3 As 87/2013 — Nejvyšší správní soud

55 A 65/2022- 150 - text  32 55 A 65/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra Krysla a soudců Mgr. Jana Šmakala a Mgr. Jaroslavy Křivánkové ve věci žalobce: Č. H. zastoupen advokátem JUDr. Vojtěchem Veverkou, sídlem Hajnova 40, Kladno proti žalovanému: Magistrát města Karlovy Vary, sídlem Moskevská 2035/21, Karlovy Vary za účasti osoby zúčastněné na řízení: ČEPS, a.s., sídlem Elektrárenská 774/2, Praha 10 – Michle o žalobě proti proti mezitímnímu rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 9. 2022, č.j. 12285/SÚ/22, takto: I. Žaloba se z a m í t á. II. Žádný z účastníků řízení n e m á právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení n e m á právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1. Žalobce se žalobou ze dne 31. 10. 2022, Krajskému soudu v Plzni (dále též jen „soud“) doručenou téhož dne, domáhal zrušení mezitímního rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 9. 2022, č.j. 12285/SÚ/22 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo ve výroku I. rozhodnuto o omezení vlastnického práva žalobce (dále též „vyvlastňovaný“) k části pozemků parcelní číslo X., XA, XB a XC vše v katastrálním území X, obec X, spočívajícím v omezení věcným břemenem v rozsahu 650,6 m2 pro pozemek parc. č. X., 4572,6 m2 pro pozemek parc. č. XA, 658,3 m2 pro pozemek parc. č. XB a 40 m2 pro pozemek parc. č. XC, vše katastrální území X podle geometrického plánu č. 75-141624/2015, ověřeného dne 20. 7. 2015 s číslem 336/2015, a to ve prospěch osoby zúčastněné na řízení (dále též „vyvlastňovatel“) v rozsahu strpění umístění, provedení a provozování stavby přenosové soustavy „V487/488-vedení 400kV VER-VIT“ v ploše pozemků vymezené kolmým průmětem krajních vodičů tohoto vedení, v rozsahu uvedeném ve shora označeném geometrickém plánu a rozhodnutí (společném povolení) Ministerstva průmyslu a obchodu ze dne 9. 11. 2021, č.j. MPO 9945/20/645-SÚ, které nabylo právní moci dne 24. 12. 2021. Výrokem II. napadeného rozhodnutí bylo určeno, že osoba zúčastněná na řízení je povinna zahájit uskutečnění účelu vyvlastnění na dotčeném pozemku nejpozději do 4 let od právní moci tohoto rozhodnutí. II. Žaloba 2. Žalobce v žalobě uplatnil čtyři žalobní body. 3. V prvním žalobním bodu namítal vadu doručení napadeného rozhodnutí. Uvedl, že ačkoliv napadené rozhodnutí výslovně odkazuje na geometrický plán, který má stanovit rozsah omezení vlastnického práva žalobce v rámci vyvlastnění, tento geometrický plán nebyl při doručení přílohou napadeného rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že datovou schránkou ani geometrický plán doručován být nemůže (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2022, sp.zn. 20 Cdo 588/2022), není pochyb o tom, že právnímu zástupci žalobce nebyl spolu s rozhodnutím geometrický plán doručen. Jedná se přitom o podstatnou vadu doručení, která způsobuje nezákonnost tohoto doručení (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 8. 2022, sp.zn. 10 As 169/2022). Ostatně, ukládá-li § 5 odst. 3 zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění), aby geometrický plán byl přílohou smlouvy, tím spíše musí být tento geometrický plán přílohou autoritativního rozhodnutí, kterým se vyvlastnění provádí. 4. Ve druhém žalobním bodu namítl žalobce nejasnost a nepřesnost výroku napadeného rozhodnutí. K tomu konstatoval, že žalovaný v napadeném rozhodnutí vyslovil, že žalobce omezuje v rámci vyvlastnění věcným břemenem, které se zřizuje „in personam“ na dobu neurčitou, přičemž „povinnosti vyplývající z věcného břemene přecházejí na každého dalšího vlastníka dotčeného pozemku“. Ač to není nikde výslovně upraveno, není pochyb, že úředním jazykem České republiky je čeština; správní orgán tedy nemůže užívat ve výroku svého rozhodnutí latinský jazyk, a pokud tak učiní, stává se jeho rozhodnutí nejasným. Není totiž jasné, co měl žalovaný tímto výrazem na mysli (občanskoprávní teorie rozlišuje služebnosti ad rem a ad persona), zvláště pokud má na podkladě napadeného rozhodnutí být proveden zápis do veřejného seznamu. 