1 Afs 1/2012 — Nejvyšší správní soud

30 A 26/2016- 109 - text  19 30 A 26/2016 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Petra Kuchynky a soudců JUDr. Václava Roučky a Mgr. Jaroslava Škopka ve věci žalobce: AD M & V, spol. s r. o., IČ 26383225, Plovární 14, 345 61 Staňkov, zastoupeného JUDr. Robertem Lososem, advokátem, náměstí Republiky 4/3, 301 00 Plzeň, proti žalovanému: Státní úřad inspekce práce, Kolářská 451/13, 746 01 Opava, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 12. 2015, čj. 5127/1.30/15-6, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [I] Předmět řízení 1. Žalobou ze dne 1. 2. 2016, doručenou Krajskému soudu v Plzni (dále též jen „soud“) datovou zprávou téhož dne, se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí Státního úřadu inspekce práce ze dne 3. 12. 2015, čj. 5127/1.30/15-6 (dále též jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto žalobcovo odvolání a potvrzeno rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Plzeňský kraj a Karlovarský kraj se sídlem v Plzni (dále též jen „prvoinstanční správní orgán“ nebo „oblastní inspektorát“) ze dne 22. 10. 2015, čj. 10806/6.30/15-2 (dále též jen „prvoinstanční rozhodnutí“). 2. Prvoinstančním rozhodnutím bylo rozhodnuto tak, že se žalobce dopustil - správního deliktu na úseku pracovní doby dle § 28 odst. 1 písm. u) zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů, neboť nezajistil, aby délka směny zaměstnance pracujícího v noční době činila nejvýše 10 hodin během 24 hodin po sobě jdoucích. Pracovní směna zaměstnance M.B. činila v období: od 20. 9. 2011 02:36 do 20. 9. 2011 16:18 11h 31min.; od 21. 9. 2011 02:08 do 21.09.2011 16:57 11h 42min.; od 22. 9. 2011 02:38 do 22. 9. 2011 15:47 10h 35min. Nesplnil tak povinnost, kterou mu ukládá § 5 odst. 2 nařízení vlády č. 589/2006 Sb., kterým se stanoví odchylná úprava pracovní doby a doby odpočinku zaměstnanců v dopravě, ve znění pozdějších předpisů, v návaznosti na § 100 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů; - správního deliktu na úseku pracovní doby dle § 28 odst. 1 písm. i) zákona o inspekci práce, když nezajistil nepřetržitý odpočinek - tj. aby měl zaměstnanec - řidič - denní dobu odpočinku v průběhu 24 hodin alespoň 9 hodin – I.P. neměl žádný odpočinek v období: od 1. 2. 2011 05:21 do 2. 2. 2011 05:21 (0 m). Žalobce tak nesplnil povinnost, kterou mu ukládá § 7 nařízení vlády č. 589/2006 Sb. v návaznosti na § 100 zákoníku práce; - správního deliktu na úseku pracovní doby dle § 28 odst. 1 písm. l) zákona o inspekci práce, když nezajistil nepřetržitý denní odpočinek za každé období 30 hodin od skončení denní nebo týdenní doby odpočinku nejméně 9 hodin, neboť zaměstnanec - řidič – M.B. měl v období od 9. 9. 2011 06:58 do 10. 9. 2011 12:58 denní odpočinek jen 7 hodin 48 minut. Účastník řízení tak nesplnil povinnost, kterou mu ukládá § 7 nařízení vlády č. 589/2006 Sb. v návaznosti na § 100 zákoníku práce; - správního deliktu na úseku pracovní doby dle § 28 odst. 1 písm. l) zákona o inspekci práce, když nezajistil, aby měl zaměstnanec - řidič – V.Č. mezi dvěma týdenními dobami odpočinku (27. 6. 2011 05:58 do 4. 7. 2011 06:17) nanejvýš tři zkrácené denní doby odpočinku. Zkrácení odpočinku mezi dvěma týdenními dobami odpočinku bylo zjištěno 4krát: od 27. 6. 2011 05:58 do 28. 6. 2011 05:58 (9h 12min.), od 29. 6. 2011 06.36 do 30. 6. 2011 06.36 (10h 41 min.), od 30. 6. 2011 06:03 do 1. 7. 2011 06:03 (9h 26min.) a od 1. 7. 2011 06:07 do 2. 7. 2011 06:07 (9h 35min.). Žalobce tak nesplnil povinnost, kterou mu ukládá § 8 nařízení vlády č. 589/2006 Sb. v návaznosti na § 100 zákoníku práce; - správního deliktu na úseku pracovní doby dle § 28 odst. 1 písm. l) zákona o inspekci práce, když nezajistil, aby měl zaměstnanec - řidič – J.K., ve kterýchkoli dvou po sobě následujících týdnech dvě týdenní doby odpočinku nebo jednu běžnou týdenní dobu odpočinku a jednu zkrácenou dobu odpočinku v celkové délce 24 hodin. Doba mezi dvěma týdenními dobami odpočinku výše jmenovaného zaměstnance překračuje v období od 1. 5. 2011 22:07 do 7. 5. 2011 23:35, šest 24hodinnových časových úseků (6d 1h 28mn). Žalobce tak nesplnil povinnost, kterou mu ukládá § 8 nařízení vlády č. 589/2006 Sb. v návaznosti na § 100 zákoníku práce - správního deliktu na úseku pracovní doby dle § 28 odst. 1 písm. l) zákona o inspekci práce, když nezajistil zaměstnanci - řidiči – J.K. náhradu zkráceného týdenního odpočinku a nezajistil, aby bylo zkrácení týdenního odpočinku vyrovnáno odpovídající dobou odpočinku vybranou v celku před koncem třetího týdne následujícího po dotyčném týdnu, v období od 9. 