1 As 96/2008 — Nejvyšší správní soud

57 A 119/2019- 69 - text  14 57 A 119/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra Krysla a soudců JUDr. Veroniky Burianové a Mgr. Lukáše Pišvejce ve věci žalobkyně: H. Y. P. zastoupená advokátem Mgr. Markem Čechovským sídlem Opletalova 25, 110 00 Praha 1 proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem nám. Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 17. 5. 2019, č. j. MV-49087-4/SO-2019, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení shora uvedeného rozhodnutí žalované, kterým bylo podle § 90 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“) zamítnuto její odvolání proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky ze dne1. 3. 2019, č. j. OAM-13525-78/PP-2015, jímž byla podle § 87b zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) v návaznosti na § 15a téhož zákona zamítnuta její žádost o vydání povolení k přechodnému pobytu na území ČR, neboť žalobkyně není rodinným příslušníkem občana Evropské unie. II. Žaloba 2. Žalobkyně v prvním okruhu žalobních námitek uvedla, že skutkový závěr správních orgánů, že žalobkyně nebyla rodinným příslušníkem občana EU, neodpovídá obsahu spisu. Žalobkyně zdůraznila, že se svým druhem, občanem ČR, sdílí společnou domácnost více než 5 let. Drobné rozpory ve výpovědích žalobkyně a jejího druha a shoda v zásadních bodech výpovědí prokazují věrohodnost výpovědí. Žalobkyně a její druh shodně vypovídali, pokud jde o průběh vztahu, vztahy s příbuznými, plány do budoucna, vedení společné domácnosti i průběhu trávení času. Žalobkyně namítla, že správní orgány opřely zjištěný skutkový stav o neprůkazné pobytové kontroly, údaje zjištěné od neztotožněných sousedů mimo výpověď svědka a evidenční list neodpovídající skutečnosti. Žalobkyně shrnula, že skutkový stav nebyl správními orgány řádně zjištěn, protože žalovaná pominula prohlášení, fotografie a smlouvu předložené žalobkyní v odvolacím řízení, a to v situaci, kdy správní orgány obou stupňů nijak nevypořádaly důkazní návrhy žalobkyně na výslech matky a bratra druha žalobkyně na opětovné provedení pobytové kontroly. Žalobkyně dodala, že nebyla správními orgány vyzvána konkrétně k prokázání sporných skutečností a že správní orgány nechaly bez povšimnutí žádosti žalobkyně o konkretizaci dokladů, které by bylo vhodné doložit. 3. V druhém okruhu žalobních námitek žalobkyně uvedla, že napadené rozhodnutí je nepřiměřené podle § 174a a § 2 odst. 4 zákona o pobytu cizinců, čl. 10 odst. 2 a čl. 32 Listiny základních práv a svobod, čl. 5 odst. 5 Směrnice Rady č. 2003/86/ES ze dne 22. 9. 2003 a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, resp. čl. 3 odst. 1 a čl. 9 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. Žalobkyně poukázala na to, že jejího nezletilého syna sice vychovává otec, avšak s žalobkyní tráví dostatek času a má s ní vřelý vztah, a že se dcera žalobkyně zdržuje v zemi původu, ale její otec usiluje dlouhodobě o vydání jejího povolení k trvalému pobytu za účelem sloučení rodiny. Rozhodnutí je nepřiměřené, protože je podání žádosti o pobytové oprávnění v zemi původu obtížné a s ohledem na vztah žalobkyně se svým druhem a nezletilými dětmi a na ekonomické vazby na území. Vztah žalobkyně s dětmi a druhem správní orgány ve vztahu k přiměřenosti nijak nevypořádaly. 4. V posledním okruhu žalobních námitek žalobkyně uvedla, že správní orgány postupovaly přepjatě formalisticky při zjišťování skutkového stavu, hodnocení dokazování, vypořádání návrhů a námitek žalobkyně a posouzení přiměřenosti rozhodnutí. 5. Žalobkyně žádala, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalované k žalobě 6. Žalovaná ve vyjádření k žalobě s odkazem na odůvodnění napadeného a prvoinstančního rozhodnutí uvedla, že žalobní body vypořádala v napadeném rozhodnutí jako odvolací námitky. 7. Žalovaná poukázala na to, že vzhledem k řádně a úplně zjištěnému skutkovému stavu nebylo účelné a nehospodárné provádět výslech rodinných příslušníků žalobkyně. K námitce přepjatého formalismu žalovaná uvedla, že postupovala v souladu se zákonem a že žalobkyně neuvedla, v čem má namítaný formalismus spočívat. 8. Žalovaná navrhovala, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. IV. Vyjádření účastníků při jednání 9. Při jednání účastníci setrvali na svých dosavadních procesních stanoviscích. 