4 As 242/2015 — Nejvyšší správní soud

77 A 120/2021- 109 - text  21 77 A 120/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jaroslava Škopka a soudců JUDr. Ondřeje Szalonnáse a Mgr. Jana Šmakala ve věci žalobkyně: A. H., nar. X, Bytem X, X, zastoupená Mgr. Pavlem Francem, advokátem, se sídlem Údolní 567/33, 602 00 Brno, proti žalovanému: Český báňský úřad, se sídlem Kozí 748/4, 110 00 Praha, za účasti osob zúčastněných na řízení 1) Omnigon, s.r.o., IČO: 02398231, se sídlem Na Fialce 2437/16, 251 01 Říčany, zastoupená Mgr. Pavlem Bartoněm, advokátem, se sídlem Chodská 1383/22, 120 00 Praha 2 – Vinohrady, 2) PETROMA KAMENOLOMY s.r.o., IČO 08859591, se sídlem č. p. 120, 431 54 Vilémov, zastoupená Mgr. Radkem Klesou, advokátem, se sídlem Riegrova 223/20, 301 00 Plzeň, 3) DOLESA s.r.o., IČO 04940466, se sídlem Nerudova 359, 330 27 Vejprnice, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 7. 2021, č. j. SBS 19558/2021/ČBÚ-23/2, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osobám zúčastněným na řízení se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: Předmět řízení 1. Žalobkyně se před správními orgány domáhala zrušení smlouvy o převodu dobývacího prostoru jako veřejnoprávní smlouvy. Obvodní báňský úřad pro území kraje Karlovarského (dále jen „správní orgán I. stupně“) rozhodl dne 29. 3. 2021 o návrhu žalobkyně tak, že usnesením č. j. SBS 12896/2021/OBÚ-08 (dále jen „rozhodnutí správního orgánu I. stupně“) řízení zastavil podle § 66 odst. 1 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“), neboť dospěl k závěru, že podaná žádost byla zjevně právně nepřípustná. Proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně podala žalobkyně odvolání, přičemž žalovaný rozhodnutím ze dne 9. 7. 2021, č. j. SBS 19558/2021/ČBÚ-23/2 (dále též jen „napadené rozhodnutí“), rozhodl tak, že odvolání žalobkyně se zamítá a rozhodnutí správního orgánu I. stupně se potvrzuje. 2. Věcně jde o to, že zesnulý otec žalobkyně, J. H., uzavřel dne 2. 5. 2014 se společností Omnigon s.r.o. kupní smlouvu, jejímž předmětem byl podíl o velikosti 45/100 k pozemkům p. č. X, st. XA, st. XB, st. XC, st. XD, st. XE a XF v k. ú. X, obec X. Pozemky jako soubor tvoří kamenolom, na kterém se nachází dobývací prostor Stráž nad Ohří. Kupní smlouva byla doplněna o dodatek ze dne 12. 11. 2015, v němž byla kupní cena stanovena na 12 000 000 Kč se splatností nejpozději do 48 měsíců, přičemž společnost Omnigon s.r.o. ovšem neměla celou kupní cenu řádně uhradit, pročež žalobkyně jako správkyně pozůstalosti po svém otci od kupní smlouvy odstoupila. 3. J. H. však ještě coby podnikající fyzická osoba (J. H.-Stavby Prunéřov) převedl na společnost Omnigon i práva k dobývacímu prostoru nacházející se na předmětných pozemcích, a to smlouvou o převodu dobývacího prostoru ze dne 14. 4. 2014, přičemž převod byl proveden bezúplatně. Smlouva o převodu dobývacího prostoru byla schválena správním orgánem I. stupně rozhodnutím ze dne 17. 4. 2014, č. j. SBS 05074/2014/OBÚ-08. Dobývací prostor byl následně převeden na další právnické osoby, které vystupují jako osoby zúčastněné na řízení. Žalobkyně se domáhala zrušení této smlouvy o převodu dobývacího prostoru, jednak proto, že s jejím uzavřením neudělily souhlas dotčené osoby, a dále kvůli existenci střetu zájmů a kvůli neplnění povinností plynoucích ze shora zmíněné kupní smlouvy ze strany společnosti Omnigon s.r.o. Obsah žaloby 4. Žalobkyně uvedla, že nesouhlasí s argumentací žalovaného, dle níž s ohledem na povahu dobývacího prostoru zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (dále jen „HZ“), nevyžaduje, aby vlastníci pozemků se stanovením dobývacího prostoru souhlasili. Podle § 168 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“) nabývá veřejnoprávní smlouva, která se přímo dotýká práv nebo povinností třetí osoby, účinnosti v okamžiku, kdy s ní tato osoba vysloví písemný souhlas. 5. Ačkoli je nesporné, že právně není výhradní ložisko součástí pozemku, je vymezení dobývacího prostoru zcela jistě skutečností, která ovlivňuje podobu následné hornické činnosti a tak se přímo dotýká práv a povinností třetích osob, a je proto k její účinnosti potřebný písemný souhlas dotčených osob, kterými jsou i vlastníci dotčených pozemků, na nichž se dobývací prostor nachází. V této části je tedy napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné, protože se s námitkou žalobkyně ohledně § 168 správního řádu řádně nevypořádává, resp. se žalovaný snaží argumentovat tím, že smlouvy o převodu dobývacího prostoru nemají veřejnoprávní povahu. 