57 Af 8/2020

Žalobce se žalobou ze dne 28. 2. 2020, Krajskému soudu v Plzni (dále též jen „soud“) doručenou téhož dne, domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 12. 2019, č.j. 52062/19/5000-10610-711361 (dále též jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto žalobcovo odvolání proti rozhodnutí Specializovaného finančního úřadu ze dne 5. 8. 2016, č.j. 202304/16/4300-00805-050472 (dále též jen „prvoinstanční rozhodnutí“) a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. Prvoinstančním rozhodnutím byla žalobci podle § 48 odst. 7 zákona č. 202/1992 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách (dále jen „zákon o loteriích“ či „loterijní zákon“) uložena povinnost odvést výnos ve výši 116 634 Kč do státního rozpočtu České republiky, a to v důsledku porušení § 4 odst. 1 zákona o loteriích, kterého se žalobce dopustil tím, že v období nejméně od dne 1. 3. 2015 do 31. 10. 2015 provozoval nebo organizoval v provozovnách v Horažďovicích a Sušici loterii nebo jinou podobnou hru prostřednictvím vždy minimálně 5 kusů technických zařízení označených jako „KVÍZ“ bez platného povolení Ministerstva financí.

Žalobce požadoval rovněž zrušení prvoinstančního rozhodnutí.

Žalobce úvodem své žaloby konstatoval, že mu bylo prvoinstančním rozhodnutím uloženo dle § 48 odst. 7 zákona o loteriích vydat výnos z nepovolené loterie v částce 116 634 Kč, a to v návaznosti na rozhodnutí Specializovaného finančního úřadu o uložení pokuty za provoz nepovolené loterie ze dne 29. 4. 2016, č.j. 105847/16/4300-00805-050472, o uložení pokuty ve výši 50 000 Kč. Napadeným rozhodnutím bylo (po zrušení předchozího rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství rozsudkem Nejvyšším správním soudem č.j. 9 As 120/2018-38) opětovně zamítnuto odvolání žalobce proti prvoinstančnímu rozhodnutí a prvoinstanční rozhodnutí bylo žalovaným opětovně potvrzeno. Z hlediska skutkového stavu prvoinstanční rozhodnutí vycházelo co do posouzení otázky, zda se mělo jednat o nepovolenou loterii, pouze z formálního odkazu na předchozí rozhodnutí Specializovaného finančního úřadu o uložení pokuty žalobci ze dne 29. 4. 2016, č.j. 105847/16/4300-00805-050472. Napadené rozhodnutí se pak snaží vypořádat s odvolacími námitkami žalobce, když dle rozsudku Nejvyššího správního soudu č.j. 9 As 120/2018-38 se nejedná z hlediska rozhodnutí o pokutě o posouzení předběžné otázky.

Žalobce poté konstatoval, že má i nadále za to, že Vědomostní kvíz dříve umístěný společností GLETRAN s.r.o. v provozovnách žalobce není loterie či jiná podobná hra ve smyslu § 4 loterijního zákona, jak je podrobně rozvedeno v dalších bodech této žaloby, v tomto směru je rozhodnutí správního orgánu nezákonné. Zjištění skutkového stavu věci správními orgány v řízení o uložení pokuty nebylo opětovně provedeno objektivně, skutková zjištění jsou zcela nedostatečná pro posouzení věci a skutkové závěry neodpovídají skutečnosti, skutková zjištění správních orgánů uvedená v rozhodnutích nemají oporu v provedeném dokazování a navíc právní závěry vyplývající nejsou v souladu s dikcí loterijního zákona, jak je podrobně rozvedeno dále. Navíc má žalobce za to, že pravomoc k uložení vydání výnosu se prekludovala, k tomu viz dále.

V části žaloby uvozené slovy „II. Prekluze“ žalobce uvedl, že jako v životě, tak i právním řádu platí, že nic netrvá věčně. Odrazem toho jsou v právním řádu zejména instituty promlčení a prekluze. Žalobce má za to, že možnost uložit mu vydání výnosu se Specializovanému finančnímu úřadu a Odvolacímu finančnímu ředitelství prekludovala. Jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího správního soudu č.j. 9 As 120/2018-38, řízení o uložení pokuty za provoz nelegální loterie a řízení o vydání výnosu jsou dvě samostatná řízení, na základě samostatných pravomocí finančního úřadu daných § 48 zákona o loteriích. Zákon o loteriích nemá v § 48 ani v jiném paragrafu loterijního zákona speciální ustanovení o promlčení či prekluzi pravomoci finančního úřadu uložit dle § 48 odst. 7 vydání výnosu z nepovolené loterie, to však neznamená, že je tato pravomoc finančního úřadu zcela časově neomezená. S ohledem na absenci speciálního ustanovení o promlčení či prekluzi pravomoci vydat výnos je nutno vyjít z právního řádu z ustanovení povahově nejbližšího. Takovým ustanovením je § 48 odst. 3 zákona o loteriích, tedy ustanovení stejného zákona upravující zánik pravomoci uložit pokutu za provoz nelegální loterie. Pravomoc uložit vydání výnosu z nelegální loterie je systematicky zařazena do stejného § 48 zákona o loteriích jako pravomoc k ukládání pokut za provoz nelegální loterie. Ustanovení o prekluzi dle § 48 odst. 3 zákona o loteriích je tedy systematicky i logicky nejbližším ustanovením upravujícím zánik pravomoci uložit vydání výnosu z provozu nelegální loterie dle ustanovení stejného § 48 odst. 7 zákona o loteriích. Jak vyplývá ze samotného napadeného rozhodnutí, o údajně nelegálním provozu loterie žalobcem věděl Specializovaný finanční úřad z kontrol ze dne 8. 4. 2015, kdy následně bylo zjištěno, že protiprávní stav měl žalobce udržovat do 31. 10. 2015 (viz str. 2 napadeného rozhodnutí). Roční prekluzivní lhůta k uložení vydání výnosu tak počala běžet dnem 1. 11. 2015 a skončila dne 31. 10. 2016. K tomu lze srovnat posouzení běhu prekluzivní lhůty v prakticky totožném případě provozu totožných zařízení u jiného subjektu v řízení o uložení pokuty dle rozsudku Nejvyššího správního soudu č.j. 1 As 207/2018-32 v bodě 21., kde se v obdobné situaci Nejvyšší správní soud vyjadřuje k běhu prekluzivní lhůty pouze s tím rozdílem, že v tomto případě proběhla kontrola 15. 7. 2015, měl být protiprávní stav udržován do 30. 11. 2015 a Nejvyšší správní soud uzavřel, že roční prekluzivní lhůta skončila v takovém případě finančnímu úřadu dne 30. 11. 2016. V tomto případě pak správní řízení o vydání výnosu započalo dnem 30. 6. 2016 a skončilo vydáním předchozího rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství č.j. 53223/16/5000-10610-711361 až dne 28. 11. 2016, tedy skoro měsíc po skončení prekluzivní lhůty. Rozhodnutí o uložení vydání výnosu tedy nabylo právní moci až po skončení běhu prekluzivní lhůty. Dále pak předchozí rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství č.j. 53223/16/500010610-711361 ze dne 28. 11. 2016 bylo ze strany žalobce napadeno dne 13. 1. 2017 správní žalobou a dále pak kasační stížností, kdy bylo Nejvyšším správním soudem rozsudkem ze dne 14. 11. 2019, č.j. 9 As 120/2018-38, zrušeno. Běh prekluzivní lhůty od 1. 11. 2015 do 28. 11. 2016 se tak prodloužil ještě o:

