6 Azs 255/2019 — Nejvyšší správní soud

57 A 71/2022- 25 - text  6 57 A 71/2022 USNESENÍ Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Lukáše Pišvejce (soudce zpravodaj), soudkyně JUDr. Veroniky Burianové a soudce Mgr. Aleše Smetanky ve věci žalobkyně: T. I., státní příslušnost Ruská federace v ČR bytem K. V. zastoupená advokátem JUDr. Jiřím Pokorným, Ph.D. sídlem Blanická 1008/28, 120 00 Praha proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem nám. Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 17. 8. 2022, č. j. MV-116387-6/SO-2022, takto: Žalobě se přiznává odkladný účinek. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalované ze dne 17. 8. 2022, č. j. MV-116387-6/SO-2022 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo rozhodnuto o žádosti žalobkyně o nové posouzení důvodů pro neudělení dočasné ochrany tak, že v případě žalobkyně je dán důvod pro neudělení dočasné ochrany podle § 4 odst. 1 zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace (dále jen „Lex Ukrajina“), ve spojení s § 56 odst. 1 písm. l) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). 2. Žalobkyně požádala o přiznání odkladného účinku žalobě. V opačném případě jí totiž hrozí újma v rámci řízení vedeného Krajským ředitelstvím cizinecké policie Karlovarského kraje. S ohledem na skutečnost, že došlo k prodlevě mezi příjezdem do ČR a podáním žádosti o dočasnou ochranu, bylo zahájeno řízení o správním vyhoštění (které bylo překvalifikováno na povinnost opustit území ČR). Absence odkladného účinku (tedy přijetí jiných právních následků) u napadeného rozhodnutí pro žalobkyni by tedy znamenala, že přijde o fikci legálního pobytu na území a v rámci souběžně vedeného řízení vznikne povinnost opustit ČR. Případně by [žalobkyně a její dcery] mohly být umístěny do azylového zařízení. Žalobkyně neviděla žádný rozpor mezi přiznáním odkladného účinku a veřejným pořádkem, a to zejména s ohledem na mimořádnost situace, převažující humanitární důvody a v neposlední řadě též zájmy nezletilých dětí. 3. Žalovaná ve vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku nejprve uvedla, že žalobkynina žaloba by měla být odmítnuta pro nepřípustnost dle § 68 písm. e) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), neboť podle § 171 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců platí, že rozhodnutí o žádosti o nové posouzení důvodů neudělení dlouhodobého víza jsou vyloučena ze soudního přezkumu. Dále žalovaná uvedla, že žaloba nesměřuje proti správnímu rozhodnutí dle § 67 správního řádu; nové posouzení důvodů neudělení dočasné ochrany nelze považovat za vlastní rozhodnutí ve věci. Žádost o nové posouzení důvodů neudělení dočasné ochrany neměla odkladný účinek. Přiznáním odkladného účinku nemůže dle žalované dojít k legalizaci pobytu žalobkyně na území ČR, neboť žalobkyni nesvědčí žádné pobytové oprávnění, nepřipadá tedy v úvahu fikce legálního pobytu na území ČR (tato fikce žalobkyni nesvědčila ani v době podání žádosti o nové posouzení důvodů neudělení dočasné ochrany). Dle žalované žalobkyně neuvedla žádné konkrétní skutečnosti, z nichž by bylo lze dovodit tvrzenou újmu. Pokud jde o dosud neukončené řízení o povinnosti opustit území, je třeba konstatovat, že se jedná o samostatné správní řízení vedené Policií ČR a proti v něm vydanému rozhodnutí je přípustný opravný prostředek. Obavy žalobkyně z umístění do azylového řízení byly liché, neboť žalobkyně nebyla žadatelkou o mezinárodní ochranu. Žalovaná dále argumentovala ve vztahu k věci samé, když uváděla, že žalobkyně neměla právo na udělení dočasné ochrany. Závěrem žalovaná navrhla, aby soud návrh na přiznání odkladného účinku žalobě zamítl. 4. Podle § 73 odst. 2 s. ř. s. platí, že soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. 5. Ustanovení § 73 odst. 3 s. ř. s. stanoví, že přiznáním odkladného účinku se pozastavují do skončení řízení před soudem účinky napadeného rozhodnutí. 6. Soudu je z úřední činnosti známo, že na základě stejného skutkového základu bylo shodně rozhodnuto i ve věci žalobkyniných nezletilých dcer S. E. a D. E., o jejichž žalobách soud vede řízení pod sp. zn. 57 A 72/2022 a 57 A 73/2022. Ve věci nezletilé S. soud vydal usnesení ze dne 15. 9. 