6 Azs 66/2017 — Nejvyšší správní soud

17 Az 11/2025- 25 - text  7 17 Az 11/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Komínkovou ve věci žalobce: A. T., narozen X, státní příslušník X, pobytem ZZC Vyšní Lhoty, Vyšní Lhoty 234, 739 51 Vyšní Lhoty proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky Praha, se sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 3. 2025, č. j. MV-36962-3/OAM-2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1. Žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 17. 7. 2024, č. j. OAM-818/BA-BA01-LE05-2024, žalovaný rozhodl o opakované žádosti žalobce o mezinárodní ochranu ze dne 2. 3. 2025 tak, že řízení o udělení mezinárodní ochrany zastavil dle § 11a odst. 3 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů. II. Žaloba 2. V úvodu žaloby žalobce uvedl, že došlo k podstatné změně okolností vztahujících se k jeho možnému pronásledování nebo hrozbě vážné újmy. Žalovaný nemohl zjistit skutkový stav do té míry, aby o této žalobě mohl rozhodnout. Byť byl žalobce poučen o tom, že s ním nebude veden pohovor, žalovaný jej měl stejně vyzvat k poskytnutí údajů k žádosti, případně k odstranění jejich vad. Ze zákona o azylu plyne, že pohovor se v zásadě neprovádí v případě podání opakované žádosti (§ 23). Z ničeho ovšem nelze dovodit, že by žalovaný neměl žadatele vyzvat k poskytnutí údajů k žádosti v souladu s § 10, a to i v případě další opakované žádosti. Minimálně měl žalovaný povinnost vyzvat žalobce k odstranění vad žádosti v souladu s § 37 odst. 3 správního řádu. Použití tohoto ustanovení na řízení ve věci mezinárodní ochrany zákon o azylu v § 9 nevylučuje. Bez zjištění konkrétních důvodů, pro které žalobce žádá o mezinárodní ochranu, žalovaný porušil svou povinnost řádně zjistit skutkový stav věci. Žalovaný zcela nepřezkoumatelným způsobem zdůvodnil svůj závěr o neexistenci podstatné změny okolností vztahujících se k možnému pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo k hrozbě vážné újmy podle § 14a. Žalobce má za to, že vypuknutí ozbrojeného konfliktu mezi Ukrajinou a Ruskem dne 24. 2. 2022, ke kterému došlo po ukončení předchozího azylového řízení žalobce, je podstatnou změnou okolností vztahujících se k možnému pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo k hrozbě vážné újmy podle § 14a. Byť se tato válka odehrává pouze na území Ukrajiny, je zřejmé, že i celková bezpečnostní situace v Rusku se od té doby také změnila. Správní orgán nijak nezohlednil osobní příběh účastníka řízení v souvislosti s vypuknutím ozbrojeného konfliktu mezi Ukrajinou a Ruskem. Nevypořádal se s možnými riziky, která by mohla žalobci hrozit při navrácení do země původu žalobce vzhledem k důvodům, pro které žalobce již třikrát žádal o mezinárodní ochranu. Minimálně ve své první žádosti žalobce poukazoval na své politické aktivity v Rusku. Je přitom známo, že po vypuknutí války ruské státní orgány mnohem víc potlačují jakýkoliv projev nesouhlasu se státní politikou. Žalovaný se proto měl zabývat tím, zda se ani v tomto ohledu situace nezměnila. Rusko vyhlásilo mobilizaci (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 9. 2022, čj. 1 Azs 84/2022-61). V uvedeném rozsudku dospěl Nejvyšší správní soud mimo jiné k závěru, že ,,[p]odá-li stěžovatel neprodleně poté, co mu bude doručen rozsudek Nejvyššího správního soudu, novou žádost o udělení mezinárodní ochrany a opírá-li ji o změnu bezpečnostní situace v Ruské federaci, která vyšla najevo v nynějším řízení před Nejvyšším správním soudem, představuje tato žádost projev vůle dle § 3 odst. 1 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, na základě jehož obsahu se lze důvodně domnívat, že došlo k podstatné změně okolností vztahujících se k možnému pronásledování nebo hrozbě vážné újmy (§ 3 odst. 2 téhož zákona). Správní orgán bude muset tuto žádost posoudit jako přípustnou s ohledem na závazek non-refoulement.“ Žalobce sice neuvedl mobilizaci jako důvod podání své žádosti o mezinárodní ochranu. Je však zřejmé, že je ve věku, kdy by se ho mobilizace mohla týkat, což žalovanému jistě bylo známo a k této skutečnosti měl přihlédnout z úřední povinnosti. III. Vyjádření žalovaného 3. Ve vyjádření k žalobě navrhl žalovaný zamítnutí žaloby s tím, že aktuální žádost výše jmenovaného o udělení mezinárodní ochrany na území ČR je již čtvrtá v pořadí. Poprvé žádal jmenovaný o udělení mezinárodní ochrany v ČR 19. 6. 2019, řízení bylo vedeno pod č. j. OAM-329/LE-BA02-2019. Správní orgán vydal 27. 