4 As 327/2023 — Nejvyšší správní soud

57 A 72/2024- 28 - text  13 57 A 72/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Lukáše Pišvejce a soudců JUDr. Veroniky Burianové a Mgr. Jana Šmakala ve věci žalobkyně: V. D., státní příslušnost X bytem X zastoupená Organizací pro pomoc uprchlíkům, z.s., IČO 45768676 sídlem Poděbradská 173/5, 190 00 Praha 9 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu v řízení vedeném žalovaným pod sp. zn. OAM-0380317/DO-2024 o žádosti žalobkyně o udělení dočasné ochrany, takto: I. Žalovaný je povinen do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku rozhodnout o žádosti žalobkyně o udělení dočasné ochrany v řízení vedeném pod sp. zn. OAM-0380317/DO-2024. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně podala dne 31. 7. 2024 u žalovaného žádost o poskytnutí dočasné ochrany podle zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace (dále jen „Lex Ukrajina“). Žalovaný jí tuto žádost téhož dne pod č. j. OAM-380317/DO-2024 vrátil jako nepřijatelnou z důvodů uvedených v § 5 odst. 1 písm. b) a d) Lex Ukrajina. 2. K žalobě žalobkyně určil zdejší soud rozsudkem ze dne 10. 10. 2024, č. j. 57 A 47/2024-47, který nabyl právní moci dne 11. 10. 2024, že zásah žalovaného, spočívající ve vrácení žádosti žalobkyně o dočasnou ochranu dne 31. 7. 2024 pod č. j. OAM-380317/DO-2024 jako nepřijatelné, byl nezákonný, žalovanému zakázal pokračovat v porušování práv žalobkyně a přikázal mu, aby obnovil stav před vrácením žádosti o dočasnou ochranu žalobkyni (dále jen „Zásahový rozsudek“). V bodě 62 Zásahového rozsudku soud uvedl, že (i) vrácení žádosti o udělení dočasné ochrany z důvodu, že žalobkyně získala dočasnou ochranu v jiném členském státě EU podle § 5 odst. 1 písm. d) Lex Ukrajina, bylo nezákonné, jelikož se opíralo o aplikaci ustanovení § 5 odst. 1 písm. d) Lex Ukrajina, které je pro rozpor s unijním právem nepoužitelné, (ii) vrácení žádosti o udělení dočasné ochrany z důvodu, že byla podána cizinkou, která není uvedena v § 3 Lex Ukrajina podle § 5 odst. 1 písm. b) Lex Ukrajina, bylo nezákonné, protože nebyly naplněny skutkové předpoklady jeho aplikace. 3. Žalovaný ve věci následně vydal usnesení ze dne 14. 10. 2024, jímž podle § 156 odst. 2 ve spojení s § 99 odst. 3 správního řádu zrušil své sdělení o nepřijatelnosti žádosti ke dni jeho vydání. 4. Sdělením ze dne 4. 11. 2024 (dále jen „Sdělení“) žalovaný vyrozuměl žalobkyni o tom, že podle § 154 ve spojení s § 64 odst. 1 písm. c) správního řádu vyčká v dalším postupu do doby rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie (SDEU) o předběžné otázce, o níž je vedeno řízení pod sp. zn. C-753/23. 5. Ve Sdělení žalovaný nezmínil, že žalobkyni vrátil žádost pro nepřijatelnost nejen z důvodu uvedeného v § 5 odst. 1 písm. d) Lex Ukrajina (dočasná ochrana udělená ve Španělsku), ale i z důvodu uvedeného v § 5 odst. 1 písm. b) Lex Ukrajina (žalobkyně není cizincem uvedeným v § 3 Lex Ukrajina), a ve Sdělení se věnoval jen důvodu uvedenému v § 5 odst. 1 písm. d) Lex Ukrajina. 6. Žalovaný ve Sdělení uvedl, že ustanovení § 5 odst. 1 písm. d) [dále jen „Sporné ustanovení“] je součástí účinného Lex Ukrajina, a proto je povinen podle něj postupovat ve smyslu § 2 odst. 1 správního řádu. Podle žalovaného sice zdejší soud v odůvodnění Zásahového rozsudku uvedl, že Sporné ustanovení nelze pro rozpor s unijním právem aplikovat, avšak žalovaný je vázán toliko výrokem rozsudku, a tak právní názor soudu vyslovený v odůvodnění Zásahového rozsudku pro žalovaného závazný není. § 78 odst. 5 s. ř. s. totiž dopadá pouze na žaloby proti rozhodnutí správního orgánu - sdělení o nepřijatelnosti žádosti o udělení dočasné ochrany není rozhodnutím, Zásahový rozsudek není zrušujícím rozsudkem a sdělení o nepřijatelnosti žádosti zrušil žalovaný sám usnesením, čímž splnil povinnost uloženou mu Zásahovým rozsudkem. 7. Žalovaný konstatoval, že Nejvyšší správní soud v řízení sp. zn. 8 Azs 93/2023 předložil SDEU následující dvě otázky: 1. Brání čl. 8 odst. 1 směrnice Rady 2001/55/ES, a to i s ohledem na dohodu členských států, že nebudou uplatňovat čl. 11 této směrnice, takové vnitrostátní právní úpravě, podle které je nepřijatelná žádost o povolení k pobytu za účelem poskytnutí dočasné ochrany, jestliže cizinec požádal o povolení k pobytu v jiném členském státě nebo jestliže mu bylo povolení v jiném členském státě již uděleno? 