8 Afs 78/2006 — Nejvyšší správní soud

57 Ad 4/2024- 66 - text  14 57 Ad 4/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Veroniky Burianové a soudců Mgr. Aleše Smetanky a Mgr. Jana Šmakala ve věci žalobce: Mgr. Bc. J. K., narozený dne X, bytem X, zastoupen JUDr. Jiřím Vlasákem, advokátem, sídlem náměstí Republiky 2/2, 301 00 Plzeň, proti žalovanému: Státní tajemník v Ministerstvu zdravotnictví, sídlem Palackého náměstí 375/4, 128 00 Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 4. 2024, č. j. MZDR 10049/2024-7/ST, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce je státním zaměstnancem zařazeným u Krajské hygienické stanice Plzeňského kraje (dále též jen „KHS“). V září roku 2018 byl jmenován na služební místo představeného – vedoucího oddělení právního, kontrolního a personálního. Od listopadu téhož roku je ve služebním poměru na dobu neurčitou. 2. Ředitel Krajské hygienické stanice Plzeňského kraje (dále jen „ředitel KHS“ nebo „služební orgán“) rozhodnutím ze dne 27. 2. 2024, č. j. 05347/2024 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) vydaným podle § 62 odst. 1 zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, ve znění účinném v relevantní době (dále jen „zákon o státní službě“) zařadil žalobce mimo výkon služby z organizačních důvodů a podle § 62 odst. 2 téhož zákona stanovil žalobci plat ve výši 80 % měsíčního platu. Žalobce prvostupňové rozhodnutí napadl odvoláním. 3. Žalovaný rozhodnutím ze dne 30. 4. 2024, č. j. MZDR 10049/2024-7/ST (dále jen „napadené rozhodnutí“) odvolání žalobce proti prvostupňovému rozhodnutí podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Proti napadenému rozhodnutí podal žalobce dne 1. 6. 2024 žalobu u Krajského soudu v Plzni (dále jen „soud“) ve smyslu § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). II. Žaloba 4. Žalobce ve své žalobě namítl nezákonnost napadeného i prvostupňového rozhodnutí, a proto navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil. 5. V rámci prvního žalobního bodu žalobce tvrdil, že prvostupňové rozhodnutí trpí ve výroku I. formální vadou, která „způsobuje neurčitost a nepřezkoumatelnost rozhodnutí a zapříčiňuje tak jeho nicotnost“. Ředitel KHS totiž rozhodl o zařazení žalobce mimo výkon služby s odkazem na § 62 odst. 1 zákona o státní službě, ovšem toto ustanovení obsahuje pod písmeny a) až i) různé důvody, pro něž nemůže státní zaměstnanec vykonávat službu na dosavadním služebním místě. Neuvedení konkrétního důvodu ve výroku prvostupňového rozhodnutí způsobuje jeho nicotnost. Podle žalobce odůvodnění rozhodnutí nemůže doplňovat či upřesňovat výrok rozhodnutí. Žalobce argumentoval, že podle ustálené judikatury správních soudů (kterou blíže nespecifikoval – pozn. soudu) „vymezení předmětu řízení ve výroku rozhodnutí musí vždy spočívat v jeho specifikaci a identifikaci, [aby] nebylo zaměnitelné s předmětem jiným“. 6. Ve druhém žalobním bodu žalobce namítal, že žalovaný nesprávně neposoudil pracovní neschopnost žalobce jako překážku neumožňující mu vykonat úřednickou zkoušku. Přitom nevykonání úřednické zkoušky bylo dle § 61 odst. 1 písm. h) zákona o státní službě důvodem, pro který byl žalobce zařazen mimo výkon služby. Žalobce uvedl, že již ve svém odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí poukazoval na skutečnost, že v době, kdy mu byl dne 27. 12. 2022 doručen dokument s názvem „Informace pro zaměstnance“, ve kterém byl poučen o důsledcích nevykonání úřednické zkoušky, byl v pracovní neschopnosti, která započala již dne 19. 10. 2022 a „trvá doposud“. Žalobce v době doručení zmíněného dokumentu nemohl vědět, že jeho pracovní neschopnost bude trvat tak dlouho, nemohl předvídat negativní vývoj svého zdravotního stavu a zcela logicky je mu takový stav velmi nepříjemný. Tato objektivní překážka v podobě pracovní neschopnosti mu bránila a brání ve výkonu služby, tedy i ve vykonání úřednické zkoušky. Žalobce má za to, že argumentace žalovaného je vadná a nepřípadná, resp. některé argumenty jsou až nelogické. Žalovaný v podstatě ignoruje zákonnou úpravu překážek v práci obsaženou v zákoníku práce, na jehož použití výslovně odkazuje § 104 zákona o státní službě. Po dobu překážek v práci zaměstnanec není povinen plnit pracovní úkoly nebo v této souvislosti poskytovat zaměstnavateli součinnost, tudíž ani nemůže být postihován za porušení takových povinností. Žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2023, sp. zn. 21 Cdo 2518/2022, podle kterého je rozhodující existence důležité osobní překážky v podobě pracovní neschopnosti, přičemž ani dobrovolný nástup zaměstnance do práce nemění nic na výše uvedené suspenzi pracovního úvazku během dlouhodobé pracovní neschopnosti. 