4 As 5/2012 — Nejvyšší správní soud

17 A 12/2023- 93 - text  5 17 A 12/2023 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Komínkovou ve věci žalobce: C. B. zastoupeného Mgr. Petrem Václavkem, advokátem, sídlem Opletalova 1417/25, 110 00 Praha, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR - odbor azylové a migrační politiky Praha, pošt. schr. 21/OAM, Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 o žalobě ze dne 13.4.2023 proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30.3.2023 č.j. MV-191435-15/OAM-2021, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 30.3.2023 č.j. MV-191435-15/OAM-2021 se zrušuje a věc se vrací k dalšímu řízení žalovanému. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení o žalobě ve výši 12.342,- Kč k rukám zástupce žalobce Mgr. Petra Václavka do 1 měsíce od právní moci rozsudku. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ve výši 6.353,- Kč k rukám zástupce žalobce Mgr. Petra Václavka do 1 měsíce od úrávní moci rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou domáhá zrušení výše označeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a bylo potvrzeno rozhodnutí Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, Přijímacího střediska cizinců Zastávka č. j. CPR-22958-67/ČJ-2021-931200-SV ze dne 13.12.2022, kterým bylo žalobci uloženo správní vyhoštění. 2. Žalobce v žalobě namítal, že žalovaný i správní orgán I. stupně opakovaně paušalizují jeho situaci jakožto typický případ cizince pohrdajícího právními předpisy České republiky a zneužívajícího možnost podání žádosti o mezinárodní ochranu. Jakkoli žalobce nezpochybňuje, že k takovému vstupu na území došlo, žalovaný toto tvrzení opakovaně uvádí bez doplnění kontextu a okolností, které žalobce k této cestě do České republiky přiměly. Žalobce tvrdil, že byl politicky aktivní osobou a v zemi původu se angažoval při straně HDP. Kvůli svému veřejnému angažmá byl také v zemi původu pronásledován, v důsledku čehož utrpěl vážný úraz nohou a zad po incidentu s bezpečnostními složkami tureckého státu, kdy byl příslušníky bezpečnostních složek shozen ze srázu. Po náročné léčbě se pak žalobce doslechl, že je na něho v zemi původu vydán zatykač a hrozí mu opětovné zadržení. Za těchto okolností se pokusil o nelegální přechod hranice do Evropské unie. Žalovaný se pouze odvolává na jakousi abstraktní a blíže nespecifikovanou hrozbu ze strany podobně jednajících cizinců, přičemž uvádí, že jím zvolený postup je nutný pro ochranu veřejného pořádku. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí rovněž téměř nezabývá doloženým dopisem od bratra žalobce, ačkoli tento dopis mu byl žalobcem během řízení řádně doložen. 3. Žalobce připomněl, že rozhodnutí v řízení o žádosti o mezinárodní ochranu, i kdyby bylo kladné a ve prospěch žalobce, zánik platnosti správního vyhoštění automaticky neznamená. Žalobci totiž nemusí být udělena přímo mezinárodní ochrana (tzv. „azyl“), nýbrž mu může být přiznána „pouze“ doplňková ochrana dle zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“), pak by správní vyhoštění bylo nadále platné, a to po dobu nejméně následujících 2 let (viz ust. § 120a odst. 8 zákona o pobytu cizinců). Doba zákazu vstupu na území v délce 2 let je v napadeném rozhodnutí podle žalobce zdůvodněna velmi povrchně, a to právě způsobem, jakým žalobce na území České republiky přicestoval. Žalovaný argumentuje převážně nelegálním vstupem a pobytem. 4. Žalobce namítá porušení čl. 3 a 5 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Dle uvedených ustanovení má každý člověk bez ohledu na svůj původ či státní příslušnost právo na ochranu před mučením, podrobováním nelidskému zacházení a rovněž na ochranu před zásahem do práva na svobodu a osobní bezpečnost. Žalovaný odbyl námitky žalobce, že mu v zemi původu hrozí vážná újma, pouhým odkázáním na řízení o jeho žádosti o mezinárodní ochranu. Velmi povrchně je podle žalobce zhodnoceno i to, že tento nelegální pobyt trval pouze 1 den. 5. Doba zákazu vstupu na území v délce 2 let je v napadeném rozhodnutí podle žalobce zdůvodněna velmi povrchně, a to právě způsobem, jakým žalobce na území České republiky přicestoval. Žalovaný argumentuje převážně nelegálním vstupem a pobytem. Žalobce má na území České republiky partnerku, která je českou státní občankou. Žalobce se s partnerkou seznámil nedlouho po svém příjezdu na území České republiky. Založili společnou domácnost. Tato skutečnost byla v řízení prokázána, a to provedením pobytové kontroly a rovněž skrze výslechy