2 Azs 92/2005 — Nejvyšší správní soud

62 A 3/2023- 43 - text  8 62 A 3/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Veronikou Burianovou ve věci žalobce: R. S., státní příslušnost X v ČR bytem X zastoupen JUDr. Zdeňkem Vlčkem, advokátem sídlem Na Roudné 18, 301 00 Plzeň proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 7. 9. 2023, č. j. MV-121628-4/SO-2023, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Ministerstvo vnitra ČR (dále jen „správní orgán prvního stupně“) usnesením ze dne 29. 5. 2023, č. j. OAM-2608-18/DP-2023 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“), zastavilo podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu řízení o žalobcově žádosti o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání – OSVČ, neboť žalobce ani přes výzvu správního orgánu prvního stupně nedoložil zákonem vyžadované doklady o bezdlužnosti. Žalovaná rozhodnutím ze dne 7. 9. 2023, č. j. MV-121628-4/SO-2023 (dále jen „napadené rozhodnutí“) prvoinstanční rozhodnutí potvrdila a odvolání žalobce proti prvoinstančnímu rozhodnutí zamítla. II. Žaloba 2. Žalobce žádal, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. 3. Žalobce uvedl, že vydáním napadeného rozhodnutí žalovaná porušila § 2 odst. 2, 3 a 4 a § 68 odst. 3 správního řádu, že je napadené rozhodnutí nezákonné, nepřiměřené, nesprávné a nepřezkoumatelné. 4. Žalobce svou žalobu konkrétně odůvodnil tím, že nebyl při podání žádosti správním orgánem dostatečně poučen, kdy poučení proběhlo pouze formálně s předáním výzvy. Podle žalobce nedostál správní orgán své povinnosti dle § 4 správního řádu, protože mu nevyšel maximálně vstříc a nepoučil ho takovým způsobem, aby žalobce nebyl poškozen v důsledku neznalosti svých procesních práv. Žalobce tak nepochopil, jaké doklady přesně má doložit, jelikož dle lhůty se domníval, že se jedná o jiné doklady, kdy správnímu orgánu je známé, že vydání potvrzení o bezdlužnosti příslušnou okresní správou sociálního zabezpečení trvá 30 dnů. Žalobce dodal, že napadené rozhodnutí je nepřiměřené z hlediska jeho dopadu do soukromého a rodinného života žalobce. III. Vyjádření žalované k žalobě 5. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 6. Žalovaná ve vyjádření k žalobě s odkazem na odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedla, že žalobní body vypořádala v napadeném rozhodnutí jako odvolací námitky. Žalovaná poukázala na to, že žalobce požadovaný doklad o bezdlužnosti ROS M BUS s. r. o. (dále jen „firma“) od Okresní správy sociálního zabezpečení Domažlice doložil až k odvolání, proto k němu žalovaná vzhledem k § 82 odst. 4 správního řádu nemohla přihlížet. Posouzení přiměřenosti rozhodnutí podle žalované nebylo zapotřebí, protože řízení nebylo skončeno meritorním rozhodnutím. IV. Rozhodnutí bez nařízení jednání 7. Vzhledem k tomu, že žalobce ve lhůtě mu k tomu soudem poskytnuté výzvou ze dne 27. 9. 2023, č. j. 62 A 3/2023-4, nevyjádřil svůj nesouhlas s rozhodnutím o věci samé bez jednání a žalovaná s tímto postupem vyslovila výslovný souhlas v podání ze dne 11. 10. 2023, rozhodl soud v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení jednání. 8. Soud konstatuje, že zastoupení žalobce obecným zmocněncem Mgr. M. L. zaniklo v souladu s § 64 s. ř. s. ve spojení s § 28 odst. 3 o. s. ř. dne 23. 2. 2024, kdy byla soudu doručena procesní plná moc udělená žalobcem advokátovi JUDr. Zdeňku Vlčkovi. V. Posouzení věci soudem 9. V souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. vycházel soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Přezkumná činnost soudu dále respektovala dispoziční zásadu vyjádřenou v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 in fine a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 72 odst. 1 s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, z jakých skutkových či právních důvodů je napadené rozhodnutí správního orgánu nezákonné. Nad rámec žalobních bodů musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu, nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. - takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny. 10. Žaloba je nedůvodná. 11. Nároky na obsahové vymezení žalobních bodů se zabýval rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v rozsudku z 20. 12. 