1 Afs 163/2021 — Nejvyšší správní soud

57 Af 29/2021- 163 - text  35 57 Af 29/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Lukáše Pišvejce a soudců JUDr. Veroniky Burianové a Mgr. Aleše Smetanky ve věci žalobce: PilsFree, z. s., IČ 26643260 sídlem Tachovská 1373/41, 323 00 Plzeň zastoupený Ing. Romanem Landgráfem, daňovým poradcem sídlem Klenov 33, 378 21 Pluhův Žďár proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 10. 2021, č. j. 38734/21/5300-21444-711275, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Soud v této věci posuzoval, zda daňové orgány unesly důkazní břemeno stran tvrzení, že žalobce od 1. 9. 2017 formálně deklarovanou spolkovou formou zastíral fakticky vykonávanou ekonomickou činnost nespolkového charakteru (úplatné poskytování služeb internetového připojení). Toto zjištění mělo totiž vliv na posouzení splnění podmínek pro registraci žalobce k dani z přidané hodnoty (dále jen „DPH“), která byla předmětem řízení. Pro posouzení důvodnosti žaloby bylo jinými slovy nezbytné posoudit, zda daňové orgány prokázaly, že žalobce předstíranou spolkovou činností zastíral úplatné poskytování internetového připojení. 2. Žalobce byl registrován k DPH od 1. 6. 2019 na základě rozhodnutí Finančního úřadu pro Plzeňský kraj (dále jen „správce daně“) ze dne 6. 8. 2019, č. j. 1652776/19/2301-40511-402974. Žalovaný následně nařídil přezkoumání rozhodnutí správce daně o registraci žalobce k DPH rozhodnutím ze dne 25. 9. 2020, č. j. 36268/20/5300-21444-711275, potvrzeným k odvolání žalobce rozhodnutím Generálního finančního ředitelství ze dne 3. 5. 2021, č. j. 29393/21/7100-20116-010435. Žalobu žalobce proti rozhodnutí Generálního finančního ředitelství zamítl Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 10. 5. 2023, č. j. 31 Af 46/2021-467. 3. Správce daně rozhodnutím v přezkumném řízení ze dne 15. 10. 2020, č. j. 1831558/20/2301-40511-402974 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“), rozhodl o tom, že žalobce je plátcem DPH již od 1. 9. 2017. Odvolání žalobce proti tomuto rozhodnutí zamítl žalovaný rozhodnutím ze dne 19. 10. 2021, č. j. 38734/21/5300-21444-711275 (dále jen „napadené rozhodnutí“). 4. Jádrem argumentace daňových orgánů bylo, že žalobce pouze předstíral, že funguje jako spolek nekomerční, neziskové a nepolitické povahy, jehož členové se sdružili za účelem provozování komunitní počítačové sítě vybudované ke komunikaci, výzkumu, vzdělávání i zábavě a k zajišťování kulturních, společenských osvětových a sportovních potřeb svých členů, jejich rodin a přátel, přičemž fakticky fungoval jako komerční poskytovatel internetového připojení. Proto podle daňových orgánů žalobcem uskutečňovaná zdanitelná plnění nebyla protihodnotou členského příspěvku ve smyslu § 61 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném do 31. 3. 2019 i od 1. 4. 2019 (dále jen „zákon o DPH“), a nebyla tudíž osvobozena od DPH, nýbrž vstupovala do obratu žalobce pro účely DPH. II. Žaloba 5. Žalobce navrhl, aby soud zrušil jak napadené rozhodnutí, tak rozhodnutí prvoinstanční. Žalobce namítl v žalobě nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí z důvodu chybějícího řádného odůvodnění a jeho nezákonnost z důvodu nesprávně zjištěného skutkového stavu, resp. porušení principu legitimního očekávání. 6. Žalobce namítl, že napadené rozhodnutí je pro vnitřní rozpornost nepřezkoumatelné, neboť žalovaný uznává existenci žalobce jako spolku, ale současně tvrdí, že jako hlavní činnost žalobce vyvíjel výdělečnou činnost zapovězenou § 217 odst. 1 občanského zákoníku, která by však měla vést k jeho zrušení. Přitom žalovaný podnět ke zrušení žalobce nepodal. Nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí žalobce shledal i v nezdůvodněné souvislosti mezi navýšením počtu členů žalobce a změnou nepodnikatelské činnosti žalobce na podnikání, dále v neexistenci jiného společného zájmu členů než na internetovém připojení a dále v chybějících informacích o spolkové činnosti na webu žalobce, ač obsahuje odkaz na členské výhody (bod F.71). Námitku nepřezkoumatelnosti žalobce směřoval i na závěr žalovaného o vědomosti členů o možnosti zvýšit členský příspěvek (bod F.72) a o důvodech vyřazení zájemců o členství (bod F.74). Podle žalobce se žalovaný nevypořádal s odvolací argumentací stran srovnání žalobce se Sokolem (bod F.77). 