4 Azs 149/2004 — Nejvyšší správní soud

77 A 156/2021- 62 - text  15 77 A 156/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jaroslava Škopka a soudců JUDr. Ondřeje Szalonnáse a Mgr. Jana Šmakala ve věci žalobkyně: BR PROGRESS s.r.o., IČO: 25643495, se sídlem Nádražní 276, 331 44 Kožlany, zastoupená Mgr. Petrem Dvořákem, advokátem, se sídlem Vinohradská 1233/22, 120 00 Praha, proti žalovanému: Státní úřad inspekce práce, se sídlem Kolářská 451/13, 746 01 O. , v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 11. 2021, č. j. 6081/1.30/20-6, takto: I. Rozhodnutí Státního úřadu inspekce práce ze dne 1. 11. 2021, č. j. 6081/1.30/20-6, se zrušuje a věc se vrací k dalšímu řízení žalovanému. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 16 372 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: Předmět řízení 1. Žalobkyně byla rozhodnutím Oblastního inspektorátu práce pro Plzeňský a Karlovarský kraj (dále jen „správní orgán I. stupně“) vydaného dne 26. 3. 2021, č. j. 20384/6.30/19-28 (dále jen „rozhodnutí správního orgánu I. stupně“), shledána vinnou celkem pěti přestupky [1. podle § 140 odst. 1 písm. c) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti (dále jen „zákon o zaměstnanosti“), 2. podle § 25 odst. 1 písm. b) zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce (dále jen „zákon o inspekci práce“), 3. podle § 140 odst. 1 písm. d) zákona o zaměstnanosti, 4. podle § 30 odst. 1 písm. f) zákona o inspekci práce a 5. podle § 30 odst. 1 písm. q) zákona o inspekci práce], za což jí byl uložen správní trest pokuty ve výši 370 000 Kč. Toto rozhodnutí žalovaný potvrdil svým rozhodnutím ze dne 1. 11. 2021, č. j. 6081/1.30/20-6 (dále jen „napadené rozhodnutí“), když pouze opravil dílčí chybu v psaní v rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Přestupkové řízení navazovalo na dvě kontroly, které byly u žalobkyně správním orgánem I. stupně provedeny, a to jednak ve vztahu k dodržování pracovněprávních předpisů, jednak ve vztahu k dodržování BOZP. V rámci obou kontrol byly zjištěny nedostatky, které se následně staly podkladem pro přestupkové řízení. 2. V předchozím průběhu řízení již žalovaný svým rozhodnutím ze dne 7. 1. 2021, č. j. 6081/1.30/20-3, sp. zn. S6-2019-510 (dále též jen „kasační rozhodnutí“), zrušil první rozhodnutí správního orgánu I. stupně ve věci ze dne 27. 7. 2020, č. j. 20384/6.30/19-6. Obsah žaloby 3. Žalobkyně namítá nezákonnost napadeného rozhodnutí, má za to, že v řízení byla správními orgány porušena ustanovení o řízení. Došlo k porušení § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“). Správní orgány nedostatečně zjistily skutkový stav, resp. jej vyložily v neprospěch žalobkyně, zjištěný skutkový stav navíc nemá oporu ve správním spise. Správní orgány nezjistily všechny rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch i neprospěch žalobkyně tak, jak jim ukládá § 50 odst. 3 správního řádu. Rovněž došlo k porušení § 52 správního řádu, pokud jde o provádění důkazů nutných ke zjištění stavu věci, což implikuje i porušení § 50 odst. 4 správního řádu. Dále došlo k porušení § 37 správního řádu, § 16 odst. 2 a 3 správního řádu, § 4 odst. 2 a 4 správního řádu a § 36 správního řádu. 4. Žalobkyně byla ve správním řízení stíhána za několik přestupků, přičemž klíčovým z nich bylo umožnění nelegální práce dvěma cizincům. Méně závažné byly přestupky na úseku zaměstnanosti a bezpečnosti práce. Žalobkyně brojila právě zejména proti přestupku umožnění nelegální práce a rovněž proti výši uložené pokuty. 5. Napadené rozhodnutí je již druhým rozhodnutím žalovaného v této věci, původní rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo žalovaným zrušeno zejména pro nedostatky ve zjištěném stavu věci, když podle žalovaného nebylo prokázáno naplnění znaků závislé práce, dále se správní orgán I. stupně nevypořádal s tvrzeními žalobkyně ohledně vyslání předmětných pracovníků a celkově byl zjištěný stav hodnocen žalovaným jako mezerovitý. V dalším průběhu řízení správní orgán I. stupně doplnil dokazování o výslech svědka Mgr. O. , pracovníka inspektorátu práce, a došlo ke změně právní kvalifikace nejpřísněji postižitelného jednání. Žalobkyně v odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně namítala zejména nepoužitelnost výslechu svědka Mgr. O. . Měla za to, že správní orgán I. stupně neodstranil nedostatky v provedeném dokazování a skutkový stav stále trpí mezerovitostí. 