2005, č. j. 2 Azs 92/2005-58, č. 835/1996 Sb. NSS, kde popsal, že § 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. žalobci ukládá povinnost uvést v žalobě konkrétní skutková tvrzení a právní argumentaci, přičemž výrazem konkrétní je myšleno ve vztahu k žalobci a k projednávané věci individualizované. Ke skutkovým tvrzením blíže vysvětlil, že nemohou být toliko typovou charakteristikou určitých obvyklých nezákonností, nýbrž musí se jednat o zcela jasně individualizovaný, a tedy od jiných konkrétních skutkových dějů či okolností jednoznačně odlišitelný popis. Konkretizace faktů dostatečně substancovanými žalobními body je důležitá nejen pro vytyčení mezí, v nichž se soud může a má v souladu s dispoziční zásadou pohybovat, ale má význam i pro žalovaného, aby mohl v souladu se zásadou rovnosti účastníků řízení náležitě využít možnosti procesní obrany. Konečně k tomu rozšířený senát uvedl, že „žalobce je též povinen vylíčit, jakých konkrétních nezákonných kroků, postupů, úkonů, úvah, hodnocení či závěrů se měl správní orgán vůči němu dopustit v procesu vydání napadeného rozhodnutí či přímo rozhodnutím samotným, a rovněž je povinen ozřejmit svůj právní náhled na to, proč se má jednat o nezákonnosti.“ (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 4. 2023, č. j. 1 As 272/2022–64, bod 18). Podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu dále platí, že není naprosto namístě, aby soud za žalobce spekulativně domýšlel další argumenty, konkretizoval obecná žalobní tvrzení či vybíral ze spisu ty skutečnosti, které žalobu podporují; takovým postupem by přestal být nestranným rozhodčím sporu, a přebíral by naopak funkci žalobcova advokáta (viz např. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008–78, č. 261/2011 Sb. NSS, bod 32, nebo rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 5. 2021, č. j. 1 Afs 337/2019–42, bod 25). 12. Kvalita a jasnost žalobních námitek do značné míry určuje i to, jaké právní ochrany se žalobci u soudu dostane: Žalobní námitka, kterou žalobce nedoprovodil žádnou konkrétní argumentací, že vydáním napadeného rozhodnutí žalovaná porušila § 2 odst. 2, 3 a 4 a § 68 odst. 3 správního řádu, byla zcela obecná. Soud se stejnou mírou obecnosti konstatuje, že neshledal žádné porušení uvedených zákonných ustanovení postupem správních orgánů ve věci žalobce. 13. Ke stejně tak nezdůvodněné žalobní námitce nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí soud uvádí, že napadené rozhodnutí není nepřezkoumatelné, protože je z něj zřejmé, jak a proč žalovaná rozhodla tak, jak rozhodla, jak posoudila zjištěné právně významné skutečnosti a proč měla vznesené odvolací námitky za nedůvodné. Podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu je rozhodnutí přezkoumatelné, pokud je z něj zřejmé, jak správní orgán rozhodl, jaký skutkový stav vzal za rozhodný, jak uvážil o relevantních skutečnostech a jak se vypořádal s námitkami účastníka řízení. Zároveň však platí, že nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů musí být vykládána ve svém skutečném smyslu, tj. jako nemožnost přezkoumat určité rozhodnutí z důvodu, že z něj nelze zjistit důvody, proč bylo rozhodnuto tak, jak bylo rozhodnuto. Zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno jen těm nejzávažnějším vadám rozhodnutí, kdy pro absenci důvodů či pro nesrozumitelnost skutečně nelze rozhodnutí meritorně přezkoumat. Rozhodnutí není nepřezkoumatelné, pokud se správní orgán zabýval podstatou námitek účastníka řízení a vysvětlí, proč nepovažuje argumentaci účastníka za správnou, aniž výslovně v odůvodnění rozhodnutí reaguje na všechny myslitelné aspekty vznesené námitky nebo námitky vedlejší či související se základní námitkou. Správní orgány nejsou povinny vypořádat se s každou dílčí námitkou, pokud proti tvrzení účastníka řízení postaví právní názor, v jehož konkurenci námitky jako celek neobstojí. Jinými slovy, není nutné se v odůvodnění rozhodnutí výslovně vyjadřovat ke všem jednotlivým argumentům účastníka podporujícím jeho konkrétní a z hlediska sporu pouze dílčí tvrzení, jestliže stanovisko správního orgánu k nim jednoznačně a logicky vyplývá z odůvodnění nedůvodnosti základních námitek, v jehož konkurenci dílčí námitky celkově neobstojí. Absence odpovědi na ten či onen argument účastníka v odůvodnění rozhodnutí nezpůsobuje sa