9 Ao 37/2021 — Nejvyšší správní soud

57 A 29/2025- 48 - text  23 57 A 29/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Veroniky Burianové, soudce Mgr. Aleše Smetanky a soudkyně Mgr. Jaroslavy Křivánkové ve věci navrhovatelky: Lidl Česká republika s.r.o., IČO 26178541, sídlem Nárožní 1359/11, 158 00 Praha, proti zastoupená Mgr. Luďkem Vránou, advokátem, sídlem Jungmannova 745/24, 110 00 Praha, odpůrci: Město Rokycany, sídlem Masarykovo náměstí 1, 337 01 Rokycany, o návrhu na zrušení opatření obecné povahy schváleného usnesením zastupitelstva odpůrce č. 5417 ze dne 24. 6. 2024, kterým se stanovuje místní koeficient k dani z nemovitých věcí pro vymezené nemovité věci, takto: I. Opatření obecné povahy schválené usnesením zastupitelstva odpůrce č. 5417 ze dne 24. 6. 2024, kterým se stanovuje místní koeficient daně z nemovitých věcí pro vymezené nemovité věci, se zrušuje ke dni právní moci tohoto rozsudku. II. Odpůrce je povinen zaplatit navrhovatelce náhradu nákladů řízení ve výši 23 404 Kč k rukám jejího zástupce Mgr. Luďka Vrány, advokáta do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Navrhovatelka se návrhem ze dne 12. 6. 2025, doručeným téhož dne Krajskému soudu v Plzni (dále jen „soud“), domáhala zrušení opatření obecné povahy, kterým se stanovuje místní koeficient k dani z nemovitých věcí pro vymezené nemovité věci, schváleného usnesením zastupitelstva odpůrce č. 5417 ze dne 24. 6. 2024 (dále jen „napadené OOP“). Napadené OOP bylo vydáno na základě § 12 odst. 1 písm. b) zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitých věcí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o dani z nemovitých věcí“), ve spojení s § 171 a násl. zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). 2. Předmětem napadeného OOP je stanovení místního koeficientu ve výši 2 (pro rok 2025) a 3 (pro rok 2026 a dále) pro nemovitosti vymezené v příloze č. 1 napadeného OOP a dále koeficientu ve výši 5 pro nemovitosti vymezené v příloze č. 2 napadeného OOP. 3. Mezi nemovitosti vymezené v příloze č. 2 napadeného OOP patří i nemovitosti vlastněné navrhovatelkou, a to konkrétně (i) pozemek st. 5247, jehož součástí je stavba č. p. 1031 (budova supermarketu), a (ii) pozemek parc. č. 3918/1 (parkoviště), vše zapsáno na LV č. 6155, v k. ú. Rokycany, obec Rokycany (dále též jen „Nemovitosti“). II. Návrh na zrušení napadeného OOP 4. Navrhovatelka v úvodu svého návrhu poté, co vymezila napadené OOP, provedla skutkové shrnutí. V něm nejprve uvedla, že návrh napadeného OOP odpůrce zveřejnil veřejnou vyhláškou ze dne 27. 3. 2024 (vyvěšenou na úřední desce dne 3. 4. 2024) a že v tomto návrhu bylo stanovení místního koeficientu ve výši 5 pro nemovitosti vymezené v příloze č. 2 odůvodněno pouze jednou větou. Navrhovatelka podala dne 2. 5. 2024 odůvodněné námitky, které byly odpůrcem zamítnuty. Následně pak v napadeném OOP došlo oproti jeho návrhu pouze ke změně ve vztahu k nemovitostem uvedeným v příloze č. 1. Navrhovatelka poté konstatovala, že napadené OOP trpí závažnými vadami, které způsobují jeho nezákonnost a nepřezkoumatelnost, že se cítí být napadeným OOP přímo dotčena na svých právech, neboť dochází ke zvýšení jejího daňového zatížení, a že vydáním napadeného OOP došlo k zásahu do jejích ústavně zaručených práv, zejména vlastnického práva a práva na podnikání. 5. V prvém návrhovém bodu navrhovatelka namítá nezákonnost napadeného OOP z důvodu, že bylo vydáno na základě sice platného, avšak neúčinného zákona. Možnost stanovit místní koeficient prostřednictvím opatření obecné povahy byla do zákona o dani z nemovitých věcí zavedena zákonem č. 349/2023 Sb., a to v článku XIII, bodu 60. tohoto zákona. V článku CXIV písm. e) zákona č. 349/2023 Sb. je uvedeno, že tento nabývá účinnosti dnem 1. 1. 2024, s výjimkou mimo jiné čl. XIII bodu 60, který nabývá účinnosti až dnem 1. 1. 2025. Odpůrce ovšem vydal napadené OOP před nabytím účinnosti zmíněného čl. XIII bodu 60. Podle navrhovatelky jediným způsobem, kterým mohla obec do 31. 12. 2024 stanovit místní koeficient daně z nemovitých věcí, bylo vydání obecně závazné vyhlášky. Napadené OOP tak bylo vydáno bez opory v zákoně. Navrhovatelka v dané souvislosti argumentovala závěry z usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 3. 2007, č. j. 3 Ao 1/2007-44. 