10. Žalobkyně dodala, že partnerský vztah žalobkyně k N. T. T., občanu Evropské unie (dále jen „druh“) byl ve správním řízení prokázán. Za stinný okamžik řízení žalobkyně označila rozpory ve výpovědích žalobkyně a jejího druha a pobytové kontroly. Rozpory ve výpovědích se však týkaly drobností (žalobkyně si například nevzpomněla na své dispoziční právo k účtu druha) a byly vykládány správními orgány k tíži žalobkyně, když podle judikatury správních soudů jsou naopak drobné rozpory projevem spontánnosti, kdy naprosto shodné výpovědi jsou podezřelé. Pobytové kontroly nelze považovat za důkaz, když jde jen o podklad k tomu, jaké osoby mají být vyslechnuty jako svědci (sousedé). Za světlé okamžiky řízení žalobkyně označila shodu žalobkyně a druha ve výpovědích na převážnou většinu položených dotazů, což prokázalo, že se žalobkyně s druhem znali. Žalobkyně dále zdůraznila, že ve správním řízení byla procesně aktivní a zajistila veškeré podklady o družském poměru (nájemní smlouva, potvrzení o ubytování), kdy správní orgány měly přihlížet k tomu, že je obtížné prokázat existenci družského poměru. 11. Žalovaná uvedla, že správní orgány provedly opakované výslechy žalobkyně a druha i pobytové kontroly. Zjištěné rozpory žalobkyně však nebyla schopna vysvětlit. Družský poměr nemohly prokázat čestná prohlášení, evidenční list nebo několik fotografií. Paušální námitky nepřiměřenosti rozhodnutí byly žalovanou vypořádány na str. 9 a 10 napadeného rozhodnutí. V. Posouzení věci soudem 12. V souladu s § 75 odst. 1, 2 s. ř. s. vycházel soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, a napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů uplatněných v žalobě. VI. Rozhodnutí soudu 13. Žaloba je nedůvodná. 14. Dne 21. 9. 2015 podala žalobkyně žádost o povolení k přechodnému pobytu na území ČR podle § 87b zákona o pobytu cizinců vzhledem k družskému vztahu s druhem. Následně prvoinstanční orgán žádost žalobkyně zamítl z důvodu, že vztah žalobkyně s druhem není vztahem dle § 15a odst. 3 písm. b) zákona o pobytu cizinců. Tento závěr prvoinstanční orgán odůvodnil tím, že žalobkyně neprokázala, že je rodinným příslušníkem občana EU. Čestná prohlášení nejsou podle § 53 odst. 5 správního řádu tuto skutečnost prokázat. Doklad o zřízení dispozičního oprávnění žalobkyně k účtu druha je účelový, protože jak žalobkyně, tak i druh při své výpovědi uvedli, že žalobkyně k účtu druha přístup nemá. Evidenční list ani potvrzení o zajištění ubytování neprokazují společné soužití žalobkyně s druhem. Fotografie pořízené v jednom období prokázaly jen současnou přítomnost žalobkyně a druha na jednom místě. Prvoinstanční orgán uvedl, že podle tvrzení žalobkyně má s druhem partnerský vztah od roku 2014, proto by mohla být schopna předložit o družském poměru více důkazů než 7 fotografií a několik čestných prohlášení. Pobytové kontroly společnou domácnost též neprokázaly, sousedé žalobkyni ani druha neznali, žalobkyně ani druh neměli označené zvonky ani zpočátku schránku a ani se neshodli, jaký zvonek k bytu patří. Žalobkyně a druh neznali o sobě navzájem podstatné údaje jako stát narození, jména rodičů a sourozenců. Žalobkyně, pokud měla spontánně vysvětlit důvod pobytové žádosti, tento směřovala jednoznačně primárně k možnosti žít v ČR, nikoli k družskému poměru. Druh nevěděl o soudní úpravě péče žalobkyně o jejího syna a o vyživovací povinnosti žalobkyně. Prvoinstanční orgán poukázal na to, že na poštovní schránce je uvedeno i jméno bývalého manžela žalobkyně, který zde měl hlášeno bydliště od roku 2013 až do ledna 2018, s tím, že jeho jméno druh identifikoval ve své výpovědi jako kamarádku žalobkyně. Nesrovnalosti shledal prvoinstanční orgán i v plánech žalobkyně a jejího druha, kdy se neshodli na termínu svatby ani těhotenství žalobkyně ani na společné hypotéce při pořízení nemovitosti. Žalobkyně dále nevěděla o dluzích druha ani o tom, že bratr druha mu byl soudním rozhodnutím svěřen do péče a že pravidelně druh hradí výdaje spojené s péčí o bratra. Rozpor nastal i v tom, zda syn žalobkyně trávil poslední víkend s žalobkyní a druhem, což tvrdila žalobkyně a popřel druh. Prvoinstanční orgán uzavřel, že má za to, že žalobkyně s druhem sice žije v jednom bytě, ale nikoli jako partneři – nejde o citové souznění, společné sdílení a vedení domácnosti. Žalobkyně neosvědčila