1 Azs 16/2021 — Nejvyšší správní soud

55 Af 5/2024- 53 - text -pokračování- 34 55 Af 5/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra Krysla a soudců Mgr. Jana Šmakala a Mgr. Jaroslavy Křivánkové ve věci žalobce: KDYNSKY INTERNET LLC, sídlem Rosecrans Street 3802/305, 921 10 San Diego, Spojené státy americké, jednající prostřednictvím KDYNSKY INTERNET LLC – organizační složka, sídlem Na Tržišti 543, 345 06 Kdyně právně zastoupen advokátem Mgr. Ing. Vítem Křivánkem, sídlem V parku 2316/12, 148 00 Praha proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 2. 2024, č.j. 4198/24/5300-21441-711676, takto: I. Žaloba se z a m í t á. II. Žádný z účastníků řízení n e m á právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1. Žalobce se žalobou doručenou Krajskému soudu v Plzni dne 15. 4. 2024 domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 2. 2024, č.j. 4198/24/5300-21441-711676 (dále též jen „napadené rozhodnutí“ či „Rozhodnutí o odvolání“ či „Rozhodnutí žalovaného“), kterým bylo k odvolání žalobce změněno rozhodnutí Finančního úřadu pro Plzeňský kraj ze dne 24. 9. 2018, č.j. 1780951/18/2305-00510-400538 (dále též jen „prvoinstanční rozhodnutí“ či „rozhodnutí o registraci“), ve věci žalobcovy registrace jako plátce daně z přidané hodnoty (dále též jen „DPH“). Změna prvoinstančního rozhodnutí spočívala ve změně dne, od něhož byl žalobce z moci úřední zaregistrován jako plátce daně z přidané hodnoty, a sice z původního údaje „ode dne 31. 10. 2010“ na nový údaj „ode dne 31. 3. 2010“. 2. Žalobce požadoval též zrušení prvoinstančního rozhodnutí a zastavení řízení. II. Žaloba 3. Žalobce uvedl, že v Rozhodnutí žalovaného nebyla otázka (ne)zákonnosti registrace k DPH žalobce zcela správně posouzena, žalobce nebyl zaregistrován k dani z přidané hodnoty v souladu se zákonem. 4. Žalobce v prvé řadě namítal rozpor českého práva se směrnicí Rady 2006/112/ES ze dne 28. 11. 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty (dále jen „Směrnice o DPH“ nebo „Směrnice“). 5. K tomu uvedl, že již v rámci odvolacího řízení namítal rozpor tuzemského práva – zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen „ZDPH“ či „zákon o dani z přidané hodnoty“) – se Směrnicí o DPH. Konkrétně žalobce namítal, že není možné postupovat podle specifických pravidel uvedených v zákoně o dani z přidané hodnoty pro společnost (sdružení) vzniklou podle občanského zákoníku v situaci, kdy nota bene jde o aplikaci těchto specifických norem ex post, kdy si prvostupňový správce daně vytvořil o existenci tohoto spojení úsudek (v rámci daňové kontroly), doměřil DPH z činnosti organizačních složek zahraničních právnických osob určenému společníkovi - Česká síť s.r.o. a současně zaregistroval další tři organizační složky zahraničních právnických osob - žalobce, CESKA SIT LLC - organizační složka (dále též jen „CESKA SIT LLC“) a CESKA SIT OPTICS LLC - organizační složka (dále též jen „CESKA SIT OPTICS LLC“) - proti jejich vůli k plátcovství DPH. Žalovaný se k dané problematice vyjádřil v bodě 55–56 a 65 Rozhodnutí o odvolání, přičemž uvedl, že námitky žalobce, který shledává jako problematický právě rozpor v přístupu specifického pravidla registrace k DPH ve vnitrostátním právu s jeho obecnými mantinely uvedenými ve Směrnici o DPH, nejsou důvodné. Žalovaný současně uvedl, že i přesto, že byly předloženy předběžné otázky k Soudnímu dvoru Evropské unie (dále též jen „SDEU“), tak neexistuje žádné zákonné ustanovení, dle kterého by odvolací orgán mohl rozhodování o odvolání podaného ve věci registrace odložit do doby, než bude ukončeno soudní řízení u subjektu odlišného od odvolatele (žalobce). Vedle toho žalovaný uvedl, že předmětem soudního přezkumu vedeného se společností Česká síť s.r.o. (o předložených předběžných otázkách) není správnost postupu správce daně v řízení registračním jako ve zde řešeném případě, ale je jím řízení nalézací, jehož výsledkem je stanovení daně. K tomuto také viz níže. 6. Žalobce konstatoval, že s výše uvedeným závěrem nemůže souhlasit a má za to, že žalovaný aplikoval právo pouze mechanicky, způsobem abstrahující smysl a účel právní normy a tímto došlo k nesprávnému právnímu posouzení věci. Žalobce v průběhu odvolacího řízení informoval žalovaného, že byly předloženy dvě předběžné otázky, které podle jeho názoru se zde probíhajícím řízení souvisí. Konkrétní znění předběžných otázek lze nalézt v řízením vedeném se společností Česká síť s.r.o. (tj. dle žalovaného s řídícím členem sdružení, kterého je žalobce dle názoru žalovaného také členem). Tyto předběžné otázky byly předloženy Nejvyšším správním soudem, a to usnesením ze dne 29. 