5. 2011 05:02 do 6. 6. 2011 00:00 nebylo nahrazeno zkrácení týdenní doby odpočinku jmenovaného zaměstnance v časové délce 15h 33min. Žalobce nesplnil povinnost, kterou mu ukládá § 8 nařízení vlády č. 589/2006 Sb. v návaznosti na § 100 zákoníku práce - správního deliktu na úseku pracovní doby dle § 28 odst. 1 písm. m) zákona o inspekci práce, když nevedl v období od 1. 3. 2011 do 30. 4. 2011 zaměstnanci I.P. evidenci skutečně odpracované pracovní doby, práce přesčas a noční práce, čímž nesplnil povinnost, kterou mu ukládá § 96 odst. 1 písm. a) zákoníku práce. 3. Za spáchané správní delikty byla žalobci uložena pokuta ve výši 200.000,- Kč v souladu s § 28 odst. 2 písm. c) zákona o inspekci práce a povinnost uhradit náklady správního řízení ve výši 1.000,- Kč. 4. Správní řízení ve věci podezření ze spáchání správního deliktu na úseku odměňování zaměstnanců dle § 26 odst. 1 písm. c), správního deliktu na úseku náhrad dle § 27 odst. 1 a na úseku bezpečnosti práce dle § 30 odst. 1 písm. s) zákona o inspekci práce bylo zastaveno. 5. Správní delikty na úseku pracovní doby byly v rozhodném období upraveny zákonem č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „zákon č. 251/2005 Sb.“ nebo „zákon o inspekci práce“). 6. Pracovní doba a dobu odpočinku byla obecně upravena zákonem č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „zákoník práce“). 7. Nařízení vlády č. 589/2006 Sb. stanovilo odchylnou úpravu pracovní doby a doby odpočinku zaměstnanců v dopravě (dále též jen „nařízení vlády č. 589/2006 Sb.“). 8. Správní řízení bylo upraveno zákonem č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „správní řád“). 9. Soud k věci dále poznamenává, že rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 5. 2015, čj. 30 A 37/2013-82, bylo zrušeno předchozí rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 4. 2013, čj. 770/1.30/13/4.3. Rozhodnutím ze dne 20. 7. 2015, čj. 5127/1.30/15-2, žalovaný zrušil prvoinstanční rozhodnutí ze dne 31. 1. 2013, čj. 1440/6.30/13/14.3, týkající se rovněž správních deliktů žalobce. [II] Žaloba 10. Žalobce předně namítal prekluzi odpovědnosti uplynutím tříleté objektivní lhůty pro zánik odpovědnosti za spáchané správní delikty. 11. Podle prvoinstančního rozhodnutí ze dne 22. 10. 2015 měl žalobce spáchat všechny správní delikty v období od 1. 2. 2011 do 22. 9. 2011. Ustanovení § 36 odst. 2 zákona o inspekci práce výslovně uvádí, že odpovědnost právnické osoby za správní delikt zaniká, jestliže o něm správní orgán nezahájil správní řízení do 1 roku ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 3 let ode dne, kdy byl spáchán. Žalobce v odvolání namítal, že žalovaný obešel zákonem stanovenou tříletou objektivní lhůtu, když krajský soud i svým původním rozsudkem ze dne 27. 5. 2015 prvé rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 4. 2013 zrušil a věc vrátil tomuto k dalšímu řízení. Žalovaný svým rozhodnutím ze dne 20. 7. 2015 původní rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 31. 1. 2013 zrušil a věc vrátil tomuto k novému projednání. 12. Prvoinstanční správní orgán neučinil vůči žalobci žádný procesní úkon ve smyslu správního řádu a vydal dne 22. 10. 2015 další rozhodnutí bez jakéhokoliv předcházejícího projednání věci. Žalobce byl zkrácen na svých právech tím, že před doručením rozhodnutí ze dne 22. 10. 2015 a po zrušení původního prvoinstančního rozhodnutí ze dne 31. 1. 2013 žalovaným nebylo vedeno žádné opakované správní řízení, kde by mohl žalobce na svoji obranu cokoliv tvrdit a ke svým tvrzením předkládat důkazy. Prvoinstanční rozhodnutí ze dne 22. 10. 2015 je proto nepřezkoumatelné a procesně zcela vadné a stejné závěry platí i pro napadené rozhodnutí žalovaného, který prvoinstanční rozhodnutí potvrdil. 13. K námitce prekluze odpovědnosti žalovaný v napadeném rozhodnutí uvádí, že původní správní řízení nebylo zastaveno a s žalobcem nebylo zahajováno nové správní řízení. K tomu žalobce uvedl, že právě tímto nezákonným postupem v rozporu se správním řádem obešel prvoinstanční správní orgán § 36 odst. 2 zákona o inspekci práce a účelově a záměrně se vyhnul prekluzi odpovědnosti. 14. Žalobce k tomu dodal, že tímto nezákonným procesním postupem správního orgánu I. stupně i žalovaného nastala procesní situace, kdy by bylo možno ve správním řízení bez ohledu na opakovaná zrušující rozhodn