5 As 104/2008 — Nejvyšší správní soud

17 A 50/2018- 30 - text  7 17 A 50/2018 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Komínkovou ve věci žalobce: Ing. F. S., nar. …, bytem … proti žalovanému: Krajský úřad Plzeňského kraje, sídlem Škroupova 18, 306 13 Plzeň, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 1. 2018, č.j. PK-DSH/14841/17, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení shora označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Plzně, odboru správních činností, oddělení dopravních přestupků ze dne 6. 10. 2017, čj. MMP/247559/17, jímž byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ zákon o provozu“), pro porušení § 4 písm. c) téhož zákona, za což mu byla uložena pokuta 1 500,- Kč a náhrada nákladů řízení ve výši 1 000 Kč. 2. Žalobce v žalobě namítal, že jeho jednání bylo nesprávně klasifikováno, neboť žalobce v odvolání poukazoval na různé výklady pojmu "zastavení vozidla" a vzhledem k různosti výkladů měl podle žalobce správní orgán postupovat podle zásady in dubio pro reo. Žalobce nabídl ve správním řízení jako možné klasifikace jeho jednání zastavení vozidla, krajní nouzi nebo složení nákladu (toto spíše v nadsázce). Žalobce tvrdil, že bez svého zavinění byl donucen urychleně umístit vozidlo na parkovací stání bez uhrazení parkovacího poplatku a očekával, že správní orgán motivy jeho jednání pochopí a shledá jej nezávadným. Správní orgán podle žalobce zaměňoval nesprávně termín zastavení vozidla za parkování. Podle ust. § 2 písm. p) zákona č. 361/2000 Sb. zastavit vozidlo znamená přerušit jízdu z důvodu nezávislého na vůli řidiče. Žalobce v žalobě dále namítal, že správní orgán neprovedl navržený důkaz výslechem strážníka Š. Podle žalobce bylo nezbytné tento důkaz provést za účelem zjištění skutečností, které vedly strážníka k závěru o zaparkování vozidla, a dále proto, že bylo třeba strážníka konfrontovat s audio záznamem, ze kterého vyplývalo, že strážník lže v úředním záznamu. Žalobce poukazoval na chyby strážníka Š. v úředním záznamu (záměna zóny B za zónu C, chyba v čase 9:06 namísto 9:04 a zejména na lživou informaci v úředním záznamu, že byl žalobce požádán o vysvětlení podle § 11 odst. 1 písm. a) zákona č. 553/1991 Sb. a poučen podle § 11 odst. 4, 5 a 6 téhož zák. o možnosti odepřít vysvětlení. Žalovaný podle žalobce zřejmě tuto námitku nepochopil, když uvedl, že není z odvolání zřejmé, o čem měl strážník žalobce poučit a neučinil tak, tudíž se podle žalobce žalovaný nevypořádal s námitkou účelovosti jednání strážníka Městské policie Plzeň i správního orgánu prvního stupně. Žalobce v žalobě také namítal, že správní orgán nevedl spisový obsah, což umožňovalo manipulaci se spisem. Při pořizování kopie spisu dne 30. 6. 2017 si žalobce pořídil fotodokumentaci spisu vč. dokumentů na žlutém papíru. Tyto obsahovaly úřednicí vygenerovanou příčinnou souvislost spatřovanou v jednání žalobce, takže je podle žalobce vadná argumentace, že správní orgán z těchto poznámek při rozhodování nevycházel. Při pořizování kopie spisu dne 5. 3. 2018 zjistil žalobce, že na oznámení o zahájení řízení o přestupku bylo dopsáno č. str. 16, tudíž je zřejmé, že nebyly ani řádně číslovány dokumenty. Podle žalobce bylo také nadbytečným druhé ústní jednání, neboť jeho účelem nebylo seznámení žalobce s opravou chyby v psaní, ale další výslech žalobce. Tím, že bylo nařízeno, v žalobci podpořilo pocit účelovosti celého procesu. Žalobce poukázal na ust. § 59 odst. 5 správního řádu, podle něhož v předvolání musí být uvedeno, kdo, v jaké věci a z jakého důvodu se má dostavit. Žalobce v žalobě dále tvrdil, že správní orgán prvního stupně neprokázal naplnění materiální stránky přestupku a žalovaný se s touto odvolací námitkou nevypořádal. Žalobce namítal rovněž, že správní orgán vyhodnotil jeho jednání pouze na základě úředního záznamu, tedy bez důkazů. Žalobce poukázal v žalobě na chyby v rozhodnutí žalovaného jak formální (v hlavičce rozhodnutí jsou uvedeny 3 listy, ale je jich 4) tak gramatické a překlepy. Podle žalobce není pravdivé tvrzení žalovaného v napadeném rozhodnutí, že by dne 15. 3. 