6 As 126/2020 — Nejvyšší správní soud

77 A 17/2023- 102 - text  19 77 A 17/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jaroslava Škopka a soudců JUDr. Ondřeje Szalonnáse a Mgr. Jaroslavy Křivánkové ve věci žalobkyně: a) Gordon Gekko invest s.r.o., IČO: 28019067, se sídlem Třebízského 210/27, 353 01 Mariánské Lázně, b) Diagelev center s.r.o., IČO: 05778891, se sídlem Třebízského 210/27, 353 01 Mariánské Lázně, obě zastoupeny JUDr. Karlem Seidlem, Ph.D., advokátem, se sídlem Jiráskova 1343/2, 360 01 Karlovy Vary, proti žalovanému: Krajský úřad Karlovarského kraje, se sídlem Závodní 353/88, 360 06 Karlovy Vary, za účasti osob zúčastněných na řízení: 1) JUDr. Z. V., nar. X, bytem X, 2) V. P., nar. X, bytem X, zastoupen opatrovníkem Mgr. Alešem Vackem, advokátem, se sídlem Martinská 608/8, 301 00 Plzeň, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 2. 2023, č. j. KK/1099/SÚ/22-7, takto: I. Rozhodnutí Krajského úřadu Karlovarského kraje ze dne 6. 2. 2023, č. j. KK/1099/SÚ/22-7, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni ad a) a žalobkyni ad b) náhradu nákladů řízení ve výši 19 455,20 Kč, a to k rukám jejich zástupce, JUDr. Karla Seidla, Ph.D., advokáta. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Předmět řízení 1. Žalobkyně brojí proti rozhodnutí Krajského úřadu Karlovarského kraje ze dne 6. 2. 2023, č. j. KK/1099/SÚ/22-7 (dále též jen: „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto jejich odvolání a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Mariánské Lázně ze dne 5. 9. 2022, č. j. STAV/22/3466/JF (dále též jen: „rozhodnutí správního orgánu I. stupně“). Jím bylo vydáno stavební povolení na stavbu „Vestavba osobního výtahu do objektu Třebízského 210/27, Mariánské Lázně, Mariánské Lázně č. p. 210, Třebízského 27“ na pozemku st. p. č. X v k. ú. X (dále též jen: „předmětný stavební záměr“). 2. V žalobě je primárně tematizována otázka formy souhlasu společenství vlastníků jednotek (dále též jen: „SVJ“; v posuzované věci jde o Společenství vlastníků jednotek Třebízského 210/27 Mariánské Lázně); s provedením stavebního záměru podle § 110 odst. 2 písm. a) zákona č. 183/2006 Sb., stavebního zákona (dále též jen: „StavZ“). Kromě toho je v žalobě namítána problematika účastenství SVJ ve stavebním řízení vedeném o žádosti o vydání stavebního povolení takového stavebního záměru, jímž jsou dotčeny společné části nemovité věci spravované takovým SVJ, respektive procesního postupu správních orgánů, které nevyčkaly na rozhodnutí civilního soudu o žalobě o určení neplatnosti rozhodnutí shromáždění vlastníků jednotek, kterým bylo mj. rozhodnuto o výstavbě výtahu. Obsah žaloby 3. V úvodu své žaloby vylíčily žalobkyně stav věci. Sdělily, že jsou vlastnicemi jednotek v bytovém domě nacházejícím se v Třebízského ulici 27 v Mariánských Lázních. Jsou tedy spoluvlastnicemi prostor v domě, ve kterém je navrhován předmětný stavební záměr. Přes příslušnou občanskoprávní úpravu však o tomto záměru nebylo spoluvlastníky domu rozhodováno. Stavebnímu úřadu byl předložen toliko zápis z jednání shromáždění vlastníků jednotek, v němž se uvádí, že výstavba výtahu (bez jakékoli specifikace) byla všemi přítomnými bez námitek odsouhlasena v souladu s nově přijatými stanovami SVJ. Toto rozhodnutí žalobkyně napadly civilní žalobou, o níž se vede pod sp. zn. 44 Cm 92/2021 řízení u Krajského soudu v Plzni. Přestože si byly žalobkyně vědomy, že jejich námitky jsou občanskoprávního charakteru, souhlasily s přerušením správního řízení do doby skončení tohoto soudního řízení o neplatnosti rozhodnutí shromáždění SVJ, což správní orgán I. stupně nejprve učinil. 4. Žalobkyně však následně nesouhlasily s tím, že správní orgán I. stupně své stanovisko změnil a ve věci rozhodl, aniž by vyčkal výsledku řízení o jejich civilní žalobě. Správní orgán I. stupně sice odkázal na rozsudek NSS ze dne 11. 5. 2022, č. j. 6 As 126/2020-47, podle nějž správní orgán nemusí vyčkat na rozhodnutí soudu v dané věci. Toto rozhodnutí ale vybočilo z dřívější soudní praxe i praxe správních orgánů, podle které má být řízení přerušeno. Při takovém způsobu vyřizování občanskoprávních námitek by mohlo docházet k situaci, kdy správní orgán I. stupně sice vydá stavební povolení na základě souhlasu podle § 184a odst. 1 StavZ, nicméně následně se ukáže, že tento souhlas nebyl udělen oprávněnou osobou. Pak by neexistovala žádná možnost, jak se v rámci správního řízení bránit proti takto vydanému stavebnímu povolení. Proto dle žalobkyň musí správní orgán I. stupně vyčkat rozhodnutí soudu o občanskoprávní námitce. Sám správní orgán I. stupně přitom dospívá k závěru, že souhlas dle 184a StavZ je náležitostí návrhu, která musí být doložena, má-li být vydáno stavební povolení. 