5 Azs 46/2008 — Nejvyšší správní soud

17 A 31/2023- 56 - text  8 17 A 31/2023 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Komínkovou ve věci žalobce: S. L., narozený dne X, státní příslušník: Ukrajina, pobytem X, zastoupen Mgr. Ing. Martinou Zoubkovou, advokátkou, se sídlem Křížkova 479/1, 301 00 Plzeň 1 proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem nám. Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 9. 11. 2023, č. j. MV-151014-4/SO-2023, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou domáhal zrušení výše označeného rozhodnutí žalované, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a současně bylo potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky ze dne 4. 8. 2023, č. j. OAM-22452-20/ZM-2023, kterým byla podle § 44a odst. 11 ve spojení s § 46 odst. 6 písm. e) zákona č. 326/1999 Sb. o pobytu cizinců na území České republiky (dále “zákon o pobytu cizinců”) zamítnuta žádost žalobce o prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty, neboť vykonával nelegální práci. 2. Žalobce v žalobě uváděl, že je občanem Ukrajiny, pobývajícím na území České republiky od roku 2017. Do roku 2019 na území České republiky pobýval na základě krátkodobých víz za účelem sezónního zaměstnání ve smyslu § 21 zákona č. 326/1999 Sb. V roce 2019 žalobce získal zaměstnaneckou kartu dle § 42g zákona o pobytu cizinců. Spolu s žalobcem na území České republiky vždy cestovala i jeho manželka N. L. Žalobce byl od roku 2019 zcela legálně zaměstnáván na území České republiky. Během pobytu na území České republiky žalobce několikrát změnil zaměstnavatele, vždy však po předchozí kladně vyřízené žádosti o schválení změny zaměstnavatele. Žalobce se společností IZOPOL DVOŘÁK, s. r. o. uzavřel pracovní smlouvu dne 30. 5. 2022, přičemž s účinností od 1. 7. 2022 nastoupil do společnosti na pozici operátor výroby. Pracovní smlouva byla následně s účinností ode dne 1. 12. 2022 dodatkem změněna co do pracovního zařazení žalobce, který byl nově zařazen na pracovní pozici údržbáře. Dne 27. 3. 2023 učinil žalobce ve věci své zaměstnanecké karty oznámení správnímu orgánu prvního stupně ve smyslu ustanovení § 42g odst. 7 zákona o pobytu cizinců ohledně změny pracovního zařazení u svého stávajícího zaměstnavatele, tedy společnosti IZOPOL DVOŘÁK, s. r. o. Toto oznámení bylo kladně vyřízeno dne 27. 4. 2023. Současně dne 27. 3. 2023 podal žalobce správnímu orgánu I. stupně, spolu s oznámením změny pracovního zařazení, žádost o prodloužení platnosti své zaměstnanecké karty dle ustanovení § 44a odst. 9 zákona o pobytu cizinců. Správní orgán I. stupně dne 4. 8. 2023 pod č. j. OAM-22452-20/ZM-2023 zamítl žádost a neprodloužil platnost zaměstnanecké karty ve smyslu § 44a odst. 11 ve spojení s § 46 odst. 6 písm. e) zákona o pobytu cizinců, a to proto, že žalobce pro své opožděné podání o změně pracovního zařazení u společnosti IZOPOL DVOŘÁK, s. r. o., vykonával od doby uzavření dodatku k pracovní smlouvě č. 1/2022 ze dne 1. 12. 2022 do doby kladného vyřízení oznámení o změně pracovního zařazení, tedy do dne 27. 4. 2023 nelegální práci. 3. Podle žalobce došlo k porušení čl. 2 odst. 3 zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy České republiky ve znění pozdějších předpisů, neboť správní orgán postupoval v řízení o žádosti odvolatele mimo rámec svých zákonných možností, čímž bylo současně porušeno ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 500/2004 správního řádu a také §165a zákona č. 326/1999 Sb. o pobytu cizinců. Oba správní orgány přitom rozhodly o neprodloužení žalobcovy zaměstnanecké karty a argumentovaly tím, že žalobce údajně vykonával nelegální práci, když se opozdil s ohlášením změny pracovního zařazení u téhož zaměstnavatele. Žalobce v této souvislosti odkazuje na ustanovení § 165a zákona č. 326/1999 Sb. o pobytu cizinců, jež obsahuje taxativní výčet svěřených pravomocí správního orgánu I. stupně. Součástí takové pravomoci však není rozhodování o legalitě či ilegalitě práce. K tomu, aby mohl správní orgán I. stupně či odvolací správní orgán klást žalobci tvrzenou nelegální práci k tíži, by musel disponovat pravomocným rozhodnutím věcně příslušného správního orgánu, který by vydal rozhodnutí ve smyslu § 46 odst. 6 písm. e) zákona o pobytu cizinců. 