7. Žalobce poté, co provedl výklad ustanovení § 61 písm. a) zákona o DPH v bodech D.18 až D.33, prezentoval východisko, že od DPH jsou ex lege osvobozena plnění každého registrovaného spolku, pokud nenarušují hospodářskou soutěž. Podnikání ani jiná výdělečná činnost nebyla hlavní činností žalobce, protože jinak by rejstříkový soud s žalobcem zahájil řízení o jeho zrušení. 8. Stran závěru daňových orgánů o simulaci právního jednání žalobcem žalobce tvrdil, že žalovaný měl zkoumat vůli žalobce i jeho členů, a to vždy ve vztahu ke každému z členů žalobce jednotlivě – východisko daňových orgánů, že postačí prokázat reálnou vůli žalobce, není správné. Aby daňové orgány unesly je tížící důkazní břemeno, musely by způsobem vylučujícím jakékoliv pochybnosti prokázat, že vůle směřovala výhradně k poskytnutí služby internetového připojení a dále že šlo o plnění, které nelze podřadit pod § 61 písm. a) zákona o DPH. Žalobce naopak nic prokazovat nemusel. Dostačovalo, pokud závěry daňových orgánů zpochybnil. Argumentace žalovaného rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 25. 4. 2019, č. j. 29 Af 18/2017-43, byla nepřiléhavá, protože není zřejmé, jaké důkazní prostředky tam daňové orgány použily, a brněnský soud navíc v této věci zrušil rozhodnutí daňových orgánů. Žalobce identifikoval rozdíly v právech a povinnostech mezi členstvím ve spolku a smluvním vztahem s podnikatelem v telekomunikačních službách (viz bod F.45 žaloby). 9. Rozhodnutí daňových orgánů byla založena na jediném argumentu, a sice že žalobce a jeho členové simulují členství ve spolku, ač jejich vůle směřovala k uzavření smluv o poskytování internetového připojení. Tento závěr byl podle žalobce však opřen o nedostatečné důkazy, specifikované v bodě F.47.1 až F. 47.7.7 žaloby. Výslechy svědků měly nulovou relevanci, protože daňové orgány vyslechly pouze 0,109 % členů žalobce (25 z 23 000). Z těchto 25 svědků 14 (tedy podle žalobce téměř 50% svědků) potvrdilo, že jsou členy žalobce. Daňové orgány nevysvětlily, jak bylo v rozporu s cílem žalobce, že někteří jeho členové měli jako hlavní motivaci k členství to, že chtěli čerpat internetové připojení, kdy to vůbec nepřekáží hlavnímu účelu deklarovaného žalobcem. Žalovaný neodůvodnil závěr, že vůlí vyslechnutých členů bylo uzavřít smlouvu o poskytnutí telekomunikačních služeb a nikoli členství spolku s čerpáním členské výhody připojení k internetu. Pokud daňové orgány dospěly k závěru, že členové žalobce vlastně nevěděli, za co platí 300 Kč měsíčně, nebyla tím prokázána jejich skutečná vůle, ale to, že neměli žádný úmysl (vůli) simulovat členství ve spolku. Tvrzení žalovaného, že lidé v běžném životě neřeší právní formu poskytovatele služeb, ani to, zda platí členské příspěvky nebo poplatky, nebylo podpořeno žádným sociologickým průzkumem. Žalovaný účelově vybral a zdůraznil ty výslechy svědků, které se mu hodily. Žalovaný přezkoumatelně neodůvodnil, jak může výslech 0,1% členů vypovídat o pravé vůli ostatních 99,9% členů. Žalovaný si dále neujasnil, jaký počet svědků by byl dostatečně reprezentativní. V souvislosti s nedostatečným počtem provedených výslechů svědků žalobce poukázal na rozsudky Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 12. 2019, č. j. 31 Af 56/2017-152, a Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 3. 2021, č. j. 6 Afs 222/2019-39, kde žalovaný považoval za nedostatečně reprezentativní počet vyslechnutých svědků 20 z 5 000. Irelevantní byla zpráva ČTÚ i umístění žalobce v internetovém vyhledávači a recenze uživatele H.. Nebylo zřejmé, kam žalovaný směřoval tvrzením, že v široké veřejnosti je diskutovanou otázka poskytování služeb internetového připojení široké veřejnosti spolky a komerční poskytovatelé komunikačních služeb proti tomuto brojí. K argumentaci žalovaného spolkem Oslavany.NET a usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 3. 6. 2019, č. j. 50 Cm 65/2017-566, žalobce uvedl, že toto usnesení bylo Vrchním soudem v Olomouci zrušeno, neboť nebylo prokázáno, že činnost spolku Oslavany.NET byla podnikáním. Žalovaný poukázal i na nízkou účast členů žalobce na členských schůzích a na sporadické příspěvky v diskusním fóru, přestože sám své závěry stavěl na výsleších řádově nižšího počtu členů žalobce. Žalovaný neprokázal, že klienti žalobce přijali formálně členství v žalobci za účelem čerpání internetového připojení. Skutečnost, že se od založení žalobce nezměnila výše členského příspěvku, nepodporovala zjištění o podnikatelské činnosti a úmyslu žalobce dosahovat zisk na rozdíl od komerčních poskytovatelů internetového připojení. Žalovaný ni