5. Žalobkyním je známa argumentace v rozsudku NSS ze dne 11. 5. 2022, č. j. 6 As 126/2020-47, o rozlišnosti posuzování situace podle právního stavu v době do 31. 12. 2017 a v době od 1. 1. 2018. Z důvodové zprávy k zákonu č. 225/2017 Sb., který tyto změny provedl, ale neplyne, že by zákonodárce vyslovil vůli ke změně posuzování podkladů, které předkládá stavebník spolu se svou žádostí o vydání stavebního povolení, tedy v ní není uvedeno, že by nadále mělo být přihlíženo k občanskoprávním námitkám jinak, než v období do 31. 12. 2017. Pokud je stavebník povinen doložit souhlas k provedení stavebního záměru podle § 184a StavZ, pak by správnímu orgánu nemělo být jedno, zda takový souhlas byl udělen v souladu se zákonem a stanovami SVJ. Pokud by bylo zjištěno, že souhlas nebyl udělen platně, mají žalobkyně za to, že stavebník nesplnil povinnost stanovenou zákonem pro vydání stavebního povolení. Rozhodnutí SVJ bylo napadeno žalobou žalobkyň, SVJ bylo dokonce soudem uloženo, aby do jeho rozhodnutí nekonalo podle žalobou napadeného rozhodnutí, správní orgán tak měl nepochybně vyčkat s rozhodováním na rozhodnutí soudu, aby byla vyjasněna otázka, zda SVJ doložilo platný souhlas či nikoli. 6. Účastníkem správního řízení mělo být i SVJ, neboť jsou stavebním záměrem přímo dotčené společné části nemovitosti. Pokud SVJ nebylo účastníkem řízení, jedná se o procesní vadu, která vedla k tomu, že SVJ nebylo vyzváno k vyjádření se k záměrům stavebníků a ve svém důsledku se ani případná účast SVJ ani jeho vyjádření neprojednávala na schůzi shromáždění SVJ. Členové SVJ tak nemohli jakkoli vyjádřit svůj názor v rámci vnitřního vytváření vůle SVJ, která by byla následně projevena i navenek v rámci správního řízení. 7. Žalobkyně zpochybnily správnost procesního postupu správního orgánu I. stupně, pokud se spokojil pouze s předložením souhlasu ke stavebnímu záměru podle § 184a StavZ podepsaného pověřeným vlastníkem. 8. Pokud stavební zákon předpokládá a stanovuje povinnost předložit souhlas se stavebním záměrem, neměly by správní orgány přehlížet, že je platnost předložené listiny zpochybněna v soudním řízení, neboť tím správní orgán svým postupem fakticky legalizuje protiprávní postup SVJ. V případě, kdy by se jednalo o nemovitost ve spoluvlastnictví, pak by správní orgán I. stupně vyžadoval souhlas minimálně většiny spoluvlastníků, zatímco v projednávané věci se spokojil s podpisem pověřeného vlastníka SVJ, aniž blíže zkoumal námitky žalobkyň k postupu SVJ a platnost projevu vůle za SVJ. Žalovaný nejednal v souladu se zákonem a napadené rozhodnutí vydal na základě souhlasu SVJ, který nebyl platně udělen. Žalobkyně dále uvedly, že lze mít pochybnost, zda pověřený vlastník SVJ je oprávněn jednat za SVJ, pokud doba trvání jeho funkce uplynula. 9. Z věcného hlediska žalobkyně v průběhu správního řízení tvrdily, že správní orgán I. stupně nevypořádal následující námitky. Umístění stavby zkomplikuje možnost přístupu žalobkyň do společných sklepních prostor domu, zúžení společných prostor vyplývá i z projektové dokumentace. Odstranění části schodiště ztíží užívání jednotek žalobkyň, neboť neumožní stěhování nábytku či jiných rozměrných věcí. Žalobkyně se dále obávají, že chybí dostatečná hloubková izolace stavby, což zhorší kvalitu užívání jednotek. 10. Žalobkyně nesouhlasí s vypořádáním těchto námitek žalovaným, podle kterého se jedná o námitky obecného charakteru. Žalobkyně nepovažují za vypořádání námitek tvrzení žalovaného, že zásah do společných prostor nebude nepřiměřený. 11. V odvolacím řízení byly žalobkyněmi uplatněny další následující námitky. V projektové dokumentaci chybí vyhodnocení dynamického zatížení stavbou výtahu, když opěrná konstrukce výtahové šachty má být instalována na existující základovou desku. V souladu s předloženými výpočty činí zatížení projektovaného výtahu a výtahové šachty 56,46 kPa, což je méně než předpokládaná nosnost existující základové desky o 200 kPa. Projektová dokumentace tak neobsahuje jakékoliv odůvodnění stanovené nosnosti základové desky o 200 kPa a chybí i jakákoliv dokumentace stavební konstrukce základové desky. Nebyl předložen výpočet pr