6 As 62/2013 — Nejvyšší správní soud

30 A 180/2018- 39 - text  6 30A 180/2018 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Petra Kuchynky a soudců JUDr. Ondřeje Szalonnáse a Mgr. Jaroslava Škopka ve věci žalobce: V. R., nar. X, státní příslušnost X, zastoupeného JUDr. Petrem Novotným, advokátem, Archangelská 1, 100 00 Praha 10, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, IČ 00007064, náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 9. 7. 2018, č.j. MV-103418-5/SO-2017, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [I] Předmět řízení 1. Žalobce se žalobou ze dne 26. 7. 2018, Krajskému soudu v Plzni (dále jen „soud“) doručenou dne 3. 8. 2018, domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 9. 7. 2018, č.j. MV-103418-5/SO-2017 (dále jen „napadené rozhodnutí“) a vrácení věci žalované k dalšímu řízení. Napadeným rozhodnutím žalovaná podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítla žalobcovo odvolání a potvrdila rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „Ministerstvo“ nebo „prvoinstanční správní orgán“), ze dne 27. 6. 2017, č.j. OAM-15227-6/ZM-2017 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“), jímž bylo dle § 169 odst. 8 písm. d) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zastaveno správní řízení o žádosti žalobce o prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty, neboť žalobce podal žádost v době, kdy k tomu nebyl oprávněn. 2. Pobyt cizinců na území České republiky je upraven zákonem o pobytu cizinců. Správní řízení je upraveno správním řádem. [II] Žaloba 3. Žalobce nesouhlasil se závěry napadeného rozhodnutí. Je sice pravdou, že žádost o prodloužení zaměstnanecké karty podal dne 7. 6. 2017 za situace, kdy mu platnost zaměstnanecké karty končila ke dni 30. 6. 2017, při podání žádosti však žalobce správnímu orgánu sdělil objektivní, na jeho vůli nezávislé důvody, jež ho vedly k podání předmětné žádosti dne 7. 6. 2017 (tj. stále v době platnosti stávající zaměstnanecké karty). Žalobce byl jednak nucen čekat na předání potvrzení o zajištění ubytování a současně i na nutnou součinnost ze strany svého zaměstnavatele, společnosti CHARYTON PLUS, s. r. o. 4. Žalobce poukázal na fakt, že při stávající zákonné úpravě zcela postačí, pokud žádost o prodloužení zaměstnanecké karty podá žadatel kdykoliv v době platnosti zaměstnanecké karty, tedy postačí žádost o prodloužení podat i v poslední den platnosti zaměstnanecké karty. Žalobce přitom podal žádost 24 dnů před skončením platnosti své zaměstnanecké karty. Byl tak přesvědčen, že k této okolnosti mělo být správními orgány přihlédnuto při posuzování okolností daného případu. 5. Napadené rozhodnutí dle žalobce způsobí nepřiměřený zásah do jeho soukromého a rodinného života. Na území České republiky měl žalobce nepřetržitý pobyt již od 1. 10. 2003. V případě stávajícího zaměstnání v ČR se jedná o jediný způsob a zdroj žalobcovy obživy, a to v situaci, kdy na Ukrajině probíhá vnitrostátní ozbrojený konflikt a panuje tam velmi špatná ekonomická situace bez možnosti získání adekvátní práce. V případě zrušení platnosti pobytového oprávnění by tak u žalobce došlo k nepřiměřenému zásahu do jeho rodinného a soukromého života v důsledku nutnosti návratu do domovské Ukrajiny. 6. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je zřejmé, že si správní orgán neopatřil všechny dostupné důkazy nutné k objektivnímu posouzení žalobcova případu, když závěry rozhodnutí neodpovídají skutečnosti a předloženým dokladům. S ohledem na shora uvedené skutečnosti se žalobce domnívá, že žalovaná v rámci správního řízení porušila jednak § 3 správního řádu, neboť nezjistila stav věci způsobem, o němž nejsou významné pochybnosti, a v rozsahu, který je nezbytný vzhledem ke konkrétním okolnostem případu, a dále si žalovaná neopatřila dostatečné podklady pro své rozhodnutí ve smyslu § 50 odst. 2 správního řádu, když s ohledem na shora uvedené skutečnosti není závěr napadeného rozhodnutí pravdivý. 7. Správní orgán navíc dle názoru žalobce vydáním napadeného rozhodnutí současně porušil § 2 odst. 1 správního řádu, neboť nepostupoval v předmětné věci v souladu se zákony a ostatními právními předpisy, dále porušil § 2 odst. 3 správního řádu, neboť nešetřil oprávněné zájmy žalobce jako osoby, jíž se činnost správního orgánu dotýká, a v neposlední řadě byl porušen § 2 odst. 4 správního řádu, neboť správní orgán nedbal, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem a aby odpovídalo okolnostem daného případu. [III] Vyjádření k žalobě 8. Žalovaná se k žalobě vyjádřila v podání ze dne 11. 