.2017, č.j. RR/1352/17, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen uhradit žalobcům náklady řízení ve výši 26.599 Kč ve lhůtě 30-ti dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobců Mgr. Jana vlka, advokáta. O d ů v o d n ě n í I. Napadené rozhodnutí Žalobci se společnou žalobou ze dne 19.4.2017 domáhali zrušení, event. vyslovení nicotnosti rozhodnutí žalovaného ze dne 27.3.2017, č.j. RR/1352/17 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž byla jako opožděná zamítnuta jejich odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Planá (dále jen „prvoinstanční orgán“ nebo „stavební úřad“), ze dne 27.1.2003, č.j. VUP/076/03/PAS4216, kterým bylo rozhodnuto takto: „Předpoklad, že stavba hospodářských objektů stojící na pozemku st.p.č. 8 v katastrálním území Pístov byla dříve povolena a že pouze nejsou zachovány doklady o jejím povolení, stavební úřad v souladu s § 104 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), uznává a ověřuje předložený pasport stavby. Řízení o odstranění stavby podle § 88 odst. 1 písm. b) stavebního zákona nebude zahajováno.“ Žalobci požadovali rovněž zrušení, event. vyslovení nicotnosti předmětného rozhodnutí prvoinstančního orgánu. II. Žaloba Žalobce v části I. žaloby uvozené slovy „Podmínky pro podání žaloby“ uvedl, že je vlastníkem mimo jiné nemovitostí - stavby č.p. 10 na pozemku p.č. 8/3 a tohoto pozemku, k.ú. Pístov a obec Chodová Planá (dále jen „nemovitost žalobce“ nebo „stavba“). Stavební úřad vydal dne 27.1.2003 rozhodnutí č.j. VUP/076/03/PAS 4216 (dále bude v tomto podání označováno jen „rozhodnutí“ bez ohledu na skutečnou povahu předmětného správního aktu), kterým ve smyslu § 104 stavebního zákona schválil a ověřil pasport stavby, tj. projektovou dokumentaci č. 11/2002 (dále jen „pasport“). Žalobce předmětné rozhodnutí, resp. pasport (schválení pasportu) napadl pro nezákonnost a nicotnost: 1) Žalobce dal stavebnímu úřadu podnět, aby sám zrušil toto rozhodnutí z úřední povinnosti postupem dle § 156 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád z roku 2004“), a to jako tzv. jiný úkon správního orgánu (dále též jen jako „opatření“). Úřad s odkazem na skutečnost, že se jedná o rozhodnutí, tak neučinil. 2) Žalobce tedy napadl rozhodnutí odvoláním u žalovaného jako orgánu nadřízeného stavebnímu úřadu s tím, aby rozhodnutí jako nezákonné zrušil, případně aby vyslovil jeho nicotnost. Žalovaný se odmítl odvoláním jakkoliv zabývat a rozhodnutím ze dne 18.11.2015, sp.zn. ZN/513/RR/15, odvolání žalobce jako nepřípustné zamítl. Žalobce tedy podal u Krajského soudu v Plzni žalobu proti uvedenému rozhodnutí, na základě které soud rozhodl rozsudkem ze dne 15.11.2016, č.j. 57 A 158/2015-85, tak, že: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 18.11.2015, č.j. RR/4310/15, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen uhradit žalobcům náklady řízení ve výši 33.271 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobců Mgr. Jana Vlka, advokáta. V tomto rozhodnutí soud vyslovil závazný právní názor, kterým byl žalovaný povinen se řídit: „Správní řád pak v ustanovení § 77 odst. 1 uvádí, že nicotné je rozhodnutí, k jehož vydání nebyl správní orgán vůbec věcně příslušný... Nicotnost z tohoto důvodu zjišťuje a rozhodnutím prohlašuje správní orgán nadřízený správnímu orgánu, který nicotné rozhodnutí vydal.“ a dále „Vychází-li prvoinstanční orgán z toho, že se v případě prvoinstančního rozhodnutí jedná o rozhodnutí, stejně tak jako žalovaný, který jej považuje za rozhodnutí nezákonné, když dospěl k závěru, že ‚stavební úřad neměl zákonné zmocnění pro vydání rozhodnutí‘, je nelogický závěr žalovaného o tom, že ‚odvolání je nepřípustné, protože směřuje proti správnímu aktu, proti kterému se nelze odvolat‘.