2 As 217/2015 — Nejvyšší správní soud

57 A 19/2020- 62 - text  9 57 A 19/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra Krysla a soudců Mgr. Lukáše Pišvejce a JUDr. Veroniky Burianové ve věci žalobkyně: obec Němčovice, sídlem Němčovice 37a, 338 24 Němčovice zastoupena advokátem Mgr. Romanem Seidlerem, sídlem Malická 1576/11, Plzeň proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7, adresou pro doručování náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 12. 2019, č.j. MV-176791-3/AS-2019, takto: I. Žaloba se z a m í t á. II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1. Žalobkyně se žalobou ze dne 10. 2. 2020, Krajskému soudu v Plzni (dále též jen „soud“) doručenou téhož dne, domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 12. 2019, č.j. MV-176791-3/AS-2019 (dále též jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto žalobkynino odvolání proti rozhodnutí Státního oblastního archivu v Plzni (dále též jen „prvoinstanční orgán“) ze dne 18. 10. 2019, č.j. SOAP/01-2925/2019-6 (dále též jen „prvoinstanční rozhodnutí“), a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. 2. Prvoinstančním rozhodnutím byla žalobkyně uznána vinnou z přestupků: 1) podle § 74 odst. 9 písm. a) zákona č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o archivnictví“ nebo „zákon č. 499/2004 Sb.“), kterého se dopustila tím, že v rozporu s § 63 zákona o archivnictví od 7. dubna 2014 do 4. října 2018 nevykonávala spisovou službu, neboť: - ani jediný doručený nebo vlastní dokument od 7. dubna 2014 do 4. října 2018, které má označovat jednoznačným identifikátorem, neevidovala v evidenci dokumentů (viz § 64 odst. 2 a 3 zákona o archivnictví), - od 7. dubna 2014 do 4. října 2018 neprováděla autorizovanou konverzi dokumentů, - ani na jediném vlastním dokumentu od 7. dubna 2014 do 4. října 2018 neuvedla údaje o počtu listů a příloh [viz § 16 odst. 2 vyhlášky č. 259/2012 Sb., o podrobnostech výkonu spisové služby (dále jen „vyhláška“)] 2) podle § 74 odst. 9 písm. a) zákona o archivnictví, kterého se dopustila tím, že v rozporu s § 63 téhož zákona od 18. února 2019 do dne kontroly na místě uskutečněné Státním okresním archivem Rokycany, vnitřní organizační jednotkou Státního oblastního archivu v Plzni, dne 4. dubna 2019 nevykonávala spisovou službu, neboť: - některé doručené a všechny vlastní dokumenty od 18. února 2019 do 4. dubna 2019, které má označovat jednoznačným identifikátorem, neevidovala v evidenci dokumentů (viz § 64 odst. 2 a 3 zákona o archivnictví), - od 18. února 2019 do 4. dubna 2019 neprováděla autorizovanou konverzi dokumentů, - ani na jediném vlastním dokumentu od 18. února 2019 do 4. dubna 2019 neuvedla údaje o počtu listů a příloh (viz § 16 odst. 2 vyhlášky); 3) podle § 74 odst. 9 písm. b) zákona o archivnictví, kterého se dopustila tím, že v rozporu s § 66 téhož zákona od 7. dubna 2014 do dne kontroly na místě uskutečněné Státním okresním archivem Rokycany dne 4. dubna 2019 jedinkrát neoznačila dokumenty podle skartačního řádu a spisového a skartačního plánu spisovými znaky, skartačními znaky a skartačními lhůtami; 4) podle § 74 odst. 9 písm. d) zákona o archivnictví, kterého se dopustila tím, že v rozporu s § 68 odst. 1 téhož zákona od 7. dubna 2014 až do dne kontroly na místě uskutečněné Státním okresním archivem Rokycany dne 4. dubna 2019 jedinkrát neuložila dokumenty podle spisového a skartačního plánu, ačkoliv tak byla povinna činit; 5) podle § 74 odst. 10 zákona o archivnictví, kterého se dopustila tím, že v rozporu s § 8 téhož zákona neprováděla od 1. ledna 2013 až 31. prosince 2018 skartační řízení dokumentů vzešlých z její činnosti, ačkoliv byla povinna skartační řízení provádět průběžně vždy v kalendářním roce následujícím po uplynutí skartačních lhůt dokumentů, za což jí byla uložena pokuta ve výši 20 000 Kč; žalobkyni byla současně uložena povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. II. Žaloba 3. Žalobkyně považuje napadené rozhodnutí i prvoinstanční rozhodnutí za nepřezkoumatelné, neboť žalovaný, ale ani Státní oblastní archiv v Plzni, nesplnil svou povinnost odůvodnit, jak byly naplněny znaky skutkové podstaty oněch přestupků, tedy: a) ve vztahu k přestupkům popsaných v bodech 1. a 2. rozhodnutí Státního oblastního archivu v Plzni nestanovil, jaké dokumenty žalobkyně neevidovala v evidenci dokumentů, u jakých dokumentů neprováděla autorizovanou konverzi, na jakých vlastních