dobu od data právní moci předchozího rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství č.j. 53223/16/5000-10610-711361 ze dne 28. 11. 2016 do dne 13. 1. 2017 (podání předchozí správní žaloby v řízení u Krajského soudu v Plzni sp.zn. 57 Af 1/2017)

dobu ode dne doručení rozsudku Nejvyššího správního soudu č.j. 9 As 120/2018-38 žalovanému do dne 2. 1. 2020, kdy bylo žalobci doručeno nové rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství č.j. 52062/19/5000-10610-711361.

V části III. žaloby žalobce konstatoval, že žalovaný při novém posouzení technických zařízení jako nepovolené loterie v napadeném rozhodnutí vychází primárně ze závěrů, že náhoda jako podstatný prvek je v rámci hry mimo jiné zastoupena tak, že zařízení nabízí tzv. válcové hry, kde výše výhry se soutěžícímu vygenerována náhodným zastavením válců. O tento skutkový závěr tak žalovaný opírá své rozhodnutí. Je možno uvést, že tento závěr správních orgánů je zcela nesprávný. Je nutno uvést, že v tomto směru nebyl správními orgány objektivně zjištěn skutkový stav věci. Postavení válců v rámci volby Otázkové soutěže s vizualizací nemá žádný vliv v rámci vědomostní soutěže, válce nic negenerují, ani výši výhry a nelze je jednoduše srovnávat s klasickými výherními automaty, kde je výhra závislá na tom, zda se hráči zastaví ve výherní linii stejné symboly. Grafické prostředí nemá na výši výhry ani na získání výhry v rámci soutěže žádný vliv. V podrobnostech je vše uvedeno dále. V rámci vypořádání se s námitkami žalobce po zrušení předchozího rozhodnutí žalovaného se žalovaný opětovně vypořádal s věcí tak, že potvrdil svůj právní názor, že se jedná o loterijní zařízení, kdy se tedy vypořádal s otázkou náhody dle jeho závěrů v podobě generování výše výhry symboly na válcích v soutěži a zejména tedy s tzv. Otázkou poslední záchrany, Poslední otázkou, která podle žalovaného na věci nic nemění (viz bod 46. a následující napadeného rozhodnutí). Žalovaný se pak stran posouzení zařízení jako loterijních odkazuje odkazem na rozsudky Nejvyššího správního soudu č.j. 1 As 136/2018-32 a Krajského soudu v Ostravě č.j. 22 A f 19/2015-150.

K náhodě v podobě válcové hry a generování výše výhry na válcích uvedl žalobce následující:

Dle závěrů žalovaného je hodnota výhry v otázce přidělena, vygenerována k otázce vždy náhodně - náhodným zastavením symbolů na válcích. K tomu je nutno uvést, že tyto závěry správních orgánů nemají naprosto žádnou oporu v provedeném dokazování a neodpovídají ani skutečnému stavu věci, neboť výše výhry v další nabízené otázce je soutěžícímu známa předem před uzavřením sázky do otázky a soutěžící má informaci o výši výhry v další otázce poskytnutou prostřednictví funkce tlačítka Info, jak je podrobně vysvětleno dále. Žalobce v prvé řadě uvádí, že v rámci zařízení je možno si zvolit několik druhů her a grafického zobrazení (pozadí), a to vědomostní soutěž bez grafického zobrazení, kde se soutěžícímu zobrazují pouze soutěžní otázky, vědomostní obrázkovou soutěž, kde soutěžní otázky jsou provázány s obrázkem (např. jaké zvíře je na obrázku atd.) a vědomostní soutěž s vizualizací (tzv. válci). A v rámci každého druhu hry, včetně hry s grafickým pozadím „válců“ má soutěžící vždy před každou otázkou sdělenu výši výhry pomocí tlačítka Info. Soutěž s vizualizací a bez vizualizace je tatáž otázková soutěž, jen u soutěže s vizualizací umí grafické pozadí zobrazit výši výhry při správné odpovědi na soutěžní otázku pomocí symbolů na válcích. V rámci úplného zjištění skutkového stavu je nutno uvést, že žalovaný i prvoinstanční orgán do dnešního dne zcela ignorují pravidla hry, která museli jejich pracovníci v rámci kontrol odsouhlasit, než mohli hru vyzkoušet. Pravidla hry nebyla ze strany správních orgánů nikde a nikdy zaznamenána co do jejich obsahu a žalobce je přikládá v příloze k této žalobě. Ještě před zahájením soutěže je v pravidlech soutěže účastník informován o tom, že grafické pozadí nemá na nic vliv, nic negeneruje apod.: „Výběr vizualizace soutěže na IZ nemá vliv na průběh soutěže, neovlivňuje nabízené otázky Organizátorem Účastníkovi a neovlivňuje hodnotu otázky ani časový limit Účastníka na odpověď v soutěži. Pokud účastník soutěže si vybere vizualizace typu ovoce nebo válcové hry, jedná se pouze o grafické zobrazení hodnoty otázky. Vizualizace nemají žádný vliv na hodnotu otázky, což je patrné z průběhu soutěže, kdy otázka a její hodnota je zobrazena vždy před dokončením děje vizualizace.“

