8 As 36/2021 — Nejvyšší správní soud

57 A 109/2021- 56 - text  18 57 A 109/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Lukáše Pišvejce, soudkyně JUDr. Veroniky Burianové a soudce Mgr. Aleše Smetanky ve věci žalobce: L. L., narozený dne X, bytem X, zastoupený JUDr. Petrem Sladkým, advokátem, sídlem Veleslavínova 363/35, 301 00 Plzeň, proti žalovanému: Krajský úřad Plzeňského kraje, sídlem Škroupova 1760/18, 306 13 Plzeň, za účasti osob zúčastněných na řízení: 1. M. S., narozená dne X, bytem X, 2. Ing. J. S., narozený dne X, bytem X, oba zastoupeni Mgr. Pavlem Černým, advokátem, sídlem Údolní 33, 602 00 Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 7. 2021, č. j. PK-ŽP/9382/21, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 7. 2021, č. j. PK-ŽP/9382/21, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 15 342 Kč k rukám zástupce žalobce JUDr. Petra Sladkého, advokáta, do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. III. Žádná z osob zúčastněných na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou ze dne 10. 9. 2021, doručenou Krajskému soudu v Plzni (dále jen „soud“) téhož dne, domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 7. 2021, č. j. PK-ŽP/9382/21 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo podle § 90 odst. 1 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zrušeno rozhodnutí Městského úřadu Přeštice, odboru životního prostředí (dále jen „prvostupňový orgán“) ze dne 19. 4. 2021, č. j. PR-OŽP-VOT/23474/2021 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), a řízení bylo zastaveno. 2. Prvostupňovým rozhodnutím bylo podle § 12 odst. 1 písm. a) zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vodní zákon“), zrušeno povolení k nakládání s podzemními vodami vydané podle § 8 odst. 1 písm. b) bod 1 vodního zákona Městským úřadem Přeštice, odborem regionálního rozvoje a životního prostředí dne 10. 9. 2009, č. j. RRŽP-HI/17983/2009, ve znění rozhodnutí o opravě zřejmých neprávností ze dne 7. 10. 2019, č. j. PR-OŽP-VOT/28528/2019, a to pro odběr podzemních vod z kopané studny specifikované níže (dále též jen „předmětné povolení k odběru vody“). II. Žaloba 3. Žalobce ve své žalobě nejprve vymezil předmět řízení a napadené rozhodnutí, které napadá v celém rozsahu. Přitom mj. uvedl, že předmětné povolení k odběru vody se vztahuje ke kopané studně ve vlastnictví žalobce na pozemku č. parc. st. Xa v k. ú. X, a že oprávnění z tohoto povolení jsou M. S., nar. X a Ing. J. S., nar. X. 4. Žalobce v rámci shrnutí podstaty sporu zejména uvedl, že předmětné povolení k odběru vody původně svědčilo manželům J. a P. H., právním předchůdcům nynějších oprávněných. Účelem povoleného odběru podzemní vody je zásobování rodinného domu, přičemž jsou stanoveny limity odběru. Povolení tehdy bylo vydáno z důvodu, že manželé H. měli záměr na pozemku č. parc. Xb (nyní Xc) v k. ú. X vystavět rodinný dům. Za tímto účelem bylo příslušným stavebním úřadem vydáno dne 20. 4. 2010 rozhodnutí o umístění rodinného domu na pozemku č. parc. Xb (nyní Xc) v k. ú. X. Tento záměr manželé H. ani pozdější oprávnění S. nikdy nerealizovali. Podle sdělení příslušného stavebního úřadu ze dne 3. 2. 2020 předmětné územní rozhodnutí pozbylo platnosti, a to ke dni 1. 6. 2012. Žalobce inicioval zahájení řízení o zrušení předmětného povolení k odběru vody, čemuž prvostupňový orgán vyhověl a takové řízení z moci úřední zahájil a posléze i rozhodl o zrušení předmětného povolení. Žalovaný ovšem následně napadeným rozhodnutím zrušil prvostupňové rozhodnutí a řízení zastavil. Žalobce považuje napadené rozhodnutí za nezákonné z níže uvedených důvodů. 5. Žalobce předně vytýkal žalovanému, že potvrzuje závěry prvostupňového orgánu, které však tento nedovodil ani nekonstatoval. Žalobce citoval závěr na str. 3 napadeného rozhodnutí. Podle žalobce prvostupňový orgán konstatoval, že v povolení k nakládání s vodami není uveden konkrétní rodinný dům, který má být zásobován pomocí study, což ale nelze chápat tak, že se jedná o povolení k nakládání s vodami za účelem libovolného rodinného domu. Žalobce má za to, že prvostupňový orgán žádný závěr o tom, že oprávnění S. mohou odebírat vodu bez ohledu na to, zda je již rodinný dům realizován, neučinil, a proto se na něj nelze odkazovat. V kontextu tohoto odůvodnění žalovaného je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné, tudíž nezákonné. 