1 Azs 260/2020 — Nejvyšší správní soud

30 A 2/2025- 100 - text  14 30 A 2/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudcem Mgr. Jaroslavem Škopkem ve věci žalobce: N. Q. T., nar. X, státní příslušnost X, A., zastoupeného Mgr. Petrem Václavkem, advokátem, Opletalova 1417/25, 110 00 Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, IČ 00007064, Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7, za účasti osob zúčastněných na řízení: 1. N. T. D., A., 2. T. T. K. H., A., o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 12. 2024, č.j. OAM-9139-28/PP-2024, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žádná z osob zúčastněných na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [I] Předmět řízení 1. Žalobou ze dne 16. 1. 2025, Krajskému soudu v Plzni (dále jen „soud“) doručenou téhož dne, se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 12. 2024, č.j. OAM-9139-28/PP-2024 (dále jen „napadené rozhodnutí“), a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Napadeným rozhodnutím byla podle § 87e odst. 1 písm. f) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zamítnuta žalobcova žádost podaná dne 19. 6. 2024 o vydání povolení k přechodnému pobytu na území ČR jakožto rodinného příslušníka občana EU, který sám není občanem EU, neboť je důvodné nebezpečí, že by žalobce mohl závažným způsobem narušit veřejný pořádek (výrok I.); podle § 87e odst. 4 zákona o pobytu cizinců byla žalobci stanovena lhůta 30 dnů od právní moci napadeného rozhodnutí k vycestování z území ČR (výrok II.) 2. Pobyt cizinců na území ČR je upraven v zákoně o pobytu cizinců. Správní řízení je upraveno zákonem č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). [II] Žaloba 3. Žalobce namítal, že žalovaný v napadeném rozhodnutí v dostatečné míře nezohlednil veškeré skutečnosti svědčící v jeho prospěch, přestože byly relevantní pro posouzení (ne)možnosti aktivace výhrady veřejného pořádku, učinil si v napadeném rozhodnutí v rozporu s § 57 odst. 1 písm. c) správního řádu vlastní úsudek o předběžných otázkách, o nichž mu to nepříslušelo, činil v napadeném rozhodnutí dílčí právní závěry, které neměly v rozporu s § 3 správního řádu dostatečnou oporu ve spisovém materiálu a dospěl k nesprávnému a nedostatečně odůvodněnému právnímu závěru, že žalobcovo osobní chování představuje skutečné, dostatečně aktuální ohrožení některého ze základních zájmů společnosti a že jsou v případě žalobce splněny podmínky pro aktivaci výhrady veřejného pořádku podle § 87e odst. 1 písm. f) zákona o pobytu cizinců ve spojení s čl. 27 odst. 2 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, o změně nařízení (dále jen „pobytová směrnice“). 4. Žalobce byl přesvědčen, že žalovaný při vymezení intenzity zásahu do základního práva žalobce a jeho rodinných příslušníků [družky a zletilé nezaopatřené dcery] na respektování soukromého a rodinného života zaručeného čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 7 Listiny základních práv Evropské unie a čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod v rozporu s § 2 odst. 4 správního řádu nezohlednil veškeré individuální okolnosti tohoto případu, tudíž ani nemohl předem definovaný zájem na ochraně soukromého a rodinného života žalobce poměřit s protichůdným veřejným zájmem a hledat spravedlivou rovnováhu mezi nimi. Žalovaný právní závěr o přiměřenosti dopadu napadeného rozhodnutí do základního práva žalobce a jeho rodinných příslušníků na respektování soukromého a rodinného života podpořil výlučně paušální, obecnou a nepřiléhavou argumentací, jíž nereagoval na veškeré námitky žalobce stran faktických a právních důsledků negativního rozhodnutí o jeho žádosti uplatněné v průběhu řízení. Žalobce proto považuje napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů podle § 76 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního. Nesplnění podmínek pro aktivaci výhrady veřejného pořádku 5. Žalovaný přistoupil v napadeném rozhodnutí k aktivaci výhrady veřejného pořádku podle § 87e odst. 1 písm. f) zákona o pobytu cizinců, když dovodil, že je dáno důvodné nebezpečí, že by žadatel [žalobce] mohl závažným způsobem narušit veřejný pořádek. Pojem závažné narušení veřejného pořádku zákon o pobytu cizinců nedefinuje. V souladu s usnesením rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 7. 