7. Žalobce rovněž nesouhlasil s názorem žalovaného, že měl povinnost požádat o termín pro výkon úřednické zkoušky a pokud by tak učinil a bránila by mu ve vykonání úřednické zkoušky v určeném termínu překážka ve službě, pak by se stanovil náhradní termín. Žalobce přitom odmítl odkaz žalovaného na čl. 60 odst. 7 metodického pokynu náměstka ministra vnitra pro státní službu č. 2/2019, kterým se stanoví podrobnosti ke změnám služebního poměru, ve znění 3. aktualizace ze dne 28. 2. 2024 (dále jen „Metodický pokyn“), který stanoví, ve kterých případech je možné lhůtu 12 měsíců přerušit. Podle žalobce Metodický pokyn jednak představuje pouze výklad nadřízeného orgánu a není nad zákonem, ale hlavně nepřiléhá na situaci žalobce, u kterého již v době, kdy byl o povinnosti vykonat úřednickou zkoušku informován, existovaly překážky ve výkonu služby. Samotná skutečnost, že pracovní neschopnost není jako důvod pro přerušení lhůty uvedena, nemůže znamenat, že se k dlouhodobé pracovní neschopnosti nemá přihlížet. Jednak se jedná o zákonnou překážku na straně zaměstnance, jednak se jedná o objektivní důvod, pro který nemůže žalobce vykonávat službu. Za výkon služby je pak určitě nutno považovat i přípravu a vykonání úřednické zkoušky. Nikdo samozřejmě nemůže vědět, jak dlouho bude jeho pracovní neschopnost trvat, ale pokud započala před doručením zmíněného dokumentu s názvem „Informace pro zaměstnance“, a stále trvá, tak je dle žalobce evidentní, že tato překážka brání ve výkonu služby, tedy i ve vykonání úřednické zkoušky. 8. Žalobce dále namítal, že nerozumí konstatování žalovaného, že dočasná neschopnost k výkonu služby není přerušením výkonu služby ve smyslu překážky pro splnění povinností vykonat úřednickou zkoušku. Žalobce trvá na tom, že jeho dlouhodobá neschopnost k výkonu služby představuje překážku, pro kterou nemůže vykonávat službu, a má za to, že se po dobu existence překážek výkonu služby staví i běh lhůty, během které je státní zaměstnanec povinen vykonat úřednickou zkoušku. Žalobce dle svých slov netvrdí, že dočasná neschopnost k výkonu služby je přerušením výkonu služby, ale je zákonnou překážkou, pro kterou nemůže konat práci, resp. vykonávat službu. Podle žalobce se jedná o zásadní nepochopení překážek v práci žalovaným. Žalobce znovu poukazuje na to, že zákon o státní službě komplexně neupravuje překážky v práci, odkazuje na příslušná ustanovení zákoníku práce, ze kterých je nutné vycházet, a to včetně související judikatury. 9. Žalobce považuje za nesprávný žalovaným odkazovaný závěr č. 32 ze zasedání poradního sboru náměstka ministra vnitra pro státní službu k zákonu o státní službě ze dne 6. 9. 2019, dle kterého dočasná neschopnost státního zaměstnance k výkonu služby není překážkou pro jeho zařazení mimo výkon služby z organizačních důvodů. Podle žalobce, jsou-li u státního zaměstnance překážky ve službě (spočívající v pracovní neschopnosti), nelze rozhodnout o další překážce, tj. zařazení mimo výkon služby. V případě souběhu překážek je zcela namístě upřednostnit překážku zaměstnance (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 5. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2745/2013). Žalobce si dovede představit situace, kdy i v pracovní neschopnosti je možné zařadit mimo výkon služby, ale není to jeho situace, kdy důvodem zařazení je skutečnost, že nevykonal úřednickou zkoušku, kterou ale vykonat nemohl pro svou pracovní neschopnost. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 10. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 19. 6. 2024 uvedl, že žalobní námitky jsou nedůvodné, a proto navrhl zamítnutí žaloby. Žalovaný vyjádřil přesvědčení, že postup ředitele KHS, který následně potvrdil v napadeném rozhodnutí, je v souladu se zákonem o státní službě. 11. K prvnímu žalobnímu bodu žalovaný uvedl, že odmítá názor žalobce o vadě výroku I. prvostupňového rozhodnutí, která by měla způsobit neurčitost a nepřezkoumatelnost prvostupňového rozhodnutí, resp. jeho nicotnost. K vypořádání této námitky pak žalovaný odkázal na napadené rozhodnutí, kde se na str. 3 až 5 s danou námitkou podrobně zabýval. 12. K druhému žalobnímu bodu (neposouzení pracovní nesch