2022, č. j. 57 A 72/2022-24, jímž její žalobě přiznal odkladný účinek. Soud neshledal žádný důvod odchýlit se od právních závěrů, k nimž v tomto svém dřívějším rozhodnutí dospěl, ani ve vztahu k žalobkyni. 7. Dle názoru soudu žalobkynina žaloba není nepřípustná. Napadené rozhodnutí totiž není rozhodnutím o žádosti o nové posouzení důvodů neudělení dlouhodobého víza dle § 171 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců, nýbrž se jedná o rozhodnutí o žádosti o nové posouzení důvodů pro neudělení dočasné ochrany. Je sice pravdou, že dle § 4 odst. 1 Lex Ukrajina se na řízení o udělení dočasné ochrany obdobně použijí ustanovení zákona o pobytu cizinců o udělování víza k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území ČR, nicméně tento odkaz na zákon o pobytu cizinců obsažený v § 4 odst. 1 Lex Ukrajina se vztahuje právě a jen na řízení o udělení dočasné ochrany, nikoliv na jeho výsledek. Jinými slovy, skutečnost, že v řízení o udělení dočasné ochrany se obdobně použijí ustanovení zákona o pobytu cizinců o udělování víza k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území ČR, neznamená, že by výsledkem řízení o udělení dočasné ochrany bylo rozhodnutí o neudělení dlouhodobého víza ve smyslu § 171 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců, vyloučené ze soudního přezkumu, resp. že by takové rozhodnutí bylo výsledkem řízení o žádosti o nové posouzení důvodů neudělení dočasné ochrany. Naopak výsledkem řízení o žalobkynině žádosti je rozhodnutí ve věci dočasné ochrany, když se nově posuzují důvody jejího předchozího neudělení. Dočasná ochrana je svébytným institutem odlišným od dlouhodobého víza [srov. § 1 odst. 1 písm. a) Lex Ukrajina či § 2 Lex Ukrajina]. Rovněž důvodová zpráva k Lex Ukrajina jasně uvádí, že „[j]e postaveno na jisto, že pobytové oprávnění vydávané podle tohoto zákona je pobytovým oprávněním podle zákona o dočasné ochraně.“ Z právě uvedeného tak lze dovodit, že napadené rozhodnutí není rozhodnutím o žádosti o nové posouzení důvodů neudělení dlouhodobého víza, které by bylo dle § 171 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců vyloučeno ze soudního přezkumu, nýbrž je rozhodnutím o žádosti o nové posouzení důvodů neudělení dočasné ochrany, které podléhá soudnímu přezkumu (přiměřeně lze ve vztahu k soudní kognici napadeného rozhodnutí vycházet i z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 7. 2013, č. j. 1 Ans 9/2013-39, publ. pod č. 2973/2014 Sb. NSS, dle jehož právní věty: „Rozhodnutí o žádosti o nové posouzení důvodů neudělení víza dle § 180e odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, představuje opětovné posouzení důvodů neudělení víza, proto stejně jako rozhodování o udělení víza správním orgánem prvního stupně zasahuje do veřejných subjektivních práv cizince, a je tak rozhodnutím ve smyslu § 65 s. ř. s.“; i rozhodnutí o žádosti o nové posouzení důvodů neudělení dočasné ochrany tedy je rozhodnutím dle § 65 odst. 1 s. ř. s.). Závěr, k němuž soud dospěl, a sice že rozhodnutí o žádosti o nové posouzení důvodů neudělení dočasné ochrany dle Lex Ukrajina ve spojení se zákonem o pobytu cizinců podléhá soudnímu přezkumu, neboť institut dočasné ochrany je svébytným institutem odlišným od dlouhodobého víza, je rovněž v souladu s pravidlem presumpce soudního přezkumu aktů veřejné správy; rozhodnutí správního orgánu je dle tohoto pravidla podrobeno soudní kognici, ledaže zákon výslovně stanoví jinak, přičemž v pochybnostech je zapotřebí přiklonit se k podrobení správního aktu soudnímu přezkumu (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 2. 2011, č. j. 2 Afs 4/2011-64, publ. pod č. 2260/2011 Sb. NSS, bod 16, či ze dne 15. 5. 2015, č. j. 4 As 50/2015-30, bod 29, či ze dne 29. 9. 2016, č. j. 2 Afs 148/2016-145, bod 7). 8. K návrhu na přiznání odkladného účinku podané žalobě je třeba uvést, že se jedná o zvláštní nástroj, který má zabránit situaci, kdy by v důsledku okamžitého výkonu pravomocného rozhodnutí správního orgánu došlo ke zcela konkrétní, závažné a nevratné újmě. Zákon stanoví dvě podmínky, které musí být současně splněny k tomu, aby bylo možné přiznat žalobě odkladný účinek; zaprvé výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí by znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a zadruhé přiznání odkladného účinku nebude v