dokumentech neuvedla údaje o počtu listů a příloh; b) ve vztahu k přestupku popsaného v bodě 3. rozhodnutí Státního oblastního archivu v Plzni nestanovil, jaké dokumenty neoznačila žalobkyně podle skartačního řádu a spisového a skartačního plánu spisovými znaky, skartačními znaky a skartačními lhůtami a jaké spisové znaky, skartační znaky a skartační lhůty měly být uvedeny s ohledem na roztřídění typových dokumentů do věcných skupin podle spisového a skartačního plánu žalobkyně; c) ve vztahu k přestupku popsaného v bodě 4. rozhodnutí Státního oblastního archivu v Plzni nestanovil, jaké dokumenty z vyřízených spisů ve smyslu § 68 odst. 1 zákona o archivnictví měla žalobkyně uložit ve spisovně nebo ve správním archivu; d) ve vztahu k přestupku popsaného v bodě 5. rozhodnutí Státního oblastního archivu v Plzni nestanovil, u jakých dokumentů uplynuly konkrétní skartační lhůty, a tedy u jakých dokumentů bylo nutné provést skartační řízení, neboť nemusí být automatické, že každý kalendářní rok je nutno zahajovat skartační řízení. 4. Dle žalobkyně nelze v zájmu dodržení zákonnosti při rozhodování správního orgánu jen paušalizovat a bez spolehlivého zjištění skutkového stavu učinit kategorický závěr, že ve vztahu ke všem dokumentům porušila žalobkyně povinnost vést spisovou službu. Takové tvrzení žalovaného neodpovídá kontrolním zjištěním plynoucích z protokolu o kontrole ze dne 16. 4. 2019, který vyhotovil Státní oblastní archiv v Plzni. Ostatně i žalobkyně se bránila tím, že všechny dokumenty, které obdrží, eviduje a označuje svým jednoznačným identifikátorem. Žádné další důkazy ve spojení s příslušným tvrzením žalovaného nebyly ve správním řízení provedeny. Přitom vysokou mírou abstraktnosti se vyznačuje již vlastní kontrolní zjištění vyjádřené v protokole o kontrole ze dne 16. 4. 2019. Žalovaný ani nepřihlédl ke skutečnosti, že sám Státní oblastní archiv v Plzni přiznal, že není možné popsat přestupky podrobně, a tedy tím připustil, že ve svých závěrech o spáchání přestupku nevychází z konkrétních dokumentů a přesných časových údajů. Za těchto okolností měl žalovaný důsledně dodržovat zásadu v pochybnostech ve prospěch obviněného. 5. Napadené rozhodnutí je dle žalobkyně nepřezkoumatelné i z důvodu chybějícího zkoumání materiálních znaků příslušných přestupků, bez nichž by se ani nemohlo jednat o přestupek ve smyslu § 5 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“). Žalovaný vůbec neuvedl, z jakého důvodu je jednání žalobkyně společensky škodlivé, jaké společenské zájmy chráněné zákonem o archivnictví a spisové službě byly porušeny nebo ohroženy. Přitom stanovení stupně společenské škodlivosti má zamezit přepjatému formalismu při stíhání bagatelních porušení právních povinností. Napadené rozhodnutí je dále nepřezkoumatelné pro závěr žalovaného, že výše pokuty není likvidační, když přitom skutečnostmi rozhodnými pro posouzení takové otázky se vůbec nezabýval a nebyly ani předmětem zjišťování prvoinstančního orgánu. Napadené rozhodnutí je také nepřezkoumatelné z toho důvodu, že se žalovaný nevypořádal s námitkou promlčení přestupků, jež vznesla z opatrnosti žalobkyně v souvislosti s délkou období, za které se její domnělé protiprávní jednání posuzuje. Ostatně žalovaný shodně se prvoinstančním orgánem s datem 7. 4. 2014 nespojil žádnou skutkovou okolnost, pouze toto datum navázal na účinnost novely zákona o archivnictví. 6. Žalobkyně dále uvedla, že považuje za vadu řízení i postup Státního oblastního archivu v Plzni, který ve svém vyrozumění ze dne 5. 9. 2019 vymezil předmět řízení jinak než ve svém oznámení o zahájení řízení, tedy podle onoho vyrozumění ji stíhal za přestupky, pro které s ní nezahájil řízení. Touto námitkou žalobkyně se žalovaný vůbec nezabýval. 7. Žalobkyně konečně uvedla, že není pravdou, jak tvrdí žalovaný, že by ve svém odvolání ze dne 9. 11. 2019 neuvedla číslo jednací. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 8. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Ve vyjádření k žalobě k jednotlivým žalobním námitkám uvedl následující. 9. K námitce týkající se absence popisu dokumentů uvedených v bodech 1 a 2 výroku napadeného rozhodnutí konstatoval, že žalobkyně v období 7. 4. 2014 – 4. 10. 2018 nevedla, v souladu s § 64 odst. 3 zákona č. 499/2004 Sb., evidenční pomůcku, kterou je pro žalobkyni listinný podací deník s vyplňovanými údaji podle § 8 odst. 1 vyhlášky, jenž slouží k evidenci všech dokumentů (dor