3 As 6/2004 — Nejvyšší správní soud

77 A 23/2024- 58 - text  18 77 A 23/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jaroslava Škopka a soudců JUDr. Ondřeje Szalonnáse a Mgr. Jaroslavy Křivánkové ve věci žalobkyně: BEGINDAT s.r.o., IČO: 07239718, se sídlem Skvrňanská 2692/42, 301 00 Plzeň, zastoupená Mgr. Janem Blažkem, advokátem, se sídlem Dvořákova 44/38, 301 00 Plzeň, proti žalovanému: Státní úřad inspekce práce, se sídlem Kolářská 451/13, 746 01 Opava, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 4. 2024, č. j. 9636/1.30/23-4, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Předmět řízení 1. Rozhodnutím Oblastního inspektorátu práce pro Plzeňský kraj a Karlovarský kraj (dále též jen: „správní orgán I. stupně“) ze dne 26. 9. 2023, č. j. 3908/6.30/23-20 (dále též jen: „rozhodnutí správního orgánu I. stupně“), byla žalobkyně shledána vinnou spácháním dvou přestupků na úseku zaměstnanosti. Jednak se měla dopustit přestupku podle § 140 odst. 1 písm. g) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti (dále též jen: „ZoZ“) ve znění účinném do 30. 6. 2023, který spáchala tím, že zastřeně zprostředkovávala zaměstnání podle § 5 písm. g) ZoZ, když pronajala pracovní sílu společnosti Penny Market s. r. o. (dále též jen: „Penny Market“), aniž by byly splněny podmínky pro zprostředkování zaměstnání podle § 14 odst. 1 písm. b) ZoZ, a to ve vztahu k celkem osmi zahraničním pracovníkům, kteří v provozovně společnosti Penny Market v Dobřanech prováděli manipulační práci s vozíkem při vyskladňování zboží, kompletaci palet, odvozu a převážení palet, třídění odpadu a druhotných surovin, třídění vráceného zboží, čímž žalobkyně porušila § 14 odst. 3 písm. b) ZoZ. Současně měla žalobkyně spáchat přestupek podle § 140 odst. 1 písm. d) ZoZ, jehož se dopustila tím, že neinformovala nejpozději v den nástupu výkonu práce příslušnou krajskou pobočku Úřadu práce ČR o nástupu do zaměstnání celkem sedmi pracovníků, čímž porušila § 87 odst. 1 ZoZ. Za to byla žalobkyni uložena pokuta ve výši 300 000 Kč a povinnost uhradit náhradu nákladů přestupkového řízení v paušální výši 1 000 Kč. 2. Žalobou je napadeno rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 4. 2024, č. j. 9636/1.30/23-4 (dále též jen: „napadené rozhodnutí“). Jím žalovaný k odvolání žalobkyně sice částečně textově změnil výrok rozhodnutí správního orgánu I. stupně týkající se přestupku podle § 140 odst. 1 písm. d) ZoZ, když do něj doplnil datum splnění informační povinnosti ve vztahu ke dvěma pracovníkům (výrok I.), současně ale ve zbytku odvolání žalobkyně zamítl a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil (výrok II.). 3. Rozhodující pro výsledek tohoto řízení je problematika rozlišení plnění smlouvy o dílo od pronájmu pracovní síly. Obsah žaloby 4. Žalobkyně namítla, že napadené rozhodnutí spočívá na tom, že jím bylo zcela nesprávně potvrzeno rozhodnutí správního orgánu I. stupně, což je nezákonné. Žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že podstatné pro projednávanou věc je posouzení, zda se v případě žalobkyně jednalo o pronájem pracovní síly nebo poskytnutí služby, a zda je to zaměstnavatel nebo uživatel, který ukládá zaměstnanci pracovní úkoly, řídí a kontroluje jeho práce atd. Citoval pak rozsudek NSS ze dne 30. 6. 2015, č. j. 2 Ads 173/2014-28, dle nějž je základním rozlišovacím znakem mezi pronájmem pracovní síly a poskytnutí služby komplexnost zajišťovaných skutečností. V případě poskytování služby se jedná o činnost prováděnou poskytovatelem pod vlastním jménem a na vlastní odpovědnost. V případě pronájmu pracovní síly pak nemá pronajímatel pracovní síly odpovědnost za výsledek práce a své pronajaté práce při výkonu práce neřídí. Dále žalovaný konstatoval, že je-li předmětem smluvního vztahu dodání pracovníků, je takový vztah agenturním zaměstnáváním, a tedy zastřeným zprostředkovaným zaměstnáním. 5. Jakkoli se žalobkyně ztotožňuje s citovanou judikaturou, v napadeném rozhodnutí je nesprávné následné strohé konstatování navazující na předmětnou judikaturu. Naopak na základě citované judikatury je zřejmé, že ve věci žalobkyně se jednalo o poskytování díla a nikoli o závislou práci a přestupek zastřeného zprostředkování zaměstnání tak nebyl spáchán, když právě k takovému výsledku vede posouzení jednotlivých kritérií, které judikatura udává. Žalovaný se těmito znaky zabýval pouze povrchně a nijak nereagoval na většinu námitek žalobkyně. Takový postup je nejen procesně chybný, když dává vzniknout neodůvodněnému a nepřezkoumatelnému rozhodnutí, ale rovněž chybný i právně, neboť dochází k nesprávnému právnímu a skutkovému závěru. 