Dle žalobce je tak od počátku soutěže účastník soutěže srozuměn s tím, že se nejedná o válcovou hru jako na klasických výherních automatech, ale o vědomostní soutěž, kde válce nemají na nic vliv. Pravidla soutěže, ačkoliv je museli pracovníci Specializovaného finančního úřadu odsouhlasit před zahájením kontroly a zkoušky zařízení, nebyla zjištěna k objasnění skutkového stavu ani částečně a nejsou podle všeho ani založena ve správním spise. Navíc pro soutěžícího není předem neznámou skutečností, náhodou, jaké symboly na válcích se soutěžícímu zobrazí spolu s otázkou. Informaci o tom, jak se válce zastaví v dalším kole má soutěžící obsaženu spolu s informací o výši výhry v dalším kole pod tlačítkem Info. Jestliže tedy soutěžící ví před každým kolem, jak se mu zastaví symboly na válcích v dalším kole, pak se z pohledu soutěžícího nejedná o předem neznámou nebo náhodu ve smyslu loterijního zákona. Ke skutečnosti, že válce nemají na nic vliv, nic negenerují, o postavení symbolů na válcích pod tlačítkem Info atd. je soutěžící informován předem pod tlačítkem Info atd., žalobce předkládá k důkazu znalecký posudek Mgr. M. L., který zařízení se soutěží a její funkce velmi detailně zpracoval, i když pro společnost DP&K-CZQ s.r.o., jedná se stále o tutéž Vědomostní soutěž a pravidla soutěže jsou zachycena v posudku. Jak vyplývá z posudku, postavení symbolů na válcích pro další kolo a výše výhry v dalším kole sdělena soutěžícímu vždy předem pod tlačítkem Info, pak nemůže být po zakoupení si dalšího soutěžního kola - soutěžní otázky logicky výše výhry vygenerována náhodně symboly na válcích, neboť je prakticky vyloučeno, aby se válce zastavily v totožném postavení, jako bylo předtím ukázáno soutěžícímu pod tlačítkem Info, pokud by válce byly ovládány generátorem náhody. Dále pak žalobce navrhuje k důkazu protokol o výslechu znalce Ing. P. z hlavního líčení ze dne 25. 11. 2019 u Okresního soudu v Novém Jičíně sp.zn. 3 T 194/2017, kde jsou řešeny právě vědomostní soutěže provozované společností GLETRAN s.r.o. v době do 31. 10. 2015, kde znalec Ing. P. zpracoval společně s dalšími posudek pro obžalobu. Znalec v rámci své výpovědi uvedl, že pod tlačítkem Info skutečně soutěžící dopředu vidí i postavení symbolů na válcích pro další kolo.

Ohledně nenávratnosti zaplaceného vkladu uvedl žalobce toto:

V případě Vědomostní soutěže nelze dle názoru žalobce hovořit jednoznačně o absolutní nenávratnosti zaplaceného vkladu. Soutěžící má totiž možnost vědomostní soutěž v kterékoliv fázi před uzavřením sázky do kterékoliv nabízené otázky ukončit a nechat si vyplatit zbývající kredit, a to klidně již před první otázkou, než ji přijme, uzavře do ní sázku a začne soutěžit. Soutěžící má možnost hru ukončit před přijetím sázky do kterékoliv otázky. Nadto, dojde-li k situaci, kdy neúspěšný soutěžící přijde ve hře o celý svůj kredit, dostane nabídku tzv. otázky poslední záchrany, jíž lze takovou situaci zcela zvrátit. Pokud účastník soutěže na otázku poslední záchrany odpoví správně, získá odměnu odpovídající hodnotě celého původního vkladu a k tomu 5 % navíc. Z hlediska návratnosti vkladu tak vše záleží na znalostech soutěžícího. Je zřejmé, že tedy v tomto případě zcela absentuje první znak loterie, a to je nenávratnost vkladu, kdy účastník hry má možnost vložit vklad, následně si hru před první otázkou rozmyslet a nechat si vrátit celý vklad, aniž by vůbec začal hrát. Stejně tak může hru ukončit po kterékoliv otázce před přijetím nabídky na sázku do další nabídnuté otázky a může si nechat vyplatit zbývající kredit, který může být zvýšený či snížený oproti původnímu vkladu dle úspěšnosti soutěžícího. V neposlední řadě, pokud soutěžící není úspěšný, má možnost na základě svých znalostí získat celý vklad zpět v rámci otázky poslední záchrany a navýšení vkladu o 5 %, chybí zde tedy nenávratnost vkladu jakožto prvotní znak loterie. Na tlačítko Info a otázku poslední záchrany je soutěžící rovněž předem upozorněn v pravidlech soutěže, která museli i pracovníci žalovaného v rámci kontrol odsouhlasit, že se s nimi seznámili, před zahájením soutěže a zkoušky hry: „Účastník soutěže má možnost vždy před zakoupením své první a dalších následujících otázek, pomocí funkce INFO náhledu na hodnotu budoucí správné odpovědi, aniž by si tuto otázku zakoupil. Účastník soutěže má možnost i po užití funkce INFO, svou účast v soutěži ukončit, a to i před zakoupením otázky.“ „V případě, že účastník soutěže za celý svůj vklad a hodnotu nezodpovězených otázek nakoupí otázky a nebude mu nabídnuta otázka, na základě které by ukončil svou účast v soutěži nebo jeho zůstatek vkladu do soutěže je menší než hodnota otázky za nejnižší cenu nebo zcela vyčerpal svůj vklad do soutěže, je Účastníkovi nabídnuta možnost poslední otázky s výběrem odpovědi z deseti možných, v hodnotě za správnou odpověď o 5 procent vyšší než byl jeho původní vklad do soutěže.“

Tuto skutečnost ale žalovaný ani prvoinstanční orgán rovněž v rozhodnutích neuvedli. Co se tedy týče závěrů správního orgánu o náhodě v podobě přítomnosti nenávratnosti zaplaceného vkladu, v tomto směru je rozhodnutí žalovaného nezákonné, neboť žalovaný nezjistil objektivně skutkový stav věci a jeho závěry neodpovídají skutečnému stavu věci. K otázce poslední záchrany se žalobce ještě následně podrobněji vyjádří v rámci vyjádření se k argumentaci žalovaného v této věci v bodech 62 - 70 rozhodnutí žalovaného.

Ohledně prvku náhody nebo předem neznámé okolnosti nebo události, který rozhoduje o výhře nebo prohře, žalobce uvedl:

Současně má i nadále žalobce za to, že u vědomostní soutěže nejde o prvek náhody ani předem neznámou okolnost či událost, která by ovlivňovala, zda účastník soutěže vyhraje nebo prohraje nebo kolik vyhraje nebo prohraje, což je druhý podstatný znak loterie. Co se týče náhody nebo předem neznámé okolnosti či události, je nutné v návaznosti na právní úpravu rozlišit na dva okruhy:

Ad. 1) Náhoda či předem neznámá okolnost určující výhru či prohru samotnou:

Ad. 2) Náhoda či předem neznámá okolnost určující výši výhry:

S hodnocením žalovaného k otázce poslední záchrany nelze dle názoru žalobce souhlasit.