4. Na námitku žalobce k nedostatku zákonného oprávní dle ustanovení § 165a zákona č. 326/1999 Sb., k rozhodnutí o případném výkonu nelegální práce argumentuje žalovaná postupem dle ustanovení § 57 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., jenž umožňuje správnímu orgánu si učinit úsudek o otázce, ve které mu nepřísluší rozhodnout. Dále žalovaná argumentuje právní zásadou „ignorantia legis neminem excusat, tzn. neznalost zákona neomlouvá a neznalostí právních předpisů se vystavuje riziku porušení, či nedodržení pravidel z nich plynoucích. Žalobce v žalobě uvedl, že změnu zaměstnavatele včetně jejího oznámení Odboru azylové a migrační politiky provedl již opakovaně, což dokazuje jeho znalost svých povinností a jejich dodržování. Poslední změna byla u stejného zaměstnavatele a týkala se změny pracovní pozice z obsluhy stroje na údržbáře. Tato byla provedena dodatkem k pracovní smlouvě a byla oznámena až současně s žádostí o prodloužení zaměstnanecké karty. 5. Dále bylo podle žalobce porušeno ust. § 2 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb. správního řádu ve znění pozdějších předpisů, neboť se při vedení správního řízení a následném vydání rozhodnutí správní orgán nezabýval otázkou osobních poměrů žalobce, a nevydal tak rozhodnutí šetřící práva účastníka dříve nabytá v dobré víře. Podle žalobce i posouzení přiměřenosti dopadů rozhodnutí do jeho soukromého a rodinného života bylo odůvodněno především poukazem na žalobcovu trestní minulost. Nedostatečně vymezený zájem jeho nezl. dcery má za následek, že přiměřenost dopadů rozhodnutí nemohla být dostatečně posuzována, a to ve vztahu k čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Správní orgány nevyčerpaly pravomoc zakotvenou v ustanovení § 165a odst. 1 písm. i) zákona o pobytu cizinců dle něhož může správní orgán vyžadovat za účelem posouzení přiměřenosti dopadu rozhodnutí a jeho souladu s mezinárodními závazky po orgánu sociálně-právní ochrany dětí provedení šetření v rodině účastníka řízení, jakož i další dostupné informace k rodině účastníka řízení. 6. V rozporu s § 2 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb. správního řádu ve znění pozdějších předpisů správní orgán podle žalobce nepřijal řešení odpovídající okolnostem daného případu a ve veřejném zájmu. Žalobce měl zcela oprávněně legitimní očekávání, k činnosti správního orgánu, která nebyla naplněna. 7. Také podle žalobce došlo k porušení § 174a zákona č. 326/1999 Sb. zákona o pobytu cizinců na území České republiky ve znění pozdějších předpisů, neboť v rozhodnutí správní orgán se dostatečně nevypořádal se zjištěním a odůvodněním vyloučení nepřiměřenosti dopadu rozhodnutí do soukromého a rodinného života cizince. Dle názoru žalobce je rozhodnutí orgánu I. stupně zcela zjevně nepřiměřené. K argumentu, že rozhodnutí je nepřiměřeně tvrdé a neposuzovalo dopad do soukromého a rodinného života, žalovaný argumentuje ochranou pracovního trhu České republiky. S tímto argumentem nelze podle žalobce zcela souhlasit, neboť samotný Odbor azylové a migrační politiky vydal dne 27.4.2023 sdělení, kde konstatoval splnění podmínek pro změnu pracovního zařazení, což prokazuje, že změna vyhověla i testu ochrany pracovního trhu České republiky. K nepřiměřenosti dopadů rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce žalovaná argumentovala, že u dotčeného ustanovení § 44a zákona č. 326/1999 Sb., jej zákonodárce obligatorně nestanovil a ustanovení § 174a odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., stanoví, že přiměřenost se posuzuje pouze u ustanovení, kde to zákon vysloveně stanoví. Sociální vazby, rodinný život žalobce na území a společnou domácnost v České republice se svojí manželkou v souladu s tvrzením žalobce konstatuje i žalovaná strana, když v napadeném rozhodnutí uvádí, že žalobce má v České republice manželku s povoleným pobytem, zaměstnaneckou kartou s platností do 25.4.2025. Žalovaná strana dále uvádí, že manželé mohou žít odděleně, manželka v České republice a manžel mimo území České republiky a navštěvovat se pouze několikrát ročně. Tento argument žalované strany je zcela proti smyslu rodinného života, žalovaná strana dále argumentuje, že posouzení přiměřenosti dopadu rozhodnutí do soukromého a rodinného života cizince je obvyklé jen pro dlouhodobý zákaz pobytu na území. 8. Žalobce má manželku, paní N. L., nar. X a dceru, slečnu A. L., nar. X. Se svou manželkou tvoří žalobce v České republice rodinnou domácnost a v ustanovení § 2 odst. 2 písm. b) občanského zákoníku rodina, rodičovství a manželství požívají zvláštní zákonné ochrany. Manželé spolu hospodaří, vzájemně se podporují a pomáhají si. Manželé mají spolu pronajatý byt. Žalobce se stará o svou vyživovanou dceru, slečnu A. L., nar. X, která aktuálně žije na