8 As 18/2010 — Nejvyšší správní soud

77 A 41/2022- 55 - text  10 77 A 41/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jaroslava Škopka a soudců JUDr. Ondřeje Szalonnáse a Mgr. Jaroslavy Křivánkové ve věci žalobce: T. A. D., nar.: X st. příslušnost X, v ČR bytem X, zastoupen Mgr. Petrem Václavkem, advokátem, se sídlem Opletalova 1417/25, 110 00 Praha 1, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 6. 2022, č. j. MV-95138-4/SO-2022, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Předmět řízení 1. Žalobce se domáhá zrušení rozhodnutí žalované ze dne 9. 6. 2022, č. j. MV-95138-4/SO-2022 (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra (dále též „správní orgán I. stupně“) ze dne 24. 3. 2022, č. j. OAM-656-12/ZR-2019 (dále též „rozhodnutí správního orgánu I. stupně“). Jím byla dle § 100 odst. 1 písm. a) a § 100 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále též „správního řád“), zamítnuta jeho žádost o povolení obnovy řízení ve věci zrušení povolení k trvalému pobytu. Obsah žaloby 2. Žalobce má napadené rozhodnutí a rozhodnutí správního orgánu I. stupně za nezákonné, neboť žalovaná zamítla jeho odvolání, přestože byly splněny podmínky pro povolení obnovy správního řízení o zrušení jeho povolení k trvalému pobytu. Napadené rozhodnutí je též nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů ve smyslu § 76 odst. 1 písm. a) správního řádu, jelikož žalovaná zcela nedostatečným způsobem odůvodnila, proč podle jejího názoru nejsou splněny podmínky pro povolení obnovy řízení. 3. K námitce nezákonnosti napadeného rozhodnutí žalobce uvedl, že žalovaná i správní orgán I. stupně zatížily svá rozhodnutí vadou nezákonnosti, když neshledaly důvody pro povolení obnovy řízení o zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu a nepřiznaly jeho návrhu odkladný účinek. Skutečností existující v době původního řízení, již nemohl žalobce uplatnit během jeho průběhu, je existence rozsáhlých rodinných vazeb a jeho dvou nezletilých dětí s povoleným pobytem na území ČR, která v původním řízení nebyla reflektována a zohledněna, přestože vyplývá z výpisu evidence cizinců. 4. Správní orgán si během řízení o zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu neopatřil žádné podklady k posouzení nepřiměřenosti svého rozhodnutí z hlediska dopadu do soukromého a rodinného života žalobce a jeho rodinných příslušníků, k posouzení nejlepšího zájmu dítěte, ani k posouzení, zda žalobce představuje ve vztahu k aktuální situaci i do budoucna ohrožení veřejného pořádku. 5. Tyto skutečnosti nemohly být uplatněny v původním řízení, neboť veškeré písemnosti byly žalobci doručovány po dobu výkonu trestu odnětí svobody v českém jazyce. Ze spisového materiálu vyplývá, že žalobce nebyl dostatečně poučen o svých právech, resp. o možnostech a způsobu jejich uplatnění v době výkonu trestu odnětí svobody. 6. Rozhodnutí o zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu za současného stanovení lhůty k vycestování je mimořádně citelným zásahem do práva žalobce na respektování jeho soukromého a rodinného života i téhož práva jeho rodinných příslušníků, zejména manželky a dvou nezletilých dcer. Lze se jen stěží spoléhat, že se žalobci při přesídlení do země původu podaří získat jiné pobytové oprávnění umožňující návrat do ČR, neboť žalobce nesplňuje podmínku trestní zachovalosti ve smyslu § 174 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále též „ZPC“). 7. Povinnost zohlednit rodinné a soukromé vazby osoby, proti níž se řízení o zrušení povolení k trvalému pobytu vede, zejména nejlepší zájem nezletilých dětí této osoby, plyne správním orgánům z přímo aplikovatelného čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 3 Úmluvy o právech dítěte, ale rovněž ze směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES ze dne 16. prosince 2008 o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí a směrnice Rady 2003/109/ES ze dne 25. listopadu 2003 o právním postavení státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty. 8. Žalobce nesouhlasí s názorem správního orgánu I. stupně a žalované, že obnova řízení neslouží k nápravě procesní pasivity účastníka řízení. Je to právě správní orgán, který je dle § 3 správního řádu povinen zjistit skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Tato povinnost je o to výraznější v řízeních vedených z moci úřední, v nichž má správní orgán v souladu s § 50 odst. 3 správního řádu rovněž povinnost zjistit veškeré skutkové okolnosti svědčící ve prospěch i neprospěch účastníka řízení. Ani případná pasivita účastníka řízení nemůže změnit výše zmíněné povinnosti správního orgánu. 