6. Žalobkyně odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 22 Cdo 81/2015, dle nějž naopak má smlouva o převodu dobývacího prostoru dle § 27 odst. 7 HZ veřejnoprávní povahu. Obsahem této smlouvy je převod veřejných práv a povinností vztahujících se k dobývacímu prostoru, které jsou stanoveny v rozhodnutí obvodního báňského úřadu, jedná se tak o veřejnoprávní smlouvu o převodu nebo způsobu výkonu veřejných subjektivních práv a povinností dle § 162 správního řádu mezi soukromoprávními subjekty. 7. Žalobkyně má za to, že veřejnoprávní smlouva, které chybí souhlas dotčené osoby, je neúčinná bez ohledu na to, kdo na chybějící souhlas upozorní. Argumentace žalovaného, že žalobkyně nemá titul k zastupování manželů K., jejichž souhlas je k účinnosti smlouvy potřeba, je irelevantní. Napadené rozhodnutí je tedy v rozporu s § 168 a násl. správního řádu, a proto nezákonné. 8. Napadené rozhodnutí je v rozporu s § 33 odst. 1 HZ. Žalovaný argumentuje, že ustanovení o střetu zájmu se týká pouze hornické činnosti, přitom toto z § 33 hornického zákona nevyplývá, toto ustanovení hovoří o nutnosti řešit střet zájmů obecně v jakékoli situaci, kdy jsou využitím výhradního ložiska ohroženy určité objekty a zájmy. Tak tomu je v projednávané věci, když z původně zdánlivého vyřešení vztahů mezi žalobkyní a společností Omnigon s.r.o. vyvstal současný střet zájmů kvůli neplnění smluvních povinností ze strany společnosti Omnigon s.r.o. a následnému odstoupení od kupní smlouvy ze strany žalobkyně. Ustanovení § 33 HZ nelze vykládat tak, že střet zájmů je nutné řešit pouze na začátku celého procesu těžby, jelikož je zřejmé, že ke střetům zájmů může docházet kdykoli v průběhu těžby. Napadené rozhodnutí je v rozporu i s § 33 HZ, a proto je nezákonné. 9. Žalovaný odkazuje žalobkyni na řešení situace před civilními soudy. Žalobkyně v době podání žaloby vedla civilní spor – řízení o určení vlastnického práva k nemovitostem v dobývacím prostoru – před Okresním soudem v Karlových Varech pod sp. zn. 16 C 38/2021. Vedení civilního sporu nic nemění na tom, že projednávaná věc má i svůj veřejnoprávní rozměr. Veřejná správa nemůže aprobovat stav, kdy dochází k těžbě na cizím pozemku bez jakékoli finanční náhrady, zvláště v situaci, kdy disponuje prostředky, jak tomu zabránit. Vyjádření žalovaného 10. Žalovaný odkázal zejména na odůvodnění napadeného rozhodnutí a na odůvodnění rozhodnutí správního orgánu I. stupně a konstatoval, že žalobkyně svá práva k dobývacímu prostoru odvozuje tak, že je správkyní pozůstalosti po svém otci J. H., přičemž organizace J. H. – Stavby Prunéřov figurovala ve smlouvě o převodu dobývacího prostoru., která byla uzavřena dne 14. 4. 2014. Následně dne 2. 5. 2014 byla uzavřena i kupní smlouva mezi J. H. a společností Omnigon s.r.o., jejímž předmětem byl převod podílu na pozemcích, na nichž se nachází dobývací prostor. Na základě této kupní smlouvy, ve znění pozdějšího dodatku, převedl J. H. na společnost Omnigon s.r.o. předmětné pozemky za cenu ve výši 12 000 000 Kč splatnou nejpozději do 48 měsíců od podpisu kupní smlouvy. Žalobkyně má za to, že kupní smlouva a smlouva o převodu dobývacího prostoru byly vzájemně provázané, pan H. podmínil převod dobývacího prostoru převodem nemovitostí uvedených kupní smlouvě. Pan H. zesnul dne 27. 4. 2017, nemohl tak dle žalobkyně bránit svá práva a namítat porušení kupní smlouvy, jelikož lhůta k zaplacení kupní ceny dosud neuplynula. Pan H. tak nemohl namítat podstatnou změnu poměrů, které byly rozhodující pro stanovení obsahu smlouvy, ani další důvody pro zrušení smlouvy o převodu dobývacího prostoru. 11. Žalovaný však v napadeném rozhodnutí konstatoval, že je nutné rozlišovat mezi smlouvou o převodu dobývacího prostoru a kupní smlouvou o převodu pozemků. Zákonným titulem pro převod dobývacího prostoru je vedle smlouvy o převodu dobývacího prostoru rozhodnutí, kterým byl udělen souhlas správního orgánu I. stupně k převodu dobývacího prostoru. Kupní smlouva týkající se převodu pozemků nemá žádný význam pro převod dobývacích prostorů. 12. Ustanovení § 27 odst. 7 HZ stanovuje jako podmínky pro převod dobývacího prostoru uzavření smlouvy o převodu a dále souhlas obvodního báňského úřadu. Při naplnění těchto podmínek dojde k převodu dobývacího prostoru. I pokud by následně došlo k neplatnosti smlouvy o převodu dobývacího prostoru, je toto relevantní pouze potu