17 A 46/2025 – Krajský soud v Plzni

17 A 46/2025- 97 - text  10 17 A 46/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Komínkovou ve věci žalobce: M. M. toho času v Zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty, sídlem Vyšní Lhoty 234, Vyšní Lhoty, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, odbor azylové a migrační politiky Praha, sídlem pošt. schr. 21/OAM, Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 8. 2025, č. j. OAM-885/BA-BA07-BA03-Z-2025 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1. Žalobce se žalobou domáhá zrušení výše označeného rozhodnutí žalovaného, jímž byl žalobce zajištěn podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb. o azylu (dále jen zákon o azylu) v zařízení pro zajištění cizinců (dále jen ZZC); ve smyslu § 46a odst. 5 zákona o azylu byla doba trvání zajištění stanovena do 22. 11. 2025. II. Žaloba 2. Žalobce v žalobě namítal, že žalovaný chybně posoudil žalobce jako osobu, která není zranitelná. Žalobce podle svého názoru do definice zranitelné osoby spadá hned ve dvou vyčtených kategoriích, totiž jak jako osoba se zdravotním postižením nebo z vážným onemocněním, tak jako osoba, která byla mučena, znásilněna nebo podrobena jiným vážným formám psychického, fyzického nebo sexuálního násilí. Žalobce prchal ze země původu jak kvůli nebezpečí odvodu do armády Ozbrojených sil Ruské federace, tak kvůli zacházení ze strany bezpečnostních složek. Těmi byl před svým odchodem zatčen policií a mučen pomocí elektrošoků - hojně používanou praktikou zdokumentovanou nezávislými zdroji. Tyto zážitky se hluboce vryly do jeho paměti a vedly k rozvinutí posttraumatického stresového syndromu (PTSD). Zároveň si byl vědom toho, že příslušníci čečenského etnika jsou v Rusku perzekuováni i co do zapojení do války na Ukrajině. Podle mnoha zpráv nevládních organizací jsou příslušníci ruských etnických minorit v rámci bojů hojně posíláni do předních linií, kde je výrazně vyšší úmrtnost. Humanitární situace v oblasti severního Kavkazu je obecně jednou z nejhorších v Rusku a proti vyhošťování osob z této oblasti dlouhodobě vystupuje řada (nejen) nevládních organizací. Na základě této situace uprchl žalobce z Ruské federace do Evropy. Podle žalobce se žalovaný nezabýval ust. § 46 odst. 3 zákona o azylu. Správní orgán nebyl oprávněn zajistit žalobce pouze s odkazem na skutečnost, že takové opatření by bylo dle jeho názoru neúčinné, ale měl učinit alespoň jeden pokus uložit žalobci alternativní opatření neomezující ho na osobní svobodě. Do policejního protokolu žalobce uvedl, že se v Německu léčil na psychiatrii kvůli vzpomínkám na Čečensko a pokusil se i o sebevraždu, protože si nevěděl rady, co by se stalo, kdyby se musel vrátit do Čečenska. Žalovaný však v rozhodnutí psychický stav žalobce nijak neposuzuje. Žalobce k žalobě přiložil kopii lékařské zprávy z hospitalizace v psychiatrické nemocnici v Německu společně s překladem. Podle této zprávy byla žalobci diagnostikována Posttraumatická stresová porucha - F43.1, způsobená těžkými traumatickými zážitky, zejména fyzickým násilím v Rusku a psychickou zátěži v uprchlickém táboře v České republice. Lidská nedůstojnost, kterou tam zažil, byla pro něj obzvláště traumatizující. V České republice byl svědkem pokusů o sebevraždu a těžkého utrpení spoluobyvatel tábora. Tyto zážitky ho pronásledují a cítí se jimi tak zatížen, že se s nimi nedokáže vyrovnat a má opakovaně suicidální myšlenky. V závěru lékařská zpráva uvádí: "Z lékařského hlediska a s ohledem na aktuální stav pacienta a diagnostikovanou posttraumatickou stresovou poruchu (PTSP) nepovažujeme návrat pacienta do České republiky za přijatelný. Pacient opakovaně hovořil o těžkých traumatických zážitcích z uprchlického tábora, zejména o fyzickém a psychickém násilí a extrémně stresujících zážitcích, které stále mají významný vliv na jeho psychický stav. Neustálé konfrontování se s těmito vzpomínkami a s nimi spojené úzkosti a sebevražedné myšlenky vedou k hlubokému zoufalství, což by v případě navrácení mohlo vést k akutnímu ohrožení pacienta. V případě navrácení do České republiky existuje riziko, že pacient své sebevražedné myšlenky promění v činy." Správní orgán tak dle názoru žalobce porušil § 3 správního řádu, když nezjistil stav věci způsobem, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a v rozsahu, který je nezbytný vzhledem ke konkrétním okolnostem případu (§ 2 odst. 4 správního řádu), když žalobce neidentifikoval jako zranitelnou osobu, resp. ignoroval tvrzení, která zranitelnost naznačují. Dále porušil § 50 odst. 4 správního řádu, neboť nepřihlédl ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, zejména k zdravotnímu stavu žalobce. V důsledku pochybení při identifikaci žalobce jako zranitelné osoby pak žalovaný v dalším kroku nijak nereflektoval jeho zranitelnost ve vztahu k povinnostem vyplývajícím z ustanovení § 46a odst. 3 zákona o azylu. 