5 Afs 16/2003 — Nejvyšší správní soud

77 Af 2/2021- 109 - text  21 77 Af 2/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaroslava Škopka a soudců JUDr. Ondřeje Szalonnáse a JUDr. Veroniky Burianové ve věci žalobkyně: Techmania Science center o. p. s., IČ 263 96 645 sídlem U Planetária 2969/1, 301 00 Plzeň zastoupená advokátem JUDr. Karlem Vodičkou, LL. M. sídlem Kyjevská 1228/77, 326 00 Plzeň proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 12. 2020, č. j. 48492/20/5000-10480-710970, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení shora uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým byla podle ust. § 116 odst. 1 písm. c) zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“) zamítnuta její odvolání proti rozhodnutí Finančního úřadu pro Plzeňský kraj ze dne 25. 5. 2018, č. j. 1172345/18/2300-31472-403197 – platební výměr, jímž byl žalobkyni vyměřen odvod za porušení rozpočtové kázně do státního rozpočtu ve výši 118 751 Kč, a proti rozhodnutí Finančního úřadu pro Plzeňský kraj ze dne 25. 5. 2018, č. j. 1172340/18/2300-31472-403197 – platební výměr, kterým byl žalobkyni vyměřen odvod za porušení rozpočtové kázně do Národního fondu ve výši 672 918 Kč (dále jen „platební výměry“). Napadeným rozhodnutím byly současně platební výměry potvrzeny. II. Žaloba 2. Žalobkyně v žalobě nejprve konstatovala, že vydání napadeného rozhodnutí předcházel rozsudek zdejšího soudu ze dne 30. 1. 2020, č. j. 57 Af 17/2019-91 (dále jen „zrušující rozsudek"), kterým bylo zrušeno předchozí rozhodnutí žalovaného v této věci ze dne 4. 3. 2019, č. j. 4006/19/5000-10480-710970 (dále jen „původní rozhodnutí žalovaného"). 3. V prvním okruhu žalobních námitek, týkajícím se evidování a účtování o majetku, žalobkyně s odkazem na body 43 a 50 zrušujícího rozsudku a na body 23 až 37 napadeného rozhodnutí uvedla, že argumentace žalovaného, že předmětné soubory hmotného movitého majetku k projektu nebyly soubory hmotného movitého majetku, ale zásobami, je vnitřně rozporná, neboť žalovaný je na jedné straně označuje za soubory majetku, avšak dospívá k závěru, který je s tímto označením v rozporu, neboť má za to, že se jednalo o zásoby. Přitom v bodě 34 napadeného rozhodnutí žalovaný uvedl, že určité vybavení (např. vývěvy, váhy, destilační přístroje atd.) bylo do předmětných souborů zařazeno oprávněně (a zřejmě se tedy nejedná dle názoru žalovaného o zásoby). Podle žalobkyně předmětné soubory nelze označit za zásoby jako celek. Posouzení žalovaného neodpovídá funkčnímu a účelovému vymezení jednotlivých předmětných souborů – v bodě 32 napadeného rozhodnutí žalovaný potvrdil, že jednotlivé předmětné soubory jsou umístěny v uzavřených místnostech, k nimž má přístup omezený počet zaměstnanců žalobkyně (laboratoře, dílny). Předmětné soubory byly žalobkyní pořizovány naráz se záměrem kompletně předmětné místnosti vybavit těmito účelově vymezenými předmětnými soubory majetku - účelovost a funkčnost vymezení jednotlivých místností, a tím též předmětných souborů majetku v nich umístěných, se podává již z názvů jednotlivých místností (např. chemická laboratoř, fyzikální laboratoř, dílna) a ze záměru žalobkyně v těchto místnostech prezentovat pro zejména dětskou veřejnost jednotlivé vědní obory (chemie, fyzika) nebo další dovednosti (dílny). Předmětné soubory sestávají jednak z nábytku, jednak z různých přístrojů a nástrojů a jednak z movitých věcí, které jsou sice zuživatelné, ale nelze je od jednotlivých souborů majetku funkčně oddělit (tj. např. zuživatelné předměty týkající se chemické laboratoře nelze v žádném případě využívat v dílnách, neboť by to odporovalo účelovému a funkčnímu vymezení jednotlivých předmětných souborů). Jednotlivé zuživatelné věci byly a nadále jsou žalobkyní průběžně doplňovány, aby byl účel a funkčnost jednotlivých předmětných souborů zachován. Nemůže jít o samostatné movité věci (neboť jsou umístěny v individuálně určených místnostech, které mají svoje jasně definované funkce, a funkčnost jednotlivých věcí nelze oddělit od dalších věcí, z nichž je předmětný soubor tvořen), ani o zásoby, protože takový závěr nedává z výše uvedených důvodů smysl. Předmětné soubory jsou soubory hmotného movitého majetku, protože funkční oddělení jednotlivých věcí tvořících tyto soubory by znamenalo jejich funkční a účelové znehodnocení – jímž nemusí být pouze ztráta hodnoty peněžní, ale může jít i o znehodnocení funkční, estetické či jiné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. 