9. Dopad rozhodnutí o zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu je zřejmý z okolností, obsahu správního spisu a doložených důkazních prostředků. Žalobce pobývá na území ČR od roku 2004, od roku 2008 disponoval nejvyšším možným pobytovým oprávněním. Žalobcovy dcery jsou faktickými tuzemci, jelikož se zde narodily a prožily celý život, plní zde školní docházku a hovoří plynně česky, mají zde zájmy, přátele a vytvářejí si sociální vazby. Jejich vazby na zemi původu jsou minimální, jejich veškerý život je spjat s ČR. Rodina v zemi původu žalobce nemá srovnatelné sociální zázemí ani zdroj příjmů. 10. Doba žalobcova výkonu trestu odnětí svobody vazby mezi ním a jeho rodinou nezpřetrhala, jelikož byli v pravidelném telefonickém i osobním kontaktu a těšili se na obnovení společného soužití. 11. Správnímu orgánu I. stupně musela být existence rodinného života žalobce známa z provedeného výpisu z evidence cizinců s povoleným pobytem na území ČR. Správní orgán však nezjišťoval individuální okolnosti rodinného života žalobce, ani si neopatřil výpisy z evidence cizinců s povoleným pobytem na území ČR pro jeho rodinné příslušníky. Skutečnost, že si žalobce na území ČR vybudoval rodinu, se nijak nepromítla do rozhodnutí o zrušení platnosti jeho povolení k trvalému pobytu. Jak vyplynulo z obsahu správního spisu, správní orgán v řízení o zrušení trvalého pobytu neprovedl výslech žalobce ani jeho manželky a neopatřil si stanovisko příslušného Orgánu sociálně-právní ochrany dětí. Ke zjištění skutečností svědčících ve prospěch žalobce tak neučinil téměř ničeho. 12. V rozhodnutí o zrušení platnosti trvalého pobytu sice správní orgán poukázal na čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, avšak neučinil zvážení možnosti dopadů rozhodnutí do rodinného a soukromého života žalobce a jeho rodinných příslušníků. Jen minimální pozornost věnoval správní orgán zájmům žalobcových nezletilých dětí. 13. Žalobce dále odkázal na judikaturu týkající se nutnosti posouzení přiměřenosti dopadu rozhodnutí o zrušení povolení k trvalému pobytu z hlediska zásahu do práva na respektování soukromého a rodinného života. 14. Správní orgány by měly též zkoumat, zda žalobce představuje ohrožení veřejného pořádku ve vztahu k aktuální situaci do budoucna a měly by zohlednit zejména individuální okolnosti případu. Tato povinnost přitom správnímu orgánu vyplývá z článku 9 odst. 3 směrnice Rady 2003/109/ES ze dne 25. listopadu 2003 o právním postavení státních příslušníků třetích zemí. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 23. 3. 2020, č. j. 2 Azs 144//2020-33, dovodil, že toto ustanovení má přímý účinek a správní orgán je v řízení o zrušení platnosti trvalého pobytu cizince povinen posoudit kromě kritérií stanovených vnitrostátním právem, také zda cizinec ohrožuje vzhledem k závažnosti protiprávních jednání, kterých se dopustil, veřejný pořádek. 15. V druhém žalobním bodě týkajícím se nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí žalobce uvedl, že žalovaná nezákonnost postupu správního orgánu v řízení o zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu nezpochybnila, resp. se této skutečnosti v odůvodnění napadeného rozhodnutí nikterak nevěnovala. Žalovaná se zcela nedostatečným způsobem vypořádala s tím, zda jsou splněny podmínky pro povolení obnovy správního řízení. V tomto ohledu je tak napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné. 16. Žalovaná pouze kladla k tíži žalobce, že nevyužil všech řádných možností ochrany svých práv a nepodal včas proti rozhodnutí správního orgánu o zrušení platnosti trvalého pobytu odvolání. Žalobce neměl dostatečný přehled o svých právech, přičemž žalovaná je toho názoru, že tato skutečnost není pro řízení o povelní obnovy správního řízení relevantní a poukazuje na zásadu vigilantibus iura scripta sunt. V této souvislosti žalobce zdůraznil, že správní orgán měl dostát své poučovací povinnosti, obzvlášť v situaci, kdy z moci úřední zahájil řízení proti cizinci znevýhodněnému nedostatečnou znalostí českého jazyka v době, kdy byl ve výkonu trestu odnětí svobody. 17. Žalobce byl po dobu výkonu tres