6. Žalobkyně nadále trvá na námitce nedostatečně zjištěného skutkového stavu. Zjištěné nedostatky nemohly být odstraněny výslechem svědka Mgr. O. , neboť skutečnosti zjištěné při tomto výslechu nemohou být podkladem pro rozhodnutí o pokutě. Výslech tohoto svědka byl proveden v rozporu se zákonem. Žalovaný dovodil, že s ohledem na skutečnost, že Mgr. O. je pracovníkem správního orgánu I. stupně, nevztahují se na něj předpisy platné pro postavení policistů, a proto nejsou případné odkazy žalobkyně na judikaturu Nejvyššího správního soudu. S tím lze souhlasit ale jen potud, že předpisy upravující činnost policistů se skutečně na inspektora inspektorátu práce nevztahují. Žalobkyní zmiňovaná judikatura však na věc dopadá, neboť neřeší postavení policistů, ale pravidla pro provádění dokazování. Platí přitom, že přestupkové řízení, jakožto řízení sankční, musí ctít v zásadě stejné zásady jako řízení trestní, toto dovodil i Nejvyšší správní soud v usnesení ze dne 15. 1. 2008, č. j. 2 As 34/2006-73. Žalobkyně má naopak za to, že judikatura, na níž odkazuje v napadeném rozhodnutí žalovaný, je nepřípadná, protože se netýká podstaty odvolací námitky. Tato judikatura navíc paradoxně pro žalovaného staví úřední osobu a policistu stran možnosti jejich výslechu na jednu úroveň, žalovaný tak prostřednictvím takového odkazu vyvrací své vlastní závěry. Žalobkyně nezpochybňuje možnost výslechu úřední osoby, nýbrž možnost takové osoby vypovídat o tom, jak se k věci na místě vyjadřovaly jednotlivé osoby. Úřední osoby v takových případech požadují po těchto osobách podání vysvětlení, přičemž záznam o podání vysvětlení nemůže v řízení sloužit jako důkaz. Nepoužitelnost úředního záznamu nelze obejít výslechem úřední osoby. 7. Přesto skutečnosti, které Mgr. O. sdělili na místě kontroly cizinci B. a R., jsou základem pro skutková zjištění obsažená v rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Žalobkyně nezpochybňuje možnost výslechu pracovníků správního orgánu I. stupně ohledně toho, co na místě vnímali sami. Tyto osoby ale nemohou vypovídat o tom, co jim bylo na místě sděleno třetími osobami. Vyslechnutím svědka Mgr. O. si správní orgán I. stupně pouze nezákonně ulehčil práci, tento postup nemá nic společného se zásadou hospodárnosti, jak uvádí žalovaný v napadeném rozhodnutí. Žalobkyně podotkla, že totožný názor na výslech úředních osob žalovaný sdílel v předchozím rozhodnutí o odvolání proti původnímu rozhodnutí správního orgánu I. stupně. 8. Žalobkyně má za to, že i v případě, kdy došlo ke změně právní kvalifikace jednání žalobkyně, byl žalovaný povinen posoudit a prokázat, zda došlo k naplnění znaků závislé práce. Není přitom pravdou, že v řízení nebylo postihováno umožnění nelegální práce cizinců, ale pouze výkon práce na základě ústní dohody, když v další části napadeného rozhodnutí žalovaný uvádí, že toto bylo správním orgánem I. stupně posuzováno. V této části žalobkyně považuje napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost a zároveň pro nedostatek důvodů, jelikož žalovaný nijak nepřezkoumal tuto námitku týkající se naplnění znaků závislé práce. 9. Žalobkyně setrvává na názoru, že nebylo spolehlivě vyvráceno její tvrzení, že předmětní cizinci nepracovali pro ní, ale pro jejího subdodavatele, společnost VERBO ET FACTIS s. r. o. (dále jen „VERBO ET FACTIS“). Žalovaný ve svém předchozím rozhodnutí uvedl, že se správní orgán I. stupně náležitě nevypořádal s otázkou možného vyslání k výkonu práce od třetího subjektu, v dalším průběhu řízení ale správní orgán I. stupně v podstatě žádné nové podklady pro rozhodnutí neopatřil, přesto žalovaný v napadeném rozhodnutí došel k závěru, že doklady od VERBO ET FACTIS byly vyhotoveny účelově a zaměstnání předmětných cizinců u žalobkyně bylo prokázáno. Je otázkou, čím tak zásadním mohl být zjištěný skutkový stav změněn, když nebylo nijak doplněno dokazování. Výpověď svědka Mgr. O. je procesní nepoužitelná a nic jiného správní orgán I. stupně neopatřil. Přesto žalovaný zcela opustil svůj názor, že musí být dokazováním vyvráceno tvrzení žalobkyně, že k ní byli předmětní pracovníci vysláni třetím subjektem v rámci plnění svých smluvních závazků. 10. Žalovaný se spokojil s konstatováním správního orgánu I. stupně, že žalobkyně nedoložila žádný důkaz, který by prokazoval, že by cizinci B. a R. pro ni v rozhodné době nepracovali. Toto tvrzení je v rozporu se zásadami správního řízení, když to není účastník řízení, který prokazuje, že se nedopustil protiprávního jednání. Důkazní břemeno tíží správní orgán, který měl přinést dostatek důkazů pro svůj závěr, že se žalobkyně dopustila poru