2 Azs 92/2005 — Nejvyšší správní soud

77 A 34/2022- 52 - text  9 77 A 34/2022 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaroslava Škopka a soudců JUDr. Ondřeje Szalonnáse a Mgr. Jaroslavy Křivánkové ve věci žalobce: Ing. V. X. T., X, zastoupeného JUDr. Ing. Pavlem Cinkem, LL. M., MBA, advokátem, Veleslavínova 33, 301 00 Plzeň, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, IČ 71214011, Budějovická 1387/7, 140 00 Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 5. 2022, č.j. 23915-2/2022-900000-312, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [I] Předmět řízení 1. Žalobce se žalobou ze dne 8. 6. 2022, Krajskému soudu v Plzni doručenou dne 9. 6. 2022, domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 5. 2022, č.j. 23915-2/2022-900000-312 (dále jen „napadené rozhodnutí“) a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Napadeným rozhodnutím bylo podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítnuto žalobcovo odvolání a potvrzeno rozhodnutí Celního úřadu pro Plzeňský kraj (dále jen „celní úřad“) ze dne 7. 4. 2022, č.j. 4088-6/2022-600000-12 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“). Prvoinstančním rozhodnutím byla žalobci podle § 116 odst. 3 správního řádu uložena povinnost uhradit exekuční náklady ve výši 2 669 Kč. Výše nákladů byla ve výroku rozhodnutí specifikována takto: paušální částka 2 000 Kč vzniklá v souvislosti s vydáním exekučního příkazu č.j. 157162/2021-600000-12, náhrada hotových výdajů v poměrné výši 627,10 Kč (náklady přizvané pověřené osoby, které vznikly v souvislosti s provedenou exekucí dne 12. 10. 2021, uplatněné v celkové výši 7 211,60 Kč na podkladě účetního dokladu FVY2100676 v souvislosti s otevíráním schránek zadržených technických zařízení), a jízdní výdaje správního orgánu za užití služebního vozidla v poměrné výši 41,30 Kč. 2. Správní řízení je upraveno správním řádem. [II] Žaloba 3. Žalobce prvně namítal, že již v rozhodnutí celního úřadu bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, když se celní úřad nedostatečně vypořádal s žalobcovou právní argumentací a nedostatečně zdůvodnil, proč má za to, že je možné po žalobci požadovat otevření technických herních zařízení, když žalobce nemá žádné klíče k jejich otevření. Žalobce tak měl za to, že se žalovaný dostatečným způsobem nevypořádal s jeho argumenty. 4. Pokud jde o skutkový stav věci, pak jde o situaci, kdy je po žalobci požadováno uhrazení výše uvedené částky, a to na základě rozhodnutí celního úřadu ze dne 17. 9. 2021, č.j. 157162/2021-600000-12, kterým byl nařízen výkon rozhodnutí zdejšího správního orgánu ze dne 22. 7. 2020, č.j. 25890-11/2020-600000-12, jež se stalo vykonatelným dne 5. 8. 2020, za účelem splnění nepeněžité povinnosti. Exekuce byla provedena způsobem uvedeným v § 119 správního řádu, tj. náhradním výkonem nařízeného otevření schránky technického zařízení dne 21. 10. 2021 a jejím provedením byla správním orgánem pověřena osoba Centrum klíčů, s. r. o., IČ 28097271. 5. Schránky technického herního zařízení (dále též „THZ“), které byly otevírány, byly nalezeny v restauračním zařízení, které provozoval právě žalobce. Žalobce však v této provozovně již dříve pronajal prostor jinému nájemci, který se na toto místo rozhodl umístit předmětná technická herní zařízení. Žalobce pochopitelně neměl žádné klíče k jejich otevření. Uvedenou skutečnost celnímu úřadu opakovaně sděloval, přičemž celní úřad přesto opakovaně ukládal žalobci povinnost herní zařízení otevřít. Žalobce opakovaně odmítal THZ otevřít, neboť jediné klíče, které měl k dispozici, byly klíče nulovací pro vyplácení výher. Ty žalobce celnímu úřadu předal, stejně jako kontakt na osobu, o které věděl, že má přístup do schránek těchto THZ. Zda celní úřad s touto osobou zkoušel komunikovat, již žalobci není nijak známo. 6. I přes výše uvedené bylo žalobci doručeno rozhodnutí o uložení povinnosti k úhradě nákladů exekučního řízení. Žalobce měl za to, že tyto náklady nezpůsobil svým rozhodnutím, ale celní úřad, který nezjistil vlastníka herních zařízení, jejichž vlastnictví chybně přisuzuje právě žalobci. Žalobce od počátku uváděl, že i kdyby chtěl, nemůže celnímu úřadu více pomoci, neboť k THZ nevlastní klíče, a neví, jak by je měl otevřít. 