2 As 249/2015 — Nejvyšší správní soud

17 A 84/2019- 30 - text  8 17 A 84/2019 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Hockou ve věci žalobce: J. R., narozený X, bytem G. 515/32, K. V., zastoupený: Mgr. Marek Plajner, advokát, se sídlem Na Příkopě 23, 110 00 Praha 1, proti žalovanému: Krajský úřad Karlovarského kraje, se sídlem Závodní 353/88, 360 21 Karlovy Vary, v řízení o žalobě ze dne 9.5.2019 proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6.3.2019 č.j. 3030/DS/18-3, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Včasnou žalobou ze dne 9.5.2019 doručenou soudu prostřednictvím datové schránky 10.5.2019, se žalobce domáhal přezkoumání napadeného rozhodnutí žalovaného ze dne 6.3.2019 č.j. 3030/DS/18-3, jímž žalovaný zamítl žalobcovo odvolání a potvrdil rozhodnutí Magistrátu města Karlovy Vary, odboru dopravního (dále jen správní orgán I. stupně), ze dne 2.10.2018 č.j. 15143/OD-P/18 (dále jen prvostupňové rozhodnutí), jímž byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle ustanovení § 83 odst. 1 písm. b) zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen zákon o podmínkách provozu vozidel). 2. V žalobě žalobce nejprve shrnul dosavadní průběh řízení a obsah napadených rozhodnutí a dále namítal, že správní orgány nesprávně posoudily charakter jím spáchaného přestupku, tedy zda se jedná o přestupek jednorázový či trvající. Od této kvalifikace se odvíjí řada skutečností významných pro posouzení přestupku (promlčení odpovědnosti, použití právní normy). Žalobce s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (dále jen NSS) ze dne 15.6.2011 č.j. 9 As 101/2010-106 uvedl, že: „trvající správní delikt lze definovat jako trvající trestný čin, který bývá pravidelně charakterizován jako čin, jímž pachatel vyvolá protiprávní stav, který posléze udržuje, anebo čin, kterým pachatel udržuje protiprávní stav, aniž zákon vyžaduje, aby jej též vyvolal. Zákon zde postihuje právě udržování protiprávního stavu, které se zpravidla děje opomenutím, spočívajícím v tom, že pachatel takový stav neodstranil. Trvající trestné činy se pak posuzují jako jediné jednání, které trvá tak dlouho, dokud pachatel udržuje protiprávní stav; jde tedy o jediný skutek a jediný trestný čin, který je ukončen teprve okamžikem odstranění protiprávního stavu. Trvající trestný čin se pak v návaznosti na výše uvedené počíná promlčovat teprve od okamžiku ukončení trestné činnosti, tj. od okamžiku odstranění stavu, jehož udržování je znakem trestného činu.“ Podle důvodové zprávy k zákonu o odpovědnosti za přestupky (tj. zákon č. 250/2016 Sb.) je trvajícím přestupkem „takový přestupek, jehož znakem je jednání spočívající ve vyvolání a následném udržování protiprávního stavu (např. provozování linkové osobní dopravy bez licence nebo povolení podle § 35 odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů) nebo jednání spočívající v udržování protiprávního stavu, který nemusí být pachatelem vyvolán (např. přestupek spočívající v neodstranění předmětů zachycené či ulpělé na stavbě nebo zařízení podle § 120 odst. 4 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon). Zápis změny vlastníka vozidla v registru silničních vozidel se provádí na základě společné žádosti dosavadního a nového vlastníka, a to do 10 pracovních dnů ode dne převodu vlastnického práva k vozidlu, přičemž ten, kdo v uvedené lhůtě o změnu nepožádá, dopustí se přestupku. Z uvedeného je zřejmé, že při převodu vozidla je k podání žádosti o zápis této změny do registru vozidel ze zákona povinen jak prodávající, tak i kupující. Žalobce dne 16.10.2016 převedl kupní smlouvou předmětné osobní vozidlo na pana M. H., přičemž dne 16.10.2016 došlo nejen k podpisu písemné kupní smlouvy, ale rovněž k předání vozidla nabyvateli a taktéž k předání všech dokladů k vozidlu jeho nabyvateli s tím, že v průběhu následujícího pracovního týdne zajistí zápis změny vlastníka vozidla. V týdnu od 17.10.2016 žalobce v souladu s kupní smlouvou udělil panu M. H. plnou moc k podání žádosti o změnu vlastníka vozidla. Žalobce tedy pověřil nového nabyvatele vozidla k podání žádosti o zápis změny vlastníka a předal mu veškeré doklady. Neměl již tedy jakoukoli možnost s vozidlem nakládat. Poté, co zjistil, že k přepisu vozidla nedošlo, urgoval pana H., ale