V prvé řadě na přítomnost poslední otázky a skutečnost, že bude vybírat z 10 možných odpovědí, je soutěžící opět upozorněn již před zahájením hry v pravidlech soutěže: „V případě, že účastník soutěže za celý svůj vklad a hodnotu nezodpovězených otázek nakoupí otázky a nebude mu nabídnuta otázka, na základě které by ukončil svou účast v soutěži nebo jeho zůstatek vkladu do soutěže je menší než hodnota otázky za nejnižší cenu nebo zcela vyčerpal svůj vklad do soutěže, je Účastníkovi nabídnuta možnost poslední otázky s výběrem odpovědi z deseti možných, v hodnotě za správnou odpověď o 5 procent vyšší než byl jeho původní vklad do soutěže.“

K otázce poslední záchrany žalobce navrhl v řízení k důkazu vyžádání posudku Institutu pro testování a certifikaci, a.s., Zlín, č.j. 4216012454_b založeného v řízení u Okresního soudu v Novém Jičíně sp.zn. 3 T 194/2017, kde je na str. 13 posudku uvedena i skutečnost, že je na otázku poslední záchrany soutěžící upozorněn již v pravidlech soutěže (ze strany ITC nazýváno herní plán), jak je uvedeno v předchozím odstavci. Tento důkaz žalovaný však neprovedl s odkazem, že přítomnost otázky poslední záchrany nerozporuje. K tomu žalobce k důkazu kromě částečné kopie znaleckého posudku ITC přikládá i částečnou kopii prvních dvou stran obžaloby v řízení u Okresního soudu v Novém Jičíně sp.zn. 3 T 194/2017, ze kterých je patrno, že se v bodě římská II. projednává právě období 1. 3. 2015 dále, kdy soutěže provozovala společnost GLETRAN s.r.o., a tedy posudek ITC Zlín, který na straně 13 uvádí jak informace z pravidel soutěže ohledně otázky poslední záchrany, tak i náhled tlačítka Info atd., je k posouzení věci podstatný. Žalovaný uvádí, že pokud soutěžící si např. vloží do soutěže 500 Kč a hru ukončí po ztrátě 300 Kč a otázku poslední záchrany nedostane. K tomu je nutno uvést, že soutěžící si do soutěže vkládá vklad, o který je ochoten soutěžit, a je dopředu v pravidlech soutěže upozorněn na to, že může získat minimálně 105 % tohoto vkladu. Lze tedy i s ohledem na informace v pravidlech soutěže předpokládat, že soutěžící při stanovení si výše vkladu do hry počítá s tím, že o celý tento vklad bude hrát, a výši vkladu volí tedy i s ohledem na to, že případně v případě neúspěchu bude mít možnost získat na konci hry vklad + 5 % navíc. Tím má zaručenu jak návratnost vkladu na základě jeho znalostí, tak i eliminovánu náhodu v tom směru, že by v průběhu soutěže nezískal na základě svých znalostí např. i s ohledem na dílčí prohry více, než byl jeho vklad do soutěže. Pokud se ale rozhodne v průběhu soutěže soutěž ukončit se ztrátou bez využití otázky poslední záchrany, pak se v tomto směru jedná pouze o rozhodnutí soutěžícího, které zohlednit nelze. Žalovaný v rámci svého rozhodnutí tvrdí, že žalobce otázkou poslední záchrany v podstatě se snaží obejít zákon o loteriích, což není pravdou, toto hodnocení žalovaným neodpovídá skutečnosti. Celá soutěž je od počátku postavena jako soutěž vědomostní, s informací o vědomostní soutěži do hry vstupuje i soutěžící a stejně tak otázka poslední záchrany je vědomostním prvkem v soutěži, který byl do soutěže vložen jednak k vyloučení nenávratnosti vkladu a jednak k vyloučení náhody v tom směru, že soutěžící nedostane v průběhu soutěže možnost vyhrát, získat více než byl jeho vklad do soutěže na základě správné odpovědi na soutěžní otázku. Nejedná se o situaci, kdy by podobný vědomostní prvek byl vložen např. do klasického výherního automatu nebo něco podobného. I z tohoto důvodu, že se jedná o vědomostní soutěž, jsou pak zcela liché veškeré úvahy žalovaného o tom, že nikdo nemůže znát odpověď na všechny soutěžní otázky a tedy je správná odpověď na otázku poslední záchrany otázkou spíše náhody než znalostí. S tímto nelze souhlasit. Soutěžící od počátku soutěže ví o tom, že hraje vědomostní soutěž, a je na rozhodnutí každého soutěžícího, aby zvážil své znalosti x riziko prohry ve vědomostní soutěži atd. Vše co může soutěžící ovlivnit svým jednáním, znalostmi, dovednostmi apod. nelze považovat za náhodu nebo předem neznámou okolnost. K tomu lze odkázat např. na dřívější rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp.zn. 9 Afs 150/2013. Úvahy správního orgánu o tom, že otázky jsou příliš složité a nejsou pro průměrného spotřebitele, jsou zcela liché. Otázky poslední záchrany jsou čerpány z veřejně dostupných zdrojů, mimo jiné např. Wikipedie a dalších databází, ve všech možných oborů jako je historie, umění hudební i filmové, sport, literatura, politika apod. Je vždy na každém soutěžícím, aby zvážil své znalosti a jejich úroveň před vstupem do soutěže. Nelze si představit, že otázky by měly být správními orgány „kádrovány“, zda ještě odpovídají průměrnému spotřebiteli nebo již ne. Není ani zřejmé, co je myšleno oním průměrným spotřebitelem ve vztahu k loterijnímu zákonu, zda člověk se základním vzděláním, maturitou, vyšším odborným vzděláním apod., stejně tak věkově, např. člověk vyzrálejší a starší 25 let apod. Bohužel právě díky „nedbalosti“ správních orgánů v této věci, kde v rámci několika set kontrol byla otázka poslední záchrany „zjištěna“ pouze ve třech případech se žalovaný odkazem na tyto tři otázky navodit dojem, že se jedná o otázky mimo všeobecný rozhled, mimořádně těžké atd., což není pravdou. Otázky jsou voleny ze všeobecného přehledu, historie, umění, politiky atd. a jednoduše odpovědi na ně dohledatelné ve veřejně přístupných databázích vědomostní na internetu. K otázkám „zjištěným“ správním orgánem, se kterými pracuje žalovaný v rozhodnutí v této věci, lze uvést, že: - „Ve který den skončila II. světová válka?“, je otázka ze světové historie - „Kdo režíroval film Pulp fiction?“, je asi nejznámější a dnes již v podstatě kultovní film známého režiséra Quentina Tarantina - „Z čeho je postaveno termitiště?“ je snad jednou z nejběžnějších otázek z přírodopisu.