11. 2023 č. j. 10 Afs 66/2023-70 (dále též jen „Usnesení“). Nejvyšší správní soud v předmětném Usnesení zastává názor, že společnost Česká síť s.r.o., jako určený řídící společník správcem daně, nemá nést povinnost hradit DPH z činnosti ostatních členů sdružení (jednotlivých organizačních složek zahraničních právnických osob). Nejvyšší správní soud explicitně uvádí, že má za to, že to platí za situace, kdy je ze všech okolností zřejmé, že toto sdružení (společnost) bylo zformováno až správcem daně následně. Vedle toho za situace, kdy ze spisu vyplývá, že ekonomicky aktivní osobou vůči konečným zákazníkům nebyla Česká síť s.r.o. jako taková, nýbrž právě organizační složky (mimo jiné žalobce). Nejvyšší správní soud se prostřednictvím předběžných otázek ptá SDEU, zda v případě, kdy s koncovými zákazníky jednaly jiné subjekty než řídící člen sdružení, má být osobou povinnou zdanit tuto ekonomickou činnost právě Česká síť s.r.o. Soud ve svém Usnesení dochází k závěru, že v posuzovaném případě mají být osoby povinné provést zdanění přímo organizační složky zahraničních právnických osob, nikoli Česká síť s.r.o. Současně Nejvyšší správní soud tímto Usnesením přerušil jednání do odpovědi SDEU na výše uvedené předběžné otázky. 7. Žalobce vedle výše uvedeného rozporu, který je nyní před rozhodováním SDEU, poukázal i v daňovém řízení na další aspekt. V případě, že by SDEU ve svém rozhodnutí shledal nesoulad tuzemské úpravy s unijním právem, vyvstává otázka, zda měl vůbec prvostupňový správce daně pravomoc registrovat jednotlivé organizační složky zahraničních právnických osob (včetně žalobce) k dani z přidané hodnoty. A to primárně z důvodu toho, že pokud měly být jednotlivé organizační složky zahraničních právnických osob (vč. žalobce) zaregistrovány k dani z přidané hodnoty pouze z toho důvodu, že uzavřely smlouvu o sdružení, tak by v takové situaci nebyla v jejich případě splněna žádná zákonná podmínka pro povinnou registraci k DPH. V daném případě totiž obrat jednotlivých organizačních složek zahraničních právnických osob (vč. žalobce) za bezprostředně předcházejících po sobě jdoucích kalendářních měsíců nepřesáhl zákonem stanovený obrat 1 mil. Kč (v období rozhodném pro tento případ), ani nebyla naplněna jiná kritéria pro povinnou registraci k DPH. V této souvislosti žalobce připomíná, že se roční tržby jednotlivých složek zahraničních právnických osob pohybovaly v rozmezí od 645 000 Kč do 748 000 Kč, tj. relativně hluboko pod 1 mil. Kč pro tehdy povinnou registraci z důvodu překročení obratu. Současně pokud by registrace žalobce k DPH nebyla zrušena, i přes případné shledání rozporu mezi tuzemským a unijním právem SDEU ve věci Česká síť s.r.o., tak by stěžovatel čelil nepříjemným důsledkům spočívající na tom, že by musel následně dodanit DPH ze své ekonomické činnosti za minulá zdaňovací období. Vzhledem k tomu, že drtivou většinu konečných zákazníků žalobce tvoří spotřebitelé, neplátci DPH, je v zásadě vyloučeno, aby žalobce dodatečně doměřenou DPH byl jakkoli schopen od těchto zákazníků (zpětně) získat. S tím ruku v ruce logicky souvisí negativní ekonomický důsledek pro žalobce v podobě zmenšení jeho reálného majetku. Přitom je nutné zmínit, že jedna ze základních zásad harmonizovaného systému DPH spočívá na tom, že konečným poplatníkem této daně je zákazník (spotřebitel). Pakliže bude poté, co bude žalobce ex post registrován, DPH doměřena žalobci, reálně to bude on, v jehož majetkové sféře se doměrek projeví. Nelze tak dle žalobce s odkazem na výše uvedené souhlasit s tvrzením žalovaného, který uvedl do bodu 56 Rozhodnutí o odvolání, že pokud své zákonné povinnosti žalobce nesplnil (neregistroval se k DPH z důvodu působení ve sdružení), nelze toto pochybení klást k tíži prvostupňového správce daně. 8. Navíc žalobce připomíná, že po celou dobu řízení před správci daně i v navazujícím soudním řízení vždy projevoval svůj nesouhlas s existencí sdružení (či společnosti) a opakovaně namítal, že nemá v úmyslu vykonávat svou ekonomickou činnost ve sdružení (společnosti). Žalobce měl vždy v úmyslu vystupovat z pohledu daňových předpisů i předpisů civilně právních jako samostatný a nezávislý subjekt. Podle jeho názoru má mít daňovou odpovědnost pouze sám za sebe jako samostatně j