2. Má osoba požívající dočasné ochrany podle směrnice Rady 2001/55/ES právo na účinný prostředek nápravy před soudem podle čl. 47 Listiny základních práv Evropské unie proti neudělení povolení k pobytu členským státem ve smyslu čl. 8 odst. 1 směrnice Rady 2001/55/ES? Podle žalovaného rozhodnutí SDEU o těchto předběžných otázkách bude určující pro otázku souladu Sporného ustanovení a ustanovení § 5 odst. 1 písm. c) Lex Ukrajina s unijním právem, kdy do té doby může o jejich souladu s unijním právem panovat pouze pochybnost. Žalovaný by tedy měl Sporné ustanovení aplikovat a žádost vyhodnotit znovu jako nepřijatelnou, avšak soud již jednou konstatoval, že takový postup je nezákonným zásahem a do rozhodnutí SDEU o předběžné otázce není jisté, zda skutečně toto ustanovení odporuje unijnímu právu nebo ne, tudíž žalovaný vyčká rozhodnutí SDEU o uvedené předběžné otázce. Žalovaný akcentoval, že nemůže postupovat podle Sporného ustanovení, protože soud Zásahovým rozsudkem rozhodl, že podle Sporného ustanovení nemůže žalovaný postupovat, ale žalovaný nemůže Sporné ustanovení ani neaplikovat, protože z postupu Nejvyššího správního soudu ve skutkově obdobné věci je nepochybné, že rozpor Sporného ustanovení s unijním právem není jednoznačný. 8. Žalovaný posoudil uvedené řízení SDEU jako řízení o předběžné otázce ve smyslu § 57 odst. 2 správního řádu, neboť měl za to, že na výsledku řízení o jedné z předběžných otázek závisí další postup žalovaného ve věci žádosti žalobkyně, kdy jde o posouzení totožné právní otázky. Dále odkázal na § 48 odst. 1 písm. b) s. ř. s. a na to, že některé krajské soudy řízení o žalobách ve stejných věcech přerušují dle § 48 odst. 3 písm. d) s. ř. s. (například Městský soud v Praze věci sp. zn. 3 A 102/2023 a 9 A 128/2023), přitom žalovaný postupuje podle totožné právní úpravy jako soudy. Žalovaný vyložil § 64 odst. 1 písm. c) správního řádu a § 57 odst. 2 správního řádu tak, že nařizuje správnímu orgánu řízení přerušit. 9. Žalovaný dodal, že žalobkyně je oprávněna setrvat na území a získat povolení k zaměstnání, i když volný přístup na trh práce nemá. Jako zaměstnanec může žalobkyně vstoupit do systému veřejného zdravotního pojištění. Proto dal žalovaný přednost zásadě legality před zásadou rychlosti řízení, která by žalovanému velela dočasnou ochranu žalobkyni i případně v rozporu se zákonem udělit. Pokud by před SDEU obstála česká právní úprava nepřijatelnosti žádosti, nemohl by žalovaný udělené oprávnění k pobytu za účelem dočasné ochrany žalobkyni odejmout vzhledem k § 5 odst. 7 Lex Ukrajina a §§ 9 a 10 zákona o dočasné ochraně. Navíc jsou případy obdobné případu žalobkyně početně významné. Ve zbytku Sdělení žalovaný odůvodňoval formu Sdělení. II. Žaloba 10. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný je nečinný a přerušení řízení nedůvodné. 11. Řízení u SDEU probíhalo již během soudního řízení, které vyústilo ve vydání Zásahového rozsudku, aniž soud řízení přerušil. Bylo proto povinností žalovaného v řízení pokračovat (viz např. rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 8. 2024, č. j. 55 A 8/2024-69, nebo rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2024, č. j. 17 A 44/2024-25). Přerušení řízení zhatilo cíl a smysl rozsudku, který byl vydán a který zavázal žalovaného nepoužít Sporné ustanovení. Žalovaný však Sporné ustanovení přesto opětovně použil jako důvod přerušení řízení. V Zásahovém rozsudku soud uvedl, že dochází k vyloučení aplikace Sporného ustanovení, proto ani žalovaný neměl hodnotit toto ustanovení a měl pokračovat v řízení tak, jako by neexistovalo. Žalovaný je i v případě řízení o žalobě proti nezákonnému zásahu vázán výsledkem a názorem soudu (výrokem a odůvodněním rozsudku), aniž by to soudní řád správní stanovil výslovně, jde totiž o základní princip vázanosti rozhodnutí soudní moci (nejen) ve správním soudnictví. 12. Navíc spor u Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti žalovaného proti Zásahovému rozsudku je přerušen právě s ohledem na předběžnou otázku u SDEU. Řízení u Nejvyššího správního soudu tak případně může znovuobnovit spor o otázce udělení dočasné ochrany v České republice po udělení dočasné ochrany v jiném státě. 13. Přerušení řízení není ani vhodné. Žalobkyně poukázala na to, že přerušení řízení vede k tomu, že nemá volný přístup na trh práce, k žádným dávkám státní sociální podpory, k bezplatnému ubytování. Žalobkyně může jen legálně pobývat na území, ač s ohledem na Zásahový rozsudek s