Bohužel větší přehled o obsahu otázek není dle žalobce v řízení možné uvést právě pro nedbalost správních orgánů při zjišťování skutkového stavu věci, kde v rámci kontrol podle předem připraveného scénáře finanční úřady odehrály 1, max. 2 otázky, soutěž ukončily a nic dalšího neověřovaly. Na otázku poslední záchrany byly finanční úřady upozorněny v Pravidlech soutěže, přesto tuto skutečnost neověřovaly. Porušení § 2 správního řádu ze strany finančních orgánů o nutnosti zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností je zcela zjevné a tuto otázku je tedy v případě pochybností v souladu s judikaturou i Ústavního soudu nutno hodnotit ve prospěch žalobce. Úvahy a závěry správních orgánů provedené na základě několikaminutové kontroly internetových zařízení, odehrání 1 - 2 otázek na zařízení někde v baru apod. nemohou být akceptovány z hlediska závěru, že skutkový stav byl zjištěn maximálně objektivně pro jeho právní posouzení. Délka časového intervalu pro odpověď 10 sekund pak je nastavena zcela záměrně takto, kdy umožňuje přečtení otázky během 2-3 sekund a pokud soutěžící zná správnou odpověď, pak za zbývajících 7 sekund bez problémů vybere a zvolí na obrazovce tu správnou. Kratší časový interval by možný nebyl, to bylo pečlivě tvůrcem soutěže zkoušeno, stejně tak delší časové intervaly již při rychlosti dnešních „chytrých“ telefonů a datových tarifů umožňovaly si správnou odpověď velmi rychle najít na internetu [a] pak „zvolit“ v soutěži tu správnou. Tvrzení žalovaného, že interval 10 sekund vylučuje výběr správné odpovědi a volba odpovědi je otázkou náhody, je zcela nesprávné. Soutěžící buďto zná odpověď na soutěžní otázku a pak není problém ji v daném časovém intervalu zvolit, nebo odpověď nezná, ale pak to není o náhodě, ale o neznalosti soutěžícího. Žalobce netvrdí a nikdy netvrdil, že otázky poslední záchrany jsou jednoduché, triviální, naopak žalovaný má zřejmě představu, že do těchto soutěží by byly odpovídající otázky pouze typu „Jakou barvu má bílý kůň?“ nebo něco podobného. Znovu lze zopakovat, že se jedná o vědomostní soutěž a každý soutěžící se rozhoduje o vstupu do soutěže sám, při znalosti úrovně svých vědomostí apod. Pro někoho bude ta která otázka triviální, pro někoho složitá a nikdy o dané věci ani neslyšel, ale v tomto směru se jedná o znalosti každého soutěžícího, tedy věc, kterou má ve své dispozici jen a jen soutěžící. Žalobce má tedy za to, že přítomnost Otázky poslední záchrany má za následek jak absenci nenávratnosti vkladu, který může soutěžící získat zpět na základě svých znalostí, tak i absenci náhody, která byla přítomna např. v předchozích soutěžích provozovaných společností VINDARON PRO s.r.o., když soutěžící hraje od počátku hry vždy minimálně od 105 % svého vkladu do soutěže. Posouzení soutěže žalovaným a prvoinstančním orgánem jako loterie je tedy nezákonné a toto právní hodnocení neodpovídá skutečnému stavu věci. Pro případ, že by z jakéhokoliv důvodu žalovaný začal po podání této žaloby zpochybňovat přítomnost Otázky poslední záchrany, pak žalobce z důvodu procesní jistoty navrhuje k důkazu vyžádání posudku Institutu pro testování a certifikaci, a.s., Zlín, č.j. 4216012454_b založeného v řízení u Okresního soudu v Novém Jičíně sp.zn. 3 T 194/2017, kde je na str. 13 posudku uvedena i skutečnost, že je na otázku poslední záchrany soutěžící upozorněn již v pravidlech soutěže (ze strany ITC nazýváno herní plán), jak je uvedeno v předchozím odstavci. K tomu žalobce k důkazu kromě částečné kopie znaleckého posudku ITC přikládá i částečnou kopii prvních dvou stran obžaloby v řízení u Okresního soudu v Novém Jičíně sp.zn. 3 T 194/2017, ze kterých je patrno, že se v bodě římská II. projednává právě období od 1. 3. 2015 dále, kdy soutěže provozovala společnost GLETRAN s.r.o. posudek ITC Zlín zpracovaný Ing. P. potvrzuje přítomnost Poslední otázky v soutěži a na straně 13 uvádí jak informace z pravidel soutěže ohledně otázky poslední záchrany, tak i náhled tlačítka Info atd.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Ve vyjádření k žalobě nejprve zdůraznil, že je v této věci zavázán právním názorem vyjádřeným v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 11. 2019, sp.zn. 9 As 120/2018, kterým bylo mimo jiného zrušeno původní rozhodnutí o odvolání a věc vrácena žalovanému k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku uvedl, že rozhodnutí, kterým byla žalobci uložena pokuta podle § 48 odst. 1 písm. c) zákona o loteriích, není rozhodnutím o předběžné otázce, kterým by byl žalovaný ve smyslu § 57 odst. 3 správního řádu vázán. Správní orgány proto byly v řízení podle § 48 odst. 7 loterijního zákona povinny posoudit samostatně otázku, zda v projednávané věci byla či nebyla provozována loterie či jiná podobná hra bez povolení Ministerstva financí. Přitom ale není nutno trvat na požadavku, aby se správní orgány vypořádávaly opakovaně podrobně s totožnými námitkami vůči stejným skutkovým zjištěním. Ztotožní-li se správní orgán s právním názorem vysloveným již v dřívějším rozhodnutí, lze připustit, aby orgán rozhodující jako druhý v pořadí vypořádal uplatněné námitky tak, že převezme adekvátní část argumentace prvního rozhodnutí a ve vztahu ke konkrétní námitce na něj poukáže. Jde o situaci, kdy správní orgán s právním názorem dříve vyjádřeným souzní a z důvodu procesní hospodárnosti neopakuje již jednou vyřčené.

K otázce prekluze žalovaný uvedl následující.

Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 11. 2019, sp.zn. 9 As 120/2018, vyplývá, že řízení o uložení pokuty za provozování nelegální loterie [§ 48 odst. 1 písm. c) zákona o loteriích] a řízení o vydání výnosu z loterie provozované bez povolení (§ 48 odst. 7 zákona o loteriích) jsou samostatná řízení, zakončená samostatnými rozhodnutími. V obou případech se jedná o rozhodnutí, na jejichž základě je subjektu uložena povinnost. Cílem každého z ustanovení je ochrana jiného právem chráněného zájmu. V prve uvedeném případě je cílem finančně potrestat osobu, která se deliktu dopustila, má tedy sankční charakter. V případě druhém je smyslem odvést finanční prostředky v tom rozsahu, ve kterém byly získány protiprávní činností, do státního rozpočtu a znemožnit tím jejich legalizaci soukromoprávními subjekty, patrný je tedy reparační charakter normy. Uložení pokuty a uložení povinnosti odvést výnos jsou nejen svým označením, ale i svým účelem dva odlišné instituty a odlišně je proto třeba také posuzovat běh prekluzivní lhůty u obou těchto institutů. Je zřejmé, že v § 48 odst. 7 zákona o loteriích chybí výslovná úprava prekluzivní lhůty. Je tedy otázkou, zda a na základě kterého zákonného ustanovení může k prekluzi práva stanovit povinnost odvodu nelegálně provozované loterie dojít. Podle žalovaného je názor žalobce, že je třeba v dané věci aplikovat § 48 odst. 3 zákona o loteriích, nesprávný. Tento jeho názor je značně zjednodušující a absolutně nezohledňuje koncepci a smysl odvodu výnosu nelegálně provozované loterie. Na uvedenou věc nelze bez dalšího aplikovat lhůtu zakotvenou v § 48 odst. 3 zákona o loteriích. Lhůta podle § 48 odst. 3 [zákona o loteriích] je v uvedeném zákoně vymezená jako „lhůta pro uložení pokuty“ a takto je třeba ji dle žalovaného také vnímat. To, aby se obě lhůty zcela překrývaly a správní orgán již neměl po uplynutí lhůty pro uložení pokuty (tedy ve lhůtě jednoho roku ode dne, kdy se orgán oprávněný k uložení pokuty o porušení povinností nebo ztrátě oprávnění dověděl) možnost rozhodnout o uložení povinnosti odvést nelegálně získané finanční prostředky do státního rozpočtu, nepochybně nebyl záměr zákonodárce. I v nyní řešeném případě je zde zcela zřejmý společenský zájem na tom, aby případné výnosy z protiprávní činnosti (provozování loterie bez povolení) nebyly ponechány pachatelům správního deliktu a aby bylo možné rozhodnout o jejich odvodu do státního rozpočtu, a to i po uplynutí lhůty, ve které je dle § 48 odst. 3 zákona o loteriích možné uložit pokutu. Nelze rovněž odhlédnout od skutečnosti, že správní orgán před tím, než rozhodne, že výnos loterie provozované bez povolení ministerstva bude v plné výši odveden do státního rozpočtu, musí zjišťovat nejen to, zda došlo k provozování loterie bez povolení ministerstva [což je skutečnost dostačující pro uložení pokuty podle § 48 odst. 1 písm. c) zákona o loteriích], ale rovněž zda a v jaké výši plynuly z takového nelegálního provozování loterie finanční prostředky (tato skutečnost naopak není pro samotné konstatování provozování loterie bez povolení ministerstva podstatná - pokutu za provozování loterie bez povolení lze uložit teoreticky i v případě, kdy by z jejího nelegálního provozování žádný výnos neplynul nebo by byl „provozovatel“ tzv. v minusu). Je tedy zřejmé, že rozhodnutí o odvodu výnosu nelegálně provozované loterie je logicky navázáno na okamžik, kdy je v předchozím řízení postaveno najisto, že došlo k provozování loterie bez povolení, tedy na okamžik právní moci rozhodnutí o správním deliktu. Žalovaný v této souvislosti odkazuje na § 41h odst. 3 zákona o loteriích, podle kterého se při správě odvodu z loterií a jiných podobných her postupuje podle daňového řádu. Podle žalovaného je nutné vztáhnout toto ustanovení také na odvod výnosu z loterie nebo jiné podobné hry provozované bez povolení (§ 48 odst. 7 zákona o loteriích), neboť odvod výnosu dle § 48 odst. 7 zákona o loteriích je de facto 100% odvodem z loterií provozovaných bez povolení. V kombinaci s § 2 odst. 1 a odst. 3 písm. b) daňového řádu a § 148 odst. 1 daňového řádu je proto žalovaný toho názoru, že možnost uložit žalobci odvod výnosu do státního rozpočtu neprekludovala. Žalovaný má s ohledem na výše uvedené za to, že uplynutím lhůty pro uložení sankce dle § 48 odst. 3 zákona o loteriích nezaniká současně právo správního orgánu rozhodnout, že výnos loterie provozované bez povolení, které by bylo oprávněno vydat Ministerstvo financí, bude odveden do státního rozpočtu České republiky.

Ohledně náhody v podobě válcové hry a generování výše výhry na válcích žalovaný konstatoval, že dostál požadavku Nejvyššího správního soudu vyslovenému v rozsudku sp.zn. 9 As 120/2018 a v nyní žalobou napadeném rozhodnutí posoudil v řízení podle § 48 odst. 7 loterijního zákona samostatně otázku, zda v projednávané věci byla či nebyla provozována loterie či jiná podobná hra bez povolení Ministerstva financí. Na základě skutkových zjištění a důkazních prostředků dospěl žalovaný k závěru, že loterie byla provozována v rozporu se zákonem, a byl tedy oprávněn vydat rozhodnutí, že výnos z loterie provozované bez povolení bude odveden do státního rozpočtu České republiky. V podrobnostech žalovaný odkazuje na žalobou napadené rozhodnutí. Nadto žalovaný uvádí, že žalobce nyní v žalobě namítá jiné skutečnosti, než namítal v odvolání. Přesto žalovaný ve věci náhody v podobě válcové hry a generování výše výhry na válcích odkazuje na konstantní judikaturu krajských soudů, tak i Nejvyššího správního soudu. V rozsudku ze dne 17. 10. 2018, č.j. 1 As 136/2018-32, zabývajícím se přítomností prvku náhody u kvízomatů společnosti Verdex sp. z o. o., tedy kvízomatů stejného typu jako v posuzované věci, Nejvyšší správní soud uzavřel, že „pro posouzení přítomnosti prvku náhody podle § 1 odst. 2 zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách je rozhodující, jaký je průběh hry z pohledu jejího účastníka, tedy zda je při hraní přítomna nějaká jemu neznámá okolnost, kterou nemůže ovlivnit a která má vliv na výhru nebo prohru. U posuzovaných technických zařízení typu vědomostní kvíz („kvízomatů“) spočívá prvek náhody v přidělování hodnot jednotlivým otázkám. I přes správnou odpověď na položenou otázku může totiž dojít k prohře, neboť přidělená hodnota otázky může být nižší než sázka na tuto otázku. Na tento závěr nemá vliv skutečnost, že hráč může před učiněním sázky na jednotlivou otázku nahlédnout dopředu na její hodnotu a hru případně ukončit.“. Podle názoru žalovaného tak Nejvyšší správní soud zodpověděl všechny námitky, které žalobce se závěrem o přítomnosti prvku náhody spojuje. Ve vztahu k námitce nehodnocení, resp. nesprávného hodnocení přítomnosti tlačítka „info“, jeho funkce a použití, žalovaný uvádí, že pro závěr, že funkce tlačítka „info“ nevylučuje znak náhody, je stěžejní samotný princip žalobcem provozovaných kvízomatů, totiž že otázce může být přidělena výhra nižší, než je sázka, takže soutěžící i v případě správné odpovědi prohrává. Motivací k další hře je tak nikoliv náhled na hodnotu výhry spojené s bezprostředně další otázkou, ale naděje, že v některém z dalších kol přijde otázka spojená s vysokou výhrou. Stejně tak uzavřel i Nejvyšší správní soud, když ve svém rozsudku č.j. 1 As 136/2018-32 uvedl, že pro posouzení náhody je podstatné, že „hráči je takto odhalena hodnota pouze nejblíže následující otázky, nikoliv otázek dalších (hodnota je odhalována postupně vždy ve vztahu ke každé otázce); hráči tedy i přes plnou vědomost aktuální dílčí prohry jsou motivováni k pokračování ve hře onou neznámou okolností – hodnotou dalších (budoucích) otázek. Nebýt náhodného přidělování hodnot otázkám, nebylo by reálné ani dosažení výhry. Co se týče možnosti vystoupit ze hry po odhalení hodnoty následující otázky, jde o okolnost, která se spíše vztahuje k posouzení prvku dobrovolnosti účasti na hře, nikoliv prvku náhody.“.

