1 As 67/2013 — Nejvyšší správní soud

30 A 326/2018- 45 - text  10 30 A 326/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaroslava Škopka a soudců JUDr. Petra Kuchynky a JUDr. Ondřeje Szalonnáse ve věci žalobce: KOLASOL s. r. o., IČO 02714779, Slovanské údolí 233/16, 318 00 Plzeň, zastoupeného JUDr. Zdeňkem Veberem, advokátem, Purkyňova 10, 301 00 Plzeň, proti žalované: Státní úřad inspekce práce, IČ 75046952, Kolářská 451/13, 746 01 Opava, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 10. 2018, č.j. 4411/1.30/18-4, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [I] Předmět řízení 1. Žalobou ze dne 5. 12. 2018, Krajskému soudu v Ostravě doručenou dne 7. 12. 2018, se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 10. 2018, č.j. 4411/1.30/18-4 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto žalobcovo odvolání a potvrzeno rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Plzeňský kraj a Karlovarský kraj (dále jen „oblastní inspektorát“ nebo „prvoinstanční správní orgán“) ze dne 2. 5. 2018, č.j. 2539/6.30/18-9 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“). 2. Prvoinstančním rozhodnutím bylo rozhodnuto tak, že žalobce byl uznán vinným z přestupku podle § 140 odst. 1 písm. c) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zaměstnanosti“) tím, že umožnil fyzickým osobám - cizincům mimo země EU výkon práce v rozporu s vydanou zaměstnaneckou kartou, a to tak, že cizinec 1. V. D. L. , nar. ..., st. příslušnost Vietnam, v době kontroly dne 28. 2. 2017 vykonával pozici operátora logistiky u uživatele KOMA TACHOV s. r. o., se sídlem Oldřichov č. 78, Tachov, na základě uzavřené pracovní smlouvy ze dne 10. 7. 2015 s datem výkonu práce od 1. 9. 2015, přestože měl zaměstnaneckou kartu povolenou pro zaměstnavatele KOLASOL s. r. o., IČ 02714779, s místem výkonu práce Heřmanova Huť - Vlkýš, Stříbrská 305, na dobu od 4. 7. 2016 do 31. 1. 2018; 2. cizinec H. P. V. , nar. ... st. příslušnost Vietnam, v době kontroly dne 28. 2. 2017 vykonával pozici operátora logistiky u uživatele KOMA TACHOV s. r. o., se sídlem Oldřichov č. 78, Tachov, na základě pracovní smlouvy uzavřené dne 15. 4. 2015 se dnem nástupu do zaměstnání od 1. 9. 2015, přestože měl zaměstnaneckou kartu povolenou pro zaměstnavatele KOLASOL s. r. o., IČ 02714779, s místem výkonu práce X, X, na dobu od 22. 6. 2016 do 31. 1. 2018. 3. Svým jednáním žalobce umožnil výše uvedeným fyzickým osobám výkon nelegální práce podle § 5 písm. e) bod 2 zákona o zaměstnanosti, ve znění účinném do 1. 4. 2017 (tj. v době spáchání přestupku), a porušil tak § 89 odst. 1 zákona o zaměstnanosti, ve znění účinném do 1. 4. 2017 (tj. v době spáchání přestupku). 4. Dále byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 140 odst. 1 písm. d) zákona o zaměstnanosti, kterého se dopustil tím, že písemně neinformoval nejpozději v den nástupu k výkonu práce příslušnou krajskou pobočku Úřadu práce České republiky o nástupu zaměstnance H. P. V. , u kterého se vyžaduje zaměstnanecká karta, do zaměstnání, neboť jmenovaný na základě pracovní smlouvy uzavřené dne 15. 4. 2015, se dnem nástupu do zaměstnání od 1. 9. 2015, vykonával dne 28. 2. 2017 činnost operátora logistiky ve společnosti KOMA TACHOV s. r. o. Uvedená povinnost byla splněna až ke dni 28. 4. 2017; téhož jednání se žalobce dopustil v souvislosti se zaměstnancem V. D. L. , nar. ..., st. příslušnost Vietnam, který na základě pracovní smlouvy uzavřené dne 10. 7. 2015, se dnem nástupu do zaměstnání od 1. 9. 2015, vykonával dne 28. 2. 2017 činnost operátora logistiky ve společnosti KOMA TACHOV s. r. o. Uvedená povinnost byla splněna až ke dni 28. 4. 2017. Tím žalobce porušil § 87 odst. 1 věty první zákona o zaměstnanosti. 5. Za spáchané přestupky byla žalobci uložena podle § 35 písm. b) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „přestupkový zákon“), ve znění pozdějších přepisů, a podle § 140 odst. 4 písm. f) zákona o zaměstnanosti pokuta ve výši 200 000 Kč, kterou měl uhradit do 30 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí (výrok II.). Zároveň byla žalobci uložena povinnost uhradit paušální částku nákladů správního řízení ve výši 1 000 Kč do 30 dnů ode dne nabytí tohoto rozhodnutí (výrok III.). 6. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 12. 2018, č.j. 22 Ad 10/2018-14, byla žaloba postoupena k vyřízení místně příslušnému Krajskému soudu v Plzni (dále jen „soud“). 