žalobce a jeho partnerky. Žalobce si je vědom skutečnosti, že dle ust. § 118 odst. 7 zákona o pobytu cizinců se pro účely hlavy X. tohoto zákona nepovažuje za rodinného příslušníka občana Evropské unie. Česká republika musí i tak dbát na znění Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2004/38/ES. Dle čl. 3 odst. 2 této směrnice platí, že členské státy (tedy i Česká republiky) mají v rámci svých možností usnadňovat pobyt cizincům, kteří sice nepředstavují rodinného příslušníka dle čl. 2 směrnice, ale kteří vykazují určité charakteristiky, např. partner občana Evropské unie. Zákaz pobytu na celé 2 roky se jeví jako excesivní. Žalobce navíc poukazuje na skutečnost, že tento zásah do jeho života je odůvodněn, že jeho partnerský vztah trvá pouhých 7 měsíců, ale partneři se scházejí již od podzimu 2021, tedy více než jeden a půl roku. 6. Žalovaný podle žalobce pouze shrnul obsah výslechů. Oba partneři se podle žalobce při souvisejících výsleších na naprosté většině skutečností shodli, případně se jednalo o nepatrné odchylky. Žalobce by považoval za adekvátní, aby se k provedeným výslechům blíže vyjádřil i správní orgán I. stupně. Je nepochybné, že přerušení partnerského života může výrazným způsobem narušit soukromý a rodinný život žalobce. 7. Žalovaný se podle žalobce nevyjádřil k doloženým fotografiím ze svatebního obřadu ze dne 14. 3. 2023. Obřad proběhl bez vzniku manželského svazku z toho důvodu, že Krajské ředitelství policie Karlovarského kraje odmítlo vystavit žalobci potvrzení o oprávněnosti pobytu dle ust. § 35 odst. 2 zákona č. 301/2000 Sb., o matrikách (dále jen „zákon o matrikách“). Žalobce přitom pobývá a v dané době rovněž pobýval na území České republiky v souladu se zákonem, jelikož má platné strpění dle zákona o azylu. 8. K tvrzení žalovaného, že žalobce rozvíjel svůj osobní život na území v nelegálním pobytu, žalobce uvádí, že byl žadatelem o mezinárodní ochranu. Z tohoto důvodu také nechtěl Českou republiku opustit, tudíž si zde hledal přátele a známé. Takto se pak setkal se svou současnou partnerkou. Žalobce považuje rovněž způsob setkání (přes internet) v dnešní době za běžný. Nesouhlasí tedy s tvrzením žalovaného, který způsob seznámení obou osob vrhá na jeho vztah stín pochybností, jelikož se jednalo o „záměrné“ seznámení pomocí prostředků komunikace na dálku. Žalobce je tedy přesvědčen, že vydáním rozhodnutí o správním vyhoštění bylo do soukromého a rodinného života žalobce zasaženo zcela nepřiměřeným způsobem. 9. Žalobce spatřuje nepřiměřený zásah do soukromého a rodinného života zejména v rozdělení partnerů, přičemž tohoto rozdělení bude mít dlouhého trvání a je vůči žalobci nepřiměřeně tvrdé. Žalobce sice uznává, že uložená doba zákazu vstupu do Evropské unie v délce 2 let je ve spodní hranici sazby stanovené zákonem o pobytu cizinců, ale 2 roky jsou v životě dvou poměrně mladých lidí velmi dlouhá doba, ostatně se jedná téměř o jednu desetinu života partnerky žalobce. 10. K tvrzení žalovaného, že žalobce s ohledem na svůj nelegální pobyt žádných práv v dobré víře nenabyl, tato tedy ani nezasluhují žádné ochrany. Žalobce především zdůrazňuje, že přicestoval na území České republiky v dobré víře, že bude moci požádat o mezinárodní ochranu a tato mu bude coby cizinci, kterému v zemi původu hrozí pronásledování, udělena. Opakovaná tvrzení a závěry žalovaného, že podání žádosti o mezinárodní ochranu bylo účelové, se pak žalobce značně dotýkají a dle žalobce nejsou nikterak podložené. 11. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí s tím, že individuální aspekty případu žalobce byly předmětem zkoumání v napadeném rozhodnutí. Napadené rozhodnutí není obdobou rozhodnutí o řízení ve věci mezinárodní ochrany a správnímu orgánu nemůže být vyčítáno, že toto rozhodnutí do detailu nesuploval. Paralelní vedení řízení o správním vyhoštění a řízení ve věci mezinárodní ochrany je zcela v souladu se zákonem. Zákon o pobytu cizinců umožňuje vydat rozhodnutí o správním vyhoštění v době, kdy s cizincem probíhá řízení ve věci mezinárodní ochrany. Veškeré námitky týkající se uloženého správního vyhoštění a možného budoucího výsledku řízení ve věci mezinárodní ochrany (v současné době podal žalobce kasační stížnost k NSS) jsou podle názoru správního orgánu neopodstatněné. 12. V replice žalobce dokládal oddací list osvědčující uzavření manželství mezi žalobcem a N. G., nar. X., občankou České republiky. Manželství bylo uzavřeno dne 2. 5. 2023 poté, co Ředitelství služby cizinecké policie vyrozuměním ze dne 18. 4.