6. Žalobce dále namítal, že žalovaný v napadeném rozhodnutí zcela ignoroval argumentaci prvostupňového orgánu, že příslušné územní rozhodnutí pozbylo platnosti, když toto bylo potvrzeno přímo příslušným stavebním úřadem ve sdělení ze dne 3. 2. 2020. Navzdory tomuto sdělení se žalovaný spokojil s tvrzením oprávněných, že územní rozhodnutí platnosti nepozbylo, neboť byly realizovány kanalizační a elektrické přípojky, a rovněž provedeny terénní úpravy. Pokud však tyto byly realizovány, rozhodně se tak nemohlo stát na základě citovaného územního rozhodnutí. Pokud se k platnosti územního rozhodnutí vyjádřil sám správní orgán, který jej vydal, pak má žalobce za to, že toto vyjádření má být pro jiné správní orgány závazné. Žalobce i prvostupňový orgán shodně konstatovali, že oprávnění S. neučinili žádné další kroky k realizaci výstavby rodinného domu a k této realizaci nemají vydané žádné veřejnoprávní povolení, ani o vydání takového povolení nikdy neusilovali. Jestliže povolení k odběru podzemní vody je vázáno na konkrétní účel (zásobování rodinného domu), pak tento musí být dodržen. Jestliže původní územní rozhodnutí pozbylo platnosti a oprávnění S. nemají jiné rozhodnutí o možné realizaci rodinného domu, pak podmínka povolení k odběru nikdy nebyla naplněna, resp. mohla být naplněna jen do platnosti územního rozhodnutí. Žalobce rovněž poznamenal, že oprávnění S. se stali vlastníky předmětných nemovitých věcí až v roce 2014, tedy 2 roky poté, co územní rozhodnutí pozbylo platnosti. Žalobce proto namítá, že žalovaný zcela nesprávně vyhodnotil pozbytí platnosti územního rozhodnutí ve vazbě na účel povoleného odběru vody, a proto dospěl k nesprávnému závěru, který činí napadené rozhodnutí nezákonným. 7. Podle žalobce oprávnění S. nikdy nenaplnili účel povoleného odběru, a tak správní orgán využil možnosti stanovené vodním zákonem a povolení k odběru zrušil. Ovšem žalovaný prvostupňové rozhodnutí zcela nezákonně zrušil. Argumentace žalovaného se neopírá o skutečnosti, které byly v řízení u prvostupňového orgánu prokázány, zejména pozbytí platnosti zmíněného územního rozhodnutí či vydání jiného (nového) veřejnoprávního povolení pro výstavbu rodinného domu. Žalobce rovněž nesouhlasil s tím, že žalovaný posoudil jako relevantní obranu oprávněných vycházející ze skutečnosti, že roce 2018 podali žádost o povolení vodovodu z předmětné studny za účelem zásobování plánovaného rodinného domu. Toto řízení nebylo dosud skončeno, a to z důvodu soudního sporu o zrušení věcného břemene mezi oprávněnými a žalobcem. Konání oprávněných nelze přisuzovat účinky předvídané ustanovením § 12 odst. 1 písm. a) vodního zákona. Citované ustanovení vodního zákona uvádí dvě skutečnosti, tj. buď oprávněný nevyužívá vydané povolení k nakládání s vodami, nebo využívá jej pouze minimálně bez vážného důvodu po dobu delší než 2 roky. Je třeba konstatovat, že oprávnění S. (ani jejich právní předchůdci) nevyužívali povolení vůbec. Dle žalobce se tedy na případ nevztahují žádné vážné důvody ani se nepočítá dvouletá lhůta. Toto se dle názoru žalobce vztahuje pouze pro případy minimálního využití. Žalobce má tak za to, že žalovaný s ohledem na citované ustanovení žádné vážné důvody zkoumat neměl a nemá. Dále žalobce poukázal na skutečnost, že oprávnění S. do dnešního dne nemají vydané žádné veřejnoprávní povolení k realizaci rodinného domu, proto i jimi vyvolané správní řízení z r. 2018 nemůže mít vliv na rozhodnutí o zrušení povolení k odběru, neboť takové správní řízení nemůže založit důvod pro povolení k odběru. Takovým důvodem by mohlo být např. nové územní rozhodnutí nebo stavební povolení, neboť účelem povoleného odběru je zásobování rodinného domu. O vydání takových rozhodnutí však oprávnění S. nikdy neusilovali. Faktem zůstává, že od vydání povolení k odběru v r. 2009 nedošlo k jeho žádnému využití, tj. po dobu 12 let. Žalobce je přesvědčen o tom, že žalovaný zcela nedůvodně přiznal relevantnost tvrzením o vážných důvodech nevyužívání odběru vody. 8. Za popsaných okolností má žalobce jednoznačně za to, že byly splněny podmínky pro zrušení předmětného povolení k odběru vody pro oprávněné S. a napadené rozhodnutí je tak přímo v rozporu s předmětným § 12 odst. 1 písm. a) vodního zákona. Žalobce proto navrhoval, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Rovněž uplatnil náhradu nákladů řízení. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 9. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 14. 10. 202