25 Cdo 770/98 nebo rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 9. 2010, sp. zn. 5 Afs 3/2010). Podle žalobkyně by mělo být základním kritériem souboru movitých věcí hledisko funkčního určení konkrétního souboru věcí. Úvaha žalovaného v bodě 32 napadeného rozhodnutí neobsahuje posouzení jednotlivých předmětných souborů a konkrétní důvody, proč nejde o soubory hmotného majetku s použitím hlediska funkčního určení konkrétního souboru věcí. Žalobkyně předložila k důkazu fotografie prokazující, že jednotlivé movité věci k sobě funkčně náleží a že pokud by došlo k oddělení jednotlivých věcí, došlo by k popření funkčního vymezení jednotlivých předmětných souborů. Žalobkyně z dotačních prostředků nepořizovala vývěvy, destilační přístroje a jiné podobné pomůcky pro jiný účel než právě v místnosti k tomu určené (např. v příslušné laboratoři). Nebylo by dosaženo účelu dotace, pokud by byly tyto předmětné soubory posuzovány ať už jako samostatné věci (protože samy o sobě tyto jednotlivé věci pro žalobkyni žádný význam nemají) nebo jako zásoby (protože takový právní názor není dle žalobkyně správný). Naopak účelu dotace bude dosaženo, pokud budou podle ust. § 26 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP") a vyhlášky č. 504/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro účetní jednotky, u kterých hlavním předmětem činnosti není podnikání, pokud účtují v soustavě podvojného účetnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 504/2002“) předmětné soubory považovány za soubory hmotného majetku z důvodu jejich funkčního a účelového vymezení. Protože nešlo o zásoby, mohly být hrazeny z investičních prostředků, kdy šlo o významné investice do předmětných souborů, které přinášejí osvětu především školním dětem, byť s určitým podílem zuživatelných věcí v rámci těchto předmětných souborů. Soubor věcí tvoří věci, které mají podobný nebo stejný charakter nebo jsou určeny ke stejnému účelu. Podmínkou toho, aby něco bylo možno považovat za soubor věcí je, že musí jít o souhrn několika jednotlivých věcí, druhou podmínkou je, aby ony věci byly považovány za věc jedinou. Za soubor věcí lze považovat jednotlivé kusy nábytku v takovém počtu, provedení a uspořádání, pokud tvoří účelový, stylový nebo architektonicky jednotný celek, určený k vybavení zvlášť určené místnosti nebo sloužící zvláštnímu účelu. V posuzovaném případě šlo o soubory majetku splňující daná kritéria a jejich součástmi jsou i movité věci, které by jinak patřily do zásob. Žalobkyně pořídila předmětný majetek již jako soubory majetku s určením, že jako soubory majetku budou používány, přičemž takto tvoří celky s dobou použitelnosti delší než 1 rok. Vybavení jednotlivých místností není - jak mylně dovozuje žalovaný - zaměnitelné, aniž by tím došlo ke znehodnocení příslušných předmětných souborů. Žalobkyně považovala za nesrozumitelný bod 32 napadeného rozhodnutí, kdy prováděla evidenci majetku v dostatečné míře zaručující řádnou inventarizaci a naplnění kritéria věrného a poctivého zobrazení majetku jako základního účetního pravidla (Podle zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, je zobrazení věrné, jestliže obsah položek účetní závěrky odpovídá skutečnému stavu, který je přitom zobrazen v souladu s účetními metodami, jejichž použití je účetní jednotce uloženo na základě zákona o účetnictví, a poctivé, když jsou při něm použity účetní metody způsobem, který vede k dosažení věrnosti.). 4. Druhý okruh žalobních námitek se týkal pracovních náplní zaměstnanců projektu. Podle napadeného rozhodnutí vyplývá požadavek poskytovatele dotace na pracovní náplň zaměstnanců projektu z Přílohy č. 15c) příruček pro žadatele a příjemce OP VaVpI (část 6), ale podle žalobkyně je rozhodující, že v Příloze č. 17i) příruček pro žadatele a příjemce OP VaVpI v Technickém anexu, který je přílohou rozhodnutí o poskytnutí dotace, jsou uvedeny pracovní pozice jednotlivých zaměstnanců projektu, a spolu s dalšími interními předpisy tak byl požadavek za uvedení pracovních náplní za splněný, a to přesto, že dokument „popis pracovní náplně", na který odkazuje žalovaný v bodě 41 napadeného rozhodnutí, žalobkyně skutečně nevy