8 As 65/2021 — Nejvyšší správní soud

55 A 48/2025- 147 - text  10 55 A 48/2025 USNESENÍ Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra Krysla, soudce Mgr. Jana Šmakala (zpravodaj) a soudkyně Mgr. Jaroslavy Křivánkové ve věci navrhovatelky: volební strana Volt Česko, zastoupená zmocněnkyní Ing. D. J., bytem X, dále zastoupená advokátem Mgr. Vítem Hruškou, LL. M., sídlem Breitfeldova 709/13, Praha, dalších účastníků: 1) Krajský úřad Karlovarského kraje, sídlem Závodní 353/88, Karlovy Vary, 2) volební strana Stačilo!, zastoupená zmocněncem J. M., bytem X, o návrhu na zrušení registrace kandidátní listiny volební strany Stačilo! provedené rozhodnutím Krajského úřadu Karlovarského kraje č. j. KK/2928/LP/25-4 ze dne 15. 8. 2025 pro volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konané ve dnech 3. a 4. října 2025, takto: I. Návrh se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Řízení před soudem 1. Krajskému soudu v Plzni jako volebnímu soudu byl dne 19. 8. 2025 doručen návrh, kterým se navrhovatelka domáhala zrušení registrace kandidátní listiny volební strany Stačilo! pro volby do poslanecké sněmovny konané ve dnech 3. a 4. října 2025. Návrh a jeho doplnění 2. Volební strana Volt Česko podala návrh na zrušení rozhodnutí Krajského úřadu Karlovarského kraje, kterým byla zaregistrována kandidátní listina politického hnutí Stačilo! pro volby do Poslanecké sněmovny. Volt tvrdí, že volební strana Stačilo! ve skutečnosti představuje nepřiznanou koalici několika politických subjektů (zejména KSČM, SOCDEM, ČSNS a SD-SN), které se spojily za účelem obcházení přísnějších pravidel pro koalice, zejména 11% uzavírací klauzule. Takové jednání podle navrhovatelky narušuje rovnost politické soutěže, je v rozporu s volebním zákonem i ústavními principy, a představuje zneužití práva. Registraci kandidátní listiny volební strany Stačilo! by soud měl zrušit, neboť nejde o samostatné politické hnutí, ale o účelově vytvořený zastřešující subjekt pro koordinovanou kandidaturu více stran obcházející zákon. Dále navrhovatelka poukázala na nízký podíl vlastních členů hnutí Stačilo! na kandidátkách, netransparentnost kampaně, absenci koaličního označení navzdory faktickému spojení více stran, a riziko fragmentace Poslanecké sněmovny. Vyjádření ostatních účastníků řízení 3. Krajský úřad odmítl tvrzení, že by registrace kandidátní listiny volební strany Stačilo! byla v rozporu s právem. Kandidátní listina byla formálně podána jako samostatná, nikoli koaliční, a splňovala všechny zákonné náležitosti. Skutečnost, že na kandidátce figurují osoby s jinou politickou příslušností, není podle volebního zákona důvodem pro její odmítnutí. Krajský úřad zdůraznil, že je přípustná kandidatura členů jiných stran na kandidátkách subjektu, který navrhuje registraci kandidátní listiny. Dále poukázal na to, že spolupráce politických stran i bez formální koalice je v politické i soudní praxi známa. 4. K návrhu se nejdříve vyjádřilo politické hnutí Stačilo! ze své datové schránky. Následně jeho vyjádření zaslal zmocněnec volební strany Stačilo! Soud proto přihlížel k druhému z těchto vyjádření, neboť účastníkem řízení je zvláštní subjekt volební strany, nikoliv politická strana (srov. níže a obdobně usnesení KS v Plzni č. j. 55 A 37/2024-114 ze dne 15. 10. 2024, odst. 6–7). Volební strana Stačilo! označila návrh na zrušení registrace své kandidátní listiny za nedůvodný a za projev politického boje přeneseného na půdu volebního soudnictví. Zdůraznila, že kandidátní listina byla podána výlučně jménem hnutí Stačilo!, které je řádně registrovaným politickým subjektem s vlastní členskou základnou, strukturou a orgány. Kandidátní listiny byly registrovány ve všech volebních krajích, přičemž žádná z nich nebyla označena jako koaliční. Volební strana se ohradila proti tvrzení, že by šlo o skrytou koalici, a uvedlo, že nenaplňuje žádný z pojmových znaků koalice podle § 31 odst. 1 zákona o volbách. Rovněž odmítla tvrzení o společném financování kampaně s jinými subjekty či o dělení státních příspěvků. Volební kampaň je vedena samostatně, bez použití log jiných politických subjektů, a kandidátní listiny obsahují převážně jeho vlastní členy Stačilo! a osoby bez politické příslušnosti. Hnutí poukázalo na dlouhodobou praxi, kdy na kandidátních listinách politických stran běžně figurují členové jiných stran, aniž by to zakládalo koaliční charakter kandidatury. Podle Stačilo! je rozhodující formální označení kandidátní listiny, nikoli