2011, č.j. 3 As 4/2010-151, se jedná o neurčitý právní pojem, při jehož výkladu je třeba brát v úvahu „nejen celkový smysl dané právní úpravy, ale přihlížet i k rozdílným okolnostem vzniku, původu a účelu jednotlivých ustanovení, v nichž jsou tyto pojmy užity.“ 6. Za hlediska relevantního pro posouzení, zda osobní chování cizince představuje skutečné, dostatečně závažné a aktuální ohrožení některého ze základních zájmů společnosti ve smyslu čl. 27 odst. 2 pobytové směrnice, považuje Nejvyšší správní soud například povahu a závažnost spáchaného trestného činu, předcházející bezúhonnost nebo opakování trestné činnosti, chování cizince ve vazbě či ve výkonu trestu odnětí svobody a po propuštění, motiv ke spáchání trestné činnosti, postoj k trestné činnosti a další (bod 36 rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 3. 2023, č.j. 4 Azs 6/2023-32, obdobně bod 39 nálezu Ústavního soudu ze dne 16. 12. 2020, sp. zn. I. ÚS 945/20). Předchozí odsouzení pro trestný čin přitom v souladu s čl. 27 odst. 2 pobytové směrnice samo o sobě přijetí opatření omezujícího svobodu pohybu a pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie neodůvodňuje. 7. Žalovaný v napadeném rozhodnutí (například str. 5) nezpochybnil, že příslušné zákonné ustanovení § 87e odst. 1 písm. f) zákona o pobytu cizinců musí být vykládáno v souladu s čl. 27 odst. 2 pobytové směrnice. Ačkoliv žalovaný zdánlivě interpretoval pojem závažné narušení veřejného pořádku podle § 87e odst. 1 písm. f) zákona o pobytu cizinců eurokonformním způsobem, fakticky veškerá kritéria rozhodná pro posouzení existence skutečného, aktuálního a dostatečně závažného ohrožení některého ze základních zájmů společnosti vyplývající z judikatury Soudního dvora Evropské unie, Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu nezohlednil a nevěnoval jim dostatečnou pozornost, v důsledku čehož dospěl v napadeném rozhodnutí k nesprávným a nedostatečně odůvodněným právním závěrům, které ani neměly dostatečnou oporu ve správním spisu. 8. Žalovaný v rámci úvahy vycházel z trestné činnosti žalobce a dále z jím vytýkaného opakovaného neoprávněného pobytu žalobce na území České republiky, nerespektování uložené povinnosti opustit území České republiky a nerespektování stanovené doby zákazu vstupu na území České republiky. Žalobcova trestná činnost 9. Žalobce byl v roce 2015 rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 3. 8. 2015, č.j. 2 T 123/2014 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 10. 2015, č.j. 6 To 344/2015-1158, pravomocně odsouzen za spáchání trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku dílem dokonaného, dílem nedokonaného ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku, a to k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 4 let. Pro výkon trestu byl žalobce zařazen do věznice s ostrahou. Uložený trest odnětí svobody žalobce vykonal ke dni 13. 5. 2018, kdy byl propuštěn. 10. Trestná činnost se vztahovala k období let 2013 až 2014. K trestné činnosti se žalobce částečně doznal a v průběhu trestního řízení poskytoval orgánům činným v trestním řízení veškerou nezbytnou součinnost, což bylo rovněž zohledněno při ukládání trestu žalobci (viz odsuzující trestní rozsudky založené ve správním spisu). V době výkonu trestu odnětí svobody se žalobce choval řádně. Správní spis neobsahuje žádné podklady nasvědčující tomu, že by se měl žalobce v průběhu výkonu trestu odnětí svobody dopouštět kázeňských přestupků nebo že by mu měly být ukládány kázeňské tresty. 11. Od spáchání žalobcovy trestné činnosti uplynula ke dni rozhodování žalovaného doba přesahující 10 let. Žalobce se v průběhu této doby nedopustil žádného dalšího protiprávního jednání ohrožujícího zájmy chráněné trestními předpisy, za něž by byl pravomocně odsouzen a potrestán. Tato skutečnost vyplývá z opisu z evidence rejstříku trestů fyzických osob založeného ve správním spisu, v němž má žalobce jeden záznam. Žalobce již aktuálně splňuje podmínky stanovené v § 105 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku pro zahlazení odsouzení, o nějž žádá paralelně s touto žalobou (v průběhu řízení o této žalobě byl trest žalobci skutečně zahlazen - pozn. soudu). 12. Žalobce nezpochybnil, že se v minulosti, tj. před více než 10 lety, dopustil závažného protiprávního jednání, jímž ohrozil zájmy společnosti chráněné trestními předpisy. Avšak jeho trestná či