7. Přestupky právnických osob v oblasti zaměstnanosti upravuje zákon o zaměstnanosti. Správní řízení upravuje správní řád. Řízení o přestupcích upravuje přestupkový zákon. [II] Žaloba 8. Žalobce nesouhlasil jak s právním hodnocením jeho jednání, tak s nedostatečně provedeným dokazováním, a v neposlední řadě i s nepřiměřenou výší pokuty. 9. Žalobce opakovaně poukazoval na to, že oba zaměstnanci, tedy V. D. L. i H. P. V. , v době provádění kontroly, tj. ke dni 28. 2. 2017, byli držiteli platné zaměstnanecké karty s platností do 31. 1. 2018 pro zaměstnavatele KOLASOL s. r. o. s místem výkonu práce X, X. V tomto místě také oba zaměstnanci práci řádně vykonávali. Dne 19. 1. 2017 uzavřel žalobce jako zaměstnavatel s oběma zaměstnanci dohodu dle § 43 zákoníku práce o dočasném přeložení k výkonu práce do jiného místa, a to X, X. Tento postup není v rozporu se zákonem č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR, ve znění pozdějších předpisů, neboť nedošlo ke změně druhu vykonávané práce ani změně zaměstnavatele, a nelze jej definovat jako porušení zákona o zaměstnanosti, jak učinil správní orgán v napadeném rozhodnutí. 10. Správní orgán ve svém rozhodnutí konstatoval, že uzavřením dohody o dočasném přeložení zaměstnance k výkonu práce do jiného místa došlo ze strany žalobce jako zaměstnavatele k obcházení povinností stanovených zákonem o zaměstnanosti, neboť zaměstnával uvedené zaměstnance v rozporu s vydanou zaměstnaneckou kartou - tj. mimo povolené místo výkonu práce. Tyto argumenty však naráží na ústavní princip, podle něhož každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá (čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod). Je sice možné, že zákaz může vyplývat z právní normy i mlčky (implicite), konkrétně z důvodů a účelů stojících za komplexem právních norem (teleologické pozadí právních norem). V případě aplikace zákonného ustanovení je však nutno prvotně vycházet z jeho doslovného znění. Nahrazování jasného obsahu výslovně vyjádřených právních norem na základě účelu zákona nesmí být prováděno svévolně. To platí o to více v případě, že je takovýmto výkladem omezována autonomní sféra jednání fyzických a právnických osob. Výklad na základě účelu zákona lze upřednostnit před výkladem jazykovým pouze za podmínky nejasnosti a nesrozumitelnosti právní normy, umožňující např. více interpretací, jakož i rozporu doslovného znění daného ustanovení s jeho smyslem a účelem, o jejichž jednoznačnosti a výlučnosti není jakákoli pochybnost (viz rozhodovací činnost Ústavního soudu). 11. V daném případě nelze mít ve vztahu k dočasnému přidělení zaměstnance do jiného místa výkonu práce za to, že by zákon o zaměstnanosti byl nejasný nebo nesrozumitelný. Zbývá tedy zvážit, zda lze nezákonnost jednání žalobce dovodit z účelu zákona o zaměstnanosti. 12. Správní orgán argumentuje účelem zákona o zaměstnanosti, kterým je upřednostňování domácí pracovní síly před pracovní silou cizozemskou a snaha o snižování nezaměstnanosti občanů České republiky. Proti tomuto jistě legitimnímu účelu nicméně stojí neméně legitimní účel tkvící ve snižování byrokracie a administrativy zaměstnavatelů cizinců. Ten může stát s prvým účelem (dle okolností) v konfliktu. Z legislativní historie přijímání novely zákona o zaměstnanosti je patrné, že klíčovým cílem zákonodárce byla právě liberalizace zaměstnávání cizinců (viz dále). Doslovný výklad zákona je tak podporován jeho racionálně rekonstruovaným smyslem. Doslovný výklad nelze svévolně popírat argumentací domnělým účelem zákona. 13. Z ustanovení § 93 zákona o zaměstnanosti vyplývá, že cizinec, který je držitelem modré karty, zaměstnanecké karty nebo mu bylo vydáno povolení k zaměstnání, může být zaměstnavatelem vyslán na pracovní cestu podle § 42 zákoníku práce, jestliže to odpovídá povaze jím vykonávané práce, pro kterou byla udělena modrá karta, zaměstnanecká karta nebo povolení k zaměstnání. Toto vyslání zaměstnance do jiného místa výkonu práce je časově neomezeno a nepodléhá oznamovací povinnosti, a to na rozdíl od právní úpravy téhož ustanovení platné do 31. 12. 2008. Podle § 93 odst. 1, 2 zákona o zaměstnanosti, ve znění do 31. 12. 2008, cizinec, vyjma cizince uvedeného v § 97, mohl být vyslán k výkonu práce mimo místo výkonu práce uvedené v povolení k zaměstnání na dobu delší než 30 kalendářních dnů, pokud mu bylo vydáno povolení k zaměstnání úřadem práce příslušným podle nového místa výkonu práce cizince. Vyslání cizince k výkonu práce mimo místo výkonu