7 As 287/2014 — Nejvyšší správní soud

55 A 42/2022- 29 - text  11 55 A 42/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra Krysla a soudců Mgr. Jana Šmakala a Mgr. Jaroslavy Křivánkové ve věci žalobce: K. E. S. zastoupen advokátem JUDr. Pavlem Tomkem, sídlem Polská 61/4, 360 01 Karlovy Vary proti žalovanému: Krajský úřad Karlovarského kraje, sídlem Závodní 353/88, 360 06 Karlovy Vary o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 6. 2022, č.j. KK/3453/DS/21-4, takto: I. Žaloba se z a m í t á. II. Žádný z účastníků řízení n e m á právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1. Žalobce se žalobou ze dne 3. 8. 2022, Krajskému soudu v Plzni (dále též jen „soud“) doručenou téhož dne, domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 6. 2022, č.j. KK/3453/DS/21-4 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto žalobcovo odvolání proti rozhodnutí Magistrátu města Karlovy Vary (dále jen „prvoinstanční orgán“) ze dne 2. 11. 2021, č.j. 10801/OD/21-5/Kal. (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“), a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. Prvoinstančním rozhodnutím byla zamítnuta žalobcova žádost o výměnu řidičského průkazu (č. X. vydaného dne 21. 12. 2010 Městským úřadem Ostrov), jehož platnost uplynula. II. Žaloba 2. Žalobce uvedl, že s odkazem na svou žádost podanou dne 19. 7. 2021 u prvoinstančního orgánu uvádí, že je držitelem řidičského oprávnění uděleného dne 21. 12. 2010 Městským úřadem Ostrov, tedy byl oprávněn žádat o vydání řidičského průkazu, kterému končí platnost řidičského průkazu nebo jehož řidičský průkaz je neplatný ve smyslu § 109 odst. 2 písm. d) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu). Tato skutečnost je nesporná z obsahu spisu, z předloženého řidičského průkazu, o jehož výměnu se žádalo, a z předloženého výpisu z evidenční karty řidiče. 3. Žalobce dále uvedl, že se neztotožňuje s názorem správních orgánů, že neprokázal obvyklé bydliště na území ČR, neboť obvyklé bydliště se prokazuje při prvním udělení řidičského oprávnění. V daném ohledu je nutné poukázat na závěry rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 3. 2017, č.j. 30 A 11/2016-47, který se zabýval otázkou, zda při vydání mezinárodního řidičského průkazu ve smyslu § 111 zákona o silničním provozu je sledovanou podmínkou požadavek obvyklého bydliště. Krajský soud v Plzni jednoznačně uzavřel, že požadavek obvyklého bydliště je sledovanou podmínkou pro udělení řidičského oprávnění. Zřetelnou analogii je nutné shledat i v tomto řízení o vydání nového řidičského průkazu ve smyslu § 109 odst. 2 písm. d) zákona o silničním provozu, když logicky vzato již žalobce obdržel řidičské oprávnění, žádá pouze o nový řidičský průkaz, pro vydání řidičského oprávnění není zapotřebí splnit striktně podmínku obvyklého bydliště. 4. V daném kontextu je dle žalobce na místě rovněž citovat i pasáž z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 1. 6. 2016, č.j. 30 A 78/2015-58: „Procesní vadou byla především absence postupu správního orgánu I. stupně, kterým by si ujasnil obsah původní žádosti žalobce ze dne 2. 6. 2014 i žádosti doplněné podáním ze dne 5. 12. 2014. Pokud žalobce žádal o provedení pouhé změny údajů v řidičském průkazu podle § 108 zákona o silničním provozu a hodlal postupovat podle ustanovení § 109 odst. 2 písm. f) zákona o silničním provozu, pak kromě jiného bylo jeho povinností k žádosti o vydání řidičského průkazu podle ustanovení §109 odst. 8 písm. c) téhož zákona přiložit jeho vlastní řidičský průkaz. Splněním tohoto zákonného požadavku by jako žadatel o vydání řidičského průkazu doložil, že je držitelem řidičského oprávnění. Takto ovšem správní orgán I. stupně nepostupoval, žalovaný tuto procesní vadu toleroval a oba správní orgány těžištěm správního řízení učinily otázku, zda žalobce má či nemá obvyklé bydliště na území České republiky. I tato otázka by byla předmětem dokazování v případě, že by předmětem řízení byla pouhá změna údaje v řidičském průkazu, neboť podle ustanovení § 109 odst. 8 písm. g) zákona o silničním provozu je nezbytné k žádosti o vydání řidičského průkazu podle §109 odst. 6 téhož zákona přikládat listiny, které obvyklé bydliště žadatele prokazují. Nicméně podle soudu, řešení otázky existence obvyklého bydliště na území České republiky je věc až sekundární a má být vyřešena do objasnění prioritní otázky, zda žalobce je držitelem řidičského oprávnění. Tato prioritní otázka zůstala v celém řízení pominuta.