8 Afs 58/2008 — Nejvyšší správní soud

30 A 147/2019- 43 - text  11 30 A 147/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Kuchynky a soudců JUDr. Ondřeje Szalonnáse a Mgr. Jaroslava Škopka ve věci žalobkyně: T. H. N., narozena x. xx. xxxx, se sídlem P., zastoupena: Mgr. Ing. Jan Klik, Ph.D., advokát, Karlovarská 130, 323 00 Plzeň proti žalované: Česká obchodní inspekce, se sídlem Štěpánská 567/15, 120 00 Praha 2 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 23. 9. 2019 č. j. ČOI 120834/19/O100/2200/19/Bal/Št takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Předmět řízení 1. Žalobkyně se žalobou domáhala zrušení rozhodnutí žalované ze dne 23. 9. 2019, č. j. ČOI 120834/19/O100/2200/19/Bal/Št (dále též „napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Inspektorátu České obchodní inspekce Plzeňského a Karlovarského kraje (dále jen „prvoinstanční orgán“), ze dne 3. 6. 2019, č. j. ČOI 73660/19/2200 (dále též „prvoinstanční rozhodnutí“), kterým byla žalobkyně uznána vinnou z porušení povinností, kterého se dopustila tím, že 1) dne 3. 10. 2018 v provozovně „stánek č. C 13 a C 14“ tržnice AsiaMarkt, 348 06, Rozvadov – Svatá Kateřina, kde podniká, porušila § 8 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele (dále též „zákon o ochraně spotřebitele“), když nabízela za účelem prodeje výrobky porušující některá práva duševního vlastnictví, konkrétně padělky textilních výrobků ve smyslu § 2 odst. 1 písm. n) bod 1. zákona o ochraně spotřebitele, a to celkem 21 kusů textilního zboží, které je v rozhodnutí blíže specifikováno; 2) dne 4. 10. 2018 porušila § 8 zákona o ochraně spotřebitele, když v prostoru osobního vozidla VW Touran X, jehož je provozovatelem, zaparkovaného na tržnici AsiaMarkt, 348 06, Rozvadov – Svatá Kateřina, kde podniká ve stáncích č. C 13 a C 14, skladovala výrobky porušující některá práva duševního vlastnictví, konkrétně padělky textilních výrobků ve smyslu § 2 odst. 1 písm. n) bod 1. zákona o ochraně spotřebitele, celkem 168 kusů textilního zboží, které je v rozhodnutí blíže specifikováno. Uvedeným jednáním došlo k porušení § 8 zákona, za což byla žalobkyni uložena jednak úhrnná pokuta ve výši 110 000 Kč, a jednak propadnutí 189 kusů textilních výrobků, tj. padělků ve smyslu ust. § 2 odst. 1 písm. n) bod 1 citovaného zákona. Dále byla žalobkyni prvostupňovým rozhodnutím uložena povinnost uhradit paušální částku nákladů řízení ve výši 1 000 Kč. Žalobní body 2. Dle žalobkyně jsou obě správní rozhodnutí nezákonná, nepřezkoumatelná a nesprávná. Nejprve žalobkyně obecně namítala porušení § 2 odst. 3, 4, § 3 a § 68 odst. 3 a dalších zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále též „správní řád“). Následně, a to se zaměřením na přestupek spočívající ve skladování výrobků porušujících některá práva duševního vlastnictví (padělky) ve vozidle, namítala, že skutkový stav nebyl dle jejího názoru v důsledku neúplného dokazování náležitě zjištěn. Žalobkyně nezpochybnila, že byly zjištěny padělky v osobním automobilu VW Touran RZ X (dále jen „vozidlo“) zaparkovaném na parkovišti tržnice, jehož je žalobkyně dle registru vozidel provozovatelkou. Nashromážděné důkazy jsou však podle jejího mínění pro vyslovení výroku o vině za přestupek nedostatečné a neprůkazné. Vozidlo bylo nepojízdné, nemělo platnou technickou kontrolu, bylo trvale odstavené na parkovišti a nebylo zabezpečené proti vniknutí, což nebylo její povinností, neboť se vozidlo nenacházelo na pozemní komunikaci, ale na soukromém pozemku. Uvedené skutečnosti byly známy všem prodejcům, kteří mají své provozovny v blízkosti parkoviště, tj. přístup do vozidla měl z okruhu těchto osob kdokoliv. 3. Žalobkyně dále poukázala na monitoring tržnice provedený ve dnech 15. 9. 2018 a 3. 10. 2018, podle kterého mělo být zřejmé, že zaparkovaná vozidla slouží jako skladovací prostory, tedy zboží v nich uložené souvisí s prodejní činností vykonávanou na tržnici. Monitoring byl zaměřen na objekt tržnice, na parkoviště a prodejny vcelku, ale to nic nevypovídá o jednání či odpovědnosti žalobkyně, tedy tyto činnosti správního orgánu I. stupně postrádají prvek individualizace, a tudíž mají jen malou vypovídací hodnotu o stavu věci vzhledem k žalobkyni. Správní orgán měl i bez návrhu k úplnému zjištění skutkového stavu doplnit dokazování, např. vyjádřením provozovatele obchodního centra – k zjištění poměrů na tržnici z hlediska zabezpečení a ostrahy a přijatých bezpečnostních opatření, vyžádáním kamerových záznamů. 