11. 2019 rozhodnutí o neudělení mezinárodní ochrany č. j. OAM-329/LE-BA02-ZA10-2019, jež nabylo právní moci 18. 12. 2019. Proti tomuto rozhodnutí podal jmenovaný 2. 1. 2020 žalobu k Městskému soudu v Praze, který ji usnesením č. j. 1 Az 2/2020-25 ze dne 15. 6. 2020 odmítl. Usnesení nabylo právní moci 7. 7. 2020 a žalobce proti němu nepodal žádný opravný prostředek. Druhou žádost o udělení o mezinárodní ochrany v ČR jmenovaný podal 8. 11. 2020. Řízení bylo vedeno pod č. j. OAM-131/LE-BA02-2020 a rozhodnutím č. j. OAM-131/LE-BA02-ZA10-2020 ze dne 1. 2. 2021, jež nabylo právní moci 3. 2. 2021, bylo podle § 25 písm. i) zákona o azylu zastaveno z důvodu nepřípustné opakované žádosti. Proti tomuto rozhodnutí jmenovaný podal 16. 2. 2021 žalobu ke Krajskému soudu v Ostravě, který ji rozsudkem č. j. 20 Az 2/2021-37 ze dne 16. 4. 2021 zamítl. Tento rozsudek nabyl právní moci 18. 5. 2021 a jmenovaný proti němu nepodal žádný opravný prostředek. Potřetí jmenovaný požádal o udělení mezinárodní ochrany v ČR 22. 7. 2021. Řízení bylo vedeno pod č. j. MV-117868/OAM-2021 a usnesením č. j. MV-117868-2/OAM-2021 ze dne 28. 7. 2021, jež nabylo právní moci 28. 7. 2021, bylo podle § 11a odst. 3 zákona o azylu zastaveno pro nepřípustnost další opakované žádosti. Proti tomuto usnesení jmenovaný podal 11. 8. 2021 žalobu ke Krajském u soudu v Ostravě, který ji rozsudkem č. j. 19 AZ 31/2021 ze dne 27. 10. 2021 zamítl. Rozsudek nabyl právní moci 3. 2. 2022 a jmenovaný proti němu nepodal žádný opravný prostředek. Žádost o mezinárodní ochranu, kterou výše jmenovaný aktuálně podal, je další opakovanou žádostí ve smyslu § 2 odst. 1 písm. g) zákona o azylu. Správní orgán při posouzení další opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany výše jmenovaného vycházel z rozhodnutí k předchozím řízením a dále z informací, které shromáždil ohledně politické a bezpečnostní situace a stavu dodržování lidských práv v Rusku, konkrétně z Informace OAMP, Bezpečnostní a politická situace v zemi: Vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv, ze dne 8. 7. 2024. Správní orgán posoudil důvody další opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany výše jmenovaného a provedl srovnání s jeho tvrzeními, která učinil v rámci předchozích správních řízení ve věci mezinárodní ochrany. Správní orgán konstatuje, že jmenovaný v první žádosti o udělení mezinárodní ochrany označil za její důvody obavu z trestního stíhání a uvěznění ve vlasti kvůli účasti na demonstracích a projevům nesouhlasu s tamní situací. Ve druhém řízení uvedl za důvod své žádosti nad výše uvedené, že má vztah s českou státní občankou. Ve třetím řízení označil za důvod podání žádosti, že jeho přítelkyně je těhotná. V současném řízení žalobce neuvedl naprosto žádné konkrétní skutečnosti k podání opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany, přestože byl poučen, že s ním nebude za tímto účelem veden žádný pohovor a musí tedy vše prezentovat v rámci své opakované žádosti. Správní orgán tak dospěl k závěru, že jmenovaný neuvedl ve své další opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany v ČR žádné nové skutečnosti, když neuvedl žádné její důvody, nepoukázal na žádnou podstatnou změnu okolností jeho případu a ani správní orgán neshledal takové nové skutečnosti či okolnosti, na jejichž základě by bylo možné se důvodně domnívat, že by jmenovaný byl vystaven pronásledování nebo hrozbě vážné újmy. IV. Posouzení věci soudem 4. Řízení v projednávané věci je upraveno zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). V. Rozhodnutí soudu 5. Žaloba je nedůvodná. 6. Ze správního spisu má soud za prokázané, že v případě žalobce se jedná o další opakovanou žádost dle § 2 odst. 1 písm. g) zákona o azylu, neboť se v jeho případě jde již o čtvrtou žádost. 7. Dále má soud ze správního spisu za prokázané, že první žádost žalobce na území ČR je datována ke dni 19. 6. 2019. Tuto první žádost o udělení mezinárodní ochrany podal žalobce z důvodu obav z trestního stíhání za účast na demonstracích. Řízení o žádosti bylo vedeno pod č. j. OAM-329/LE-BA02-2019. Správní orgán vydal 27. 11. 2019 rozhodnutí o neudělení mezinárodní ochrany č. j. OAM-329/LE-BA02-ZA10-2019, jež nabylo právní moci 18. 12. 2019. Druhou žádost o udělení mezinárodní ochrany podal žalobce dne 8. 11. 2020. Řízení o této žádosti bylo skončeno rozhodnutím, kterým řízení bylo podle § 25 písm. i) zákona o azylu zastaveno z důvodu nepřípustné opakované žádosti. Potřetí j