neúspěšně. Na Magistrátu města K. V. mu bylo sděleno, že změnu vlastníka nelze provést bez příslušných dokladů, které již ale žalobce u sebe neměl. Žalobce tedy protiprávní stav nezpůsobil, jelikož k podání žádosti zplnomocnil nabyvatele vozidla, a zároveň neměl možnost protiprávní stav objektivně odstranit. Z těchto důvodů není dle žalobce možné konstatovat, že jde o přestupek, který má charakter přestupku trvajícího. Půjde tedy o přestupek jednorázový. Rovněž z legální definice jednoznačně vyplývá, že znakem přestupku podle ustanovení § 83 odst. 1 písm. b) zákona o provozu na pozemních komunikacích je pouze vyvolání protiprávního stavu, nikoli však již jeho udržování. Žalobce měl tedy za to, že k přestupkovému jednání došlo dne 1.11.2016, tedy 11. pracovní den poté, co převedl vozidlo na pana H., když ve lhůtě 10 pracovních dnů nebyla podána žádost o zápis změny vlastníka vozidla. Dne 1.11.2016 tedy došlo k dokonání jednání a odpovědnost žalobce za toto jednání je třeba posuzovat dle zákona platného a účinného v době spáchání takového jednání. V daném případě tedy nelze použít zákon č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, když se tento zákon stal účinným až dne 1.7.2017. Potenciální trestnost jednání žalobce je tak třeba posuzovat podle zákona platného a účinného v době dokonání jednání žalobce, které má zakládat trestnost tohoto jednání, tedy konkrétně podle zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o přestupcích). Proto se domnívá, že došlo k zániku jeho odpovědnosti za přestupek, neboť dle § 20 odst. 1 zákona o přestupcích nelze přestupek projednat, uplynul-li od jeho spáchání jeden rok. Jednání bylo dokonáno dne 1.11.2016 a mohlo být tedy projednáno do dne 1.11.2017, ale k zahájení řízení o přestupku však došlo až dne 20.6.2018. Dále žalobce namítal, že jednání nenaplňuje materiální znak přestupku (společenskou škodlivost), neboť imanentním znakem přestupku je jeho společenská nebezpečnost, která však nesmí dosahovat intenzity trestného činu. Jednání žalobce tak, jak toto vyplývá z obsahu spisu, však dle jeho názoru nedosahuje intenzity společenské nebezpečnosti, s níž je spojena odpovědnost za přestupek. Žalobce závěrem navrhl, aby soud zrušil napadené rozhodnutí žalovaného a věc mu vrátil k dalšímu řízení. (K žalobě byla připojena kopie napadeného rozhodnutí a plná moc zástupce.) 3. Napadeným rozhodnutím žalovaného ze dne 6.3.2019 č.j. 3030/DS/18-3, bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Magistrátu města Karlovy Vary, odboru dopravy, ze dne 2.10.2018 č.j. 15143/OD-P/18 a bylo potvrzeno napadené rozhodnutí, jímž byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle ustanovení § 83 odst. 1 písm. b) zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 307/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů, kterého se dopustil z nedbalosti tím, že jako původní vlastník motorového vozidla tovární značky P., registrační značky X, nezažádal od 1.11.2016 do 20.6.2018 o zápis změny vlastníka silničního vozidla u obecního úřadu obce s rozšířenou působností, přestože společnou žádost o zápis změny vlastníka vozidla byl v této lhůtě povinen podat jak prodávající, tak kupující, a to z důvodu převodu vlastnického práva k předmětnému silničnímu vozidlu, neboť kupní smlouva byla uzavřena 16.10.2016. Tímto jednáním žalobce porušil povinnost uloženou ustanovením § 8 odst. 2 zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích. Za uvedený přestupek uložil správní orgán I. stupně žalobci, v souladu s § 35 písm. b) a § 46 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, a podle ustanovení § 83 odst. 2 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, pokutu ve výši 2.500 Kč. Podle ustanovení § 95 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich byla žalobci uložena povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1.000 Kč. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že správní orgán I. stupně obdržel dne 14.6.2018 od Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Karlovarského kraje, obvodního oddělení Karlovy Vary – Rybáře (dále jen Policie ČR), oznámení přestupku, jehož součástí je záznam o podání vysvětlení žalobce. Žalobce byl podezřelý ze spáchání přestupku dle § 83 odst. 1 písm. b) zákona o podmínká