K tomu, že žalobce dále ve své žalobě uvedl, že ve správním řízení navrhl znalecký posudek Mgr. M.L., který zařízení se soutěží a její funkce velmi detailně zpracoval, žalovaný odkázal na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 11. 2018, sp.zn. 22 Af 83/2017, ve kterém soud uvedl, že závěry předloženého posudku Mgr. L. k dalšímu popisu průběhu hry a fungování technického zařízení, které otázky generuje, na uvedeném nemohou nic změnit; irelevantní je rovněž, zda žalovaný tyto důkazy považoval za vztahující se k posuzovaným zařízením, či nikoliv. Totéž se podle žalovaného týká také návrhu na provedení důkazu protokolem o výslechu znalce Ing. P. (z řízení, které je vedeno u Okresního soudu v Novém Jičíně sp.zn. 3 T 194/2017). Žalovaný k výše uvedenému dodává, že správní orgán potažmo i žalovaný jsou orgány odborně zaměřené, a disponují odbornými znalostmi potřebnými k posouzení skutkového stavu tak, jak bylo stanoveno zákonem. Žalovaný uvádí, že stejný názor lze shledat i v rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 3. 2018, č.j. 22 Af 19/2015-150, jenž uvedl, že „úřední osoby Specializovaného finančního úřadu provozující dozor nad loteriemi a jinými podobnými hrami jsou schopny v případě hry určené běžné veřejnosti samy posoudit, zda je hra založena pouze na vědomostech nebo je zde obsažen i princip náhody, není přitom třeba se zabývat softwarem či dokonce hardwarem posuzovaného zařízení“.

Stran nenávratnosti zaplaceného vkladu žalovaný uvedl, že ve vztahu k možnosti ukončit hru po odhalení hodnoty následující otázky je třeba konstatovat, že jde o okolnost, která se vztahuje spíše k posouzení prvku dobrovolnosti účasti na hře, nikoli prvku náhody, jak ostatně již uvedl Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 17. 10. 2018, č.j. 1 As 136/2018-32. Možnost takového postupu totiž jednak nic nemění na tom, že hodnota je otázce přidělována zcela náhodně, bez možnosti ovlivnění procesu přidělení hodnoty. Podstatné pak je, že hráči je takto odhalena hodnota nejblíže následující otázky, nikoli otázek dalších (hodnota je odhalována postupně vždy ve vztahu ke každé otázce); hráči tedy i přes plnou vědomost aktuální dílčí prohry jsou motivováni k pokračování ve hře onou neznámou okolností – hodnotou dalších (budoucích) otázek. Žalovaný dále konstatuje, že k sázce na TZ QUIZ nedojde tím, že účastník soutěže (hráč) vloží do TZ QUIZ finanční prostředky, ale až účastník soutěže potvrdí tlačítkem „Otázka“ zahájení jednotlivé hry. Od okamžiku potvrzení tlačítka „Otázka“ však již účastník soutěže nemůže dosáhnout návratnosti vkladu. Lze shrnout, že u TZ QUIZ provozovaných žalobcem je prvek vkladu, jehož návratnost se nezaručuje, naplněn. V případech, kdy se na výhře nebo prohře jednoznačně podílí jistá míra náhody zároveň i s jistým prvkem znalostním, pak nelze jednoznačně usuzovat, že náhoda je v obecné rovině věcí marginální. Celý proces je nutno individuálně posuzovat ve vzájemných souvislostech v rámci jednotlivých případů, a to i s ohledem na potenciální společenskou nebezpečnost. Podmínka náhody je splněna ve všech případech, kde o výhře nebo prohře rozhoduje náhoda nebo předem neznámá okolnost, kterou účastník hry nemá objektivní možnost žádným způsobem ovlivnit, předvídat na základě zkušeností či veřejně dostupných informací, ani ji zjistit pomocí matematického vzorce. Podmínka náhody není splněna tam, kde o výhře či prohře v převážné míře rozhoduje schopnost, vlastnost či výkonnost účastníka hry, pokud v takové hře hraje náhoda žádnou nebo jen vskutku nepatrnou roli. Zákon o loteriích nikterak nevymezuje, jaké procento náhody musí být ve hře zastoupeno, aby ještě šlo o loterii nebo jinou podobnou hru. Není tedy stanoveno, zda míra náhody se má vyskytovat v převažující nebo v podstatné míře. Náhoda však musí být ve hře přítomna, a to v míře nezanedbatelné. V tomto případě o výhře či prohře rozhoduje náhoda ve zcela nezanedbatelné míře, neboť nebýt požadovaného a zároveň náhodně generovaného postavení symbolů na válcích (promítajícího se do výše dílčí výhry či prohry), nebylo by reálné dosažení výhry v kontextu § 1 odst. 2 zákona o loteriích. Ve vztahu k tzv. „otázce poslední záchrany“ žalovaný odkazuje na body [46] – [53] žalobou napadeného rozhodnutí, ale zejména odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soud ze dne 27. 4. 2020, sp.zn. 1 As 429/2019, kde se soud s tímto „mechanismem“ již podrobně vypořádal a kde se kromě fungování zabývá soud také charakterem tzv. „otázky poslední záchrany“.

Žalovaný uzavřel, že vzhledem k výše uvedenému trvá na názoru, že v daném případě bylo postupováno zcela v souladu se zákonem. Má za to, že je zcela nepochybné, že nedošlo k vydání nezákonného rozhodnutí, jak tvrdí žalobce.

Vzhledem k tomu, že žalovaný souhlasil s projednáním věci bez jednání a žalobce ve lhůtě dvou týdnů od doručení výzvy předsedy senátu nevyjádřil nesouhlas s projednáním věci bez jednání, ač byl poučen o tom, že v takovém případě se bude mít za to, že souhlas je udělen, rozhodl soud v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s.ř.s.“), o věci samé bez jednání.

V souladu s § 75 odst. 1, 2 s.ř.s. vycházel soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, a napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů uplatněných v žalobě.

Soud neshledal důvodnou námitku prekluze.

Obdobnou situací se zabýval Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 3. 12. 2020, č.j. 7 As 151/2020 - 23 (rozsudky Nejvyššího správního soudu jsou dostupné na www.nssoud.cz).

Nejvyšší správní soud dospěl k následujícím závěrům, se kterými se soud zcela ztotožňuje.