3. Dále žalobce v žalobě namítal, že když byl na rodinné vazby dotazován, odpověděl, ze žádné příbuzné v ČR nemá, protože si myslel, že to je dotaz na blízkou rodinu. V ČR nicméně žije jeho příbuzný pan M. M., nar. X., stp. R. f. Ten je ochoten žalobci zajistit ubytování a poskytnout mu další pomoc. K důkazu žalobce přikládá potvrzení o poskytnutí ubytování a čestné prohlášení o převzetí některých finančních závazků. Poskytnuté ubytování by mimo jiné mohlo umožnit využití zvláštního opatření podle § 47 odst. 1 písm. b) zákona o azylu. Dále žalovaný uvedl, že žalobce podal dne 5. 8. 2025 v ZZC opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany bez uvedení konkrétních důvodů jejího podání. K tomu žalobce upozorňuje, že tento postup je v ZZC standardní. Žádost je nabrána bez dalších otázek a podrobnosti ohledně důvodů podání se zjišťují až později při poskytnutí údajů k podané žádosti a pohovoru. Žalovaný tedy nepostupuje správně, když v rozhodnutí naznačuje, že žádost je nedůvodná (což žalovaného vede k závěru, že žádost je podána pouze s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění. Důvody pro podání žádosti by alespoň rámcově měly být žalovanému známy z jeho úřední činnosti, neboť posuzoval první žádost žalobce (která mimochodem nebyla soudem meritorně posouzena, řízení bylo zastaveno z procesních důvodů). Důvody také uvedl žalobce do policejního protokolu 29. 7.2025. Žalobce nyní přikládá k žalobě kopii povolávacího rozkazu z Ruska, prokazující že má povinnost do armády nastoupit. V době první žádosti tento rozkaz u sebe neměl. Byl mu doručen v nepřítomnosti s tím, aby se k odvodu dostavil 3. 6. 2025. Žalobce má za to, ze vydaní povolávacího rozkazu je novou skutečností ve smyslu § 11a odst. 1 zákona o azylu a jeho žádost je tudíž přípustná a měla by být meritorně posouzena. Žalobce si je vědom, že to je relevantní zejména v samotném řízení o mezinárodní ochraně, nicméně pro rozhodnutí o zajištění to má význam v tom, že žádost nemůže být považována za účelově podanou, neboť žalobci skutečně hrozí na území Ruska nebezpečí pronásledování. 4. Žalobce měl rovněž za to, že mu zajištění v délce 110 dní neumožňuje dostatečný soudní přezkum v rozumných intervalech tak, jak toto právo vyplývá z článku 5 odst. 4 Evropské úmluvy o lidských právech [„EÚLP") a rozhodovací činnosti Evropského soudu pro lidská práva. Žalobce dále uvádí, že pokud byla doba zajištění stanovena na 110 dnů, mělo být ze strany žalovaného konkrétně uvedeno, jaké dílčí kroky bude třeba učinit během těchto 110 dnů a především jaká je časová náročnost těchto jednotlivých kroků. Nelze také odhlédnout od toho, že odůvodnění týkající se doby zajištění je velmi obecné a použitelné na jakýkoliv případ, což vyvolává pochybnosti o individuálním posouzení případu žalobce. III. Vyjádření žalovaného 5. Ve vyjádření k žalobě žalovaný uvedl, že s žalobou nesouhlasí. Správní orgán z informací poskytnutých příslušnými složkami Policie ČR dle § 87 odst. 1 zákona o azylu zjistil, že jmenovaný byl rozhodnutím správního orgánu Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, odboru cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort č.j. KRPU-133940-26/ČJ-2025-040022-ZZ ze dne 30. 7. 2025, zajištěn podle § 124 odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb. o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále též „zákon o pobytu cizinců" a umístěn do ZZC za účelem realizace správního vyhoštění. Důvodem zajištění jmenovaného byla skutečnost, že 29. 7. 2025 byl na bývalém hraničním přechodu Petrovice - Bahratal převzat v rámci dublinského řízení z Německa policejní hlídkou, přičemž předložil cestovní doklad Ruské federace č. X., který ČR od 3. 7. 2024 neuznává. Lustrací bylo zjištěno, že mu 20. 2. 2025 bylo soudem zastaveno řízení ve věci podání žaloby proti neudělení mezinárodní ochrany s nabytím právní moci 24. 2. 2025. Dále mu bylo uloženo 27. 8. 2024 správní vyhoštění, které nabylo právní moci 21. 1. 2025. Lustrací bylo také zjištěno, že jmenovaný prochází pátráním v Schengenském informač