6. Ve druhém návrhovém bodu navrhovatelka namítala, že odpůrce v souvislosti s vydáním napadeného OOP neprovedl test proporcionality, přestože stanovený místní koeficient zasahuje do práva dotčených subjektů (včetně navrhovatelky) na ochranu vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) i do práva na svobodné podnikání podle čl. 26 odst. 1 Listiny. Dle navrhovatelky z odůvodnění napadeného OOP (ani jeho návrhu) nevyplývá, že by odpůrce provedl posouzení proporcionality z hlediska jeho vhodnosti, potřebnosti a závažnosti. Z vypořádání některých námitek sice vyplývá, že cílem napadeného OOP je stabilizace rozpočtových příjmů odpůrce zasažených tzv. vládním konsolidačním balíčkem, ovšem tento cíl nebyl vyjádřen v návrhu napadeného OOP a dotčené osoby tak neměly možnost se k němu náležitě vyjádřit ve svých námitkách. Odpůrce navíc nedává žádnou odpověď na otázky, proč je k dosažení uvedeného cíle nutné zavést místní koeficient daně z nemovitých věcí, a to právě ve stanovené výši, proč je místní koeficient daně z nemovitých věcí rozdělen na dvě skupiny dle přílohy č. 2 a přílohy č. 3 OOP a proč mají nemovitosti uvedené v příloze č. 1 nižší koeficient (pro rok 2025 koeficient 2 a pro rok 2026 koeficient 3), kdežto nemovitosti uvedené v příloze č. 2 mají maximální koeficient ve výši 5. 7. Třetím návrhovým bodem je namítaná nepřezkoumatelnost napadeného OOP pro absenci řádného odůvodnění. Podle navrhovatelky napadené OOP neobsahuje jednoznačné odůvodnění výroku ve vztahu ke stanovení výše koeficientu. Navrhovatelka poukazuje na stručné a obecně formulované odůvodnění napadeného OOP, ze kterého podle ní nelze dovodit, jaké zvýšené požadavky a na jakou konkrétní infrastrukturu měl odpůrce na mysli. Není ani patrný žádný zásadní rozdíl mezi nemovitostmi uvedenými v příloze č. 1 (pozemky, které se nacházejí na plochách pro komerční zařízení, průmyslovou výrobu a sklady) a nemovitostmi uvedenými v příloze č. 2 (pozemky, na nichž jsou umístěny supermarkety a k nim přiléhající parkoviště), když obě tyto skupiny nemovitostí odpůrce spojuje se zvýšenou dopravní a ekologickou zátěží, bez jakéhokoli rozdílu v povaze či intenzitě této zátěže. Není tudíž nijak objektivně odůvodněno rozdílné zatížení nemovitostí v příloze č. 1 a v příloze č. 2. Nebylo nijak odůvodněno, že nemovitosti v příloze č. 2 plní funkci občanské vybavenosti, což jejich případný negativní vliv v podobě „ekologické zátěže“ minimálně relativizuje oproti nemovitostem uvedeným v příloze č. 1. Navrhovatelka považuje za nedostatečné i zdůvodnění ve vztahu k jejím námitkám, neboť jde o pouhé nepodložené tvrzení; má totiž za to, že zvýšenou hustotu dopravy v dané části města, kterou bylo odpůrcem argumentováno, nelze přičítat k její tíži. Podle navrhovatelky opatření obecné povahy klade vyšší nároky na odůvodnění, než je tomu u případů, kdy koeficient byl stanoven obecně závaznou vyhláškou. Navrhovatelka rovněž připomněla důvodovou zprávu k zákonu č. 349/2023 Sb. 8. A nakonec ve čtvrtém návrhovém bodu navrhovatelka namítá, že napadené OOP je diskriminační, neboť dopadá na podnikání jen některých subjektů na území města (jedná se pouze o obchodní řetězce), ačkoliv na zátěži dopravní infrastruktury a životního prostředí ve městě se nepochybně podílí i řada jiných podnikatelských subjektů (vlastníci nemovitostí zařazených v příloze č. 1), a to mnohdy i mnohem vyšší mírou. Podle navrhovatelky nemovitosti uvedené v příloze č. 2 napadeného OOP slouží primárně potřebám obyvatel odpůrce. Ekologická zátěž související s přijížděním a odjížděním zákazníků, převážně obyvatel odpůrce, je minimální, mnoho jich dochází pěšky, případně využívají hromadné dopravy (autobusu či vlaku) vzdálené od Nemovitostí cca 5 minut chůze. Pouze část zákazníků se k Nemovitostem dopravuje autem, čemuž odpovídá i velikost parkovací plochy. Navrhovatelka odmítla argument o zvýšených nárocích na parkování ve městě v souvislosti s využíváním Nemovitostí a argument, že Nemovitosti vedou ke zvýšené hustotě dopravy ve městě. Nemovitosti navrhovatelky se nacházejí na jedné z hlavních komunikací ve městě, která vede dále k dálnici D5 a přirozeně se na ní soustředí provoz z obou hlavních směrů (Praha, Plzeň). Už jen tato skutečnost způsobuje značnou dopravní zátěž, zatímco vliv samotných Nemovitostí na hustotu dopravy a opotřebení komunikací v dané lokalitě je relativně nízký. Navrhovatelka rovněž zpochybnila argument, že se Nemovitosti nacházejí v „širším centru“ města. Navrhovatelka považuje za diskriminační a v každém případě nezákonné, že odpůrce odůvodnil OOP nutností kompenzovat ekologickou zátěž způsobenou zvýš