7. Žalobce proti prvoinstančnímu rozhodnutí podal v řádné lhůtě odvolání, které však bylo zamítnuto napadeným rozhodnutím. Žalobce se neztotožnil ani s argumenty žalovaného, neboť měl za to, že nesprávně posoudil právní stav věci a dospěl k nesprávným právním závěrům. Tím došlo k zásahu do žalobcových práv. 8. Žalobce se neztotožnil ani s tvrzením žalovaného, který uvedl, že „odvolatel je osobou, která měla k technickým zařízením určitý vztah, neboť je měla všechna (2 ks) ve své dispozici. Byla-li technická zařízení situována v provozovně povinného (odvolatele), který zajišťoval jejich obsluhu, podílel se na provozu a vyplácení výher, měl je povinný (odvolatel) v detenci a nemůže obstát jeho námitka, že nebyl jejich vlastníkem. I za této situace je povinný subjektem soukromoprávních jednání ve vztahu k zajištěným technickým zařízením, v jejichž rámci může usilovat o zpřístupnění schránek technických zařízení.“ Pokud jde o vztah žalobce k zařízením, měl k nim vztah hypoteticky, obdobně jako nějaký vlastník bytové jednotky, kterou pronajme nájemci, jenž do ní umístí své vybavení. Žalobce byl přesvědčen, že pokud by nájemce měl v domě nějaké nelegální zboží, nemohl by za ně být jakkoliv souzen vlastník nemovitosti, ale právě pouze nájemce. Dle žalobcova názoru by v takovém případě bylo nutné prokázat, kdo je vlastníkem těchto věcí. V tomto případě, který je předkládán správnímu soudu k posouzení, se žalobce nachází v obdobné situaci. 9. Správní orgán dovodil, že pokud se žalobce podílel na provozu THZ a vyplácení výher, měl tato zařízení v detenci, a dle názoru správního orgánu tak nemůže obstát námitka, že žalobce nebyl jejich vlastníkem. 10. Žalobce odmítl, že by byl jakkoliv držitelem či provozovatelem těchto herních zařízení. Žalobce byl vlastníkem domu, ve kterém se nacházel prostor, který byl pronajat vlastníku herních zařízení. Žalobce se na jejich provozu podílel obdobně, jako se na jejich provozu podílel poskytovatel elektrické energie a internetového připojení, na které byly napojeny. Pokud byla elektrická energie poskytována skrze žalobce a byla rozpočítávána a strhávána z nájmu prostor vlastníkovi herních zařízení, nelze dle názoru žalobce automaticky dovodit, že je žalobce odpovědný za provoz těchto herních zařízení. Pak by mohl být odpovědným shledán i poskytovatel elektrické energie, neboť i on by jistě mohl „vypnout“ přívod elektrické energie k těmto herním zařízením. Je nesporné, že žalobce byl k uvedeným technickým herním zařízením blíže než poskytovatel elektrické energie, nicméně nikoliv tak blízko, aby sám mohl rozhodnout o tom, zda budou provozovány či nikoliv nebo jakým způsobem. O tom rozhodoval jejich vlastník – provozovatel. Tímto vlastníkem je společnost DP&K-CZQ s.r.o., IČ 04194454, o čemž žalobce celní úřad opakovaně informoval. 11. Žalobci dále nebylo známo, odkud správní orgán čerpá, když uvádí, že „je povinný subjektem soukromoprávních jednání ve vztahu k zajištěným technickým zařízením, v jejichž rámci může usilovat o zpřístupnění schránek technických zařízení“, neboť jak již žalobce uváděl, neexistuje objektivně žádný způsob, jakým může žalobce více usilovat o zpřístupnění schránek, když nevlastní žádné klíče, ani nemá jakékoliv vzdělání či praxi v otevírání uzamčených schránek tohoto typu. 12. Žalovaný dále odkázal na komentář k § 61 správního řádu, kde je uvedeno, že „[p]rávní úprava obsažená v § 61 správního řádu neváže ukládání povinností na existenci či neexistenci vlastnictví k předmětné věci. Komentář k § 61 odst. 4 uvádí, že ‚z formulace užité v odstavci 4 větě druhé vyplývá, že předmětná věc může být odňata jak jejímu vlastníkovi, tak i jejímu držiteli‘.“ Žalovaný měl za to, že z uvedeného „logicky vyplývá, že rovněž tak jak vlastníku, tak i držiteli může být nařízena dispozice s předmětnou věcí.“ Žalovaný dále uvedl, že má za to, že „pro nařízení předběžného opatření je tedy rozhodné, že s odvolatelem bylo zahájeno a je stále vedeno správní řízení o přestupku, které v současné době není pravomocně ukončeno.“ 13. Žalobce zcela odmítl tvrzení, že by měl být držitelem těchto THZ. Žalovaný se snaží označit žalobce alespoň za držitele uvedených technických zařízení, když je zřejmé, že nelze žalobci prokázat jeho vlastnictví. Žalobce však není ani jejich držitelem. Žalobce v této souvislosti odkázal na § 987 občanského zákoníku, který uvádí, že držitelem je ten, kdo vykonává právo pro sebe, a dále dle § 989 odst. 1 občanského zákoníku platí, že vlastnické právo drží ten, kdo se věci ujal, aby ji měl jako vlastník. Žalobce však žádné právo pro sebe nevykonával, ani se žádné věci neujal, aby ji měl jako vlastník. Právě naopak, žalobce po celou dobu v