„Přestože uložení povinnosti odvodu výnosu z nelegální loterie může nepochybně dotčený subjekt vnímat jako trest, jeho funkce je na rozdíl od uložení pokuty primárně reparační. Tento odvod je pak dle § 48 odst. 7 zákona o loteriích příjmem státního rozpočtu. V ustanoveních § 41 - 41i přitom zákon o loteriích upravuje odvody z loterie a jiných podobných her. Jedná se o loterie a hry, jež jsou v souladu se zákonem povoleny. Tyto odvody jsou příjmem státního rozpočtu a rozpočtů obcí, přičemž ve smyslu ustanovení § 2 odst. 2 daňového řádu se tak jedná o příjem veřejného rozpočtu. V ustanovení § 41h odst. 3 zákon o loteriích stanoví, že se při správě odvodu z loterií a jiných podobných her postupuje podle daňového řádu. Odvod z loterie a jiných podobných her je pak ve smyslu ustanovení § 2 odst. 3 písm. b) daňového řádu daní.

Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že povinnost odvodu výnosu z nezákonné loterie a podobných her má svou povahou mnohem blíže k výše uvedeným odvodům z loterie a jiných podobných her dle § 41 a násl. zákona o loteriích, než k pokutě ukládané dle § 48 odst. 1 téhož zákona. Oba odvody jsou příjmem veřejného rozpočtu, a přestože je jejich výše stanovena odlišně (v případě nelegální loterie je odvod vyšší), je při jejím určování nezbytné zjišťovat obdobný okruh skutečností, a to především úhrn vsazených částek.

V případě, že by bylo analogicky v otázce prekluzivní lhůty pro povinnost odvodu výnosu z nelegální loterie do státního rozpočtu postupováno dle § 48 odst. 3 zákona o loteriích, dostal by se de facto ve vztahu k časovým i dalším podmínkám pro uložení tohoto odvodu do výhodnějšího postavení subjekt, který provozuje loterii a jiné podobné hry nezákonně, oproti subjektu, jemuž plyne povinnost provedení odvodu ze zákonně provozovaných loterií a obdobných her. Takový rozdílný postup však nelze připustit, resp. platná právní úprava pro takový závěr neposkytuje a stěží může poskytovat oporu.

Pro úplnost lze doplnit, že v nové úpravě provedené zákonem č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách, a zákonem č. 187/2016 Sb., o dani z hazardních her, byly odvody z loterie nahrazeny daní z hazardních her a povinnost zaplatit tuto daň je stanovena bez ohledu na to, zda je provozovaná hazardní hra řádně povolená, ohlášená či nikoliv.

Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že pro určení lhůty ke stanovení povinnosti odvodu výnosu nelegální loterie je třeba analogicky postupovat dle § 41h odst. 3 zákona o loteriích, jenž odkazuje na daňový řád a nikoli podle § 48 odst. 3 zákona, který se uplatní výlučně v řízení o pokutách.

Lhůta pro stanovení daně je upravena v ustanovení § 148 daňového řádu. Podle odstavce 1 tohoto ustanovení nelze daň stanovit po uplynutí lhůty pro stanovení daně, která činí 3 roky. Lhůta pro stanovení daně počne běžet dnem, v němž uplynula lhůta pro podání řádného daňového tvrzení, nebo v němž se stala daň splatnou, aniž by zde byla současně povinnost podat řádné daňové tvrzení. Dle odstavce 5 téhož ustanovení nejpozději lhůta pro stanovení daně končí uplynutím 10 let od jejího počátku.”

V případě žalobce bylo třeba postupovat podle § 148 daňového řádu, nikoli podle § 48 odst. 3 zákona o loteriích. K prekluzi z důvodu nedodržení lhůty podle § 48 odst. 3 zákona o loteriích tak dojít nemohlo.

Soud neshledal důvodnými ani zbylé žalobní námitky.

41. Nejprve je vhodné upozornit na to, že v případě žalobce byly předchozí rozsudek a předchozí napadené rozhodnutí zrušeny rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 11. 2019, č.j. 9 As 120/2018 - 38. V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že „správní orgány byly v řízení podle § 48 odst. 7 loterijního zákona oprávněny (a povinny) posoudit samostatně otázku, zda v projednávané věci byla či nebyla provozována loterie či jiná podobná hra bez povolení, které by bylo oprávněno vydat Ministerstvo financí. Jak již bylo shora zmíněno, podkladem pro obě rozhodnutí budou zpravidla stejná či obdobná skutková zjištění. S ohledem na zásadu ekonomie řízení (§ 6 odst. 2 správního řádu) však není nutno trvat na požadavku, aby se správní orgány či soud vypořádávaly opakovaně podrobně s totožnými námitkami vůči skutkovým zjištěním. Ztotožní-li se správní orgán či soud s právním názorem vysloveným již v dřívějším rozhodnutí, lze připustit, aby orgán rozhodující jako druhý v pořadí vypořádal uplatněné námitky tak, že převezme adekvátní část argumentace prvního rozhodnutí a ve vztahu ke konkrétní námitce na něj poukáže. Nutno zdůraznit, že nejde o situaci, kdy by byl správní orgán takovým právním názorem ve smyslu § 57 odst. 3 správního řádu vázán. Jde o situaci, kdy správní orgán s právním názorem dříve vyjádřeným souzní a z důvodu procesní hospodárnosti neopakuje již jednou vyřčené. Odůvodnění procesně staršího rozhodnutí tak může být i přípustným důkazem, správní orgán však bez dalšího nezavazuje (obdobně viz rozhodnutí NSS ze dne 5. 6. 2013, č. j. 6 Ads 163/2012 - 24). Pro úplnost kasační soud uvádí, že námitky, které v procesně starším rozhodnutí řešeny nebyly, je nutno v celém rozsahu přezkoumatelným způsobem v novějším rozhodnutí vypořádat. Nejvyšší správní soud tak uzavírá, že rozhodnutí, kterým byla stěžovateli uložena pokuta podle § 48 odst. 1 písm. c) zákona o loteriích, není rozhodnutím o předběžné otázce, kterým by byl žalovaný ve smyslu § 57 odst. 3 správního řádu vázán, a to bez ohledu na jeho případnou právní moc.”

Jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozhodnutí, žalovaný se v intencích shora uvedených závěrů Nejvyššího správního soudu věcně zabýval odvolacími námitkami žalobce.

43. Předně je nezbytné uvést, že otázkou povahy předmětné hry se soud zabýval již v rozsudku ze dne 30. 11. 2017, č.j. 57 Af 23/2016-72. Na svých závěrech soud nemá důvod cokoli měnit. Krajský soud v Plzni v tomto rozsudku dospěl k následujícím závěrům.

„Mezi účastníky je sporné, zda správní orgány posoudily zjištěný skutkový stav v souladu s § 4 odst. 3 zákona o loteriích, když žalobce označily za provozovatele předmětných TZ KVÍZ a zda je žalobce fyzickou osobou, která ve smyslu § 48 odst. 1 písm. c) zákona o loteriích bez povolení, které by bylo oprávněno vydat MF, provozovala n