6. Z rozsudku Soudního dvora EU ve spojené věci C-307/09 až C-309/09, Vicoplus SC PUH a další, vyplývá, že základní rozlišení mezi službou v užším slova smyslu a agenturním zaměstnáváním spočívá v zachování nezávislosti, samostatnosti a odpovědnosti zhotovitele za dílo jako výsledek činnosti. NSS ve svém rozsudku ze dne 29. 3. 2022, sp. zn. 4 Ads 349/2021, rovněž konstatoval, že je obecně vzato možné, aby v rámci jediného prostoru více subjektů provádělo odlišná díla. Krajský soud v Brně v rozsudku ze dne 27. 10. 2021, sp. zn. 29 Ad 2/2021, rovněž konstatoval, že indikátory zastřeného zprostředkování zaměstnání spočívají zejména ve způsobu vymezení díla, způsobu stanovení jeho ceny, ujednání o předání díla, způsobu provádění díla, kde a v jakém čase je dílo prováděno, kým a za použití jakých prostředků je dílo prováděno, jaká je specializace zhotovitele, délka trvání spolupráce, odlišitelnost kmenových zaměstnanců od zaměstnanců zhotovitele, poskytování pracovních pomůcek, způsob vyplácení mezd, zajištění školení BOZP apod. 7. Žalovaný v napadeném rozhodnutí zcela opomenul, že veškeré jím vypočtené znaky nutné k tomu, aby dle něj šlo o plnění dle smlouvy o dílo, byly žalobkyní v řízení prokázány jako řádné a splněné a žalovaný, aniž by toto jakkoli rozporoval či uvedl jakýkoli argument svědčící o tom, že tyto znaky nebyly splněny, zcela nelogicky konstatoval, že šlo o dodání pracovní síly a nikoli o plnění dle smlouvy o dílo. Takový postup je nesprávný, zcela nelogický a neodůvodněný. 8. V rozhodnutí správního orgánu I. stupně je uvedeno, že v provozovně společnosti Penny Market byli zajištěni zaměstnanci žalobkyně a také zaměstnanci společnosti Penny Market. Dále se v tomto rozhodnutí uvádí, že skladování zboží, jeho vyskladňování a manipulace s ním je pro maloobchodní prodej bezpodmínečným předpokladem. S tímto názorem žalobkyně nesouhlasí. Hlavní činnosti společnosti Penny Market je prodej potravin, drogerie a souvisejícího zboží a provoz pekárny. Skladování, vyskladňování a jiná manipulace se zbožím ve velkoskladu není ani hlavní činností Penny Market ani činností bezprostředně související. Je jen na obchodním rozhodnutí společnosti, zda bude velkosklady zboží v rámci své obchodní činnosti zajištovat sama či zda bude pro své prodejny nakupovat zboží od jiných subjektů, které by takové sklady provozovaly či zda bude zboží do prodejen zaváženo přímo od výrobců daného typu zboží. Nelze tvrdit, že pouze a jedině jedna z těchto možností je nutným a nezbytným předpokladem pro zajištění hlavní činnosti Penny Market. Podle žalobkyně provoz velkoskladu je zcela zřejmě činností vedlejší, která zcela legálně a legitimně může být obsahem outsourcingu. S touto námitkou žalobkyně se žalovaný dostatečně nevypořádal a předmětnou otázku posoudil nesprávně. 9. Žalovaný dále popřel, že by v rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo uvedeno, že paní D. L. byla řízena prostřednictvím vychystávacích vozíků. Ani tuto námitku žalovaný nijak nevypořádal, pouze popřel, co je jasně v předchozích rozhodnutích a dokumentech o kontrole uvedeno. D. L. při své svědecké výpovědi uvedla, že vozíky zaměstnancům žalobkyně přidělovala ona, do vozíků zadávala jaké dílo je třeba vykonat. Objednávky byly v počítači žalobkyně, odkud koordinátorka brala informace zadávané do vozíků, které byly v nájmu žalobkyně. Délku směny zaměstnanců žalobkyně určovala koordinátorka, evidovala rovněž odpracované směny jakož i soupis provedených částí díla, které následně předávala jednateli žalobkyně. 10. Výslechy R. N. a M. B. nelze v žádném ohledu použít v tomto řízení jako důkaz, když oba tito zaměstnanci společnosti Penny Market byli vyslechnuti v jiném řízení, v němž je přestupkové řízení vedeno s třetím subjektem a žalobkyně se tyto výslech nijak netýkaly. Pan B. ve výslechu nejmenoval žalobkyni a veškeré dotazy výslechu se týkaly třetího subjektu, nikoli žalobkyně. Žalovaný se svědka výslovně na žalobkyni nikdy nezeptal a nesměřoval přímo k žalobkyni žádný ze svých dotazů. Ať je v protokolu o výslechu svědka uvedeno cokoli, netýká se to žalobkyně ani tohoto řízení a nelze takový protokol použít jako důkazní prostředek v tomto řízení. Z výpovědi svědka Novotného vyplývá, že se žalovaný svědka na žalobkyni nikdy nezeptal a nesměřoval přímo k žalobkyni žádný ze svých dotazů. Žalovaný přitom výslechy svědku používá j