9. 2018, v němž odkázala na napadené rozhodnutí, a konstatovala, že za překážku na vůli cizince nezávislou ve smyslu § 47 odst. 3 zákona o pobytu cizinců nelze považovat takovou překážku, která podle všech okolností případu nezabránila cizinci v podání žádosti o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu. Žalovaná uvedla, že žalobce mohl žádost podat v zákonné lhůtě a chybějící doklady doložit dodatečně, přičemž odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 8. 2016, č.j. 1 Azs 108/2016-41, z něhož citovala: „Nesprávné povědomí stěžovatelky o právní úpravě a o možnosti podat žádost, aniž by byla zcela kompletní, však není ve smyslu výše uvedené právní úpravy a citované judikatury objektivním důvodem, který jí zabránil podat žádost včas.“. 9. Stran námitky, že při stávající zákonné úpravě zcela postačí, pokud žádost o prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty podá žadatel kdykoliv v době platnosti stávající zaměstnanecké karty, žalovaná uvedla, že žalobce podal svou žádost dne 7. 6. 2017, a proto se na něj vztahovalo znění zákona o pobytu cizinců účinné do 14. 8. 2017. Žalobce měl stanovenou platnost předchozí zaměstnanecké karty do 30. 6. 2017, a mohl tedy podat žádost o prodloužení doby její platnosti do 1. 6. 2017. Žalovaná v této souvislosti odkázala na § 2 odst. 2 správního řádu, dle kterého uplatňuje správní orgán svou pravomoc pouze k těm účelům, k nimž mu byla zákonem nebo na základě zákona svěřena, a v rozsahu, v jakém mu byla svěřena. Zákonodárce v § 47 odst. 1 zákona o pobytu cizinců jasně stanovil, kdy je účastník řízení povinen podat žádost o povolení k dlouhodobému pobytu, a správní orgán neměl možnost jakékoliv diskrece, neboť by jednal v rozporu s § 2 odst. 2 správního řádu. 10. K nepřiměřenosti dopadu rozhodnutí do žalobcova soukromého a rodinného života žalovaná uvedla, že usnesení správního orgánu o zastavení správního řízení je rozhodnutím procesní povahy, a v těchto případech tak neměla povinnost posuzovat přiměřenost zásahu do žalobcova soukromého a rodinného života. 11. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. [IV] Posouzení věci soudem 12. Řízení ve správním soudnictví je upraveno zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „soudní řád správní“ nebo „s. ř. s.“). 13. Podle § 75 odst. 1 soudního řádu správního, soud při přezkoumání rozhodnutí vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. 14. Podle § 75 odst. 2 věty prvé soudního řádu správního, soud přezkoumá napadené výroky rozhodnutí v mezích žalobních bodů. 15. Soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. o věci samé bez jednání, neboť žalovaná (fikce souhlasu) a dodatečně i žalobce vyslovili s takovým postupem souhlas. 16. Žaloba není důvodná. 17. Prvoinstančním rozhodnutím bylo podle § 169 odst. 8 písm. d) zákona o pobytu cizinců zastaveno řízení o žalobcově žádosti o prodloužení platnosti zaměstnanecké karty zastaveno, neboť žalobce podal žádost v době, kdy k tomu nebyl oprávněn. 18. Dle § 47 odst. 1 věty druhé zákona o pobytu cizinců (ve znění účinném do 14. 8. 2017) byl žalobce povinen podat žádost o prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty nejdříve 120 a nejpozději 30 dnů před uplynutím její platnosti. 19. Podle § 47 odst. 3 zákona o pobytu cizinců, zabrání-li včasnému podání žádosti podle odstavce 1 nebo 2 nebo odstavce 6 písm. b) důvody na vůli cizince nezávislé, je cizinec oprávněn tuto žádost podat do 5 pracovních dnů po zániku těchto důvodů. V odůvodněných případech může cizinec žádost podat i dříve, než je uvedeno v odstavci 1. Důvody pro pozdější podání žádosti podle věty první a pro dřívější podání žádosti podle věty druhé je cizinec povinen ministerstvu sdělit nejpozději při podání žádosti a na jeho výzvu tyto důvody prokázat. 20. Podle § 169 odst. 8 písm. d) zákona o pobytu cizinců, usnesením se také zastaví řízení o žádosti, jestliže cizinec podal žádost o prodloužení doby pobytu na vízum k pobytu nad 90 dnů, žádost o povolení k dlouhodobému pobytu nebo žádost o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu v době, kdy k tomu není oprávněn; to neplatí, pokud je o dříve