“ Žalovaný totiž prvé odvolání žalobce zamítl s poukazem, že rozhodnutí vůbec vydáno být nemělo. Jak žalovaný v předchozím řízení o žalobě u Krajského soudu v Plzni proti jeho rozhodnutí, vedeném pod sp.zn. 57 A 158/2015, uzavřel, forma pro ověření pasportu stavby stavebním úřadem nebyla předepsána, a pokud stavební úřad zvolil formu rozhodnutí, zákon takový postup nestanovil, a proto žalobci přes poučení v rozhodnutí ze dne 27.1.2003 o ověření pasportu č. 11/2002 nepřiznal právo odvolání. Žalovaný tak odmítl přiznat žalobcům právo na odvolání do předmětného rozhodnutí pouze s odůvodněním, že rozhodnutí je fakticky nicotné. Krajský soud v Plzni nicméně jednoznačně uzavřel, že dospěl-li žalovaný k závěru, že je prvoinstanční rozhodnutí nezákonné, bylo jeho povinností toto rozhodnutí zrušit, nikoli odvolání pro nepřípustnost zamítnout. Žalovaný se však závazným stanoviskem Krajského soudu v Plzni neřídil a rozhodnutí nezrušil, naopak odvolání žalobce znovu zamítl, a to rozhodnutím, které žalobce napadá touto žalobou. Žalobce byl napadeným rozhodnutím, jakož i rozhodnutím stavebního úřadu, kterým se mu závazně mění, resp. fakticky závazně určují jeho práva k nemovitosti, na svých právech zkrácen. Žalobce by totiž v důsledku nezákonných rozhodnutí a právního názoru správních orgánů měl citlivě a přesně do původního stavu zrekonstruovanou stavbu určenou k bydlení užívat v rozporu s původním stavebně technickým určením a účelem užívání pouze ke skladování. Žalobce současně tvrdí, že byl na svých právech zkrácen i v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení rozhodnutími stavebního úřadu i žalovaného, když jejich postupem byl zkrácen na svých právech, která mu příslušejí, a to takovým způsobem, že to mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí, neboť zde vůbec nebyly podmínky pro vydání napadeného rozhodnutí, navíc s ním v konečné fázi řízení nebylo jednáno jako s účastníkem, ač s ním tak jednáno být mělo, když mu nebylo oznámeno rozhodnutí ve věci doručením do vlastních rukou ani jinak. Žalobce jako účastník správního řízení je tak aktivně legitimován k podání této žaloby. Posouzení, zda určitá osoba má či nemá postavení účastníka, posuzuje v každém řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu příslušný soud. K tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 30 Ca 3/99-19, dle kterého „je účastníkem správního řízení osoba, se kterou jako s účastníkem řízení jednáno nebylo, ač s ní podle zákona jako s účastníkem řízení jednáno být mělo“. A opačně, i pokud by bývala osoba, se kterou bylo jednáno, postavení účastníka mít neměla, pak by tato osoba nebyla aktivně legitimována k podání žaloby. A právě otázku, zda je žalobce či není aktivně legitimován k podání žaloby, tedy i zda je či není účastníkem řízení a tím zda byl účastníkem správního řízení, kterému mělo být rozhodnutí doručeno, vyřešil Krajský soud v Plzni v řízení vedeném pod sp.zn. 57 A 158/2015, kde právo účastenství žalobci přiznal a na základě původně podané žaloby dřívější rozhodnutí žalovaného zrušil. Proto je nutno odmítnout i argumentaci žalovaného, že „v době, kdy bylo rozhodnutí stavebního úřadu čj. VUP/076/03/PAS4216 ze dne 27.1.2003 vydáno, nebyla M.C. ani K.Q. účastníkem řízení a proti rozhodnutí se mohla odvolat pouze obec Chodová Planá, která této možnosti v patnáctidenní lhůtě podle § 83 odst. 1 správního řádu nevyužila“. Žalobce část I. žaloby uzavřel konstatováním, že žalovaný je příslušným správním orgánem k vydání rozhodnutí o podaném odvolání žalobců a jako takový i rozhodl v posledním stupni, a je tak dána jeho pasivní legitimace v tomto řízení. Žalobu lze podat nejpozději do dvou měsíců ode dne, kdy bylo účastníku doručeno písemné vyhotovení napadeného rozhodnutí. Napadené rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 28.3.2017, žaloba je tedy podána včas. V části II. žaloby uvozené slovy „Skutkový a právní stav“ žalobce ve třech bodech uvedl následující. 1) V rozhodnutí již zrušeném Krajským soudem v Plzni se žalovaný odmítl věcí zabývat a konstatoval nepřípustnost odvolání (ač to sám shledal nezákonným!), když uzavřel, že M.C. nepovažuje za účastníka řízení, proto jí ostatně ani správní orgán nemusel rozhodnutí doručit. Soud věc žalovanému vrátil k dalšímu řízení a uložil mu, aby rozhodnutí stavebního úřadu sám zrušil, pokud jej shledává nezákonným či nicotným, tedy není namístě odvolání zamítat pro nepřípustnost. Je tedy nesporné, že krajský soud věc vrátil žalovanému s tím, aby žalovaný věc projednal a aby se v řízení zabýval nezákonností rozhodnutí, kterou sám jednoznačně konstatoval. Krajský soud v Plzni tedy žalobce jednoznačně považoval za účastníky řízení, kter