“ 5. Dle žalobce je totiž podstatný ten fakt, že řidičský průkaz je veřejnou listinou, osvědčením, s tím, že v něm zapsané údaje jsou nahlíženy jako platné; za podstatný je nutno označit údaj o datu udělení řidičského oprávnění. Důvodem, proč je v obecné rovině sledována podmínka obvyklého bydliště, je boj s řidičákovou turistikou. To se však týká pouze případů, kdy daný žadatel není držitelem řidičského oprávnění a žádá o jeho udělení na území ČR ve snaze obcházet příslušnou směrnici č. 2006/126/ES a judikaturu Soudního dvora EU. To není však tento případ, protože příslušné žalobci udělené řidičské oprávnění na území ČR je nahlíženo jako platné. 6. Žalobce dále poukázal na to, že v daném období roku 2010 získal řidičské oprávnění při splnění zákonných předpokladů, proto mu byl řidičský průkaz ev. č. X. platně dne 21. 12. 2010 vydán s tím, že coby žadatel doložil přechodný pobyt. Od té doby využíval řidičského oprávnění a jím vlastněný řidičský průkaz opravňoval k řízení motorových vozidel v rámci celé Evropské unie a v dalších státech světa. Po celou dobu platnosti řidičského průkazu nebyla jeho platnost žádnými státními orgány zpochybněna. Pokud byl v průběhu řízení žádán žalobce o prokázání obvyklého bydliště, pak v daném období roku 2010 dle tehdejší platné litery zákona nebyla tato podmínka vyžadována, tedy zákonitě nelze použít pro rozpor s ústavní zásadou zákazu pravé retroaktivity aktuálně účinné znění zákona týkající se podmínky obvyklého bydliště. Totéž lze vztáhnout na otázku případného odnětí řidičského oprávnění, neboť nelze odejmout řidičské oprávnění osobě, která dle tehdejší platné a účinné legislativy splnila veškeré stanovené předpoklady. Žalobce přesto doložil svůj obvyklý pobyt na území v průběhu řízení nejpozději při podání odvolání (správní řízení v I. a II. stupni tvoří jeden celek), neboť i k této otázce se vede dle konstantní judikatury dokazování, a to v souladu s výzvou prvoinstančního orgánu s tím, že za doklad prokazující obvyklé bydliště se považuje potvrzení o přechodném pobytu či nájemní smlouva k nemovitosti - viz § 2 hh) zákona o silničním provozu. Obojí žalobce měl k dispozici a předložil k důkazu, byť nájemní smlouvu dokládal až v odvolacím správním řízení. Žalobce má za to, že prvoinstanční orgán, popř. žalovaný, měli žádosti vyhovět, jelikož žalobce řádně reagoval na výzvu k doplnění listin, které osvědčují existenci obvyklého bydliště, součástí spisu byl rovněž řidičský průkaz ev. č. X., v němž bylo obvyklé bydliště ke dni 21. 12. 2010 zapsáno, a dodatečně byl předložen výpis z evidenční karty řidiče. Tedy s ohledem na důkaz veřejnou listinou, v němž jsou zapsané údaje nahlíženy jako platné (platí jak pro řidičský průkaz, o jehož výměnu se žádalo, tak i pro výpis z evidenční karty řidiče), již jednou bylo prokázáno obvyklé bydliště s tím, že se jedná o údaj sekundární. Primární je udělení řidičského oprávnění, jak plyne z citované judikatury. Tímto způsobem je naplněn předpoklad pro vydání nového řidičského průkazu. Žalobce považuje napadené rozhodnutí za nezákonné, jelikož žalovaný se ve všech ohledech ztotožnil s názorem prvoinstančního orgánu, že důvodem pro zamítnutí žádosti žalobce bylo neprokázání obvyklého bydliště. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 7. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Ve vyjádření k žalobě nejprve uvedl, že v postupu prvoinstančního orgánu neshledal takové pochybení, jež by opodstatňovalo postup žalovaného podle § 90 odst. 1 písm. a), b) nebo c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“) tedy zrušení rozhodnutí nebo jeho části a zastavení řízení, zrušení rozhodnutí nebo jeho části a vrácení věci k novému projednání správnímu orgánu, který rozhodnutí vydal nebo o změně rozhodnutí nebo jeho části. Po posouzení okolností daného případu žalovaný dospěl k závěru, že zamítnutí žádosti o vydání nového řidičského průkazu ČR je na místě, nemůže-li si být prvoinstanční orgán jist, že je Česká republika příslušná k jeho vydání, když žadatel nebyl schopen ani ochoten prokazovat obvyklost svého bydliště na území ČR, jestliže mu bylo již jednou řidičské oprávnění uděleno. Prvoinstanční orgán tak nemohl zaručit, že vydání takového řidičského průkazu ČR by nebylo v rozporu se skutečností. 8. Dále žalovaný konstatoval, že podstatou podané žaloby je tvrzení žalobce, že rozhodnutí je nezákonné a že na vydání nového řidičského průkazu má právní nárok. Žalobce dále uvedl, že se neztotožňuje s názorem správních orgánů, že neprokázal obvy