2017 doručil správnímu orgánu podání se sdělením, že řídil on. Rovněž není podle žalobce pravdivé, že by ho písemností ze dne 9.3.217 vyzval správní orgán k uhrazení určené částky. Podle žalobce je nejpravděpodobnější příčinou podjatost žalovaného, který nekriticky přijímá závěry správního orgánu prvního stupně a odmítá argumentaci žalobce. Podjatost žalovaného zřejmě vyústila podle žalobce v nezájem o věc a žalovaný by podle žalobce měl vysvětlit špatnou úroveň rozhodnutí. Existuje-li detailní evidence práce žalovaného, bylo by podle žalobce relevantní zjistit, kolik času autor vykázal na studium spisu a vytvoření rozhodnutí. Na základě toho žalobce navrhl v žalobě důkaz výslechem pracovníků žalovaného, kteří se podíleli na napadeném rozhodnutí a důkaz výpisem z evidence práce autorů rozhodnutí relevantním k projednávané věci. 3. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí s tím, že vzhledem k tomu, že neexistovaly důvodné pochybnosti o skutkovém stavu, nebylo důvodu užít zásadu in dubio pro reo. Žalovaný tvrzení žalobce považuje za účelové ve snaze vyhnout se odpovědnosti za přestupek. Žalobcem navrhované alternativy jsou podle žalovaného absurdní. Žalovanému není ani zřejmé, proč žalobce nepředložil audiozáznam, kterým disponuje, pokud má podporovat žalobcovo tvrzení. Žalobce neuvádí, co mělo být obsahem žlutých poznámek, ani v čem spatřuje nezákonnost jejich vyjmutí. Je plně na uvážení správního orgánu, kolik ústních jednání je třeba nařídit, aby mohlo být podezření z přestupku řádně prošetřeno. Hodnocením materiálního znaku přestupku se žalovaný zabýval v napadeném rozhodnutí a poukázal na rozsudek NSS ze dne 14. 12. 2009 čj. 5 As 104/2008-45 (dostupný na www.nssoud.cz) s tím, že žalobce neprokázal existenci okolností, které by snižovaly nebezpečnost jeho jednání pod míru, která je typická pro běžně se vyskytující případy přestupků. Chyby v napadeném rozhodnutí nemohou podle žalovaného mít vliv na zákonnost či správnost rozhodnutí. Oprávněná úřední osoba nemá k žalobci žádný vztah, ani jej nezná. Také podle žalovaného není pravdou, že by automaticky přejímal závěry správního orgánu prvního stupně. 4. V replice žalobce uvedl, že žalobce dostal na místě na výběr od strážníka blokovou pokutu nebo věc řešit ve správním řízení, ale strážník nezjišťoval stav věci. Přepis audio záznamu podle žalobce byl součástí odvolání spolu s konkretizací strážníkových pochybení. Audiozáznam podle žalobce existuje a žalobce nepovažoval za podstatné jej předat soudu, neboť podle něho textový přepis nebyl žádnou stranou rozporován. Podle žalobce materiální znak byl sice hodnocen žalovaným, ale nebyl prokázán. Správní orgán měl podle žalobce přihlédnout k takřka nulové nebezpečnosti umístění vozidla na parkovací stání na 9 min., k místu umístění vozidla, k nulovým následkům, k bezúhonnosti žalobce, k nulové míře zavinění i k pohnutce. Podjatost může být podle žalobce zapříčiněna přímým zájmem na výsledku řízení, jímž je příjem obce, event. i osobní benefity zaměstnance. 5. Spisová dokumentace správního orgánu prvního stupně obsahuje na deskách spisový přehled a jednotlivé listiny nejsou pevně spojené, ale jsou číslované. Součástí správního spisu je oznámení přestupku ze dne 23. 2. 2017, podle něhož žalobce od 8.55 hod do 9.06 hod parkoval s vozidlem Škoda Octavia RZ … na pozemní komunikaci v úseku označeném dopravní značkou IP13c s dodatkovou tabulkou Placené Po-Pá 7 – 19 hod, zóna B, aniž by měl ve vozidle umístěn parkovací lístek. Žalobce se do oznámení nevyjádřil, ani je nepodepsal. Podle úředního záznamu Městské Policie Plzeň, sepsaného str. Š. žalobce vozidlo zaparkoval v Plzni, na nám. TGM po pravé straně ve směru od ulice Petákova směrem ke Klatovské třídě. Jelikož se u vozidla nikdo nezdržoval, bylo nasazeno TZOV dle § 17 odst. 1 zákona č. 553/1991 Sb. V 9.06 hod se řidič dostavil k vozu a byl ztotožněn podle dokladů. Žalobce odmítl věc řešit na místě. K tomu byla pořízena fotodokumentace vozidla umístěného mezi řadou parkujících vozidel před budovou Masarykova gymnázia s čitelnou RZ v čase 9.01 a fotografie uvedené dopravní značky. Z detailu na přední sklo vozidla je zřejmé, že je zde umístěn parkovací lístek se zcela zakrytými údaji. Na přiloženém plánku okolních ulic je vyznačeno místo parkování vozidla. 6. Správní orgán prvního stupně dne 9. 3. 2017 vydal výzvu na uhrazení určené částky čj. MMP/063882/17 podle § 125h odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., která byla doručena dne 15. 3. 2017 do datové schránky provozovatele vozidla CAR-BM GROUP, s.r.o., se sídlem Pekařská 12, Praha. Ze sdělení této společnosti ze dne 15. 3. 2017 vyplývá, ž