5. Podobně je dle žalobce třeba označit za nepřesné vymezení rozsahu věcného břemene, pokud má tento rozsah být dán „v ploše pozemků vymezené kolmým průmětem krajních vodičů tohoto vedení“; takové vymezení je nesrozumitelné a neodpovídá skutečnosti. Taková plocha by tvořila na pozemcích žalobce jednolitou plochu čtyřúhelného tvaru, avšak z geometrického plánu plyne, že dotčená plocha má tvořit dvě plochy takového tvaru. To pak bezprostředně souvisí s dalším žalobním bodem, který namítá, že žalovaný měl podle všech souvislostí nikoliv zřídit, ale rozšířit údajně již existující důkazní břemeno. V neposlední řadě takto popsaná plocha neodpovídá té ploše, kterou žalovaný uvedl ve výroku coby rozsah věcného břemene. 6. Ve třetím žalobním bodu žalobce namítal překročení žádosti vyvlastnitele, rozpor výroku s odůvodněním napadeného rozhodnutí, nedostatek jeho důvodů a porušení zásady stanovené čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Žalobce uvedl, že podle výroku napadeného rozhodnutí má být omezen „zřízením“ věcného břemene, jehož obsahem je povinnost strpět umístění, provedení a provozování vymezené stavby přenosové soustavy. Ve výroku napadeného rozhodnutí je pak rozsah tohoto věcného břemene vysloven pouze jeho rozsahem co do výměry (650,6 m2 pro pozemek p.č. X., 4572,6 m2 pro pozemek p.č. XA, 658,3 m2 pro pozemek p.č. XB a 40 m2 pro pozemek p.č. XC), výše namítanou definicí o kolmém průmětu krajních vodičů a odkazem na geometrický plán, který nebyl spolu s rozhodnutím žalobci doručen. V odůvodnění napadeného rozhodnutí je však konstatováno, že vyvlastnitel ve skutečnosti žádal nikoliv omezení vlastnického práva zřízením věcného břemene, ale jeho „rozšířením“ nad rámec „břemene stávajícího, které vzniklo před účinností zákona č. 458/2000 Sb. od 1. 1. 2001 a není z veřejného seznamu zřejmé“. V té souvislosti je třeba upozornit na to, že § 24 odst. 3 zákona o vyvlastnění neumožňuje vyvlastňovacímu úřadu, aby „rozšiřoval“ stávající věcné břemeno. Tím, že žalovaný takové rozšíření fakticky provedl, překročil ústavně zakotvený princip, že státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví. Není proto jasné, zda úmyslem žalovaného bylo věcné břemeno zřídit, jak se zdá z výroku jeho rozhodnutí, nebo zda bylo jeho úmyslem rozšířit stávající věcné břemeno, o němž ovšem žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí přímo nehovoří. To úzce souvisí s tím, že žalovaný si neujasnil, jakého vyvlastnění se vyvlastnitel vlastně domáhá (zda zřízení věcného břemene nového či rozšíření údajně již existujícího věcného břemene), ačkoliv tento údaj je povinnou součástí žádosti o zahájení vyvlastňovacího řízení [srov. § 18 odst. 2 písm. c) zákona o vyvlastnění]. Přitom, i pokud by snad oprávnění státu v tomto směru bylo možno dovodit výkladem, musel by se žalovaný vypořádat s tím, zda na pozemcích žalobce stávající věcné břemeno existuje, jaký je jeho právní základ a zda toto stávající věcné břemeno nezanikne uskutečněním účelu vyvlastnění. Nic takového odůvodnění napadeného rozhodnutí ovšem neřeší, pouze odkazuje na tvrzení vyvlastnitele o údajné existenci takového věcného břemene. Vyvlastnitel ovšem k rozsahu údajného stávajícího věcného břemene netvrdil nic, pouze odkazoval na § 22 zákona č. 79/1957 Sb., o výrobě, rozvodu a spotřebě elektřiny (elektrisační zákon), pocházející jednoznačně z doby nesvobody a obsahující protiústavní ujednání o tom, že za výkon svého oprávnění ve vztahu k cizím nemovitostem nejsou energetické podniky povinny poskytovat náhradu. 7. Ve čtvrtém žalobním bodu žalobce namítal vady žádosti o zahájení vyvlastňovacího řízení a nesprávný právní názor žalovaného o tom, že daná stavba přenosové soustavy je změnou již dokončené stavby. K tomu uvedl, že jak plyne z třetího žalobního bodu, vyvlastnitel podával svou žádost s tou koncepcí, že již nemusí žádat o omezení vlastnického práva žalobce k „vnitřní části“ plochy, potřebné pro zřízení dané stavby přenosové soustavy, a to na podkladě tvrzení, že právní důvod k omezení vlastnického práva žalobce k této ploše již vyvlastnitel má na podkladě údajného stávajícího věcného břemene. Pro větší přehled soudu žalobce předkládá náčrtek ze znaleckého posudku, který žalobce předložil v řízení před žalovaným. Znalec zde načrtl situaci obdobnou té na pozemcích žalobce. Zde je červeným šrafováním vyznačeno, v jakém rozsahu žádá vyvlastnitel nyní žalobce omezit, modrou šipkou je vyznačeno, v jakém rozsahu vyvlastnitel tvrdí existenci svého oprávnění z doby nesvobody a zelenou barvou pak míra faktického omezení vlastnického práva v důsledku existence ochranného pásma podle § 46 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon). Už jen z tohoto náčrtku je zřejmé, že vyvlastnitel žádá omezení žalobce