4. Žalovaná namítala, že hodnocení skutkového stavu a vyvození závěru o odpovědnosti žalobkyně za skladování padělků ve vozidle, není přesvědčivé a správné. Objektivní odpovědnost za skladování padělků se nepochybně vztahuje na provozovnu podnikatele, avšak vozidlo není provozovnou ani její součástí. Dle mínění žalobkyně není správný názor správních orgánů, že žalobkyně měla předkládat důkazy, který by její verzi skutkových okolností prokazovaly. Prokazovat spáchání přestupku, tj. naplnění znaků skutkové podstaty, je povinností správního orgánu. Správní orgán však dostatečně neprokázal, že by žalobkyně byla osobou odpovědnou za spáchání jednání, které naplňuje skutkovou podstatu uvedeného přestupku. Danou skutečnost nelze prokázat pouze za použití nepřímého důkazu (vlastnictví vozidla žalobkyní) bez jeho začlenění do řetězce příp. dalších nepřímých důkazů či provedením přímých důkazů. K argumentaci správního orgánu, že ve vozidle byly některé výrobky totožné s výrobky nalezenými předchozí kontrolou ve stánku žalobkyně, uvedla, že takové výrobky jsou součástí nabízeného sortimentu téměř všech ostatních prodejců. 5. Žalobkyně dále v žalobě tvrdila, že žádné zboží porušující práva duševního vlastnictví nenakupovala a vztah k němu od počátku popírá. K dokladům ke zboží, které předložila správnímu orgánu, sdělila, že se jedná o běžné zboží, které nakupuje pro své provozovny. V průvodním dopisu k předloženým dokladům neuvedla, že se jedná o doklady k zajištěnému zboží, ale ke zboží, které běžně v provozovnách prodává. Žalobkyně předložila tyto podklady z důvodu obav z uložení pokuty správním orgánem pro nesplnění povinností uložených kontrolou podle § 10 odst. 2 zákona č. 255/2012 Sb., kontrolního řádu. Žalobkyně dále uvedla, že žádný prodejce by na fakturu neprodal zboží, které by porušovalo některá práva duševního vlastnictví. Je běžnou zavedenou obchodní praxí mezi odběrateli a dodavateli, kteří nakupují ve velkoobchodu SAPA v Praze, že podrobná specifikace převáděného zboží (obchodní značky, velikosti, druh materiálu) se na dokladech od zboží neuvádí, v tomto ohledu je závazná ústní dohoda a pokud tedy správní orgán má za to, že se jednalo o nabývací doklad ke zboží porušující práva duševního vlastnictví, měl být tento dodavatel minimálně vyzván k vyjádření se k této okolnosti. 6. Žalobkyně dále namítala, že nebyly splněny podmínky pro přístup správního orgánu do vozidla dle § 6 odst. 1 zákona č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci, neboť přístup do vozidla je podmíněn důvodným podezřením na závažné porušení povinnosti stanovené podle zvláštního právního předpisu. Správní orgány se nijak podrobněji odůvodněností tohoto podezření nezabývaly, kontrolní orgán vycházel pouze z toho, že vozidlo bylo podrobeno vizuální prohlídce, aniž by bylo zřejmé, co vlastně je ve vozidle umístěno. V tomto směru žalobkyně namítala nepřezkoumatelnost rozhodnutí. 7. Ve vztahu k oběma přestupkům pak žalobkyně namítala procesní vadu, kterou spatřovala v tom, že veškeré písemnosti ve vztahu k přestupku ze dne 3. 10. 2018 (tj. nabízení výrobků porušujících některá práva duševního vlastnictví za účelem jejich prodeje) jí nebyly řádně doručeny. Příkaz a prvoinstanční rozhodnutí byly doručovány pouze zástupci, ačkoli ten byl oprávněn pouze k zastupování žalobkyně ve věci týkající se druhého přestupku spáchaného dne 4. 10. 2018. Plná moc udělená zástupci je sice v textu v prvních odstavcích koncipována jako plná moc generální, avšak v dalším textu je omezena a zakládá zastoupení ve věci kontroly provedené správním orgánem dne 4. 10. 2018 a k navazujícímu řízení. Oba skutky byly spojeny ke společnému projednání až ve vydaném příkazu, ale tento a ani další rozhodnutí nebyly žalobkyni řádně doručeny. V případě posouzení plné moci jako generální, by musela ovšem být v souladu s § 33 odst. 2 písm. c) správního řádu opatřena úředně ověřeným podpisem, což není. Vyjádření žalované 8. Ve vyjádření k žalobě žalovaná uvedla, že spáchání přestupku bylo prokázáno a odpovědnou osobou za jeho spáchání je žalobkyně. Žalovaná připustila, že nebylo prokázáno, zda na soukromém parkovišti tržnice platí stejná pravidla jako na pozemních komunikacích. Tato skutečnost však nemá vliv na odpovědnost žalobkyně za přestupek, neboť ta má z titulu u provozovatelky vozidla odpovědnost za jeho řádné užívání, což platí i o vozidlu odstaveném, které musí zabezpečit proti cizímu vniknutí. Žalobkyně provozuje podnikatels