politická podpora či spolupráce, což potvrzuje i judikatura vrcholných soudů. II. Procesní úvahy soudu Jednání vůči volebním stranám 5. Soud vychází z toho, že volební zákony předpokládají účast politických stran a hnutí ve volbách prostřednictvím institutu volební strany. V některých volebních zákonech jsou volební strany výslovně zmíněny, v jiných je úprava v zásadě stejná, ovšem bez použití tohoto pojmu. Na podstatě této regulace se tím však nic nemění. Za toho stavu Krajský soud v Plzni, tak jako některé jiné krajského soudy, chápe volební strany jako zvláštní procesní subjekty konstruované každým volebním zákonem právě pro účely postupů spojených s volbami, ať jde o procesy před volebními orgány nebo řízení před volebním soudem. S existujícími politickými stranami se fakticky mohou, ale nemusí shodovat. Mezi volební stranou ve smyslu volebních zákonů a politickou stranou ve smyslu zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, tak existuje úzká věcná a personální souvislost, nejde však o stejné subjekty (koalice ostatně vůbec není subjektem z hlediska hmotného práva). 6. Konsekventně musí volební soud jednat s volební stranou tak, jak předpokládá volební zákon – prostřednictvím volebního zmocněnce (§ 32 odst. 5 zákona o volbách do parlamentu). Jeho role je specifická a je omezena právě na volební věci, což by mělo přinést zjednodušení a zrychlení. Oproti tomu je nevhodné použití zákona o sdružování v politických stranách, protože volební strana jako zvláštní procesní subjekt nemá na rozdíl od politické strany statutární orgán, který by za ni mohl jednat. Z hlediska přístupu k soudu jde o neproblematickou úpravu, protože je předvídatelná a platná pro všechny stejně (non-subjekty ostatně mohou jednat pouze prostřednictvím volebního zmocněnce, protože zde nikdo jiný není; srov. přiměřeně nález sp. zn. III. ÚS 35/19 ze dne 27. 3. 2019, odst. 24). Striktně uplatňované jednání vůči volebnímu zmocněnci tedy jen narovnává přístup soudu ke všem procesním subjektům. Zároveň nepředjímá konečné posouzení ze strany soudu: volební strana Stačilo! se vztahuje k politickému hnutí Stačilo! registrovanému dne 10. 10. 2024). Pokud by soud jeho kandidátní listinu prohlásil – po posouzení nejasných materiálních hledisek – za kandidátní listinu koalice, pak by nutně vznikla otázka, kdo má tedy v řízení před soudem jednat. Statutární orgán politického hnutí Stačilo! či statutární orgány jednotlivých stran a hnutí spojených v této materiální koalici? 7. Jednání výlučně vůči volebnímu zmocněnci volební strany, tento problém zcela řeší. Lze samozřejmě uznat, že tento výklad přináší v různých procesních situacích některé jiné nevýhody, za běžného běhu věcí však výhoda v možnosti rychlého a jednoznačného postupu zřetelně převažuje. Příslušnost krajského soudu k řešení celostátní otázky 8. Již před rokem soud v usnesení č. j. 55 A 37/2024-114 poukázal na to, že krajské volební soudy jsou soudy decentralizované, rozhodující pro území volebního kraje. Proto také volební zákony počítají s tím, že krajské volební soudy jsou příslušné v rámci organizačně-přípravné fáze voleb, kde lze předpokládat především otázky nepřesahující území volebního kraje. Oproti tomu je Nejvyšší správní soud příslušný k soudní kontrole voleb ve fázi hlasování, zjišťování výsledků a jejich vyhlášení, které již mají bezprostřední význam pro celé volební území (§ 88 zákona o volbách do parlamentu). 9. Z povahy věci je tedy nevhodné, aby krajské volební soudy rozhodovaly celostátní otázku (tím spíše, že jde o spěšné věci vyřizované v jednom stupni soudnictví). Otázka povahy kandidujícího subjektu sice spadá v první fázi do působnosti krajského úřadu, musí však být na úrovni volebních krajů vyřešena jednotně: kandiduje-li koalice, musí kandidovat ve stejném složení ve všech krajích (§ 31 odst. 2 zákona o volbách do parlamentu). Za současné úpravy se otázka povahy kandidujícího subjektu projevuje především v postupu do prvního skrutinia (§ 49 zákona o volbách do parlamentu). To je zřetelně otázka zjišťování výsledku voleb, nadto regulovaná přímo pro celostátní úroveň. Není zde žádná přímá souvislost s organizačně-přípravnou fází voleb, a tedy i s tím, co mají řešit krajské soudy. 10. Tomu odpovídá, že krajské soudy nemají ani žádný prostředek, jak své rozhodnutí uplatnit či dokonce prosadit na celostátní úrovni – jejich rozhodnutí je závazné toliko vůči krajskému úřadu. Teoretickou možnost sjednocení Ústavním soudem nelze přeceňovat,